Rozhovor Haló novin s předsedkyní Českomoravské drůbežářské unie Gabrielou Dlouhou

České drůbežářství má světovou úroveň

Jak jste spokojeni s poptávkou po drůbeži?

Spotřebitelé u nás vnímají drůbeží maso jako jedno z nejzdravějších. Bohužel, ještě v roce 2010 byla Česká republika v této komoditě soběstačná z 85 procent, dnes jen z 65 procent. To je velmi nepříznivý vývoj. Dovozy drůbeže od roku 2011, odkdy máme časovou řadu, narostly o 50 procent. Spotřeba se přitom nezvýšila.

Spotřebitelé stále více chtějí čerstvé a české potraviny. Ministerstvo zemědělství se to snaží podporovat. Umíme je vyrobit a jejich kvalita a zdravotní nezávadnost jsou na celosvětové špičkové úrovni. Spotřebitelé ovšem hledí také na cenu, ale každý by si měl uvědomit, že například brazilské drůbeží maso, které k nám cestuje tisíce kilometrů, je nutričně někde jinde než čerstvý produkt, který nabízejí naši chovatelé.

V obchodech i u vinařů byla nedávno sháňka nejen po svatomartinském vínu, ale zájem byl i o drůbež, o husy. Na mnoho zájemců se nedostalo. Jako drůbežáři tento trend jistě vítáte…

Za první republiky patřila naše země k velkým producentům hus. Skoro každé vesnické hospodářství chovalo husy. Na vesnicích bývalo po dvou až třech tisících hus. Základní rodičovské hejno vesnice uchovávala asi deset let. Husy se v českých domácnostech jedly třikrát do roka – tzv. hodová husa, husa svatomartinská a husa štěpánská. Vyváželo se mnoho husích produktů, které se dnes bohužel dovážejí. Husí játra se vyvážela do Francie, kde to byl opravdu velmi zajímavý artikl.

České husy jsou chovány opravdu v přírodních podmínkách. Chovají se na rybnících i v ovocných sadech, pohoda drůbeže v chovech se dodržuje. Výkrm trvá čtyři až pět měsíců.

Můžeme děkovat vinařům, kteří zpropagovali svatomartinské víno, a k němu se pojí svatomartinská husa. Bohužel se rovněž hodně husího masa dováží, jsou to většinou zmrazené husy z Maďarska, občas z Německa. Jsou to husy vykrmované osm až devět týdnů, kdy je růstová křivka nejstrmější. Pak se porazí a zamrazí. Proto je maso z našich chovů kvalitnější a i chuťově vyzrálejší.

Letos bylo v ČR vylíhnuto 175 242 housat. Dovezeno 4 815 housat a exportováno 20 390 housat. Husy jsou v ČR chovány ve 48 hospodářstvích, spíše malochovech, a líhnou se v sedmi líhních.

Kolik takové maso stojí?

Při prodeji ze dvora kolem 200 korun za kilogram, na farmářských trzích či v prodejnách může být cena až dvojnásobná.

Spolu s trendem posledních let využívat lokální potraviny přibývá obchodníků, kteří nabízejí na sváteční stůl pravou husu z Čech. Pro chovatele jsou svatomartinské slavnosti vrcholem sezóny a jeden z hlavních zdrojů příjmů. Na jednoho Čecha připadá ročně spotřeba okolo 200 gramů husího masa. Maso husy je u nás velice oblíbené, protože má vynikající kulinářskou kvalitu. Husí maso má tmavší barvu a je krátké, šťavnaté a velice jemné. Díky těmto parametrům nemohou husám z tuzemských chovů konkurovat husy z dovozu.

Husa je ovšem spíše exkluzivní pochoutka. Kolik se spotřebuje ostatního drůbežího masa?

Drůbeží maso zaujímalo svou spotřebou 28,4 kg na osobu a rok v roce 2018 druhé místo za vepřovým masem v porovnání s ostatními druhy mas. Spotřeba stále roste a s ní by mohla vzrůst i soběstačnost v produkci drůbežího masa. Velká obliba drůbežího masa mezi spotřebiteli je dána jeho dietní povahou, ale také snadnou kuchyňskou úpravou a dostupnou cenou. Ta je i s vejci poměrně stabilní oproti jiným potravinám, které stále zdražují. Chovatelé z toho radost nemají, ale je to otázka obchodní politiky řetězců. Nejvíce nás trápí dovozy ze sousedních zemí, zejména z Polska.

Tamní produkty nemají příliš dobrou pověst…

Problematickými zůstávají opakující se záchyty polského drůbežího masa, které je kontaminováno bakterií salmonelózy. V ČR je drůbež výhradně chlazena vzduchem, tento způsob je modernější a nejefektivnější, pokud se týká kvality a bezpečnosti potravin z hlediska spotřebitele. V Polsku se běžně nevyužívá chlazení drůbežího masa vzduchem. Z hlediska spotřebitele je také významná povinnost uvádět zemi původu na obalu. Spotřebitel tak jasně ví, jakou drůbež či vejce si kupuje.

Přední šéfkuchaři doporučují drůbeží maso vybírat jen to chlazené, tedy od českých dodavatelů a vyhýbat se pokud možno dovozům. Nenechme se také napálit obchodníky, kteří na pultech jako husu nabízejí tzv. husokachny. V takovém případě jde o kachnu pižmovou nebo o kachnu pižmovou kříženou s kachnou pekingskou. V žádném případě nejde o husu.

Drůbežáři ovšem neprodukují jen maso, ale také vejce. V poslední době jsme zažili několik kampaní různých aktivistů proti klecovému chovu slepic, některé obchodní řetězce dokonce oznámily, že vejce z klecového chovu přestanou odebírat. Jaký je váš postoj k této kampani?

Například po zhlédnutí loňské reportáže České televize v pořadu 168 hodin musela mít většina z nás, kteří konzumujeme vejce, pocit, že jsme spolupachatelé podílející se na zvěrstvech prováděných na nebohých slepicích.

Avšak v příspěvku byly zmíněny celkem čtyři velkochovy – podle informací z reportáže se jednalo o 753 tisíc kusů slepic. Zajímavé je, že uhynulých nebo zraněných slepic bylo v celé reportáži celkem asi devět kusů. Ano, opravdu pouze devět kusů. V reportáži, jejíž aktéři vnikli do chovů protiprávně, byly pouštěny zejména sestříhané záběry těchto devíti zvířat. Ostatní záběry obvykle opeřených a spokojených slepic byly zveřejněny pouze na webu a dohledal si je nejspíše jen ten, koho tato problematika zajímá opravdu do hloubky.

Je smutné sledovat, jak se veřejnoprávní médium nechá zatáhnout do kampaně zaměřené jednoznačně neobjektivně proti chovatelům zvířat – zemědělcům. Mezi pojmy velkochov a týrání nelze v žádném případě vložit rovnítko. Argumentů pro potvrzení tohoto faktu je mnoho a jedním z nich je také ekonomika. Bude-li jakékoli zvíře v nepohodě, projeví se to na nižším váhovém přírůstku, reprodukční schopnosti nebo počtu narozených mláďat. A negativní výsledky nejsou cílem žádného správného hospodáře. Jistě, mohou se vyskytnout výjimky, kdy může dojít k selhání jednotlivce, ale podle čísel zveřejněných Státní veterinární správou je častější týrání zvířat v domácnostech než ve velkochovech.

Nenechme se klamat fotografiemi nebo záběry týraných zvířat, které jsou tendenčně sestříhány nebo pocházejí z úplně jiných koutů Země, jak tomu ve většině případů je. Jistě se shodneme, že hospodářská zvířata mají mít důstojný život a stejně tak i rychlý a humánní odchod z něj. Předcházejme tedy zbytečnému transportu živých zvířat a vybírejme taková, jejichž chovy jsou kontrolovány. Kupujme proto maso a vejce z českých chovů a přemýšlejme, jaké informace k nám přicházejí a čí zájem za jejich šířením stojí.

Když už hovoříme o vejcích, občas se objeví informace o jejich kontaminaci bakteriemi salmonely. U jakých vajec je nejmenší nebezpečí nákazy?

Rozhodně není jedno, z jakých chovů vejce pocházejí. Vejce (jejich skořápky) se nesmějí omývat, protože bychom tím narušili neviditelnou ochrannou vrstvu. Ta chrání vejce samotné před vniknutím nežádoucích infekcí a prodlužuje trvanlivost této téměř superpotraviny. Proto uchováváme vejce v takovém stavu, ve kterém je nakoupíme. Může se ale stát, že je vejce již infikováno například salmonelou. Ta se při následné správné tepelné úpravě zlikviduje, ale po dobu, kdy je vejce v chladničce, bychom měli být obezřetní.

Proto je dobré eliminovat takovou možnost a kupovat vejce co možná nejzdravější – tedy z kontrolovaných chovů. Jak ale poznáme zdravý chov? Ze statistik vyplývá, že nejvíce nakažených vajec pochází paradoxně z domácích chovů s volným venkovním výběhem. Chovatel málokdy (nebo téměř vůbec) kurníky, napajedla nebo krmítka dezinfikuje. Slepice jsou pouze dokupovány bez veterinární kontroly.

Oproti tomu můžeme z tohoto pohledu doporučit vejce z registrovaných chovů, kde platí přísná hygienická opatření. Vejce poté snadno dle kódu ze skořápky můžete dohledat. Vejce, ale i slepice samotné, jsou pod neustálým dohledem zootechniků a v případě potřeby i veterinářů. Klece nebo voliéry jsou pravidelně dezinfikovány, trus slepic je pravidelně odstraňován a vejce od takových slepic jsou čistá.

Je na každém, odkud si vejce pořídí. Určitě ale mějte na paměti, že je dobré vejce dostatečně tepelně upravit a při jejich přípravě i skladování dodržovat určitá hygienická opatření. Mám tím na mysli, že po kontaktu rukou se syrovým vejcem je třeba ruce dostatečně umýt a stejně postupovat i s veškerým kuchyňským náčiním nebo i pracovní deskou.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 8 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.