Neměli bychom se z plýtvání poučit?

Čech prý, podle výsledků výzkumu jednoho brněnského týmu, vyhodí ročně osmdesát jedna kilogramů potravin. Vede ovoce, zelenina, pečivo, nejméně se v popelnicích údajně nalezne masa, ale i to tady bývá. Průměr je vždycky ošidný. Zprůměruje nejnižší a nejvyšší údaje, město i venkov, tedy v tomto případě. Na venkově mohou údaje být jiné, i když způsob života se také v tomto případě zprůměroval a už na mnoha místech nenalezneme hospodářské zvířectvo. Doba je jiná, posun zdánlivého pokroku je znát. Proč píši slova »zdánlivý pokrok«? Protože ne vždy, co se zdá pokrokové, opravdu pokrokové je.

Údaje, které ovšem tým výzkumníků zjistil, jsou varující. I když, pokud jde o ovoce, přece jen bychom měli být se zprůměrováním opatrnější. I tady se však město od venkova liší. Minimálně v možnostech uskladnění a tedy i v delší době, kdy ovoce zůstane čerstvé. Nechci se ovšem zabývat uskladňováním, a tedy výší odpadu. Jde mně o trend. O to, co vlastně vyrábíme či vyprodukujeme a ničíme. O přenabídku potravinářského zboží v řetězcích, které nelze spotřebovat a jehož spotřeba je limitována normami. Ne vždy tyto normy jsou skutečně odpovídající, i když jsme si je vymysleli my sami nebo k nám přišly z Bruselu. Někdy však jejich až úzkostlivé dodržování znamená znehodnocení potravin, které ještě zdaleka nejsou závadné. Ani to, že podle bruselského myšlení většina jídla v podnicích stravování se jako ohřívaná nesmí druhý den v nabídce objevit, není rozumné. Ostatně nezdá se mi, že by se všude toto nařízení dodržovalo. V našich domácnostech často jídlo ohříváme, spotřebuje druhý den a nestane se nám nic. Ale to na okraj.

Jde o potraviny, které se v Evropě nabízejí v nespotřebovatelném množství a v jiných částech světa je jich nedostatek a lidé bojují s podvýživou či dokonce na ni umírají. Jak zabezpečit, aby i tady lidé nemuseli žít o hladu a bojovat s nemocemi, jejichž původcem je hlad? Zvládne to současný kapitalismus? Ne, ten toho není schopen. Ten, urodí-li se přes míru, je dokonce schopen zapálit nadprodukci potravin, protože zisky by se mu snížily. Musí tedy přijít jiný společenský pořádek, který by všem umožnil lidsky žít. Protože jinak na jedné straně bude přebytek a plýtvání, a na druhé hlad a nemoci z hladu. A nastane boj o potraviny, který bude stejně krutý jako ten dnešní o naftu. Neměli bychom se už dnes z toho poučit?

Josef ŠENFELD, předseda OV KSČM Litoměřice


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 24 hlasů.

Josef ŠENFELD

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.