To jméno zná každý. La Pasionaria

La Pasionaria (Vášnivá), vlastním jménem Dolores Ibárruri Gómezová se narodila 9. prosince 1895 v chudé baskické rodině. Chtěla se stát učitelkou, ale neměla možnost. Brzy se provdala za socialistu, který ovlivnil její život. Aktivně se účastnila politického života.

Musela se smířit se smrtí čtyř ze svých šesti dětí v jejich dětství. Pátý syn Rubén Ruiz Ibárruri (1920-1942) zahynul v Sovětském svazu v bitvě u Stalingradu jako voják Rudé armády, velitel kulometné roty (ve Volgogradu má památník v Aleji hrdinů).

Ibárruri se stala zakládající členkou Komunistické strany Španělska v roce 1921. V roce 1931 se přestěhovala do Madridu, kde působila jako redaktorka deníku KS Dělnický svět. V období let 1931-1935 byla několikrát vězněna. V roce 1935 tajně překročila hranice a odjela do Moskvy na kongres Komunistické internacionály. Po návratu do Španělska byla opět uvězněna.

V roce 1936 zvítězila ve Španělsku v parlamentních volbách Lidová fronta a ona se stala poslankyní. Po vypuknutí španělské občanské války posilovala morálku. Navštěvovala frontu, nevšímala si nebezpečí, které hrozilo. Po porážce republikánů v roce 1939 uprchla nejprve do Francie a poté do SSSR. V období 1936-1939 a znovu 1942-1960 byla generální tajemnicí KS Španělska. Od r. 1960 až do své smrti byla předsedkyní KS Španělska. Do Španělska se vrátila teprve po smrti diktátora Franka v roce 1977.

Napsala svoji autobiografii a díla o španělské občanské válce. Je považována za jednoho z nejlepších řečníků 20. století. Zemřela 12. listopadu 1989 v Madridu, je tomu tedy 30 let.

Mária VÁCLAVJAKOVÁ, FOTO - archiv


La Pasionaria

Horníci a bída v každém koutě

tam Dolores žila jako dítě

ve Španělsku, v kraji tvrdých skal

i chléb byl tvrdý

často nebýval

Brzy se provdala

to byl úděl ženy

děti, smrt a bída

zrodilo se přesvědčení

nechtěla svůj život promarnit

živořit sehnutá

chtěla jenom žít

Padala jasná hvězda mezi lid

Dolores chce tu hvězdu uchopit

za práva horníků

za všechny zbědované

za práva ubohých žen

co jsou udupané

do prachu pověr a zvyků

dost bylo bolestných vzlyků

Když nepřítel kráčel ulicí

žena prosí

matka volá

do zbraně!

nejsme zbabělci

No pasarán!

Neprojdete!

všichni tady zahynete

Blesky bičovaly rodnou zem

Dolores brání hořící sen

za sluncem odchází naplnit

vše, o čem ženy dříve

mohly jenom snít.


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 18 hlasů.

Mária VÁCLAVJAKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2019-11-25 00:36
Nechť ji patří věčná sláva.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.