Rozhovor Haló novin s organizátorem výstavy »30 let bez růžových brýlí« Romanem Rounem

Zveřejňování pravdy není v zájmu většiny médií

V Galerii a. s. Futura ve druhém patře budovy Politických vězňů 9 v Praze probíhá výstava 30 let bez růžových brýlí. Je to stručné srovnání některých podniků průmyslu či zemědělství před listopadem 1989 a po něm, kdy zanikly. Vy jste jedním z autorů. Kdy vás to napadlo?

Nápad vznikl na začátku roku, kdy jsem chtěl s Martinem Drhlíkem a jeho bratrem Milošem z Klubu mladých komunistů v Žamberku dělat pouze fotosoutěž na toto téma. Pak jsem se ale seznámil s prací Sekce regionálních dějin Klubu společenských věd a rozhodl jsem se udělat výstavu u příležitosti 30. výročí kapitalistického převratu. Pro výstavu jsem řadu fotografií nafotil sám, což byla docela nebezpečná práce, protože často hrozí zřícení chátrajících budov. Zhruba polovinu výstavy tvoří právě materiály ze sekce a zbytek jsou fotografie dárců z řad členů KSČM.

O tuto výstavu projevili zájem i studenti středních škol. Jak se to stalo?

Ano, je to tak. Nejprve se ozval profesor jedné střední školy z Prahy, který se pravděpodobně o výstavě dočetl z médií, že by rád navštívil výstavu se svými studenty. Pak jsem zcela náhodou potkal mého bývalého spolužáka, který je dnes také kantorem, a i on by rád přivedl své studenty.

První návštěva studentů proběhla ve čtvrtek 21. listopadu a já budu moc rád, pokud i jiní učitelé najdou odvahu a své studenty na výstavu přivedou. Dají jim tak možnost vidět výklad historie z jiného úhlu pohledu. Ostatně jaký lepší příklad demokracie v praxi studentům nabídnout než návštěvu výstavy v budově KSČM a možnost se na cokoliv zeptat autora–komunisty?

V propagaci výstavy mi tak paradoxně pomáhají média, která o výstavě píší lživé články.

Jaký máte dojem ze setkání se studenty? Bylo to konstruktivní, nebo konfrontační?

Velmi mile mne překvapily znalosti historie u studentů, kteří věděli o mccarthismu i popravě Ethel Rosenbergové. Samozřejmě došlo k několika názorovým »střetům«. Především v sociální oblasti, kdy si někteří studenti myslí, že každý má v životě stejnou startovní čáru. Rozpory byly i v otázce významu povolání, kdy mi někteří studenti oponovali názorem, že dělnická povolání by měla být výrazně méně ohodnocena než povolání vázaná na vysokoškolská studia. Myslím, že byli také překvapeni faktem, že jsem komunista, když jsem pracoval jako manažer Martina Dejdara a dalších umělců.

Diskuse ale byla velmi konstruktivní a k mému překvapení se studentům ani nechtělo domů a zdrželi se přes dvě hodiny. Považuji to za veliký úspěch a jsem hrdý, že se mi podařilo na moji výstavu do budovy KSČM studenty dostat.

Je možné toto faktografické bohatství, které se nastřádalo u dobrovolných členů sekce regionálních dějin, více zhodnotit - to jest nejen ukázat malou výseč, která se momentálně ukazuje na výstavě, ale více materiálů?

Především chci ocenit neskutečnou práci, kterou tito lidé ze sekce dělají. Díky nim se zachránilo mnoho publikací, které obsahují důležitá fakta o životě občanů ČSSR. Sekci regionálních dějin ovšem chybějí finance, aby mohla vydávat nové publikace, a připomínat tak události a fakta, která se dnes záměrně utajují. Právě rozpočet sekce považuji za veliký problém. V současnosti jsou zachráněné materiály pouze skladovány a nejsou zatím přístupné veřejnosti. Bylo by jistě skvělé, pokud by se podařilo například zřídit veřejnou studovnu.

Samotnou výstavu bych rád představil na více místech republiky a později kompletně zdigitalizoval. Cílem je vytvořit internetový projekt, kde bude důkazů o hamižnosti kapitalistického systému mnohem více. Včetně vzpomínek pamětníků na dobu před listopadem 1989.

Po Listopadu zlikvidovaný průmysl a podniky, které mnohdy vyráběly kvalitní produkci světových značek, se v mediálním mainstreamu vůbec neukazují, jako kdyby to bylo tabu. Přitom osud například našeho cukrovarnictví je otřesný - zanikla drtivá většina cukrovarů, a to i přičiněním EU.

Zveřejňování pravdy není v zájmu většiny médií. Vždyť jsou vlastněna oligarchy či korporacemi, které potřebují vytvářet pocit, že kapitalismus je ráj na zemi a socialismus peklo. Právě na tomto zjištění je založena tato výstava a jsem rád, že vyvolala i veřejnou debatu a mediální ohlas. Je potřeba jít tvrdě proti demagogiím pravicových médií a zkreslování historie. Je třeba připomínat to, co bylo zcela záměrně a zbytečně zničeno.

Bohužel nejde pouze o zničený průmysl a ztrátu potravinové soběstačnosti. Kapitalismus výrazným způsobem zpřetrhal mezilidské vztahy a v naší společnosti začaly převládat vlastnosti jako arogance, agresivita, nenávist.

Čs. podniky poskytovaly našim občanům obživu desetiletí. Když si uvědomíme, co všechno velké podniky umožňovaly včetně závodní polikliniky, stravování, vlastní rekreace apod., tak je s podivem, že to ve veřejném prostoru nerezonuje. Vzpomínají někdejší zaměstnanci na tyto nezanedbatelné výhody?

Víte, já jsem vyrůstal v osmdesátých letech, dokonce jsem byl členem SSM a skoro dva roky pracoval jako elektrikář v socialistickém podniku, a velmi si uvědomuji ten obrovský rozdíl v sociálních jistotách, kdy se dnes o žádném sociálním zázemí vůbec mluvit nedá. Nemyslím si, že by na to lidé zapomněli, spíš jsou udoláni třicetiletým strachem o práci a své děti. Mají pocit, že se již nedá nic změnit, a jsou často uzavřeni do ulity, kterou tvoří pouze rodina a jejich nejbližší.

Je ovšem pravdou, že například na sociálních sítích se stále více objevují vzpomínky dnešních šedesátníků na levné bydlení, chutné potraviny či fakt, že se nemuseli bát nechat své děti hrát si před domem.

Pracoval jste jako marketingový odborník. Jaké zkušenosti z tohoto oboru byste rád přenesl do činnosti KSČM, jíž jste členem? Jaké máte nápady?

Nápadů i hrubých marketingových plánů mám několik. Nicméně jestli budou realizovány, nezáleží na mně, ale na vedení KSČM. Jsem přesvědčen o tom, že pokud chceme zopakovat úspěchy z let 2004 až 2013, musíme vytvořit skupinu skutečných odborníků, která bude připravovat nejen předvolební kampaně, ale i celoroční práci s veřejností. Všechny současné úspěšné politické strany mají marketingový mix propracovaný do nejmenších detailů. U nás se zatím spoléhá na politické, nikoliv odborné zkušenosti v této oblasti.

Výročí Sedmnáctého listopadu 1989 je dobrým datem pro otázku, co pro vás tento den znamená?

Jak už jsem odpovídal i v jiných médiích, listopad 1989 považuji za kapitalistický převrat řízený západními mocnostmi a financovaný mamutími korporacemi, kterým šlo pouze a jenom o získání obrovského odbytiště a levné pracovní síly. Je potřeba si uvědomit, že celý socialistický blok měl více než 400 milionů obyvatel a tato masa potenciálních kupců kapitalistických pozlátek za investici do převratů v jednotlivých zemích stála. U nás to bylo o to jednodušší, že bylo dokonale využito lidské loutky, kterou byl do té doby veřejnosti zcela neznámý obdivovatel třídní společnosti Václav Havel. O aktivním převlečení kabátů i ze strany některých členů KSČ není dnes již pochyb.

Právě toto datum přitahuje organizátory i jiných manifestací a demonstrací, takže i letos, jako ostatně každoročně, zase jako by někdo chtěl svrhávat vládu, ač ta pochází z demokratických voleb. Co vy na to?

Tato legrační uskupení typu Milionu chvilek pro demokracii pouze poukazují na fakt, že základní principy demokracie jsou jim vlastně na obtíž. Když uspěje pravicový subjekt, ohánějí se demokracií a pluralitou. Ovšem když v přímé volbě, tedy v nejdemokratičtějším způsobu volby, zvítězí Miloš Zeman, volají po jeho demisi. Nedávno se provalilo, že Velvyslanectví USA financovalo propagandistickou kampaň k 17. listopadu na Slovensku. Jsem přesvědčen o tom, že podobně to bude u nás s Milionem chvilek a exstudentem Minářem. Bohužel jejich beztrestné urážení prezidenta a ostatních politiků je typickou vizitkou kapitalismu.

Znáte historiky, kteří podobně jako vy a sekce regionálních dějin mapují zaniklé podniky? Nebo je to i pro odborníky tabu?

Bohužel nikoliv. Proto bych přivítal spolupráci okresních výborů KSČM, které o historii svých regionů a současném stavu průmyslových, kulturních a zemědělských objektů vědí nejvíce.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.2, celkem 118 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


jasem
2019-12-07 16:45
pokračování. A protože stát vydělával peníze mohl sloužit svým
občanům. Jak může dnešní stát který nic nemá, nevydělává
peníze, co neukradne svým občanům z peněženky to nemá a rok od roku
jim krade víc a víc. Náš stát je jako bezdomovec s holou prdelí a
měl řídit firmu? Vy snad necháte bezdomovce aby Vám řídil Vaši
domácnost? co myslíte že udělá jako první? vybílí Vám lednici,
peněženku a bar. Dokud stát nebude opět mít byznys který mu
vydělává peníze na jeho provoz, údržbu a službu pro své občany, do
té doby je takový stát na dvě věci, na hovno a na nic. Evidentně je
pro politiky jednoduší ukrást to svým občanům, než provozovat
byznys. Prostě banditismus, jinak se to nazvat nedá.
jasem
2019-12-07 16:37
Já byl mladej a blbej a tak sem nejen cinkal ale chodil i na Palachovy
týdny v lednu ještě jako nezletilý. Naštěstí mě chlupatí nikdy
nechytili. Vím co bylo a nebylo. Stát fungoval jako firma, opravdu jako
firma ale navíc poskytoval služby svým občanům Vlastnil banky a
sítě poboček aby lidé měli přístup k penězům a levné
úvěry. Vlastnil pojišťovny aby pojištení bylo levné. Vlastnil
továrny na výrobu vozidel i letadel jak vojenských tak civilních proto
pořizovací náklady pro armádu a tedy i stát byly levné a
vnitrostátní autobuosová doprava jezdila do každýho koutu této země
několikrát denně i o víkendu. Vlastnil stavební firmy a miliony
bytů, na svém vrcholu stavěl 100.000 bytů ročně, současný systém s
technologií novější a se všemi těmi rychlo vychytávkami že
zárubně se lepí pěnou, mokrý proces minimalizovám, všechno se lepí
a tento systém s bídou staví 35.000 bytů ročně. Proto mohl před
rokem 1989 bydlet každý. kdo si dal žádost na OPBH čekal pár let. Kdo
koupil družstevní podíl bydlel dřív. kdo podepsal pracovní smlouvu,
bydlel do 6 mněsíců. Prodavačka z platu 1500 kč si zaplatila za 3+1
75m2 na 3 měsíce dopředu včetně energií. Stát vlastnil nemocnice,
fabriky na léčiva, a teda mohl poskytovat službu svým občanům
lékařská péče zdarma. Takhle bych mohl pokračovat ve dne v noci až
do vánoc. Dám Vám příklad co se dělo v malém. Naše vesnice na
vysočině 600 obyvatel, měli jsme hospodu, měli jsme smíšené zboží,
měli jsme ordinaci provoz 3 dny v týdnu, měli jsme řezníka, a měli
jsme bytový textil. ale vše roztroušené. Rozhodli jsme se že si
postavíme obchoďák. V akci Z a s přispěním obyvatel a místního JZD
jsme si postavili obchodní dům, Dole řezník a sámoška, nahoře
hospoda s terasou. Občané si to postavili sami. I když jsme si to
postavili sami, provozovala to jednota. no a po roce 1989 někdo přišel a
to co jsme si postavili prodali někomu za pakatel. privatizace, nebo
dotace. Seberete všem a dáte to jako úplatek těm co slouží systému a
jdou proti vlastním lidem.
joska.korinek
2019-11-28 14:07
Velmaxi, nebojte se přiznat, že mimo těch dvou VŠ, jejichž
návčtěvou jste zatížil státní rozpočty, jste také absolvoval VUML.
Přece když jste chtěl bojovat s komanči, tak jste potřeboval vědět,
jaké nesmysly káží. Alespoň tak to říkal jeden můj kolega, jenž si
tam dokonce přivydělával lektorováním. Tedy – říkal to až po roce
94, kdy už si vyhodnotil, „že je to jisté“. Horlivostí připomínal
vás, ale byl kultivovanější (přestože měl VŠ jen jednu). Odměny
se ale nedočkal. Zemřel dřív, než si jej stačili všimnout.
Pisatel66
2019-11-28 10:31
Samozřejmě, o co víc se režimu nedaří, a mám tím namysli
stávající, tím víc se poukazuje na chyby toho minulého, vymýšlejí
se zločiny, haní se , mění se dějiny, adorují se podpory (církev,
neziskovky, USA, Západ, EU, NATO, podnikavci,zloději, obrácení bývalí
tzv. komunisti...). Průzračné jako studánka, osvědčené. Rozumní
lidé, nediskutujte tu s těmi dvěma-třemi provokatéry.Současná
politika není o faktech, ta je o lžích. Škoda času.
velkymaxmilian
2019-11-28 10:05
@hajek.jiri51-"netruhlík": Údaje o výrobě cukru jsem čerpal
z podkladů Agrární komory ČR a Českého statistického úřadu. Pouze
naprostý hňup může tyto údaje zpochybňovat, s tím že jde o
"propagaci" kapitalismu. Surová řepa se k nám nedovážela,
píši to někde? Pokud nevíte, že jsme vyráběli třtinový cukr pro
Kubu, tak se s tím raději nechlubte, že máte z dlouhodobé komplexy z
"VM" nemusíte dennodenně ventilovat...
hajek.jiri51
2019-11-27 16:07
Nebuďte vztahovačný, pane Salekiv. Ale když už se ptáte, já sice
informace beru odevšad, pouze jen neopisuji ale i přemýšlím. Řepy se
pěstuje o hodně méně, není-liž pravda. Že by se surová řepa nebo
třtina dovážela, o tom jsem nic nezaslechl. Tak že se asi cukru těžko
vyrobí stejně. Možná dost pro vnitřní trh, ale ne na export. A jako
exportní artikl byl docela výhodný. Ale o tom jsem nepsal. A jestli jste
na sebe vztáhl toho truhlíka, je to Vaše věc. Já reagoval na VM , i
když Vaši výčetku "úspěchů kapitalizmu"jsem si přečetl
taky.
salekiv
2019-11-27 13:36
hajek.jiri51,joska.korinek: Já jsem své "lži" čerpal od Ing.
Hany Strnadlové a Ing. Zdeny Kubíkové z Výzkumného ústavu
zemědělské ekonomiky. Odkud čerpáte své "pravdy" vy?
hajek.jiri51
2019-11-27 12:12
Většina médií programově lže, protože ono současné zřízení je
na lžích postaveno. Říkat pravdu, by se totiž "ukončilo"
samo. No a že lže "úspěšně" to tady dokazuje denně VM a
ostatní jemu podobní truhlíci.
velkymaxmilian
2019-11-27 11:07
@roman.roun: Obdivuji váš talent svým vstupem prokazovat absenci
sebekritičnosti a ještě více tak na odiv vystavovat hloupost. Zaniklé
cukrovary nechybí, vzhledem k přibližně čtyřměsíční kampani (cca
říjen a leden - formou brigád) neznamenaly ani výraznou ztrátu
pracovních míst. K disposici, protože letošní kampaň teprve běží,
máme údaje za sezonu 2018-2019 (přesnou produkci jsem uvedl). Nevím co
to melete, že "dnešní produkce sotva pokryje potřebu ČR", na
export bylo k disposici, pokud umím počítat (což váš viditelně
není) 200 000 tun cukru. Pokud by jste o cukrovarnictví něco věděl a
nemlel slabomyslné mantry, pak podstatnou část z 350 000 tun cukru, tedy
potřeby České republiky dokázal vykrýt cukrovar TTD Dobrovice
výstupem 300 000 tun(!). Roune jen nepříliš myslící člověk, se
dokáže v rámci argumentace "pochlubit", jednou z humorných
socialistických historek, kdy jsme jako významný evropský producent
bílého cukru, k nám dováželi(!) z Kuby cukrovou třtinu, zpracovali ji
a soudruhům na Kubu vyvezli zpět, to bylo na Nobelovu cenu za
ekonomiku... Pokud si chceš hochu rozšířit trochu obzor v oblasti
cukrovarnictví navštiv muzejní expozici věnovanou cukrovarnictví na
zámku v Dačicích a postůj s úctou u pomníku kostky cukru, která se
nachází v parku před kostelem sv.Vavřince, pokud ti vyhládne výborně
vaří v přilehlé restauraci "U Šuláků", druhé muzeum
cukrovarnictví je od Prahy podstatně blíže, a to v již zmíněné
Dobrovici. Váš problém spočívá v tom, že čtenáře považujete za
nevalně vzdělané, prostě za pitomce, jako předlistopadový absolvent
dvou VŠ (zaměření přírodovědecké a ekonomické) prostě k pitomcům
nepatřím, což je přirozeně logicky irituje...P.S.: Dotaz proč bych
měl mít panickou hrůzu z komunistů pane Roune, když si z nich občas
dělám srandu...
joska.korinek
2019-11-27 10:30
Užuž jsem myslel, že pan Šálek napíše - když začal s tradicemi -
něco rozumného. Ale ne; pořád se chce v pitomostech vyrovnat tomu
sebestřednému pseudovzdělanci, schovávajícímu se za Argentinskou
dogu. Docela se mu to daří.
salekiv
2019-11-27 08:14
Pokud chce pan Roun dokazovat úspěchy socialistického cukrovarnictví,
tak by měl dodat, že jeho tradice nezačíná rokem 1948, ale spadá do
období 200 let zpátky. Maximum osevní plochy cukrovky bylo dosahováno
ve 20. letech minulého století a to 207 tisíc ha, produkce dosahovala
5387 tisíc tun a bylo zde 144 cukrovarů. V roce 1989 to bylo pouze 127,1
tisíce ha při produkci 4497 tisíc tun a počtu 57 cukrovarů. Přebytky
cukru byly tehdy vyváženy za ceny, které nepokryly ani výrobní
náklady. Další snižování produkce po roce 1989 bylo tedy nezbytně
nutné. Dnešní nadvýroba cukru v rámci EU zřejmě povede k další
redukci, protože cena cukru stále klesá. Pláč pana Rouna na tom nic
nezmění a jeho výstavky už tuplem ne (Šálek).
roman.roun
2019-11-27 07:29
velkymaxmilian opět nezklamal. Nejen, že se stále zbaběle schovává za
přezdívku, protože má panickou hrůzu z komunistů, ale svůj úkol
(trolit za každou cenu) plní dokonale :D . Tvrdit, že cukrovary nikomu
nechybí, může jen hlupák, který nezná ekonomický přínos exportu
rafinovaného cukru. Zatímco před rokem 1989 tvořil export cukru
významnou část devizových příjmů, dnes sotva pokryje spotřebu ČR.
Nemluvě o tom, že cukrovary v ČSSR rafinovaly také třtinu pro Kubu a
jihoamerické země (země RVHP nevyjímaje), což byl další významný
zdroj v době mimo kampaň. V neposlední řadě část zpracované
cukrové řepy i třtiny sloužila k výrobě lihu, který šel opět na
export. To vše byly zdroje příjmu ČSSR. Tedy země, která ještě
měla svoji hrdost.
velkymaxmilian
2019-11-26 19:41
Tragikomickou agitku pana Rouna a company ve 2.patře budovy ÚV KSČM jsem
si prohlédl, pevně věřím, že nikoho než minoritu staromilců oslovit
nemůže. Z myšlenek kurátorových mne zaujal nevídaný fejk,a to:
"Přitom osud například našeho cukrovarnictví je otřesný -
zanikla drtivá většina cukrovarů, a to i přičiněním EU." Ano,
z 57 českých cukrovarů (1989) je jich dnes 7. Těch 50 ovšem nikomu
nechybí, pokud pomineme demagogy a lháře. Také na polovinu poklesla
osevní plocha cukrové řepy. Pokud řeknu A musím říci také B. takže
soudruhu 1.) výnosy cukrové řepy z hektaru vzrostly během třiceti
"kapitalistických" let dvojnásobně(!). Produkce je proto
STEJNÁ jako v roce 1989 a o tom žádná! V roce 2018 se vyrobilo
rekordních 550 000 tun cukru což je srovnatelná produkce s rokem 1989,
při tuzemské spotřebě cca 350 000 tun úspěšně, exportujeme a
exportovat budeme... Chápu, že je ideální oslovovat a psát pro tupé a
nevzdělané ovce, ne každý k nim však patří, máte smůlu...
svaty_vaclav
2019-11-26 16:23
"Již dávno jsem si byl vědom, že je něco shnilého v jádře
našeho společenského systému. Viděl jsem, že zatímco byly
shromažďovány nesmírné majetky, pracující vrstvy, tvořitelé
statků, tonuly v odporné chudobě." Disraeli
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.