Rozhovor Haló novin s Miroslavem Kobernou, ředitelem pro programování a strategii Potravinářské komory ČR

Novelu zákona o tržní síle připravili v Bruselu

Zahraniční obchodní řetězce a dodavatelé potravin již řadu let neustále mezi sebou diskutují a přou se o tom, co by měl obsahovat zákon o významné tržní síle. Proč vlastně vznikl?

Již před lety se ukázalo, že vztahy mezi zahraničními obchodními řetězci a jejich dodavateli potravin, a to převážně tuzemské provenience, vyžadují, aby byly dány do souladu s normálními vztahy mezi prodejcem a dodavatelem, jako je tomu v jiných oblastech prodeje zboží. Proto byl v roce 2009 přijat zákon č. 395/2009 Sb. o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití, který vstoupil v účinnost od 1. února 2010. Po pár letech se však ukázalo, že obchodníci našli způsoby, jak některá ustanovení zákona i nadále obcházet. Proto byl zákon, na základě požadavku tuzemských dodavatelů potravin, v roce 2016 novelizován, a to s účinnosti od 6. března 2016.

Jenže uplynuly tři roky a již se chystá v pořadí už druhá novelizace tohoto zákona. Je to opět požadavek Potravinářské komory ČR, a proč?

S klidem vám mohu odpovědět, že tato, v pořadí již druhá novelizace zákona o významné trní síle, není požadavkem Potravinářské komory ČR. My bychom byli ve skutečnosti nejraději, kdyby se žádná novela tohoto zákona nepřipravovala. Jsme totiž názoru, že po první novele zákona v roce 2016 se, až na pár drobností, podařilo tyto vztahy mezi obchodníky a dodavateli potravinářského zboží dát do určitého souladu. V posledních třech letech nebyl mezi nimi žádný podstatný problém.

Pokud jde o tuto novelizaci, je to vlastně požadavek Evropské unie, který se musí implementovat do českého zákonodárství. Podstata této situace spočívá v tom, že po léta Evropská unie problém vztahů mezi obchodníky a dodavateli vůbec neřešila. Takže jednotlivé státy, které dospěly k tomu, že je zapotřebí se tím zabývat, si to začaly postupně řešit po své, národní linii. Česká republika k tomu přistoupila zhruba před deseti lety. Mimochodem, právě francouzská legislativa byla v tomto směru na poměrně vysoké úrovni a do jisté míry se stala i vzorem pro nás. Jenže jak se ukázalo, před časem se Evropská unie probudila ze svého spánku a vyvinula značnou iniciativu, že se tento problém má řešit v rámci celé EU. Původně lidé kolem Evropské komise slibovali, že státy, které již přijaly svou vlastní legislativu, si ji mohou ponechat. Ale, jak to v životě chodí, v Evropském parlamentu se této záležitosti chopily některé skupiny europoslanců a výsledek je v tom, že věta o ponechání národní legislativy v konečném textu směrnice EU chybí. Takže je nutné směrnici EU do českého zákonodárství zavést.

Podle vaší reakce předpokládám, že je asi určitý nesoulad mezi evropskou směrnicí a již u nás zavedeným zákonem o významné tržní síle. Nemám pravdu?

Podle našeho názoru je tato evropská směrnice napsána velice nešťastně, protože vůbec nereflektuje současnou situaci na trhu potravinářskými výrobky v Evropě. Myslím, si, že právě tato skutečnost je hlavním důvodem, proč je kolem chystané novelizace zákona č. 395/2009 Sb. takový rozruch. Ovšem k tomu mohu jen dodat, že je způsoben europoslanci v Bruselu, nikoliv našimi výrobci a dodavateli potravin.

Víte, vlády, a to se v podstatě týká i Evropské komise, když připravují zákony, tak ty procházejí legislativním procesem. Načež do parlamentu jdou poté zákony, které jsou až na pár maličkostí většinou kvalitně připraveny. Jenže poslanecká iniciativa je dokáže mnohdy změnit k nepoznání. V tomto případě to byl Evropský parlament, který vnesl do této novely zákona o významné tržní síle naprostý zmatek.

Jde totiž o to, že podle návrhu novely má zákon chránit nejdrobnější zemědělce v EU. Právě tato formulace ukázala, že europoslanci vůbec nevědí, která bije. Vždyť právě ti nejdrobnější zemědělci, kteří mají malé farmy, své potravinářské výrobky na pulty supermarketů a hypermarketů až na výjimky nedodávají. S vedením obchodních řetězců vyjednávají střední či velké podniky, případně určité skupiny výrobců potravin a odbytová družstva. Jedině ty mohou obstát v ochraně svých zájmů při složitých jednáních s vedením řetězců. Takže ustanovení, které tam vsunul Evropský parlament, že dotčeni jsou všichni s obratem nad cca 50 milionů korun, postrádá smysl.

Když hovoříte o vztazích mezi obchodníky a dodavateli potravin, v minulých letech se velmi aktivně proti přijetí tohoto zákona, ale i proti jeho případným novelám, stavěl Svaz obchodu a cestovního ruchu (SOCR) ČR. Z jakého důvodu?

Již řadu let zastávám funkci ředitele programování a strategie Potravinářské komory ČR. Za tuto dobu jsem od vedoucích činitelů Svazu obchodu a cestovního ruchu slyšel jejich argumenty, kdy tvrdili, že po přijetí zákona o významné tržní síle poroste cena potravin, zejména pro spotřebitele. Přičemž potraviny se budou k nám dovážet. Nakonec to dopadne tak, že z českého trhu odejdou zahraniční řetězce. V dávné minulosti, většinou v 90. letech, sice některé řetězce odešly, ale bylo to kvůli přeskupování jejich aktivit v Evropě. Jinak ty, které se u nás etablovaly, tak úspěšně podnikají i nadále. Potvrzují to i jejich roční tržby a jejich trvalý růst.

Takže současná argumentace vedení SOCR se nemusí příliš brát v potaz. Již z názvu této instituce vyplývá, že jejím úkolem je hájit zájmy obchodníků, tedy převážně těch zahraničních. Zatímco Potravinářská komora ČR hájí zájmy výrobců a dodavatelů potravin převážně českých, ale i výrobce ze zahraničí, podnikající v ČR. To je naše základní poslání. Proto také před deseti lety jsme pomohli prosadit u nás přijetí zákona o významné tržní síle. Vždyť obchodní řetězce tehdy diktovaly našim dodavatelům, co mohou prodávat a za jakých, mnohdy i nevyhovujících podmínek na pultech těchto supermarketů a hypermarketů. Právě tento zákon do toho vnesl o trochu rovnější vztahy, byť obchodník je nadále tím hlavním, kdo do značné míry určuje podmínky. Ale to se navzájem řeší uzavřením smluv, které obě strany respektují.

Nedávno prezident Hospodářské komory (HK) ČR Vladimír Dlouhý vystoupil s prohlášením, že díky této novele zákona budou zrušeny slevové akce. Proti tomu jednoznačně vystoupil ministr zemědělství Miroslav Toman. Co byste k tomu řekl vy?

Ano, ministr zemědělství Miroslav Toman tuto nepravdivou argumentaci vedení Hospodářské komory ČR, které převzalo argumenty vedení SOCR, rozhodně popřel. Ukazuje se totiž, že vedení Hospodářské komory ČR vůbec neví, o co vlastně jde, pokud jde o charakteristiku zákona o významné tržní síle. Výsledkem obou prohlášení, to je HK ČR a SOCR, bylo znervóznění řady našich spotřebitelů, kteří si poté mysleli, že v důsledku novelizace tohoto zákona se v supermarketech a hypermarketech zruší slevové akce. Samozřejmě že ministerstvo zemědělství a Potravinářská komora ČR uvedly vše na pravou míru.

Je teď na mně, abych vám vysvětlil, v čem spočívá podstata problému. Zákon o významné tržní síle vůbec neřeší otázku spotřebitelů, protože celý zákon je jen o vztahu dodavatel – odběratel, což je obchodník. Nikterak neupravuje, jak má obchodník prodávat potravinářské zboží konečnému spotřebiteli. Takže z principu zákon ani nemůže omezit nějaké slevové akce v supermarketech a hypermarketech. Proto slevové akce budou pokračovat i nadále, pouze se do jejich pořádání musí vnést pořádek.

Ovšem, jak je to se slevovými akcemi z pohledu obchodních řetězců a dodavatelů potravin?

Zákon o významné trní síle se skutečně snaží vnést pořádek do slevových akcí, ale na úrovni dodavatelsko-odběratelských vztahů. V současné době je běžná praxe, že, vedle Slovenska, Maďarska a Pobaltských zemí, patří Česká republika mezi země EU, kde se, na rozdíl od vyspělých západoevropských zemí, prodává až 60 % zboží ve slevových akcích. Mimochodem, slevy u nás jsou až dvojnásobné proti výši slev v zemích původní EU15. Pominu-li otázku, že to naši spotřebitelé vítají hlavně z toho důvodu, že jejich příjmy jsou podstatně nižší, než u občanů západoevropských států, tak musím následovně vysvětlit, co se kolem slevových akcí u nás děje. Potravinářská komora ČR požaduje, aby slevové akce byly součástí (nebo i samostatně) každoročně uzavírané smlouvy mezi obchodníkem a dodavatelem potravin. Tímto způsobem by totiž byly nastaveny tyto vztahy na dobré, solidní úrovni. Není totiž možné, aby si řetězec naplánoval slevovou akci, kdy dodavateli stanoví, že mu dodá určité množství zboží, přičemž se ukáže, že zboží se v odpoledních hodinách prodá a poté obchodník chce, aby večer dodavatel chybějící zboží okamžitě dovezl. Většinou jde o zboží krátkodobé spotřeby, to je rohlíky, jogurty apod. Ale dodavatel mnohdy není na takovýto požadavek technicky připraven, protože jde o zboží, které se musí nejprve připravit, jako jsou například nakrájené salámy či plátkové sýry, přičemž toto zboží má krátkou dobu spotřeby. On má svůj výrobní harmonogram, podle kterého zboží vyrábí a poté je dodává obchodníkovi na pulty jeho prodejen.

Co když se zboží ve slevové akci neprodá. Co poté následuje?

Když se zboží neprodá, opět to odnese dodavatel, protože mu vyrobené zboží zbude na skladě, nikoliv obchodník, ačkoliv to špatně naplánoval. Právě proto chce Potravinářská komora ČR do těchto obchodních vztahů vnést pořádek. Jde tedy o to, že budou-li součástí každoroční smlouvy mezi prodejcem a dodavatelem zakomponovány i tyto slevové akce, tak si každý obchodník dobře rozmyslí, kdy a jakým způsobem slevové akce uskuteční. Zkrátka, aby si naplánoval, že bude mít na pultech tolik zboží, o němž může předpokládat, že jej během akce prodá. Když to jde i jinde, mohlo by to jít i u nás. Prostě riziko by neměl nést jen dodavatel, ale rovněž i obchodník. Je to na něm, aby ukázal, že je dobrý prodejce.

Mimochodem, na podporu tohoto našeho stanoviska uvedu, že před přijetím zákona o významné tržní síle byly velkým problémem tzv. vratky. Dříve si obchodníci nechali večer dovézt auto rohlíků, protože se odpoledne vyprodaly. Neprodané rohlíky si druhý den odvezl dodavatel a tíže tohoto nepodařeného prodeje šla na jeho konto, a navíc šlo o velké plýtvání potravinami. Přijetím zákona před deseti lety se toto odstranilo. Proto chce Potravinářská komora ČR vnést pořádek i do slevových akcí.

Pokud vím, zákon o významné tržní síle před lety vznikl také kvůli tomu, že zahraniční obchodní řetězce se snažily na pultech svých prodejen uplatnit především zahraniční zboží, a to na úkor zboží tuzemské provenience. Platí to i nadále?

Máte pravdu. Ale toto zákon neřeší a ani řešit nemůže. Podle našeho názoru by to mohla omezit například ekologická daň. Velmi často se stává, že ovoce či zelenina se převáží třeba ze Španělska nebo Nizozemí napříč celou Evropou. Takže proč například mrkev se převáží tisíce kilometrů, když obchodník by si mohl tuto mrkev nakoupit od tuzemských dodavatelů, například v Polabí či na Hané. Zbývá k tomu dodat, že například v sousedním Německu či Rakousku jsou spotřebitelé denně přesvědčováni, a to za aktivní role médií, že nakupovat německé či rakouské zboží je to nejlepší, co mohou pro hospodářství těchto zemí učinit, a navíc, že dostanou do svých domácností zaručenou kvalitu. Škoda že takováto kampaň u nás zatím není na tak vysoké úrovni, jako je tomu právě v západoevropských zemích. Mimochodem, právě kvůli této tendenci západoevropských spotřebitelů mají naši výrobci a dodavatelé potravin velice těžké podmínky, aby se naše potraviny dostaly na pulty prodejen v těchto zemích.

Miroslav SVOBODA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 10 hlasů.

Miroslav SVOBODA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.