Ilustrační FOTO - Pixabay

Vánoce ve vzpomínkách…

Dříve nebyly Vánoce ani tak o dárcích, jako spíše o vzájemné lásce a přátelství, radosti a pocitu sounáležitosti v rodině, která se sešla ke společným oslavám.

Původní smysl těchto kouzelných dnů ať už křesťanských (narození Ježíše Krista), či pohanských (oslava zimního slunovratu) dnes v podstatě nemá žádný význam, nebo jen význam omezený. Třeba množstvím peněz, které jsme ochotni investovat do dárků a »hodování«. I za cenu půjček…

Ale bývalo to jinak. Však na to naše babičky rády vzpomínaly. Ta moje na příklad na to, jak několik dnů před Vánocemi napekly hospodyně chléb, uložily ho do ošatek a zabalily ve lněných utěrkách. K bochníkům chleba přidaly pečlivě upletené, žloutkem potřené a máslem pomaštěné vánočky z bílé mouky, s hrozinkami a mandlemi, pokud je měly. Ostatně vánočky patří i dnes k Vánocům.

N O štědrém dni se připravovala štědrovečerní večeře. Vařil se hrách, čočka, několik druhů polévek, mezi nimiž nechyběla bramboračka a rybí polévka z kapra i jiných ryb, které děda před Vánoci ulovil. Pekl se kuba. Toto staročeské jídlo si můžete připravit i dnes.

Svátečnímu hodování předcházel půst. Za starých dob se přísně dodržoval po celý advent (čtyři neděle před Štědrým dnem), což je dnes opravdu jen ve vzpomínkách babiček. O to radostněji vítaly děti mikulášskou nadílku, která spočívala v sušeném ovoci, jablíčkách či tradičním pečivu z kynutého těsta. A také uhlí dostávaly. Ano, ti zlobivci…

Půst se nejpřísněji zachovával vždy na Štědrý den a platil i pro alkohol, kouření, a dokonce i pro hlasitý hovor. Dospělí ani děti nejedli ani nepili, snad jen vodu nebo čaj. Štědrovečerní hostina bývala z celého roku nejbohatší a byla opředena spoustou obyčejů, které měly zabezpečit prosperitu i zdraví a šťastný život rodiny po celý rok.

Prvním chodem slavnostní večeře, která začínala s východem první hvězdy, byly oplatky nebo chleba s medem.  Po této sladké drobnosti obyčejně následovala polévka »ščedračka», většinou zasmažená, a to nejčastěji s houbami, hrachem, čočkou, kroupami, zelím, suchými trnkami (švestkami) i hruškami. Dohromady, opravdu ve štědré a pestré směsi. Pravda, ne městech, ale na vesnici se tato tradice dlouho udržovala ještě v polovině minulého století.
Houby měly své místo také v tradičním vánočním pokrmu, kterým byl již zmíněný kuba. Zvláštností horských krajů byl hubník, svítek s přídavkem hub, který se pekl z krupicové kaše, rozmočených housek, s vejci, a dobře se omastil i okořenil. Jak do kuby, tak do hubníku patřil vždy podle prastarého zvyku česnek. Česnek se dával kohoutovi i houserovi, aby byli bujní, a psovi zase (pokud byl ochotný ho sníst, o čemž pochybuji), aby byl na zloděje zlý a vůbec dobře hlídal. Česnek býval ve vánočních obyčejích, podle babiček, stejně důležitý, jako vánočka nebo stromeček.

Večeře končívala jablíčky a oříšky, stůl byl plný sušeného ovoce, z nějž se vařily omáčky nebo kaše. Vařené a sušené ovoce se jedlo proto, aby v rodině byla svornost.

Ryby v lidové kuchyni nebyly běžnou součástí štědrovečerní večeře, s výjimkou krajů na ryby bohatých. Smažené pak opravdu jen výjimečně. A děda ji musel ulovit. Kapra chytil jen tu a tam, proto babičky připravily na vánoční stůl třeba i cejny, náš děda byl šikula a občas přinesl i štiku. Vzpomínala babička…

Když zazvonil zvoneček, přinesl hospodář do místnosti stromeček ověšený jablíčky, sušeným ovocem, cukrovím, kostkami cukru zabalenými do barevných papírků, ořechy a řetězy, papírovými, samozřejmě. V některých rodinách byl připravený v největší místnosti domu, v níž býval i velký stůl s lavicemi, kolem nějž se všichni v pohodě vešli. Na stromečku děda zapálil svíčky a všichni zpívali koledy. Ty se pak u stromečku zpívaly každý večer, dokud nebyl na Tři krále odstrojen. V padesátých letech minulého století bylo doma ještě pět z osmi dětí, které babička porodila a ty ctily zvyky, jež určoval děda. A ty, totiž dívky, které se vdaly, i s dětmi, jezdily k rodičům potěšit se společným setkáním se sourozenci. Pravda o den či dva později. Tak to bylo u nás, a babička o tom ráda vyprávěla.

Babičky dbaly na to, aby bylo napečeno. Nejen báječný chléb, a skvělé vánočky, ale i cukroví. Perníčky pekly nejméně tři týdny před Vánoci, aby se se odležely. Ke klasice patřily a patří

vanilkové rohlíčky, pracny, sněhové pusinky, ale také na oleji či sádle smažené Boží milosti, které se smažily až na Štědrý den. Společně s nejmladšími dětmi, které si to opravdu užívaly, dělaly i perníkovou chaloupku. Jak, kde a jak kdo… A nejhezčí byla jejich vyprávění o Vánocích jejich dětství. I o tom, jak je možné, že tak malý kluk, jakým je Ježíšek, zvládne splnit přání dětí a přinést dárky pod stromeček během jednoho svátečního večera… Ano, babičky všechno věděly a všechno uměly. Nejinak je tomu i dnes.

(jan)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 23 hlasů.

(jan)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.