Hvězda bílá Josefa Vágnera

Josef Vágner působí na veřejnosti jako takový uzavřený typ, žádný buřič/bořič sálů a vymetač večírků. A podle všeho je takový i v reálném životě. Má svou hudbu, která je mu životem, pomáhá jejím prostřednictvím plnit si sny dětem, participuje na řadě charitativních projektů, mj. i s UNICEF, prostě nemyslí na vlastní slávu, ale na to, aby to, co dělá, mělo nějaký hmatatelný přesah. Kde se to v něm vzalo? A jaké mu vychází aktuální vánoční CD?

+* Nedávno jste byl hostem ostravského studia Dobrého rána ČT. A tam jste mj. prezentoval velmi sympatické Vánoční tour 2019, ke které jste si přizval různé regionální dětské pěvecké sbory. Kde se tento originální nápad zrodil?

Asi před čtyřmi lety si mě jeden sbor pozval, abych si s nimi zazpíval. Ty děti byly úplně úžasný. Sám sem si zavzpomínal na to, jak jsem ve sboru vyrůstal a uvědomil jsem si, čeho všeho jsou dětské sbory schopné. Zapracoval jsem je do programu svých koncertů a máme s tím obrovský úspěch. Letos je to již třetí ročník turné a za sebou máme přes 40 takových koncertů.

+* Tak to mám mezery, nebo už zapomínám. Ale dobře, že projekt můžeme představit aspoň letos… Víte co, narážím hlavně na to, že vám vlastně ještě nebylo ani 30 a u tak mladých umělců by člověk spíš čekal vlastní kapelu a dobývání rockových pódií…

Já byl odjakživa vedený k tomu, že to, co dělám, je spojené i s nějakou společenskou odpovědností. Nechci to ale nijak zveličovat. Zkrátka vidím, že jsou místa, kde se dá pomoci a pokud tomu můžu nějak přispět, proč bych to neudělal. No a bourání klubových scén? To jsem nějak prošvihl v momentě, kdy jsem ještě studoval. Sem se tak moc věnoval škole, až jsem to stádium budování teenagerských kapel nějak přeskočil (smích).

+* Velmi sympatické na celém Vánočním tour 2019 je to, že vánoční hity jste nazpívávali na přenosnou zvukovou techniku, kterou jste vozil s sebou po republice. A celé turné, včetně vydání vánočního CD k projektu, i sám produkujete. Zbývají vám takhle ke konci roku, před svátky samotnými, nějaké síly?

Turné mělo celkem 19 zastávek a když sečtu veškeré obhlídky, zkoušení, natáčení, a nakonec samotné koncertování, bude to celkem přes 15 000 najetých kilometrů! Od začátku listopadu se nějak tak kolem půlnoci akorát jezdím domů na pár hodin vyspat, pak už zase balíme dodávku a vyrážíme na další lokaci. Sám si někdy říkám, jak to všechno vlastně zvládám a stíhám, ale v momentě, kdy zazní první tóny koncertu, tak to všechno jde nějak stranou a už si jen užívám to, jak ty koncerty běží.

+* Rozumím, taky jsem teď absolvoval (samozřejmě coby divák) jeden vánoční koncert a ten povolený doping je tam prostě velký… Jak jste vybíral onu šestnáctku dětských pěveckých sborů převážně ze základních uměleckých škol? Na CD znějí skutečně profesionálně, jak kdyby to byli ostřílení profíci z Kühnova dětského sboru, Coro Piccolo nebo Boni Pueri…

Já bych oblastní sbory, ZUŠky a kroužky vůbec nepodceňoval. Vždyť samotný koncept základní umělecké školy je vlastně už takový světový unikát a je moc dobře, že je stále máme. Je to takový startovací bod pro kohokoliv, kdo už v dětství cítí, že ho láka hudba. Ty děti byly vážně šikovný. Během pár týdnů se vše naučily, já je vlastnoručně natočil, nahrávky odvezl do studia a tam už jsme vše jen spojili a výsledek mile překvapil nás samotné.

+* A jak jste vybíral jedenáctku společných písní, která se objevuje na CD Hvězda bílá? Je to příjemná směs klasiky - známých převzatých hitů i původních nových českých písní od vašeho táty nebo Jiřího Škorpíka. Máte mezi nimi nějakou nejoblíbenější? A kterou si nejvíc oblíbily děti?

Většina těch věcí se vykrystalizovala sama na základě předešlých let, co turné vznikalo. Třeba písnička Hádej od Ondřeje Gregora Brzobohatého, to je krásná pohádková písnička a často si ji děti se mnou chtěly zazpívat - tak proto právě na té desce je. Jsou tam i mé starší vánoční hity jako Královna pustin nebo Hezké svátky - ty doposud na desce nikdy nevyšly. No a asi největší radost mám právě z písničky od táty. Ta vznikla absolutní náhodou, ale o to víc na ni lidé reagují. Jen začne hrát a diváci už si s námi tleskají do rytmu - je to až fascinující, že je tak strhne, když ji vlastně ještě nikdy neslyšeli (úsměv).

+* Zajímavý je i booklet CD. Vaše křestní jméno je originálně obohaceno o houslový klíč místo finálního f. Umíte si život bez hudby představit?

Mám rád humor a tohle byl takový fórek, který jsme s mým grafikem přidali na poslední chvíli, než šla deska do výroby - proč ne (úsměv)? I když co se týče hudební logiky, tak je to vlastně špatně… Ten houslový klíč, který tam je, tomu se hudebně říká G klíč, no a my jsme jím nahradili písmeno F. F klíč také existuje, ten ale vypadá zas úplně jinak. No asi nemá smysl to rozebírat víc, než je nutné (smích).

V mém životě hudba figurovala od tak útlého věku, že vlastně ani nevnímám, že by tomu třeba mohlo být i jinak. Možná i proto jsem vždycky chodil na běžné školy, a ne na ty hudební, protože jsem hudbu zkrátka vnímal jako mou součást a automatickou věc.

+* A bez muzikálu? Přece jen nezapomínejme na to, že vaše kariéra začala v Monte Cristovi Karla Svobody a že jste jedním z nejobsazovanějších herců pražské muzikálové scény. Divadlo Broadway je v tomto smyslu vaší domovskou scénou, podílíte se tu na sedmi aktuálních titulech včetně od dubna navrátivšího se Kata Mydláře…

Ani nevím, jak se tomu vlastně stalo, ale moc jsem za to rád a moc mě to baví. Za ty roky jsem prošel více než dvaceti muzikálovými tituly a v některých představeních jsem doslova vyrostl z dětských rolí až po ty hlavní. Moc se tak těším i na Kleopatru, která se nám opět po novém roce vrátí, a na to, že si po boku Kleopater zase střihnu Marka Antonia.

+* Čili nechodíte do divadla hlavně vydělávat – třeba na ušlechtilé projekty jako ten aktuální vánoční, ale pořád si to, i po těch dlouhých letech, ještě hlavně užíváte. Máte nějaký vysněný titul/roli, kterou byste si chtěl střihnout?

Divadlo určitě není jen o penězích. Mám rád to prostředí, baví mě i reakce fanoušků, baví mě, jak je každé představení jiné. Právě to si podle mě lidé mimo divadlo často neuvědomují. Na pódiu se často odehrává tolik věcí, které rozhodně žádný z autorů nezamýšlel, natož pak my sami, že je o zábavu vždy postaráno (úsměv).

A vysněná role? Takovým způsobem jsem se za divadlem nikdy nehrnul. Naopak mě baví to, že se najednou dostanu v rámci rolí do poloh, které bych rozhodně nikdy neplánoval a o to víc mě pak těší, jak na to diváci reagují, viz například Ondřej Skýpala v Mýdlovém princi. Zasvěcení vědí (smích).

+* Mimochodem, Hvězda bílá je tuším už čtvrté vaše CD. Proslavila vás jedna z nejlepších interpretací irské balady Mně sílu dáš, ale i velmi chytlavý duet s Luckou Vondráčkovou S láskou nám je líp, který pro Zdeňka Trošku a jeho babovřeskou trilogii napsal opět váš táta. Které další songy s hitovým potenciálem - z vaší dosavadní sólové dráhy - byste připomněl vy sám?

Vyzdvihl bych třeba Rozpustilou holku. To je píseň, kterou jsem se doslova bránil nazpívat a hledal jsem všemožné důvody, jak bych tátovi vysvětlil, že se mi ta písnička opravdu dělat nechce. To se mi nakonec nepovedlo a z té písničky je hit, který musím, no a ve finále už i chci, zpívat na každém koncertě. Lidi ta věc baví a když jsem viděl jejich reakce, tak jsem si ji nakonec i sám oblíbil. Nikdy bych to ale nečekal…

+* Na čem mimochodem ulítáváte, když zrovna nezpíváte, neprodukujete, nespolupracujete s dalšími kolegy či sbory…?

Na vaření. Strašně rád vařím a strašně rád vařím bez receptů. Vždycky narazím na nějaké jídlo, něco ochutnám a hned přemýšlím o tom, jak se toho vlastně dosáhlo, jdu na nákup a už dělám vlastní verzi. Miluju asijskou kuchyni, a tak ty mé improvizace často končí o to zajímavěji (smích).

+* Pozoruhodné je i to, co už jste nastínil - že jste nenechával nic náhodě a vystudoval dvě tzv. civilní vysoké školy, které s branží nemají nic společného. Čím byste se chtěl živit za takových 20 let, kdyby to jen zpěvem nešlo?

Nejraději bych byl kapitánem na nějaké plachetnici. Takové ideální povolání pro člověka z vnitrozemí. Každopádně je pro celý svět informatiky dobře, že se právě tomu, co jsem vystudoval, vůbec nevěnuji (smích).

Roman JANOUCH

FOTO - FB J. Vágnera

 


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4, celkem 4 hlasy.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.