Rozhovor Haló novin s restaurátorem Petrem Krybusem, dědicem autorských práv po akademickém sochaři Zdeňku Krybusovi

Zacházení se sochami je ukázkou kultury národa

Jaký byl váš tatínek, akademický sochař Zdeněk Krybus?

Pocházel ze skromných poměrů. Záhy mu zemřeli otec i matka, vychovávala ho babička. Vzpomínky na udřenou a vyčerpanou maminku ho provázely celý život a vracely se mu, když jako sochař pracoval na sociálních tématech. Jeho dětství a poměry, ze kterých vzešel, ho velmi celoživotně ovlivnily.

Otce jako malého chlapce zajímala výtvarná výchova, kreslení, v nichž projevoval talent. A měl štěstí, že během války nastoupil v dílnách filmových ateliérů na Barrandově a v ateliérech Baťových podniků ve Zlíně, kde pracovaly ateliéry štukatérský, malířský a mnohé další výtvarné obory. Tam se seznámil s Vincencem Makovským (akademický sochař, malíř, profesor AVU; 1900-1966). Makovský mu dal doporučení do Prahy na Akademii výtvarných umění a tam se tatínek »vyučil« u Karla Pokorného (sochař, profesor a rektor AVU; 1891-1962) v jeho »škole« monumentálního sochařství. Pokorný byl žákem Josefa Václava Myslbeka (1848-1922).

Pokorný si mého tatínka oblíbil, protože byl velmi zaujatý sochařinou, ničím se nerozptyloval, věnoval se opravdu jen umění. Oslovoval ho laskavě »Krybáčku« a umožnil mu, coby studentovi, pomáhat svému učiteli na jeho pracích, což byla pro něho veliká škola. Takže se stal jeho uměleckým aspirantem a asistentem. Pan profesor Pokorný dělal například krásnou sochu Boženy Němcové, která dnes stojí na Žofíně v Praze, a i na tom se malinko jako student podílel můj otec. Podobně mu pomáhal při přípravě sochy Sbratření, která se nachází před pražským hlavním nádražím.

Po absolutoriu pracoval můj otec několik let na Akademii výtvarných umění jako asistent. Pak ho taky život zavál na pedagogickou fakultu do Brandýsa nad Labem, kde působil jako docent modelování na katedře výtvarné výchovy.

Je možné tedy říci, že Zdeněk Krybus je pokračovatelem linie Myslbek-Pokorný?

Rozhodně v sociálním námětu. Právě proto, že vzešel z chudých poměrů, tak mu sociální témata vstoupila »pod kůži«. Stala se pro něho přirozeným námětem. Vstoupil do komunistické strany a vážil si výdobytků, které nová společnost po válce běžným lidem přinesla. Věřil tomu. Pak se v průběhu dalších desetiletí stal i kritickým k některým společenským aspektům, ale takový je již život.

Vy jste také umělcem, restaurátorem uměleckých děl. Jak dlouho se této profesi věnujete?

Restaurátorem jsem půl století. Přes dvacet let jsem také pracoval na Akademii výtvarných umění jako asistent, takže v té pedagogické činnosti jsem malinko šel ve šlépějích mého otce.

Četla jsem, že jako mladík jste Zdeňku Krybusovi pomáhal při práci na Koněvovi. Je to tak?

Byl jsem v té době mladý kluk a je to tak, jak říkáte. Pomáhal jsem mu v ateliéru s přípravou sochy maršála Koněva.

Jak se váš tatínek dostal k této zakázce?

Bylo vyhlášeno výběrové řízení, úplné detaily si nepamatuji, ale soutěžilo asi šest umělců se svými návrhy, a on to vyhrál. Výběrová komise vybírala podle malých modelů, které umělci museli dodat. Byly to malé sošky ve velikosti desetiny plánového díla a také model celé hlavy sochy, ve standardní velikosti. Podle toho všeho se vybíralo. V této soutěži byly určeny tři ceny – první, druhá, třetí.

Z jakých podkladů akademický sochař Krybus vycházel?

Z fotografií, protože Koněv v té době už nežil. Chodil po archivech, sbíral fotografie, navštívil také Vojenský historický ústav. Promýšlel, jak sochu pojmout, aby měla výraz apod., z jakého úhlu, v jaké pozici maršála zachytit.

Škarohlídové nazývají sochu »prodavač květin«, protože Koněv drží v ruce kytici šeříků.

Tady to vidíte, jak zlí jsou někteří lidé u nás. Nerozumí tomu a mají takové urážlivé řeči. Navíc neznají historii. Socha vychází z reálných fotografií z 9. května 1945 z Prahy. Koněv jako osvoboditel dostával kytice šeříků, a tak byl zvěčněn na mnoha fotkách. Mimochodem, vysochat kytici šeříků bylo velmi náročné, protože tato květina má různé záhyby, malé kvítky, takže to není vůbec jednoduché.

Kdo určil, že socha bude stát na náměstí Interbrigády?

To přesně nevím. Šlo o spolupráci mezi sochařem a architektem celého veřejného prostoru na tomto náměstí, kterým byl Vratislav Růžička.

Vzpomínáte si na slavnostní odhalení sochy v roce 1980? Mohl byste říci, jaká tam tehdy vládla atmosféra? Dobové televizní záběry ukazují nastoupené vrcholné politiky a vojáky ČSLA.

Ano, byl jsem tam. Víte, tam tehdy nestáli nastoupení jen politici a vojenská jednotka, ale také běžní občané a potomci osvoboditelů. Takže tato událost měla i svou spontánní část. Vím, že se to dnes představuje jako příliš formální, ale byli tam také běžní Pražané.

Kdy jste zjistil, že se se sochou Koněva něco nedobrého děje, tedy když začaly ony vandalské útoky?

Víte, já žiji mimo Prahu a hodně pracuji, a pokud to nebylo ve zpravodajství ve sdělovacích prostředích, tak jsem to okamžitě nezaznamenal. Ale pochopitelně, v tomto roce, kdy se toto téma vyloženě rozhořelo, tak to jsem začal vnímat velmi aktivně.

V roce 2018 jsem měl smlouvu s radnicí Prahy 6 na dočištění sochy Koněva po vandalském útoku a opatření sochy novou patinou a opravu žulové architektury pomníku. Během tohoto více jak měsíce práce jsem si vyslechl spoustu komentářů kolemjdoucích, jak příznivých, tak negativních.

Když byla letos dvakrát socha vandaly zneuctěna, tak vás radnice informovala?

Ne, neinformovala.

Starosta Kolář vyjádřil ihned po poničení úmysl, že sochu přemístí. Původně dokonce vykřikoval, že si ji má vzít ruské velvyslanectví na svou zahradu. Informoval vás jako dědice autorských práv o svých záměrech?

Ne, nekontaktoval mě. Já jsem se dozvěděl až od pracovnic úřadu, že snad mají být na tomto místě podzemní garáže.

To starosta na jednání zářijového zastupitelstva vyloučil. Socha se podle usnesení Zastupitelstva Prahy 6 má přemístit na jiné místo. Co tomu říkáte?

To je výsměch statisícům mrtvých. Ta socha je symbolem osvobození, boje proti fašistům. Řekněte mi, v kterém západním státě se takto zachází se sochami, které připomínají druhou světovou válku a vojáky, kteří v ní vybojovali vítězství? Co to je za kulturu?

Víte, já jsem se v roce 2017 setkal s Koněvovými vnučkami, které tehdy přijely do Prahy. Bylo to hezké setkání. No, tak to se dnes obě dámy diví, co se to v Praze děje.

Proč nebyly na náměstí kamery, které by sochu hlídaly, když takové jsou například v Plzni a hlídají památník Díky, Ameriko?

Prý na kamery nebyly peníze. Policisté, se kterými jsem se bavil, mi říkali, že prý by nebylo na co ty kamery umístit.

Věděl jste, že radnice chtěla sochu maršála osadit doplňujícími deskami?

Ne, nevěděl. Není rozhodně běžné, že se u soch osazují dodatečné tabule.

Akademický sochař Krybus je autorem desítek dalších sochařských děl. Můžete je našim čtenářům a čtenářkám připomenout?

Je to mnoho bust a soch umělců - například hudebních skladatelů Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka, pěvkyně Marii Tauberové, houslistů Jana Kubelíka a Jaroslava Kociana, herce Vítězslava Vejražky. Některé z těchto soch se nacházejí v Národním divadle ve slavnostním foyeru, v tamní malé galerii význačných umělců nejpřednější české scény. Takže to je velmi prestižní místo.

Další je plastika vědce Jana Evangelisty Purkyně, která se nachází ve vstupní hale ministerstva zdravotnictví. Pak jsou to desítky soch s poetickými náměty, sedící děvčata a chlapci, tanečnice, milenci, socha Poezie apod. Jsou to půvabné věci, které se stále nacházejí tam, kam byly umístěny.

A co angažované umění?

Otcův pomník revolučním bojovníkům v Třešti zůstal. Ale například socha Antonína Zápotockého, která stála na náměstí na Žižkově, jež bylo po něm pojmenované, byla ještě za tátova života v roce 1990 sňata. Prožíval to těžce, to je samozřejmé. Dnes tam stojí Winston Churchill. Stejný osud měla i socha Klementa Gottwalda ve Zlíně.

Vím, že jste v kontaktu s paní Evou Havelkovou, mluvčí petičního výboru za zachování sochy Koněva. Co všechno jste spolu podnikli na záchranu sochy?

Paní Havelková je skvělá žena, velmi obětavá. Často si telefonujeme a ona mi sděluje různé poznatky o této záležitosti, protože má o ní dlouholetý přehled.

Paní Havelková a já jsme se domnívali, že když petiční výbor shromáždil všechny Ministerstvem obrany ČR a zákonem č. 122/2004 Sb. požadované dokumenty, může být pomník maršála Koněva ochráněn před útoky přepisovačů dějin i různých snah o ekonomické využití pozemku. Já, jako držitel autorského práva na sochu, jsem souhlasil s postupem petičního výboru. Přes všechny požadované dokumenty, ale i přes historickou pravdu, nedaří se chránit památník před různými tzv. úředními i vandalskými útoky.

Co podle vás bude dále? MČ Praha 6 již přemýšlí, kam sochu přemístí a jak zadá soutěž na zhotovení jiného uměleckého díla na to místo, kde dosud stojí Koněv.

Socha se musí zachránit, jinak nastupuje barbarství, zapomínání na to, co byla válka, co udělala s lidmi. Fascinuje mě, že vše toto posuzují mladí lidé, mladí politici, kteří nemohli válku zažít. Jistě, je to již 75 let, ale oni teď rozhodují a neberou ohled na názory ještě žijících pamětníků. Přicházejí nové generace, to je přirozené, ale tyto nové generace nemohou přece pominout zkušenosti předchozích generací, a to se teď právě děje.

Vadí mi, že musím obhajovat to, co je pamětí národa a musí jí zůstat. A to je přece i symbolická socha osvoboditele Prahy a velké části naší republiky od fašismu a nacismu. Tisíce lidí, kteří zažili válku, ještě žijí. Mladá generace, co to nezažila, to tupí. Tomu nikdy neporozumím.

Monika HOŘENÍ


Květiny pro Koněva

Skupina »Za pravdivou historii« pořádá, spolu s dalšími iniciativami, setkání u pražského památníku maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, dvojnásobného Hrdiny SSSR, osvoboditele Prahy a částí Československa od fašismu.

Setkání s názvem Květiny pro Koněva se uskuteční v sobotu 28. prosince (122. výročí Koněvova narození) na náměstí Interbrigády v Praze od 15.00 do 16.00 hodin. Každý účastník je vítán s květinou a svíčkou. Za pořadatele zvou Vladimír Klofáč a Jiří Horák.


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 51 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2019-12-30 17:37
Národ je podle mne v pořádku. Jenom kasta blbců dostává v médiích
neůměrně mnoho prostoru a enormní zastání u policie a justice.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.