Vojáci ROA

Válečník wehrmachtu von Schoeller cvičil vlasovce

Haló noviny upozornily dne 9. prosince 2019 na adorace nacistického generála Helmutha von Pannwitze ve spojitosti s uctíváním vlasovců. Zde přinášíme další příklad.

A nebyl to válečník vzdálený. Byl synem majitele moravského panství Račice Philippa von Schoellera seniora. Oba dva byli říšští občané »Ostmarky« – zabraného Rakouska – a pocházeli z Vídně. Otec Schoeller byl význačný rakouský magnát, majitel mnoha dolů, továren a velkostatků v Rakousích, Uhrách a v ČSR a také velkobankéř. Byl členem NSDAP a Hitler jej vyznamenal »za služby rajchu« v oblasti hospodářství. Doprovázel Hitlera na návštěvě Itálie k ducemu Mussolinimu.

Syn narukoval k wehrmachtu v pozici nadporučíka 6. regimentu těreckých kozáků wehrmachtu. Tento I. (někdy číslován XV.) kozácký sbor zařazený později Himmlerem do útvarů Waffen SS nabíral zajatce a utečence z SSSR. Von Schoeller sloužil pod velitelem Detloffem von Kalben a ten podléhal generálu Helmuthu von Pannwitz, jehož kozáci obecně nazývali »Panje«.

Tato říšská šlechta byla většinou zařazena v jezdeckých plucích wehrmachtu včetně trup Waffen SS. Z tohoto důvodu britská šlechta osvobodila na Norimberském soudu jízdní složku Waffen SS z žaloby… podle hesla »Svůj svému«.

SSSR ovšem jednal jinak. Zajatí němečtí velitelé Waffen SS a útvarů zrádných kozáků byli souzeni a odsouzeni k trestu smrti moskevským procesem 15. až 16. ledna 1947. Byli to von Pannwitz, generál Krasnov, Sultan Girev Klyč a Domanov. K hanbě jelcinovského kolaborantského Ruska byl von Pannwitz jeho prokuraturou posmrtně »rehabilitován« - proti nálezům moskevského procesu. Dnes se najdou obhájci nacistů, kteří neváhají klást květy na pomník Pannwitze, stejně jako to kdysi učinil prezident USA Reagan, když položil věnce na hroby esesáků v Bitburgu…

Zámek Račice

Jak do toho všeho spadají vlasovci?

»Vlasovci« pod generálem Vlasovem byli součástí ROA, tzv. Ruské osvobozenecké armády. Ta se skládala z kozáků, zajatců třetí říše a uprchlíků před »stalinistickým netvorem SSSR«.

Kozáci byli ve vztahu ke vzniklému SSSR rozpolceni už od občanské války let 1917-1927. Jedna část se přidala k novému svazu republik. Druhá část sloužila pod bělogvardějci Děnikinem, Judeničem, Kolčakem, Machnem, Petljurou a Skoropadským. Po jejich prohře část emigrovala, část zůstala tajnými nepřáteli SSSR.

Jaká byla příčina tohoto rozkolu? Kozáci měli po staletí privilegia carské vlády. Nebyli nevolníci a za vojenskou službu na »Ukrájině« – vojenském pásu hranice carské říše s Osmanskou říší a s Polskem – byli osvobozeni od robot a daní. Toto vše ztratili zrovnoprávněním ostatních občanů SSSR – a mnozí začali nový systém nenávidět. K tomu přišla kolektivizace prováděná nejen Stalinem, ale i tvrdými trockisty, a ta poškodila zejména bohaté kozáky. Je nutno objektivně vidět i řadu zločinů, které režim strpěl na kozácích. To vše vyvolalo živelný odpor proti samému SSSR. Kozáci sami se nečlenili jen podle národnosti, ale především podle území a řek – donští, kubáňští, těrečtí, manyčtí, kavkazští atd. Jejich velení se nazývalo Kozácký stan.

Zhruba polovina kozáků všech národností – Rusů, Malorusů, Tatarů, Čerkesů, Kyrgyzů atd. – využila druhé světové války ke státozradě SSSR a přidala se za různých okolností k armádě třetí říše. Byli to váleční zajatci, pracovně nasazení v třetí říši, i uprchlíci. Z hlediska SSSR bylo jejich počínání zradou vlasti. Z německého hlediska vlastizradou, zemězradou a velezradou. Hitler i Himmler sami dlouho váhali se zařazením těchto národností do pluků wehrmachtu, zejména z ideologických důvodů »nečisté rasy«. Ovšem po stalingradské porážce začalo být vše jinak.

Rajch od přelomu let 1942-1943 počal pociťovat výrazný nedostatek vojáků na frontách. Zpočátku to řešil verbováním »árijských a evropských pluků«. Tak vznikly vlámské, norské, finské, belgické »Waffen SS«. Italové, Španělé, Rumuni a Maďaři poskytli své divize na východní frontu.

Později bez ohledu na národnost bylo nutno sáhnout i do jižních a severovýchodních oblastí. Tak vznikly například pluky chorvatské; 369. chorvatský pluk spolupracoval s I. kozáckým plukem, a von Schoeller dostal vysoké válečné ustašovské vyznamenání. Dále vznikly pluky a »divize« estonské, lotyšské a litevské – dnes jejich pohrobci pochodují »jako vítězové« na ulicích pobaltských států, stejně jako banderovci na Ukrajině. Dokonce se plánovaly i divize asijské, ale válka pokračovala rychle. I muslimská divize »Handžár« (název dle zakřivené dýky) byla vytvořena z bosenských muslimů.

Leč zpět ke kozákům, které cvičil von Schoeller. Jak vypadala divize I. kozáckého sboru roku 1943? To podle prof. Auského, jenž to léta studoval a vydal monografie Kozáctvo a Dobrovolníci, vyhlíželo takto:

Generálmajor von Pannwitz, velitel celé divize, I. kozácký pluk velitel hrabě von Dohna, 2. pluk major von Nolcken, 3. pluk pplk. von Jungschultz, 4. pluk pplk. von Wolff, 5. donský pluk velitel generál Kononov ROA; 6. těrský–těrecký pluk velitel mjr. von Kalben (Auský S., Kozáctvo, MF Praha 2003, str. 116.)

A pod von Kalbenem sloužil mladý nadporučík von Schoeller. Sloužil tak dobře, že byl za výcvik těreckých kozáků ROA, tedy i vlasovců, vyznamenán dvěma vysokými vyznamenáními.

Podle znaleckého posudku soudního znalce Kounovského z roku 2003 to byla vyznamenání nazvaná Říší »Záslužné vyznamenání pro příslušníky východních národů«. Von Schoeller je dostal dvakrát - jako stříbrnou dekoraci I. třídy na válečné stuze a dekoraci II. třídy ve stříbře. Pro mladého důstojníka to byla nejvyšší možná vyznamenání své kategorie, stejně jako ustašovská řádová medaile IV. třídy Řádu Koruny krále Zvonimíra anebo dva Železné kříže I. a II. třídy, odznak za boj muže proti muži v počtu nejméně tří nebo odznak za zranění.

Závěrem možno říci: důstojník wehrmachtu ve svazku Waffen SS I. kozáckého sboru von Schoeller cvičil poddůstojníky a muže ROA, a tudíž i vlasovce. Generál Vlasov sloužil s generálem Kononovem pro vítězství třetí říše a pro porobu evropských národů.

Manželka se domáhá majetků

Pro dnešní alarmující poměry republiky je příznačné, že manželka po zesnulém válečníku von Schoellerovi, jenž nikdy nebyl denacifikován a byl dále vyznamenáván Spolkovou republikou Německa, se desetiletí domáhá jedenáctimiliardového majetku na Blanensku. Zatím to neprošlo. A po ústavních soudech, jež prohrála, snad ani neprojde (?).

Pikanterie nakonec. Žádná moravská média nikdy nepublikovala ani řádku o temné nacistické kapitole zámku a panství Račice. O Schoellerovi junioru se zmínil pouze genealog dr. Stehlík ve své knize z roku 2003 a v některých článcích v Mladém světě. Dokonalá cenzura panovala a panuje dodnes.

Narušil jsem ji až sám studiemi ve sborníku Muzea Blansko a v knihách o nacismu na Blanensku a Vyškovsku. A na šestnácti fotografiích říšské vojenské svatby v Rájci, kde si mladý von Schoeller bral svou nevěstu Idu, starohraběnku Salmovou, jež jsem získal etnografickým průzkumem. Je doložen i samotný příslušník »cvičenců von Schoellera«, důstojník spojeneckého svazku wehrmachtu, jak vede nevěstu se závojem před zámkem. Fotografie prokazují kolaboraci s Říší. Jaká ironie dějin!

Jiří JAROŠ NICKELLI

FOTO – archiv (2)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.7, celkem 46 hlasů.

Jiří JAROŠ NICKELLI

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2020-01-07 14:39
Taky by mu měli postavit pomník. Nejlépe před barákem starostu
Novotného.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.