Rozhovor Haló novin s politickým analytikem Janem Schneiderem

Lidé jsou dost leniví v myšlení

Rok 2019 je za námi. Co přinesl vám?

Mnoho dalšího poznání, mnoho skvělých knih, mnoho podnětů, někdy až bolestně aktuálních a životně důležitých, ale při tom všem ubývající čas a nutnost omezovat spektrum zájmů a vybírat, na co se zaměřit, s perspektivou alespoň něco dotáhnout do konce. Též důchod a medaili Za zásluhy, kterou jsem dostal na státní svátek od prezidenta, což mi stále ještě pořádně nedošlo, připadá mi to jako sen..., ale realitou je, že to beru jako velký závazek, abych tomu ocenění dostál se ctí.

A co, pokud vůbec něco nového, nám všem?

Vyzrávání demokracie – tvrdé až nelítostné, ale asi nutné; společnost musí opustit ideu pohodlného života, a to jak z důvodů ekologických, tak i politických: lidé se musí začít více starat, koho si vyberou za reprezentanty, protože zvolí-li si na ta místa pošuky, pak budou sklízet plody jejich nezvladatelnosti, nabubřelosti, nekultivovanosti, hraničící s šílenstvím. Některé pražské části s tím už mají své zkušenosti. Ale nejde jen o ně.

Zlobí-li se oprávněně občané bývalého Československa na provokativní film v ruské televizi o tom, jak jsme byli »osvobozeni« v roce 1968, zlobí se podobně Rusové, když zpochybňujeme to, jak se obětovali při našem osvobození od nacismu (a to pomíjím věc, která je zcela mimo, totiž oslavování jejich nepřátel).

Poměrně novým jevem bylo organizované davové vypouštění nenávisti, připomínající scény z Orwella: politická sázka na nejnižší pudy, aniž by byl zapojen intelekt (ten je programově vyloučen) – jak dlouho se budou lidé takto ztrapňovat? Národa s naší kulturní i politickou tradicí, jakkoliv nedokonalou, to není důstojné.

Spojené státy se v uplynulém roce znovu chovaly, tedy jejich prezident Trump, jako kovbojové. Myslíte, že tím zvýšily prestiž USA, anebo tomu bylo naopak?

Nezvýšilo to prestiž USA, ale paradoxně bych řekl, že v očích mnohých to pozastavilo jejich úpadek. Trump je hubatý a říká někdy docela zajímavé věci. Někdy nepříjemné. Objektivně sporné. Připomíná mi někdy trochu Erdogana. Ale celkově vzato, je to zase jen slouha peněz, to je vidět z té obchodní války s Čínou, s Evropou, se všemi. Žádná vzletná myšlenka, pouze rvačka o peníze. Holt velmoc, která cítí, že ty lepší časy jsou dávno pryč, a kope kolem sebe jako chcípající kobyla. Velmoc, která je historicky i vzdělanostně příliš povrchní, nemá na co navázat. Chybí jí pokora, což je podmínka, kdy se člověk může něco naučit od druhých. Obávám se proto, že se s poklesem své role ve světě nedovede vypořádat. Což není dobrý výhled, ale Číňané si zase tuto slepičku zahynout nenechají, vždyť mají strašně moc dolarových dluhopisů, a kdyby si ze slepičky udělali vývar, mohli by si s těmi dluhopisy vytapetovat kadibudky.

Protože celé světové dění se v podstatě točí kolem toho, zda si dolar udrží svou pozici (ve formě »světové rezervní měny«), a bude dál kolovat po světě, anebo se vrátí domů ty natištěné bankovky, za něž lacino nakupovali a pak se právě jen starali, aby kolovaly po světě a domů se nevracely. Po světě jich prý běhá ve výši kolem třetiny amerického ročního rozpočtu. To by bylo tsunami, jehož důsledky by prostě nešlo ustát! Ale Číňané mají – na rozdíl od Američanů – dlouhou kulturu a leccos zažili a spousta věcí se jim též nepovedla, ale zase byli historicky asi jedinou velmocí, která se stáhla ze svého rozmachu, aniž by musela, protože to moudře vyhodnotili jako správné.

Něco podobného ovšem podle mě udělal i Gorbačov, ačkoliv mu mnozí za to nadávají a zatracují ho, ale již za cara věděli, že větší Rusko je obtížně hájitelné. A tak se stáhli, podobně jako Muhammad Ali v roce 1974 v zápase se »zabijákem« George Foremanem. Vypadalo to, že Ali dostane těžký výprask, až pak nastalo osmé kolo a ... zbytek lze dohledat na Wikipedii pod heslem rope-a-dope.

Kdo nezná historii, propadne a bude opakovat. Rusové a Číňané ji znají. A náš prezident Zeman se baví rád pouze se vzdělanými lidmi. Takže aspoň takto ve zkratce jsem se pokusil leccos vysvětlujícího naznačit.

Jsme, alespoň někteří čtenáři nám to píší, na hranici války a míru. V době »mezi psem a vlkem«. Myslíte si to také?

Na hranici války a míru jsme podle mého soudu stále, jen si to moc neuvědomujeme nebo nepřipouštíme. V šedesátých letech, v době karibské krize, nebo počátkem osmdesátých let, při tom šíleném cvičení NATO na Baltu (Able Archer, 1983), jsme byli válce blíž, než si asi kdokoliv dokázal představit. Myslím si, že od té doby to jsou sami vojáci, kteří tomu brání, aby se to zvrtlo v horkou válku. Jsou sice nějací pošuci, co hubou válčí, ale ani ty politiky, kteří vedou silné řeči, vojáci k tomu knoflíku nepustí. Je to zřejmé u Trumpa – když zmáčkne »jaderný« knoflík, přinesou mu colu. Možná by se ze stropu ještě mohla spustit sprcha.

Ale odejděme od války. Pozitivní na minulém roce ovšem je, že lidé si začali uvědomovat problémy, které souvisejí s klimatem. Nemyslím si však, že je to způsobeno novou »Johankou z Arku«, tedy školačkou Grétou. Co, podle vás podnítilo toto myšlení?

Lidé jsou dost leniví v myšlení (moc se mi líbilo, jak prezident Zeman popřál všem »bolest z myšlení«). Občas s nimi zarumpluje jen nějaký otřes. Školačka Gréta je dost otřesná, ale svým způsobem, nikoliv směřováním. Správně však říká exprezident Klaus, že z ničeho se nesmí dělat –ismus. Tak se dá zdiskreditovat jakákoliv dobrá myšlenka. Nesmí se to přehánět.

Citlivý přístup k přírodě by se však měl stát naší přirozeností. Doma se přece nechováme jako k přírodě. Víme, že cokoliv doma vyhodíme, zůstane to tam. V přírodě však děláme, jako by to zmizelo. Ono to ale nezmizí. Zanecháváme jedovaté dědictví našim dětem. To není důstojné ani zodpovědné, to je zlomyslná pomsta. Ona, ta Gréta, má víc pravdy, než je nám milo, ale podává to trochu protivně, což bohužel dává mnohým příležitost až nechutně sprostě ji urážet a celou věc tak smést ze stolu. Takže jediným pozitivním výsledkem je, že se o tom problému mluví, ale k jeho řešení jsme se bohužel nepřiblížili ani o krok.

Ochrana přírody není jen »ochrana klimatu«. Jde o daleko širší problém. Kde vy osobně vidíte největší problémy?

Největší problém vidím v tom, že ekonomika je na šikmé ploše – inflace pomáhá stále strkat naše peníze do cizích kapes. Inflace není nic přirozeného, jak se mnozí snaží vysvětlovat. Od toho se odvíjejí teorie o nutnosti nějakého růstu, aniž by bylo zřejmé, proč by se měl zvyšovat výkon hospodářství v zemi, kde obyvatel nepřibývá. Logicky je v tom nějaká habaďůra.

Myslím, že největší problém je v rozežranosti, sobectví, chamtivosti a hlouposti. Chybí morální vzory, které by lidem ukázaly skromnost a slušnost jako naše domácí hodnoty, ať už se svět kolem třeba staví na hlavu. Lidé v České republice mi historicky připadají jako větší kverulanti než jiní. Smutné je, když se neřídí svým citem a hrdostí a když se chovají jako stádo, místo toho, aby si postavili hlavu. Když to párkrát v dějinách udělali, stali se pro svět inspirací.

A jak by se problémy měly řešit?

Vzpomínám na Karla Havlíčka Borovského – v roce 2021 bude mít dvousté výročí narození, a tak bude vhodná příležitost nejen si o něm třepit hubu, jak to bude dělat většina politiků a jim podobných. Bude příležitost se také zamyslet nad jeho odkazem. Vzpomenout na jeho důraz na vzdělanost. Na skutečnou vzdělanost, která bolí, a nikoliv na ten šílený proces, který se stará, aby děti bezbolestně přežily školu, aby školy bez větších problémů na ty děti dostaly peníze od zřizovatelů a aby si učitelé nezadělávali na problémy, když náhodou od dětí budou něco chtít. A ta šílená inkluze! Ano, v mnoha předmětech to jde a je to sociálně prospěšné, ale děti by měly být v odborných předmětech zatíženy podobně, jak to říkal Karel Marx – každé podle svých schopností, a každé by mělo být oceněno podle toho, jak se snaží. Pedagogický proces by měl být stejný nikoliv kvantitativně, ale kvalitativně. Každé dítě by mělo být zatíženo na 100 procent, aby se také naučilo se učit! Čili nejde o stejné kvantum učiva, ale o stejné učební úsilí a zatížení.

Vzdělávací proces by měl děti všeobecně připravit na život, to znamená pravidelně je vystavovat stresu, ale i uvolnění. Brát to všechno s humorem. Naučit se prohrávat! A naučit se kázni! Školy by měly stát za učiteli, aby stoupla jejich prestiž! A učitelů by mělo být tolik, aby měli třeba jen 15 žáků. To by se to pak učilo!

A také vzpomínám na T. G. Masaryka, jehož odkaz jsme zradili, zejména pokud jde o církve a šlechtice.

K těmto základům bychom se měli vrátit, a jak říkal Havlíček, kéž by se nám to vlastenčení takto z huby do rukou vraziti ráčilo. Nesnáším řeči o tom, jak někdo ohrožuje naši identitu – rozhlížím se kolem sebe, ale žádnou identitu nevidím. Je ale mnoho lidí, kteří jsou přirození, sví, mají svůj rozum, a mluví dokonce česky. Ti ale žádný problém s identitou nemají.

A konečně, je tu problém migrace nezpůsobený námi, ale nás se již začíná dotýkat. Jak vy osobně ho vnímáte?

Myslím, že nejhorší je stahovat gatě daleko před brodem. Nejdůležitější je, že naše vláda si uvědomila, kde problém začíná, a tak se snaží pomoci snížit migrační tlaky v zemích, odkud migrace pochází. Problém ale je, že zčásti za ty migrační vlny mohou vojenské zásahy zemí, s nimiž jsme v paktu NATO.

Budeme do NATO holt muset vyslat pořádné chlapy, aby jim řekli, že to se nedělá a že v tom nejedeme a že jsme proti tomu, protože v prvním článku smlouvy o NATO se nic nepraví o válčení, ale je tam závazek, jediný, který je v celé té smlouvě, že veškeré spory budeme řešit mírově a ani nebudeme hrozit násilím. Ti třasořiťkové, co nás tam dosud reprezentovali, byli zřejmě negramotní, že si to ani nepřečetli – anebo byli tak zbabělí, že to sice vědí, ale nechovají se podle toho. Ale pak je nutno poctivě říci, že ta migrace má tedy jeden z kořenů v této jejich zbabělosti!

Dalším krokem je stabilizace zemí, přes něž migranti přecházejí, zejména Libye. Ale to jsme u stejného příběhu.

Co z hlediska naší republiky udělat pro jeho řešení?

Dobrým krokem by byla příprava domácí legislativy, která by migranty, kteří sem přicházejí a nepochybně přicházet budou, nuceně rozptýlila po celém území republiky. Tak, aby přicházeli pomalu a aby nikde nevznikala ghetta.

Rakousko-uherské mocnářství si před sto lety dokázalo poradit se statisíci uprchlíků z fronty do vnitrozemí, a to tak, že většina lidí o tom dodnes nemá ani tušení, protože se o tom žádné katastrofické historky netradují! Z toho je vidět, jak velkou absorbční schopnost má naše země, když je dobře administrovaná.

Proto si myslím, že tou »migrační hysterií« můžeme nejvíce uškodit sami sobě, když se zde rozmáhá velmi nedůstojný strach z neznámého, co ještě nenastalo – a to má velmi blízko ke xenofobii a pak už taky k rasismu a antisemitismu (nutno si uvědomit, že Arabové jsou též Semité).

A tím pádem bychom devastovali kulturu tohoto národa, což už sice nastává, ale ještě není pozdě. Nebezpečí, že povstane nějaký silný vůdce, který slíbí problém »vyřešit«, je ale stále latentně přítomno. Tomu je nutno čelit. A není to nic nemožného, stačí se méně lekat a vystrašovat a nacházet určité sebevědomí a sebedůvěru. Vždyť už jsme leccos přežili, a stále se tomu spíše pochechtáváme. Ale to neznamená, že se máme stát historickými sklerotiky. Ty zkušenosti se všemi totalitami je třeba brát vážně, a je třeba především zkoumat, co tomu předcházelo. Tomu ovšem brání politické deformování dějin a přístupu k nim.

A ještě něco. Ve zprávě BIS jsme si mohli přečíst, že bude třeba se zamyslit nad výchovou mládeže, protože dnes prý převládá v chápání našich dějin »sovětský model«, což je sice nepřesné, ale autoři mysleli současné pojetí národního obrození a jeho dosah až k nám. Jaký je váš názor?

Někteří chlapci v BIS se zbláznili, zřejmě nemají co dělat. Chybí jim základní administrativní povědomosti, třeba co je to kompetenční zákon, a že státní instituce nesmí dělat nic, co nemá v zákoně.

Totéž ale platí i o ministru školství! To byl jeho obrovský úlet, jet si nechat »umýt hlavu« na BISce! Z jeho strany mohlo maximálně zaznít, že mají-li v BIS zdůvodněné poznatky z oblasti zákonné působnosti ministerstva školství, ať je laskavě písemně předají resortnímu bezpečnostnímu řediteli nebo konkrétnímu referentovi ministerstva školství. A dotázat se, co v tom BIS dělala dříve, než to vyslepičila do veřejné výroční zprávy!?

Premiér by v takovémto případě mohl najít určité rozpočtové rezervy v kapitole BIS, protože za fušování do resortu školství zpravodajskou službu daňový poplatník neplatí. Chybí tu téměř jakákoliv zkušenost exekutivy s řízením zpravodajských služeb, to je nad slunce jasnější. Očekával jsem, že se premiér zachová podle svého hesla »řídit stát jako firmu« a že se zamyslí, jestli by něco takového ve firmě strpěl. O placení by už asi vůbec řeč nebyla.

Ale jak jsem již napsal, tento stát sbírá mnoho zkušeností, a tato budiž jednou z nich.

A já doufám, že tuto vzdělávací lekci ve zdraví přežijeme, a přeji tradiční, aby nás pánbůh při zdravém rozumu zachovati ráčil!

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.6, celkem 60 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


znovacek
2020-01-14 10:44
Nesouhlasím, již Marx věděl, jaký je proletář zlomyslný chlapík.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.