Ach, ty kilometry

Pokud chcete psát knihu nebo si jen zvýšit své všeobecné vědění, není lepší místo v Praze, kde byste se mohli poučit, než pražské metro. Jezdím každý den do práce asi tři čtvrtě hodiny a z některých historek, co jsem vědomě či nevědomě vyslechl, by se skutečně dala napsat kniha.

Onehdy, přiznávám, to bylo zcela vědomě, kdy jsem takovou tu pavlačovou drbnu prostě poslouchal a poslouchal, až jsem málem zapomněl vystoupit. Dvě obstarožní dámy, obě v legínách, obě zmalované jako moravské truhly, na zádech, respektive na klíně, onen hypermoderní kožený mini batůžek, a obě oděny do metalické zimní bundy. Jediné, čím se od sebe tato dvojčátka lišila, byla rtěnka. Jedna měla matnou a ta více »in« měla dle poslední módy ultralesklou. Shoda panovala v barvě, a to sytě červené, která tak dobře zakrývá v tomto věku jaksi už bezbarvé rty. Zdravíčka měly snad přes celý obličej a make-upem umně zakrývaly či lépe řečeno zvýrazňovaly svůj věk. Chtěl bych ještě podotknout, že byly v mém věku, toliko k formulaci obstarožní.

Ale zpět k tématu. Bavily se o svých manželech, kteří, jak jsem pochopil, byli oba dva starší než jejich drahé polovičky a právě dosáhli toho směšného vrcholu v mužském životě, druhé mízy. »Na toho mého už to padlo dávno, je mu pětapadesát, barví si vlasy a používá mé krémy na vrásky,« pravila ta první. »No jo ale ten tvůj nechodí do posilovny ukazovat mladým holčičkám ty svoje kuří nožičky. Asi si myslí, že tam něco chytne, ale neví, že tam dostane akorát rýmu a bude chtít zase namasírovat záda,« oponovala ta druhá.

Hovor pokračoval dále, i když s malými přestávkami, protože přistoupila skupinka mladých studentů. Obě dámy vypnuly hruď a téměř současně si odhrnuly vlasy, aby byly vidět jejich, jak si myslely, sexy šíje, a své kuří nožky daly do pozice jednu přes druhou. »Ten tmavej, vysokej, ten by stál za hřích.« »Mně se líbí to neviňátko, ten vzadu, to je kousíček.« Ne, teď si vymýšlím, říkaly to mnohem vulgárněji, až jsem se červenal.

V tu chvíli jsem málem zapomněl vystoupit, možná kdyby se mě někdo zeptal na cestu, asi bych jen a jen divně koktal. Pak jsem si, když jsem přemýšlel o oněch dámách, uvědomil, že o druhé míze u žen se vlastně vůbec nemluví, i když je naprosto stejná a i stejně směšná jako ta u mužů, jen myslím, začíná o pár let dříve.

Oběma dámám bych ale chtěl říci, ostatně stejně tak jejím »omízeným« partnerům, že stáčení kilometrů je trestný čin a pravda stejně jednou vyjde najevo. U žen i mužů každé ráno a třeba ještě na koupališti. Jsem si toho dobře vědom, takže vlasy si nebarvím, vrásky nekrémuji. Jenom, přiznávám, si občas vezmu červené tenisky a džíny s dírami.

Pavel JÁCHYM


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.7, celkem 29 hlasů.

Pavel JÁCHYM

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.