Rozhovor Haló novin s viceprezidentem Agrární komory ČR Josefem Kubišem

Zemědělství se neobejde bez vzájemné vazby rostlinné a živočišné výroby

Kromě funkce viceprezidenta Agrární komory jste zároveň předsedou představenstva a ředitelem akciové společnosti AGRO Jesenice. Čím se váš zemědělský podnik zabývá a jak byste ho charakterizoval?

Náš podnik AGRO Jesenice, a. s., který vznikl po transformaci v roce 1992, nejenom udržel stávající zemědělskou výrobu, ale snažili jsme výrobu rozšířit o další činnosti, abychom zajistili práci pro co nejvíce lidí a nemuseli propouštět. V současné době obhospodařujeme cca 5,5 tisíce hektarů zemědělské půdy. Chováme 2000 kusů skotu a 10 000 kusů prasat, vyrábíme 13,5 milionu litrů mléka, na jatka dodáváme 20 000 kusů prasat ročně. Kromě zemědělské prvovýroby máme i vlastní mrazírenský závod s roční produkcí 15 000 tun mražené zeleniny, což je objem tří čtvrtin kapacity bývalého, a kdysi velmi známého mrazírenského závodu v Mochově.

Pro obyvatele 20 okolních obcí a také zdejší podnikatele zajišťujeme různé služby. Provozujeme čerpací stanici PHM, zajišťujeme nákladní dopravu a zemní práce, a to včetně recyklace stavební suti. Součástí naší činnosti je i kompostárna, která zpracovává biologický odpad z obcí v našem regionu. Provozujeme tři bioplynové stanice o celkovém výkonu 2,4 MGW s roční produkcí 20 milionů kWh elektrické energie. Náš podnik zaměstnává 170 místních lidí, spolupracujeme se všemi obcemi v našem regionu, sponzorujeme všechny základní školy, mateřské školky a organizace dobrovolných hasičů. Ročně státu odvedeme na daních 70 milionů Kč, tedy více než dvojnásobek dotací, které dostáváme.

U nás je značně rozšířen názor, že střední a velké zemědělské podniky nezajišťují správné a potřebné podmínky pro život na českém venkově, ať již jde o zaměstnanost či snižování úrodnosti polí jejich tzv. průmyslovou výrobou. Co byste k tomu řekl?

Pracovní místa v zemědělství na venkově zajišťuje zejména živočišná výroba a pěstování náročných plodin, tzv. citlivé komodity - ovoce, zelenina, chmel, vinná réva. Bohužel, po našem vstupu do EU v roce 2004 byly dotace do zemědělství nastaveny jen na plochu a nikoliv na podporu živočišné výroby. Tím, že se nepodporovala živočišná výroba a pěstování citlivých plodin, tak se staly ekonomicky ztrátové. Proto také většina zemědělců, zejména těch malých, živočišnou výrobu a pěstování těchto plodin zrušila. Takže dnes, s výjimkou chovu krav bez tržní produkce mléka, živočišnou výrobu zajišťují jen střední a velké zemědělské podniky, a to u mléka z 85 % a u vepřového masa více než z 90 %. Živočišná výroba byla ekonomicky ztrátová, je náročná na kvalitní lidskou práci a investice a proto ji většina soukromě hospodařících rolníků a menší podniky přestali dělat. Uvedu názorný příklad. Náš podnik hospodaří na katastru 20 obcí, celková výměra tohoto území činí 11 000 hektarů zemědělské půdy. Polovinu z toho obděláváme my, zatímco druhou soukromě hospodařící rolníci a několik drobných »eseróček«. Jak jsem se již zmínil, ročně vyrobíme 13,5 milionu litrů mléka. Dále dodáme na trh 200 tun hovězího masa a 20 tisíc jatečních prasat.

Na druhé polovině tohoto území, tj. 5,5 tisíce ha zemědělské půdy, není žádná výroba mléka a vepřového masa. Chová se tam 200 kusů masných krav, ale je tam dohromady na 500 jezdeckých koní. Jejich chovatelé dostávají na svého čtyřnohého koníčka štědré dotace z Bruselu, které jim náklady na jejich chov v podstatě uhradí a nemusejí se zabývat ztrátovou výrobou mléka a vepřového masa.

Odmítám názory, že velké zemědělské podniky zajímá jen zisk a že špatně pečují o půdní úrodnost. Ti, co mají vysoké stavy skotu, mají i dostatek hnoje na pravidelné doplňování organické hmoty a tím udržování humusu v půdě. Mají lepší osevní postupy, neboť pěstují i vojtěšku a jetel, které potřebují pro krmení skotu. Nás podnik navíc ještě vylepšuje úrodnost půdy produkcí z naší kompostárny. Přípravu půdy zajišťujeme pásovými traktory, abychom omezili utužení půdy. Naše postřikovače a secí stroje jsou řízeny satelitem přes GPS a každá tryska a disková secí botka je vypínána samostatně, aby nedošlo k přesetí půdy nebo přestřiku při ochraně rostlin a hnojení. Jde o tzv. precizní zemědělství, které je šetrné k přírodě a ušetří až 20 % osiva a pesticidů. Technika pro precizní zemědělství je ale drahá a menšímu zemědělci nezajisti ekonomickou rentabilitu.

Vždy platilo, platí a bude i nadále platit, že jsou jen dobří, nebo špatní hospodáři, a to bez ohledu na svoji velikost.

Mimochodem, jak nahlížíte na tvrzení klimatologů o tom, že zemědělství se podílí na tvorbě skleníkových plynů, a tím ovlivňuje klima na Zemi?

Podnebí na Zemi je vysoce složitá záležitost. Přičemž lidé nemají relevantní údaje o tom, jak lidská činnost ovlivňuje změny počasí a podnebí. Nemohou podle mého názoru dělat nějaké předčasné závěry. Vždyť klima se na Zemi, a to během její existence 4,5 mld. let, mnohokrát radikálně měnilo. Několikrát téměř došlo k vyhynutí veškerého života. Není to tak dávno, co skončila doba ledová. Sahara byla před 10 000 lety úrodnou zemí, která byla plná zeleně a zvěře. Před tisícem let byly Island a Grónsko rovněž plné zeleně a lidé se tam stěhovali, potom ale přišla malá doba ledová. Počasí se na Zemi za posledních 10 000 let podle zjištěných a ověřených záznamů mnohokrát měnilo a musím dodat, že bez přispění lidské společnosti. Lidé ovlivňují podnebí Země až posledních 150-200 let, s nástupem průmyslové revoluce.

Zkrátka názor, že chov hospodářských zvířat má podstatný vliv na zhoršení klimatických podmínek, prezentují teoretici, kteří se živí teoretickými výklady, nikoliv odborníci z praxe. Ono je snazší dávat vinu za změny podnebí současnému zemědělství, než aby se pouštěli do boje s mocnou lobby reprezentující fosilní paliva a s naším pohodlným životem. Jen tak na okraj chci uvést, že let letadla s našimi klimatology na tento kongres pod záštitou OSN zaneřádil atmosféru skleníkovými plyny více než všechny naše krávy za celý rok. Skot trávením uvolňuje CO2, který si předtím rostliny při svém růstu vzaly z ovzduší. A metan, který vzniká při trávení potravy, vytvářejí i lidé. Vzniká i v přírodě, kdy dochází k rozkladu vlákniny za nepřístupu vzduchu. Všichni víme, že v bažinách, které chtějí někteří ochránci přírody obnovit, uniká metan do ovzduší, když vznikl při rozkladu organické hmoty. To je normální koloběh. To, co rostliny za pomoci sluneční energie asimilovaly, to ostatní živočichové vracejí zpět přírodě. Na to nepotřebujeme svolávat světové kongresy všeznalých a všemu rozumějících odborníků.

A co byste řekl na názory, že bychom měli omezit spotřebu živočišných potravin a nejlépe je nejíst vůbec?

Člověk je všežravec a ke svému správnému vývoji živočišné bílkoviny potřebuje, a to hlavně hovězí maso, které je z hlediska výživy nejhodnotnější. Konzumace živočišných bílkovin měla při vývoji člověka pozitivní vliv na rozvoj mozku a člověk se mohl stát tím, čím je. Jsou ověřené informace, že ti, kteří měli od mládí jen rostlinnou stravu, trpěli poruchami správného vývoje. Podíl živočišných bílkovin je vidět i na celých národech. Masajové v Africe, kteří chovají dobytek a mají tak dostatek živočišných bílkovin, svým vzrůstem převyšují ostatní národy ve svém okolí. Čína vyhlásila podporu na zvýšení spotřeby mléka ve výživě národa, protože zjistila, že Japonci, které po druhé světové válce naučili Američané konzumovat mléko, jsou jako národ dnes vyšší než Číňané, i když v minulosti byli stejně velcí.

V posledních letech nás trápí sucho, tedy nedostatek vody v krajině. Dochází k hromadnému úhynu lesů. Je to přitom dáváno za vinu zemědělcům, že špatně hospodaří a neudržují vodu v krajině. Co byste jim na tyto jejich úvahy řekl?

Je pravda, že v poslední dekádě byly vyšší průměrné teploty. K tomu přišly i nižší dešťové srážky a v krajině pociťujeme nedostatek vody. Musíme ale odlišovat tzv. sucho povrchové, které je do hloubky zhruba jednoho metru a jeho doplnění je otázkou několika měsíců, maximálně jednoho roku. Odlišné je sucho pod touto hranicí, zde jde o nedostatek spodní vody. Doplnění hladiny podzemní vody je záležitost dlouhodobá a trvá více let, až desetiletí. Srážek u nás spadne relativně dost a jejich množství je z dlouhodobého hlediska vcelku rovnoměrné. Jde o to, že ji neumíme v krajině zadržet.

S názorem, že za nedostatek vody mohou zemědělci, se dá s úspěchem polemizovat. Kdybychom na půdě tak špatně hospodařili, jak se říká, tak bychom nemohli mít výnosy plodin na úrovni západní Evropy, a to při poloviční spotřebě hnojiv a pesticidů. Problém nedostatku vody v krajině je složitější a má více příčin. Neustále stoupá spotřeba vody v průmyslu i osobní spotřebě. Stoupá spotřeba i v zemědělství, protože za posledních 50 let se výnosy plodin zvýšily o 100 % a s tím samozřejmě stoupá i odběr vody rostlinami.

Na druhé straně se snižuje plocha půdy, kde může voda vsáknout do země. Od roku 1936 ubyl jeden milion hektarů zemědělské půdy, z toho 0,5 milionu hektarů jsou betonové plochy, odkud je dešťová voda za dva týdny v Hamburku. Ztráta vody z krajiny z 500 tisíc hektarů představuje ztráty 3,25 miliardy m3, a to každý rok. To je tolik, kolik zadrží všechny naše přehrady dohromady. Od roku 1990, kdy jsme přestali chránit zemědělskou půdu, bylo zastavěno jen v okolí Prahy cca 20 tisíc ha zemědělské půdy, to představuje ztrátu 130 milionů m3 vody každý rok, to je polovina Slapské přehrady!

Při vzrůstající spotřebě vody a úbytku plochy pro vsakování se v současné době nestavějí vodní díla na její zachycení. Naopak dochází k jejich úbytku. V minulosti každá ves měla na návsi rybník či nádrž, který pomohl obci v době sucha. Hodně rybníků se zrušilo, a tím se podstatně snížilo zadržení vody v krajině.

Od roku 1945 do roku 1989, to je za 45 let, se postavilo 90 přehrad s celkovou kapacitou 2950 milionů m3 vody, v průměru se každý rok uváděla do provozu dvě vodní díla na její zachycení. Od roku 1990 jsme dokončili šest rozestavěných vodních děl, ale novou přehradu jsme nepostavili žádnou. Jen diskutujeme a neděláme nic.

Jak je to s úhynem lesů?

Také hromadný úhyn stromů má více příčin, není to jen sucho. Namnožili a roztahali jsme si kůrovce, všichni si pamatujeme, jak se před časem tzv. ochránci přírody přivazovali ke stromům na Šumavě, aby ochránili »hodného brouka«. Změnilo se také hospodaření v lesích. Část porostů se vrátila majitelům, kteří většinou o hospodaření v lese nemají odborné znalosti. Těžba dřeva se dala soukromým společnostem, a to na základě výběrových řízení, která trvají příliš dlouho, a tím se zbytečně protahuje řešení kalamity po polomech a napadení kůrovcem. V podstatě se nedělá vyhledávání a odstraňování jednotlivých stromů napadených kůrovcem, není na to kapacita lesníků ani malé techniky. A v neposlední řadě je většina smrkových lesů dnes přestárlá. Těžební zralost smrku je cca 60 let, většina smrkových porostů je starší a přestárlé porosty jsou méně odolné. A připočteme-li k tomu sucho a vysoké teploty, tak na katastrofu bylo zaděláno. Nelze to svádět jen na změnu klimatu. Musíme si přiznat, že naše špatné hospodaření na tom má značnou část viny. Sousední země nemají problémy takového rozsahu jako my.

Na závěr se musím logicky zeptat, jak by měla vypadat pomoc státu zemědělcům?

Víte, já už ledacos pamatuji, narodil jsem se ještě v první polovině minulého století. Pamatuji, jak jsme soukromě hospodařili, pak celou éru socialistického zemědělství, a byl jsem celé období u transformace zemědělství na tržní hospodářství. Za socialismu byl v každém okrese zemědělský tajemník KSČ, který nám nařizoval, co smíme a nesmíme dělat. Jakou jsme měli všichni radost, že to skončilo.

Bohužel, dnes musíme přiznat, že do zemědělství hovoří ještě více rádoby odborníků, od Bruselu počínaje až po spolky na ochranu zvířat. Ale bohužel málokdo z nich prošel provozem a málokdo z nich rozumí zemědělské soustavě ve všech souvislostech. A tak nám jeden zakazuje orat kvůli erozi půdy, druhý říká, že neoráme, a proto máme hraboše. Třetí nařizuje rozměry dvířek kotce pro prasnice. Kam jsme to došli, když docenti zemědělské univerzity píší odborné články o užitečnosti hraboše polního pro přírodu, že jeho nory pomáhají vsakování vody do půdy a jeho exkrementy a zbytky potravy zvyšují humus v půdě? Odborníci z jiné zemědělské univerzity na dotaz, proč nevysvětlí veřejnosti, jak je to s pěstováním řepky, že řepka není škodlivá plodina, ale pomáhá zlepšit úrodnost půdy a je protierozní, tak odpovědí, že si to nemohou dovolit, protože to není politicky únosné, a navíc by se jim to nemuselo vyplatit, až budou žádat o granty. Zde mohu jen konstatovat, bohužel, kam jsme se to dostali.

Abych se vrátil k vaší otázce. Pomoc státu by měla být hlavně v tom, aby se do řízení zemědělství vrátil zdravý selský rozum. Do resortu jde relativně dost peněz, bohužel podstatná část není ve prospěch zemědělské prvovýroby. My, na rozdíl od původních zemí EU15, podporujeme útlum výroby, i když poslední čtyři roky se situace lepší. Vyvážená zemědělská soustava je běh na dlouhou trať a nelze ji neustále měnit podle momentální politické situace. Není přece normální, že dnes naše zemědělství neuživí tento národ a jedna třetina potravin je z dovozu. Co by tomu řekl praotec Čech?

O naše zemědělce strach nemám, oni jsou dostatečně inteligentní a pracovití, aby se vyrovnali s konkurencí, pokud budou mít srovnatelné podmínky. Ani nemusíme likvidovat větší zemědělské podniky. Skloubit výrobu s ochranou životního prostředí je dnes možné s využitím všeho, co nám dávají nové technologie chytrého precizního zemědělství.

Miroslav SVOBODA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 12 hlasů.

Miroslav SVOBODA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.