Městská anonymita

Obyvatelé domů ve středních Čechách opakovaně čelí nájezdům lupičů. Díky koronaviru se o zlodějském gangu moc nemluví, ale také jsem nikde neviděla, že by byli konečně chyceni. Což mi v době, kdy máme na každém rohu kameru, přijde kapku zvláštní.

Zlodějský gang se podle dostupných informací nebojí ničeho. Kamer ani alarmů, psů ani sousedů. A policie, i když má mnoho záznamů z bezpečnostních kamer, není schopná aktivně zasáhnout a gang rozprášit. Přitom většina loupeží se stala ne v noci, ale v odpoledních hodinách! V době, kdy padala tma, ale majitelé nemovitostí ještě nebyli doma.

Zvláštní je, že přeci v tuto dobu býval na vesnicích největší frmol. Lidé se vraceli z práce, zdravili se, prohodili spolu pár vět, chlapi zašli na pivko, ženský k některé na návštěvu, děcka si vyběhla hrát.

Jenže není vesnice jako vesnice. Staré vísky mají od moderních satelitních vesnic k sobě blízko asi jako svíčková a suši.

Zatímco v odlehlých krajích nemají se zloději takové problémy, protože se všichni navzájem znají, všímají si cizích lidí a navzájem se okukují a vlastně i hlídají, v anonymních obřích sídlištích něco jako pospolitost nefunguje. A je jedno, jestli jde o sídliště v pravém slova smyslu, nebo sídliště naležato v podobě vilových satelitních čtvrtí. Sice zde najdete mnoho nádherných »vystajlovaných« domů, seřazených úhledně vedle sebe, jako porce suši na tácu, ale spokojenost kolem pupku z toho nikdy mít moc nebudete…

Lidská společnost se změnila. Zvláště v okolí velkých měst vyrůstají prakticky jen honosné noclehárny. Lidé neznají ani své nejbližší sousedy, nechodí ani na nákupy či do hospůdek pokecat s místními, protože vše, co potřebují, včetně společenského života, prožívají daleko od svých obydlí, ve městech.

A právě na tuto anonymitu lupičský gang hřeší. Můžeme si za to ale sami. Člověk je přeci tvor společenský a sociální. Jenže když sociální kontakty řešíme více na chytrých telefonech než v sousedství, nemůžeme se divit, že ve vzniklých sociálních stojatých vodách rejdí zlodějské štiky jako divé. Pokud chceme ochránit sebe, je potřeba chránit i své okolí, svou rodinu, své známé, své sousedy. Rozhýbat vody stojatého rybníka třeba pouhým pozdravením a prohozením pár vět. Získáme tím nejen o chlup větší bezpečí, ale nebude skomírat ani kultura. V některých satelitních vesničkách, které mají ale zdravý základ starší vísky, stále žijí spolky, konají se kulturní akce. A kde nežijí, tam je možné je založit. Víte, kolik zábavy a dětského smíchu může přinést společné slavení masopustu, čarodějnic, dětského dne, nebo třeba jen sousedských potlachů? Nebuďme nesociální nekulturní barbaři. Jednou zestárneme a tam, kde jen přespáváme, budeme trávit mnohem víc času. Je na nás, jak se zabavíme dnes i zítra.

Helena KOČOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 26 hlasů.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


znovacek
2020-02-05 09:00
Hezky clanek, ale pridam socialnimu tvoru vlastnost zlomysnost, ktera ted
prevazuje.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.