Nicolás Maduro. FOTO - wikimedia commons

Američanům se nedaří zlomit venezuelský odpor

Už rok trvá přímá americká snaha svrhnout venezuelského prezidenta Nicoláse Madura. Loni v lednu se na scéně objevil Juan Guaidó, který měl zajistit státní převrat.

Nechal se zvolit předsedou parlamentu a 23. ledna 2019 se prohlásil prozatímním prezidentem země. Okamžitě ho uznaly USA a také státy Evropské unie. Guaidóovi se předtím podařilo sjednotit venezuelskou pravicovou opozici pod heslem, že zorganizuje potravinovou pomoc. Ta pocházela z USA. Časem se stalo zřejmé, že »potravinová pomoc« byla jedinou akcí, na kterou se opozice zmohla.

USA poté uvalily na Venezuelu sankce, v první řadě odmítly venezuelskou ropu. To byla vážná situace, Caracas přišel o největší zdroj příjmů. Jenže se projevila mezinárodní solidarita. Pomohly Rusko, Čína, Kuba, Indie a také Turecko. Venezuelskou ropu si rozebraly mezi sebou. Jak napsal list The Wall Street Journal, v současnosti polovinu exportu, který dosahuje 1,5 miliardy dolarů ročně, odebírá Indie, konkrétně rusko-indický společný podnik, který je součástí ruské Rosněfti. Zbylé objemy kupují Čína, Turecko, ale i další země.

Velmi významným exportním produktem se loni také stalo zlato. Za loňský rok jen Spojené arabské emiráty nakoupily venezuelského zlata za miliardu dolarů. Americké rozvědky ovšem odhadují, že export zlata je několikanásobně větší. Venezuela prodává přes prostředníky v Kolumbii a Ugandě.

Guaidó jen »kecá«

Také sázka na Guaida se ukázala lichou. V lednu sice byl v Evropě, kde se nechal představiteli Evropské unie titulovat jako prezident, ale těsně předtím prohrál rozhodující parlamentní boj - nebyl znovu zvolen předsedou parlamentu, dokonce ho ani do budovy před volbou nevpustili. Předsedou parlamentu se stal Luis Eduardo Parra, donedávna opoziční politik, který se přidal na Madurovu stranu. Opozice ovšem tvrdí, že ho vyloučila sama, prý pro podezření z korupce. Možné by to bylo, kdyby opozice přinesla důkazy. To se nestalo. Ve skutečnosti vyvrcholil opoziční boj o posty. Opozice se dlouho cítila tak silná, že se pustila do souboje o výnosná místa ministrů a státních tajemníků a rozdělila se na více skupinek. Guaidó sebral jednu z nich a našel jednací sál, kde se nechal podruhé volit předsedou parlamentu. Jenže nesehnal potřebný počet hlasů, podruhé už opozici nesjednotil. Bílý dům reagoval příkře, prezident Donald Trump se nechal slyšet, že Guaidó je »jen kecal« a zklamal ho.

Ministr zahraničí Mike Pompeo si postěžoval, že ve věci Venezuely mají USA málo času. V rozhovoru pro Miami Herold se zmohl pouze na varování, že kdyby Venezuela zatkla Guaidóa, USA a EU by byly nuceny reagovat. Situaci Pompeo nezvládl, vyvolal nelibost Bruselu, když mluvil jeho jménem. Nicméně – jaké možnosti reagovat mají Spojené státy americké? Není jich mnoho.

Potřeba sta tisíc vojáků

V amerických sdělovacích prostředcích se znovu a znovu rozebírá možnost americké vojenské intervence. Děje se tak v souvislosti s nadcházejícími volbami amerického prezidenta. Budou v listopadu a Trumpovi by ke znovuzvolení pomohlo vojenské vítězství ve Venezuele. Vojenští odborníci se však shodují, že takovýto plán je iluzí a neúspěch, který by se dal čekat, by Trumpovi cestu do Bílého domu naopak zahradil.

Třeba vojenský analytik portálu The American Interest David Axe odhadl, že intervence by se muselo zúčastnit nejméně 100 000 amerických vojáků. Ani to by nemuselo stačit, dal by očekávat energický odpor Venezuelanů. V zemi, stejně jako i v celé Latinské Americe, nejsou USA populární. Venezuela je dvakrát tak velká jako Irák. Do něj vtrhlo v roce 2003 na 300 000 vojáků USA, Velké Británie a čtyřiceti »ochotných« států (včetně ČR). I přes takovou převahu válka dodnes fakticky neskončila, američtí vojáci jsou v Iráku stále přítomni a v konfliktu rozhodně nevyhrávají.

Ve Venezuele by to bylo ještě horší. Toto mínění zřejmě sdílejí i americké armádní špičky. Třeba admirál ve výslužbě James Stavridis tvrdí, že jediným vojenským tahem by mohla být »záchrana Američanů z venezuelského území v případě potřeby«. Na takovou časově omezenou akci by ovšem podle admirála stačilo 200 »mariňáků«.

Vojenský expert Shennon O´Neal upozorňuje, že podle výzkumu veřejného mínění vystupuje proti intervenci naprostá většina obyvatel Venezuely včetně sympatizantů opozice. Expert podotkl, že americká intervence by navíc potvrdila Madurova varování o imperialistických spiknutích.

Změna v obchodech

Jednu z příčin Madurova dosavadního úspěchu popsal ruský list Pravda. Jestliže před rokem byly nedostatky v zásobování obyvatel země všudypřítomné a nebylo těžké k protestu proti nim sjednotit opozici, nyní se situace radikálně změnila. Maduro si vzal poučení (prý s velkým přispěním zahraničních poradců) a povolil tržní prostředí ve velko- i v maloobchodě. Do loňska je vláda netolerovala, trvala na státních intervencích a složitém systému dotací. Obchodníci začali mít na dobrém zásobování obchodů zájem, ruka trhu v tomto případě zasáhla uspokojivě. Venezuelci nacházejí v obchodech dostatek zboží.

(jo)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.9, celkem 25 hlasů.

(čtk)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


tomasklima162
2020-02-07 13:41
Nevím kdy to bude, ale jsem si jistý, že se lid Venezuely z rudého
otroctví jednou osvobodí.
hajek.jiri51
2020-02-06 21:02
Tentokrát to Zemanovi nevyšlo, k čemuž mu blahopřeji. Byl to
nepochopitelný nápad. Ještě zbývá ten Netanjahu.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.