Rozhovor Haló novin o globálních změnách s profesorem RNDr. Ing. Michalem V. Markem, DrSc., ředitelem Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR

Opatření proti dopadům klimatické změny budou vysoká

Pane profesore, co vše se skrývá pod střechou Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky, který vedete?

Náš ústav byl založen s myšlenkou vytvořit instituci, která bude mít potenciál mezioborového studia tak komplexního problému, jakým globální změna klimatu skutečně je. To znamená, že výzkumná infrastruktura, tedy přístrojové zázemí, nám umožňuje pěstovat výzkum atmosféry (klimatické scénáře, analýza historie klimatu, vliv klimatu na řízené ekosystémy), studium ekosystémů (uhlíkový cyklus, dynamika změn krajiny a její vývoj, podstata změn fyziologických parametrů rostlin díky měnícímu se vnějšímu prostředí), humánní důsledky globální změny a inovační či aditivní techniky v reakci na globální změnu. Ústav tedy vytváří základní podmínky pro badatelskou práci a aplikační výstupy pro společnost.

Jak si váš ústav stojí jako výzkumná instituce, jaké jsou jeho vědecké výsledky?

Opravdu zodpovědně a s hrdostí musím konstatovat, že badatelská výkonnost ústavu je excelentní. Za rok 2019 to byla produkce vědeckých článků ve výši 175 vstupů, řešilo se 92 projektů, z toho 38 zahraničních. To rozhodně staví CzechGlobe mezi špičkové vědecké instituce u nás a i ve světovém meřítku.

Doceňuje vaše poznatky a výstupy praxe? Kdo je poptává a může využívat?

Vědecké bádání v současnosti je skutečně finančně náročné a hlavním zdrojem jsou veřejné zdroje. Proto si nelze myslet, že tím, že produkujeme spoustu kvalitních publikací a řešíme zajímavé projekty, děláme to, co máme. Zajisté ano, ale je nanejvýše nutné výsledky otevírat pro společnost. Je proto vysoce žádoucí dělat vysoce kvalitní a tak i trochu agresivní PR činnosti ústavu. To my děláme, a tudíž máme fungující spolupráci s různými subjekty a naše výsledky, například prognózy sucha, jsou okamžitě aplikační sférou a praxí přijímány a využívány (ministerstvo zemědělství, Agrární komora, EON, Lesy ČR, evropské a světové databáze informací o uhlíkovém cyklu apod.).

Co může Evropská unie a Česká republika udělat pro to, abychom jak rizikům klimatických změn, tak i hrozbě zhoršování životního prostředí čelili lépe, než se to daří dosud?

Především přijmout tento fenomén jako objektivní realitu současného světa. Oprostit se od bezduchého mudrlování o tom, jestli globální změna tu je, či nikoliv a jestli souvisí, či nesouvisí s činností člověka. To prostě nikam nevede. EU a i Česká republika posouvají problém klimatických změn ve významovém žebříčku hodně nahoru. Ano, měla by to být trvalá priorita s ohledem na riziko, které tu je. Riziko kolapsu ekosystému, zemědělství, dostupnosti vody, ale i neřiditelné migrace, kolapsu průmyslu apod.

V souvislosti s problémy vysychání půdy a vodních zdrojů často zaznívá, že se rizika přehlížela. Zaspala věda, nebo česká společnost a politické reprezentace?

Rizika se přehlížela. To je těžká odpověď. Pravda je, že indicie toho, že krajinný systém České republiky výrazně ztrácí na své rozmanitosti, tu byly. Ale on problém je velmi složitý, jsme země s intenzivní zemědělskou a průmyslovou činností. Takže tlak na krajinu a vodu nevyjímaje tu byl a bude. Vědecké poznatky se skutečně kupily a možná jejich dopad byl podceněný. Proto je tak nutné, aby právě politické reprezentace problém uchopily maximálně seriózně. Dokonce si myslím, že je to skutečná výzva pro politické strany a jejich programy.

Náklady a nároky spojené s ekologičtějším chováním a s přijímanými opatřeními proti dopadům klimatických změn jsou ohromné. Jsou ufinancovatelné a jsme s to situaci bez významného snížení spotřeby a zhoršení kvality života zvládnout?

Určitě ano, opatření proti dopadům klimatické změny budou vysoká. Je třeba připomenout, že naše civilizace, tedy tak jak ji známe od období raného kapitalismu až po dnešní technologicky vyspělou společnost, je silně fosilně závislá. Tedy výroba energie, doprava, zemědělství a využívání krajiny, to vše je závislé na spotřebě fosilních paliv. Odklon bude obrovskou výzvou pro nové technologie, pro skutečnou IT společnost a umělou inteligenci. Je to skutečně tak obrovská výzva, že snad tady nikdy ještě nebyla.

Ano, stále tu »visí« otázka, jak tyto změny zasáhnou současnou kvalitu našeho života. Přesto si kladu otázku: je snížení kvality mého života v tom, že přestanu trpět pocitem šílené touhy konzumu? Je tou kvalitou to, že až 30 % potravin vyhazujeme? Je to vodní blahobyt, kdy naprosto nesmyslně plýtváme vodou? Nepůjde spíše o navracení rozumu do našeho konzumního modelu?

Bude to běh na dlouhou trať, ale jsem optimista.

Jaké může být místo České republiky v celosvětovém úsilí o změnu společenských přístupů a o záchranu životního prostředí a biodiverzity?

Můžeme namítat, že Česká republika je malá, náš dopad je zanedbatelný. Ale podívejme se na to jinak. Já věřím v technologický potenciál naší ekonomiky, vzdělanost a um našich lidí. Věřím i v životní motto: »Jednej lokálně a mysli globálně«. Proto nepodceňujme náš význam a pracujme na tom, abychom trendy nových technologií zachytili a přidali do jejich rozvoje i naši »stopu«.

Společenské, hodnotové rozdíly v přístupu a související limity řešení problémů klimatu a životního prostředí jsou značné. Lze je včas změnit?

Samozřejmě, že ano. Společnost není jednobarevná. Individuální představy o naplnění svého »well being« jsou mnohdy až protichůdné. Ale v tom musí být úloha elit, politických stran a politiků, aby přispívali ke kultivaci společenského prostoru a uvědomění si, že je tu globální problém, který musíme pochopit a uchopit jak na úrovni zmírňování dopadů klimatické změny, tak i adaptací na ně. Nechci působit jako alarmista, ale času už opravdu moc nemáme.

Co požadovat po starších a po nejmladší generaci, jak je připravit na přežití a na život v době globálních změn?

Celá historie naší civilizace je mimo jiné typická tím, že se střídají generace. Každá generace stojí před zcela novými problémy. Taky platí i to, že starší generace si není vždy jistá tím, zda to »ti mladí« zvládnou. V tom je i významný prvek vývoje společnosti, tj. zodpovědnost za to, co nastupující generaci předávám. Vždy to byl, je a bude i tak trochu konfliktní krok. Ten konflikt v současnosti je násoben globálním fenoménem klimatické změny.

Proto považuji za velice potřebné problematiku »globální změny« zakomponovat do současné obecné morálky našeho světa. Tedy nejen pravidla chování, hygieny a mravních zásad, ale i vztah k okolnímu světu a jeho budoucnosti. Proto bych nebyl až zas tak hystericky kritický k projevům mladé generace, jako je například nám již známá švédská aktivistka Greta. Greta je prostě manifestací zděšení a bezradnosti mladé generace, která cítí, že něco je špatně, a hledá řešení. Je to nová generace, bude to jejich svět.

Radek SILBER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.4, celkem 9 hlasů.

Radek SILBER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.