Rozhovor Haló novin s expertem KSČM na důchodovou problematiku Miroslavem Opálkou

KSČM přistupuje k důchodové reformě zodpovědně

Byl jste jedním ze zástupců KSČM ve třech důchodových komisích. Jak sledujete práci té současné? Co říkáte na prezentaci současných výsledků a na jejich finanční zajištění?

Samozřejmě, že práci komise zpovzdálí sleduji. Nejen její výstupy, ale i to, že najednou máme komise dvě, neboť si prý pan premiér komisi ministerstva práce a sociálních věcí rozšířil o sebe a svého poradce a ustavil si tuto rozšířenou jako svou. A pak má být ještě otevřena konzultační dvojice mezi ANO a KSČM. Takže se pořád v koaličních vztazích něco děje…

S kritikou, že se napřed měla zajistit finanční udržitelnost a pak teprve reformovat, nesouhlasím. Současný stav je finančně stabilizován nejméně na deset let. Předchozí komise se v »rozletu« vždy omezovaly bilanční stránkou důchodového účtu, na což jsem reagoval, že máme napřed hledat co největší shodu na sociálním cíli a pak k jeho naplnění hledat prostředky a posuzovat jeho reálnost. Nakonec jde vždy o politické priority a odvahu k rozhodnutím. Takže v tomto postupu podporuji paní ministryni práce Janu Maláčovou. Ke kombinaci rovného nultého pilíře (obdoba rovného důchodu ODS) a zásluhového prvého pilíře (obdoba návrhu ČSSD k virtuálním účtům NDC) bych však připomínky měl.

V čem vidíte zásadní problém, proč se stále nedaří práce na důchodové reformě uzavřít s uspokojivým výsledkem?

Je pravda, že jsme již zaznamenali v jednotlivých volebních obdobích asi devět důchodových komisí. Patrně z každé se nějaké výstupy realizovaly, i když nešlo o úplný politický konsenzus. Důchodový systém je živý organismus, který - pokud má fungovat - musí reagovat průběžně na změny uvnitř i vně systému. Úpravy či změny ke stabilizaci a udržitelnosti nebudou nikdy konečné a probíhají postupně již od roku 1924. Jeho legislativní regulovatelnost je velmi cenná, ale i zneužitelná.

A proč se nedaří dospět k zásadnímu výsledku? Protože každý politický subjekt má jinou představu a protichůdnost levicových a pravicových návrhů nebylo možné dosud skloubit. Levice by měla mít zájem na udržení solidarity s garancí státu, pravice naopak na větší privatizaci, ekvivalenci a převedení větší zátěže i zodpovědnosti na občana.

Většina předchozích komisí pracovala pod pravicovým vedením, které se snažilo vyjít vstříc zaměstnavatelům a bankovnímu sektoru. Tedy snížit zátěž platby pojistného za zaměstnance na důchodové pojištění a posílit komerční kapitálové spoření ve třetím pilíři na úkor váhy solidárního státního prvního pilíře. S tím souvisí i zavedení stropů na odvody pro vícepříjmové občany a široká paleta příjmů na živobytí, která nepodléhá povinnosti odvodů na důchodové pojištění. Změnou parametrů se zpřísnily podmínky pro nárok a výpočet důchodu a uměle se oslabovala příjmová stránka na tzv. důchodovém účtu. Tyto i další kroky vytvářejí nedůvěru ve schopnost státu důchodově zajistit solidní budoucnost nových důchodců. A vystrašený člověk podléhá černobílému vidění, mediálním kampaním a jednostranným výkladům zainteresovaných odborníků.

Poslední dvě komise MPSV (Potůčkova a Nerudové) však zvýraznily i levicové hodnoty. Konečně se reálně diskutuje o vícezdrojovém financování státního pilíře, o řešení, jak navýšit nízké důchody, o vyšších valorizacích a navrácení se k důchodovým kategoriím, o přiblížení se podílem HDP ve výdajích na důchody vyspělým zemím apod. Něco se již prosadilo, něco je připravováno.

Podaří se tady nyní namodelovat a přijmout nějaké dlouhodobé řešení?

V první Bezděkově komisi se tvořila projekce do roku 2100. Vzpomeňme si, co se jen ve dvacátém století na našem území odehrálo. Připomenu některé mezníky - roky 1914, 1918, 1938 a 1939, 1945, 1948, 1967 a 1968, 1989. Vezmeme-li v úvahu, že věk života člověka bude 80 let, pak jeho časová konstanta (1/4) je 20 let. To je tak období, v kterém jsme schopni něco předpokládat. A ona konstanta tohoto období je pět let. To je doba pro zodpovědnější matematické modelování. Jinak jen věštíme z křišťálové koule a nebereme v úvahu jiné vlivy (ekologické zátěže, změny klimatu a životního prostředí, vyčerpanost zdrojů, změny lidského chování, krize, migrace, ozbrojené konflikty…).

Takže dle mého vidění je racionální postup v cestě postupných parametrických změn, pokud nechceme celý systém zbourat. Dnes nevíme, co bude za pár let s energetikou, zemědělskou produkcí, válečnými konflikty atd., a chceme vědět, jak to bude s důchody za padesát či sto let. Nechme něco pro rozhodnutí příštím generacím, až na to přijde čas a budou potřebné aktuální informace. Nepodléhejme tlaku pravice, ani OECD, Světové banky, EU…

Ale demografický vývoj má neutěšené prognózy a ty jsou zásadní, ne?

Ano, jestli chceme pojmenovat základní problém důchodového systému, pak je to v dohledné době nedostatek peněz z důvodu ubývání plátců a přibývání uživatelů. Společnost stárne a negativně se mění poměr dětí a seniorů. Toto je hlavní změna a podstatný problém, jehož vyřešení mají v rukou mladí lidé. Jde o zachování národa! Naše tzv. euro-atlantická civilizace vymírá a degeneruje. Ne všichni imigranti přistoupí na asimilaci, ne všichni tak nahradí úbytek Čechů, Moravanů, Slezanů a ztotožní se s našimi hodnotami, kulturou, způsobem života. Historií jsme o tom poučeni.

Máme však k řešení ještě několik možností ke zmírnění dopadů. Předně bychom měli ocenit ty, kteří se chovají k reprodukci národa, a tím i k důchodovému systému, zodpovědně. Motivovat k tomu i ostatní a snížit emigraci. Zatížit vyššími odvody je třeba tzv. černé pasažéry důchodového systému, kteří si vybrali život bez svých či osvojených dětí, a ušetřili tak několik milionů za jejich přípravu do života, a čekají, že jim jejich důchod zajistí svými odvody děti spoluobčanů. Ekonomicky aktivní občan si totiž v průběžném systému nestřádá na svůj důchod, ale platí, obrazně řečeno, na důchody svých prarodičů a rodičů, kteří ho vychovali.

A pak tady máme ještě důležitý objektivní růst produktivity práce, kybernetizaci, robotizaci, novou průmyslovou revoluci. Z těchto nových zdrojů, nejen z nových daní, je rovněž potřebné posílit veřejné rozpočty, ne tedy jen zisky majitelů. A pokud se příští generace budou chovat pohodlně a nezodpovědně, budou si muset na své důchody připlácet více. To má přece logiku a je spravedlivé.

Takže souhlasíte s návrhem lidovců, aby matky měly za výchovu každého dítěte příplatek k důchodu 500 Kč?

Ne, takovéto plošné řešení nepodporuji. V Potůčkově komisi jsem tento problém podrobně popsal a navrhl, aby každý ekonomicky aktivní občan mohl část svého důchodového pojištění poukázat konkrétně svému vychovateli. Ne každé dospělé dítě totiž odvádí v ČR pojistné. Někteří žijí v zahraničí, někteří propadli návykovým látkám, jiní zase třeba kriminální činnosti či jsou nezaměstnatelní z důvodu invalidity či nepřizpůsobivosti aj. Na druhou stranu se mohou i vychovatelé dětí v průběhu jejich života střídat. Partnerské svazky jsou hodně nestálé, některé děti žijí v pěstounských rodinách nebo v ústavní péči. Prostě a jasně, tento návrh by zaváděl řadu nespravedlností a problémů.

A jaký je váš názor na odstraňování řady nespravedlností ve výši důchodů?

Vždy jsme za KSČM tvrdili, že každý, kdo poctivě pracoval, má být státem solidně důchodově zajištěn. Zdůrazňuji »poctivě pracoval« a dodávám - a odváděl poctivě on i jeho zaměstnavatel platby na důchodové pojištění. Politicky jde o velmi citlivé a ožehavé téma, zejména pro levicové politiky. Populismus dnes v politice převládá. Každý vnímá spravedlnost ze svého úhlu pohledu a svého postavení. Hledat zde obecnou shodu je problematické a i v zahraničí nenaleznete nějaký převládající trend. Téměř každý stát si to řeší po svém. Nechci, abychom v ČR sklouzli k rovným či téměř rovným důchodům.

Po roce 1989 bylo zákonem rozhodnuto o zřízení důchodového pojištění. I když jde o jakousi kvazi daň, chováme se k němu jako k pojištění, což respektuje i Ústavní soud ČR. Povinnosti a nároky však neupravují dvojstranné smlouvy, ale zákon a jeho častá novelizace. Mělo by jít hlavně o to, jak se politicky vyváží solidarita se zásluhovostí. Jinak řečeno, jak se rozkrájí a rozdělí jeden příjmový koláč na nároky. Chceme-li však až u důchodů řešit nespravedlnosti v příjmech (mzdách, platech, odměnách), které se odrážejí v odvodech do důchodového systému a nárocích z něj, pak jsme zaspali! Změníme-li však důchodové pojištění zpátky na státní důchodové zabezpečení, nemuseli bychom tak striktně hlídat zásluhovost a respektovat nález Ústavního soudu.

Problém u plošného paušálního zvýšení důchodů maminkám jsem již popsal. Dodávám jen, že by na jejich zvýšení cestou fiktivního vyměřovacího základu měl stát do systému přidat peníze, jinak to bude na úkor ostatních důchodců a jejich pojistného. Aby mohli pracovníci v těžkých profesích odcházet dříve do důchodu, měl by na jejich delší důchody odvádět vyšší pojištění jejich zaměstnavatel, který má zisk z jejich nebezpečné práce. Avšak tak tomu nebylo a není. Takže zase je tam potřeba výpadek dorovnat, jinak to bude zase na úkor ostatních. Stejný je i problém vyloučených dob (nemoc, karanténa, mateřská, část nezaměstnanosti, rodičovská, vojenská prezenční služba aj.), které se do nároků na důchod započítávají, i když jsou bez odvodů pojistného.

Jako problematickou vidím i poměrně vysokou částku z navrhovaného nultého pilíře. Zde se zase snaží předkladatelé řešit chudobu přerozdělováním v důchodovém systému, i když s deklarovanou ingerencí státu. Jednak je to nesystémové a druhak demotivující. Pokud bude mít např. prodavačka na plný úvazek a prodavačka na částečný úvazek stejný základ z důchodového pojištění, pak v tom velkou spravedlivost nevidím. A toto se týká i OSVČ, které odvádějí jen minimální zákonnou povinnost. Musíme myslet i na motivaci a demotivaci. Dnes např. brání práci v šedé ekonomice i hrozba nízkého důchodu. Pokud budu mít jistotu stejného a poměrně vysokého základu, pak není velkých zábran brát nezdaněné peníze bez odvodů na ruku, což je jedině výhodné pro vychytralého a neempatického zaměstnavatele.

Tak co tedy navrhujete jako řešení u nízkých důchodů?

Preventivně bychom měli nízkým důchodům předcházet. A to tím, že budeme rázně požadovat vyrovnání mezd se mzdami v zemích EU15, jak bylo po listopadu 1989 slibováno. Z vyšších mezd jsou vyšší odvody a z nich i vyšší důchody! Pak je třeba zavést dvourychlostní valorizaci, kdy se staré výměry, které se v poměru ke mzdám výrazně propadly, budou upravovat vyšším procentem. A konečně, aby se předcházelo nízkým důchodům i u řady OSVČ, srovnat jejich vyměřovací základy pro odvody se zaměstnanci. Jinak nevidím žádnou úsporu ve státním rozpočtu, když se peníze z hmotné nouze jen přelijí do důchodů, což sice nemusí být proti ničemu, ale je to nesystémové, zkresluje statistiku a snižuje motivaci. Už vidím, jak se po čase bude kritizovat, že důchodový účet je neudržitelný, a že se do něj nalévají peníze navíc z daní apod. Na dřívější rozhodnutí o finanční transakci mezi sociálními dávkami a důchody si nikdo úmyslně nevzpomene.

Ve světě se už nějaký čas diskutuje nový způsob finančního zajištění občanů prostřednictvím neopomenutelného příjmu. Možná to bude jedna z cest, jak zvládnout chudobu, ale já jsem k této demotivační metodě skeptický. Možná však v budoucnu nebude k eliminaci chudoby v důsledku průmyslové revoluce 4.0 jiná cesta. To se pak zákonitě dotkne i důchodců. Onen nově navrhovaný nultý pilíř důchodového systému je vlastně návrhem takovéhoto neopomenutelného příjmu u důchodců. Nějak se však zapomnělo zmínit, že takovýto nultý pilíř už funguje v rámci prvého pilíře coby základní výměra, jenže ta je v jiné výši, blížící se životnímu minimu.

A je tedy důchodový systém udržitelný?

Udržitelnost ekvivalentního kapitálového pilíře je podmíněna schopností správců maximálně zhodnocovat dlouhodobé úložky v tržním prostředí. Vyloučit cyklické krize, vysokou míru inflace, krachy bank, nepodařené investice, strukturální změny ekonomik, cenové a celní války či ozbrojené konflikty, vlny migrací a dopady změn klimatu a ekologických zátěží nejsme schopni. A toto vše má na bezpečnost uložených peněz vliv. Vytunelovat nelze pouze průběžný systém, ten lze jen zprivatizovat.

A udržitelnost státního solidárního průběžného pilíře záleží na tom, jak zodpovědně budou voliči volit politickou reprezentaci. Jde o to, aby tato konala ve prospěch lidí, stanovila si podle toho priority a zabezpečovala jeho dostatečnost, udržitelnost a jistotu. Jsem přesvědčen, že KSČM přistupuje k důchodové reformě zodpovědně a dává tyto záruky svým voličům i do budoucna.

Jana DUBNIČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 121 hlasů.

Jana DUBNIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.