Rozhovor Haló novin s odborářem Janem Linkou

O cíleném rozbití jednotných odborů

Napřed vás poprosím o představení. Takže...

Do vojny jsem žil ve Varnsdorfu, kde jsem se vyučil v oboru frézař-horizontkář. Po absolvování základní vojenské služby jsem v roce 1968 nastoupil do závodu ČKD Kutná Hora, kde jsem pracoval ve strojírenském provozu. Zde jsem byl zvolen důvěrníkem ROH (Revolučního odborového hnutí) a v roce 1986 jsem byl zvolen do ZV ROH. Tady jsem pracoval ve funkci uvolněného místopředsedy závodního výboru ROH.

Po revoluci jsem musel v ZV ROH skončit a chtěl jsem se vrátit zpět na původní místo ve strojírně (dle zákoníku práce jsem na to měl právo), což však vedení strojírenského provozu nechtělo (bálo se o svá místa). Proto jsem odešel ze závodu a 10 let jsem pracoval po stavbách. V roce 2000 jsem nastoupil na OV KSČM Kutná Hora jako organizační pracovník, kde jsem později byl na okresní konferenci zvolen předsedou OV KSČM a nyní dál pracuji na OV KSČM jako uvolněný místopředseda. Je mně sedmdesát dva let.

Byl jste členem Ústřední rady odborů (ÚRO). Od kdy? V jaké funkci?

V květnu 1977 na 9. sjezdu ROH jsem byl ve svých 29 letech zvolen členem pléna ÚRO, kde jsem po celé volební období pracoval v komisi tělesné výchovy a sportu ÚRO. Na 10. sjezdu ROH jsem byl opět zvolen členem pléna ÚRO, kde jsem byl členem pracovněprávní komise ÚRO. Na 11. sjezdu ROH mně byla dána opět důvěra a byl jsem zvolen členem pléna ÚRO a pokračoval jsem v práci pracovněprávní komise ÚRO. Pro informaci – od roku 1976 jsem byl členem Ústředního výboru Národní fronty ČR za odbory.

Vraťme se však do doby před třiceti lety. Jak jste převratové dny, vy odboráři, prožívali?

V průběhu listopadových událostí se po útocích na KSČ dostalo i na ROH a hlavně na závodech byly závodní výbory ROH atakovány otázkami, co se děje, proč odbory nespolupracují s Občanským fórem (OF), které se etablovalo na závodech. Poté se začaly ustavovat stávkové výbory, které se snažily nahradit postavení odborů. Do vedení stávkových výborů se dostali lidé, kteří dlouhou dobu skrývali své skutečné cíle. Ve stávkových výborech bylo vždy jedno místo pro zástupce odborů, ale jeho názory a postoje nebyly brány v úvahu, zástupci OF si prosadili, co se jim v té době hodilo. V této atmosféře se připravovaly volby do dílenského výboru ROH a ZV ROH, které byly již v režii OF a stávkových výborů s heslem »Odbory bez komunistů«. V tomto závažném období bohužel nevystoupil v televizi sám předseda ÚRO Zavadil s jasným prohlášením nejvyššího odborového orgánu. V televizi v těchto kritických dnech vystoupil pověřený člen předsednictva ÚRO dělník ze Škody Mladá Boleslav Ladislav Fuňka, kterého si dodnes vážím. V těchto kritických dnech selhalo vedení ÚRO, které začalo reagovat, až již bylo pozdě.

Jednotné odbory se tedy brzy po Listopadu 1989 začaly rozpadat. Jak k tomu došlo? Můžete být konkrétní?

Jistě. Představitelé stávkových výborů vytvořili 24. listopadu Sdružení stávkových výborů. Za svůj hlavní úkol si dali vytvoření nových odborů, které by nahradily ROH. Doporučovali, aby stávkové výbory na závodech vyzvaly pracující k vyslovení nedůvěry stávajícím odborovým orgánům, především ÚRO, požadovali zrušení dosavadní odborové struktury a její přebudování na strukturu profesních svazů.

Na pondělí 27. listopadu 1989 byla vyhlášena generální stávka. Vedení ÚRO proto svolalo na neděli 26. listopadu mimořádné zasedání pléna ÚRO. To ovšem bylo už velice pozdě. Vše totiž již bylo v pohybu. Plenárka začala s časovým zpožděním kvůli pozdnímu příjezdu slovenských zástupců, vlaky ze Slovenska měly totiž zpoždění kvůli počasí, silně sněžilo. Po zahájení plenárky vystoupil předseda Zavadil a na závěr požádal, aby plenárka vyslovila důvěru sekretariátu a jeho vedení. Po dlouhé diskusi, která pouze hodnotila situaci v jednotlivých částech republiky, jsem vystoupil i já. Po krátkém úvodu jsem navrhl, aby vedení ÚRO odstoupilo v čele se Zavadilem se zdůvodněním, že v těchto kritických a těžkých dnech selhalo, a navrhl jsem na předsedu ÚRO Karla Heneše. Po mém vystoupení krátce vystoupil předseda Zavadil a plénum odvolalo vedení ÚRO. Poté byl do čela ÚRO zvolen Karel Heneš. Byl zvolen Akční výbor ROH, který nahradil předsednictvo ÚRO. Na počátku roku 1990 však zesílilo úsilí o rozdělení československého odborového hnutí na českou (českomoravskou) a slovenskou část.

Mimořádný sjezd se konal 2. až 3. března 1990 v Praze. Byl koncipován jako první den – sobota – všeodborový a druhý den jako všesvazový. Sjezd začal s procedurálními otázkami, které trvaly dvě hodiny a točily se hlavně okolo ukončení ROH a kolem movitého majetku hnutí, který v té době měl hodnotu asi 16 miliard korun. Protože nové odborové svazy ještě neměly právní subjektivitu, svaz Konfederace umění a kultury (KUK) chtěl, aby veškerý majetek byl na určitou dobu převeden na něj. To naštěstí neprošlo. Poté byla zvolena návrhová komise sjezdu. Po dohodě akčního výboru a stávkových výborů byla zvolena čtrnáctičlenná návrhová komise, na které bylo zastoupeno sedm členů za akční výbor a sedm členů za stávkové výbory. Předsedou návrhové komise byl zvolen Petr Šimerka, předseda Odborového svazu civilních pracovníků armády, jako 15. člen návrhové komise. Členem této komise za akční výbor byl i hrdina socialistické práce, člen předsednictva ÚRO, vedoucí stranické skupiny pléna ÚRO a kandidát ÚV KSČ Mikuláš Litvák. Když jsem mu řekl, že společně budeme v komisi bojovat za ROH, tak odešel domů se slovy »je to všechno v pr...«, čímž nás všechny svým postojem zklamal.

Na sjezdu nebylo umožněno předsedovi ÚRO Karlu Henešovi vystoupit. V komisi začal hlavně boj o ROH a majetek odborů. Po dlouhé diskusi návrhová komise dospěla k názoru, že by bylo nejvhodnější přerušit všeodborový sjezd, zahájit krátce sjezd všesvazový a na něm založit Majetkovou, správní a delimitační unii. Návrh, který přednesl předseda komise Petr Šimerka, vzbudil údiv, ale nakonec s ním delegáti souhlasili. Takže veškerý majetek ROH tato Unie převzala. Tento sjezd měl dva úkoly: zrušit ROH a převzít jeho veškerý majetek, což se podařilo v pozdních nočních hodinách odhlasovat.

Kde se najednou vzalo tolik reformátorů?

Tolik reformátorů vylezlo skutečně jako houby po dešti. Většinou to byli ti, kteří se cítili nedoceněni a dlouhodobě skrývali své ambice. Na zrušení ROH se aktivně podíleli zčásti i pracovníci ÚRO, včetně některých, kteří pracovali přímo v sekretariátu předsedy Zavadila. Hlavně jim šlo o posty. Například v rámci ROH bylo 17 až 19 odborových svazů. Po ustavení konfederace odborových svazů jejich počet záhy narostl na 100 až 120 různých profesních svazů, které si hrály pouze na svém písečku a tím velice oslabily jednotu a akceschopnost odborů.

Kam ti noví funkcionáři chtěli odbory směřovat, když jim nevyhovovalo dosavadní směřování?

Je třeba zdůraznit, že se do čela odborů dostali hlavně ti, kterým šlo o posty a viděli před sebou jen obrovský majetek. Například za ROH jsme měli ÚSRP (Ústřední správu rekreační péče – pozn. red.), která se starala o rekreační zařízení, budování nových apod. Než se nové vedení rozkoukalo, tak většina rekreačních zařízení, včetně zásob, byla rozkradena. Že to neuměli spravovat, přiznali v televizní debatě i tito přední funkcionáři. Oni jsou zodpovědní za rozkradení odborového majetku v hodnotě 10-12 miliard korun!

Dále rozhodli i o vystoupení ze Světové odborové federace. Když ve federálním parlamentu předložil ministr práce a sociálních věcí Kovář z ČKD návrh na zrušení rozhodovacích a spolurozhodovacích pravomocí ZV ROH, tak vedoucí představitelé Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) nečinně mlčeli v kachlíkárně.

Tehdy ovšem vzniklo i Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska. Jak k tomu vlastně došlo?

Z iniciativy Karla Heneše a několika dalších odborářů bylo skutečně v roce 1991 založeno Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska (OS ČMS), které je blízké KSČM. Karel Heneš si byl vědom, že se restauruje kapitalismus a že je proto potřeba založit nové revoluční odbory nezávislé na ČMKOS, které budou nebojácně hájit pracující v nastupující tržní ekonomice, při propouštění z práce, lidi bez práce, a znovu se zapojí do struktur Světové odborové federace (SOF).

Jaké si dalo počáteční cíle?

Šlo tehdy, myslím, o právo na práci, sociální jistoty, bezplatné právní poradny, a jak jsem se již zmínil, znovu vstoupit do SOF. V odkazu zakladatele OS ČMS dále pokračuje a pod vedením dnešního předsedy poslance Stanislava Grospiče se tyto cíle opravdu naplňují. Uznáním jeho práce v čele OS ČMS bylo i to, že byl zvolen do vedení SOF. Za jeho práci zde v České republice a v SOF mu chci touto cestou upřímně poděkovat.

A jak dál?

Jak dál? Být v neustálém styku s lidmi. Na mnoha malých závodech a ve firmách nejsou žádné odbory. To vyhovuje zaměstnavatelům. Tam je potřeba napnout pozornost, ale hodně záleží i na odvaze lidí, kteří tam pracují, aby byli přesvědčeni o důležitosti založit svou odborovou organizaci, aby byli důstojným partnerem vedení závodů a firem při sestavování kolektivních smluv a obhajobě oprávněných zájmů pracujících. V tomto úsilí a odkazu Karla Heneše určitě bude dále pokračovat a pracovat OS ČMS.

K této nelehké práci přeji OS ČMS pevné nervy a nenechat se odradit. Buďte důstojnými pokračovateli Rudých odborů, které vedl Antonín Zápotocký, kde pod jeho vedením ROH sehrálo rozhodující úlohu v únoru 1948.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 38 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2020-03-03 17:07
Odbory jsou jedinou ze své podstaty levicovou silou, přímo úměrnou
míře jednoty, která může něco pro zaměstnance dosáhnout.
Spolupráce s nimi by měla být pro všechny strany levice denním
chlebem.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.