Rozhovor Haló novin se Zdeňkem Jandejskem, prezidentem Agrární komory ČR (AK ČR)

České zemědělství bilancuje uplynulé tři roky

V Olomouci se měl zítra uskutečnit volební sněm AK ČR. Kvůli koronaviru však sněm nebude. Při svém nástupu do funkce prezidenta Agrární komory jste mezi své priority zahrnul především omezení zahraničních dovozů potravin za dumpingové ceny a vyšší podporu státu živočišné výrobě a citlivým komoditám. Jak to vidíte po třech letech, kdy jste se velmi silně angažoval na poli zemědělské ekonomické diplomacie u nás i v zahraniční?

Dumpingové ceny jako takové se dají omezit tím, že vyvážející země nebudou využívat v takové míře národní dotace a samozřejmě navyšováním našich národních dotací. Realita je taková, že se podařilo za aktivní komunikace s ministerstvem zemědělství významně navýšit národní podpory a to následovně: v roce 2017 cca 3,850 mld. Kč, 2018 cca 3,910 mld. Kč a 2019 cca 4,362 mld. Kč. Tyto zajímavé podpory vyřešily poklesy v živočišných komoditách a přiblížily naše obchodní ceny zahraničním. Současně masivní propagací a mediálními kampaněmi se podařilo v posledních třech letech prodávat více mléka a mléčných výrobků, hovězího a drůbežího masa a současně se zastavil pokles vepřového masa.

Je nutné zdůraznit, že kromě dotací je důležité prostředí, ve kterém zemědělci hospodaří. Důležitá je tedy nejen dotační politika, ale také vliv legislativy na vytváření vhodných podmínek pro rozvoj zemědělství a potravinářství v naší zemi. Proto jsme se s členy Agrární komory ČR snažili připravit návrhy na změny v legislativě, je nutné zdůraznit zejména návrhy změn v zákoně o potravinách, v zákoně o významné tržní síle, jakož i v zákoně o ochraně půdního fondu. Je důležité, abychom si chránili naši půdu, je to naše národní bohatství, stejně jako voda.

Když srovnáme dobu před 15–20 lety, tedy tehdejší podporu našich zemědělců ze strany českých státních orgánů, se situací v současné době, k jakým ekonomickým a legislativním posunům došlo?

Nedokážu jednoznačně vyhodnotit komunikaci českých státních orgánů před 15 až 20 lety, ale lze jednoznačně sdělit, že šlo o období strmého poklesu výroby a prodeje našich českých výrobků a národní podpory se pohybovaly řádově od 0 do 300 mil. Kč celkem. Po našem vstupu do EU v roce 2004 nebylo v Bruselu notifikováno téměř nic a naše soběstačnost se velkým tempem snižovala. V současné době je komunikace s ministerstvem zemědělství, potažmo s vládou ČR, velmi dobrá. Vše, co se projednává, musí být přesně z naší strany zdokladováno, ale relevantní věci se dají postupně prosazovat. Není to většinou hned, ale agrární sektor přestal likvidovat živočišnou výrobu a dochází k pomalému růstu jednotlivých komodit.

Když jsem se zmínil o našem vstupu do EU v roce 2004, jak byste hodnotil následný vývoj v českém zemědělství?

Vývoj českého a moravského zemědělství po vstupu do EU byl katastrofální. České země se staly odbytištěm nadvýroby staré EU 15 za obrovské podpory maloobchodu převzatého nadnárodními společnostmi, hlavně ze SRN. České zemědělství v té době postupně ztrácelo svoji sílu, neboť se v tomto konkurenčním boji na trhu EU projevoval vliv obrovských národních dotací starých zemí EU 15. Naše potraviny byly vytlačovány z domácího trhu a docházelo k postupné likvidaci hlavně následujících komodit: zeleniny, ovoce, brambor, vepřového masa, hovězího masa, vajec i drůbežího masa. Mléko bylo tlačeno nízkou cenou, tím došlo k velkým poklesům stavu dojnic, a to až na 340 tis. kusů z počtu 1200 tis. kusů v roce 1990. Dá se říci, že Společná zemědělská politika EU není společným hospodařením všech států EU. Nedochází k silné EU, která bude protiváhou USA, Číny a Ruska, ale dochází k získávání nových zemí jako odbytiště a levné námezdní síly. EU, pokud chce být funkční, musí nastavit pro všechny země obdobné podmínky, aby se mohly rozvíjet i země nově přistoupivší. Tedy i státy střední a východní Evropy.

Právě v letošním roce Evropskou unii čeká zásadní debata o tom, jak bude vypadat Společná zemědělská politika na léta 2021–2027. Jak kladné či záporné stránky při jejím formování ve vrcholných orgánech EU se, podle vás, nyní projevují?

V loňských volbách do Evropského parlamentu došlo k obměně cca 65 % europoslanců, posílili Zelení a frakce stran s prosazováním národních zájmů a tradičních hodnot státu a rodiny. Tyto zásadní změny vytvářejí velký tlak na řadu už projednaných věcí ve výborech pro zemědělství a životní prostředí Evropského parlamentu. Europoslanci, hlavně ze strany Zelených, často nerespektují trendy, které jsou uplatňovány v celém světě. Současná přebytková Evropa se brzy může stát nekonkurenčním světadílem ve srovnání s USA, Jižní Amerikou, Čínou a Ruskem. Návrhy k dalšímu zatravňování, snižování pesticidů a průmyslových hnojiv plošně jsou směšné. Vždyť náš stát má jednu z nejnižších hodnot, má pouze 31,1 % orné půdy z výměry státu, v letech před druhou světovou válkou to bylo téměř 49,5 %. Každý stát má jiné podmínky. U pesticidů máme spotřebu 1,85 kg účinné látky na hektar, Belgie používá 8 kg účinné látky na hektar, Itálie 7,8 kg účinné látky na hektar, u umělých hnojiv spotřebováváme asi 124 kg čistých živin na hektar, Irsko 500 kg čistých živin na hektar, Belgie 280 kg čistých živin na hektar atd. Vše jsou údaje z Eurostatu. Je smutné poslouchat naše kritiky, nevím, kdo vymýšlí tuto hospodářskou politiku EU. Je to agrární politika, která bude oslabovat nejen konkurenceschopnost EU, ale vytvářet další obrovské rozdíly mezi státy EU.

Přirozeně, že Česká republika má řadu výhrad k některým doporučením vrcholných evropských orgánů, pokud jde o zformování SZP po roce 2020. O která jde a z jakého důvodu s těmito navrhovanými formulacemi nesouhlasíme?

Zásadní výhrady máme k rozpočtu. Není možné snižovat rozpočet a na zemědělce klást cíle, které zvyšují náklady, omezují produkci a přitom tlačíme na prodej levných potravin dostupných pro každého. Dalším problémem je otázka zastropování přímých podpor zemědělcům. Jde o to, že ti, kteří nic neprodukují, chtějí zastropování těchto podpor. To by ve svých důsledcích znamenalo posunutí našeho zemědělského hospodaření k dalšímu snižování soběstačnosti, přičemž dotace by v podstatě inkasovali jen ti, kteří snižují výrobu a jejichž dotace jsou často vyšší než jejich tržby. Další rozpory jsou v sazbách na plochu. Některé státy mají sazbu na hektar cca 100 eur a jiné 400 eur a přitom mají nejlepší výrobní podmínky. Česká republika má cca 224 eur na hektar. Neposledním problémem je i výše kofinancování v druhém pilíři, které se pohybuje od 15 do 100 % ze státního rozpočtu. Česká republika má 35 %, ale Německo a Belgie přibližně 60 % a Rakousko 100 %.

Společná zemědělská politika je založena na financování dvou základních pilířů, kdy rolí prvního pilíře je přímá dotační (finanční) podpora farmářům, která má sloužit na posílení příjmu zemědělců, a druhý pilíř je založen na financování opatření v Programu rozvoje venkova. Takže zhodnotíme-li otázku podpory obou pilířů zemědělcům, potom u prvního pilíře je nutné sjednocovat platby (konvergence) z důvodů vyrovnání konkurenceschopnosti v rámci EU. Mluvíme o jednotném trhu, ale žádný není.

Ve druhém pilíři je nejednotná sazba v kofinancování státu, výsledek je opět stejný, není žádná společná zemědělská politika a rozhoduje síla národních rozpočtů. Nejednotné podmínky vytvářejí tlak na přebírání trhu starou EU 15 na úkor zemí přistoupivších po roce 2004. Výše uvedené skutečnosti způsobují snižování soběstačnosti, a dále je nutné připomenout, že do roku 2013 neexistovaly v České republice téměř žádné národní dotace, a tím nedošlo k žádným podporám a snižovala se vlastní výroba i soběstačnost.

Jste po dlouhou řadu let ředitelem významného zemědělského podniku Rabbit Trhový Štěpánov. V posledních několika letech slyšíme od řady klimatologů a ekologů názory, že je třeba omezit živočišnou výrobu. Co k těmto názorům můžete říci, právě vy, jako zkušený zemědělský hospodář?

Nemyslím si, že je třeba omezovat živočišnou výrobu, protože sektor zemědělství v EU tvoří jen 23 % skleníkových plynů, ale podle dostupných informací kolem 30 % jich spotřebovává a tvoří pro nás to nejdůležitější, to je kyslík. Omezování živočišné výroby v Česku, která má 5,3 krát menší výrobu vepřového masa, 3,4 krát nižší výrobu hovězího masa a 2,3 krát nižší výrobu mléka na 1 hektar zemědělské půdy než v SRN je opravdu směšné a neprofesionální. Je nutné omezovat skleníkové plyny lokální výrobou, a tím omezit transport po celém světě, zamyslet se nad nesmyslným převážením surovin do zemí s nižší cenou pracovní síly a pak výrobky převážet přes celou zeměkouli. Je nutné zamyslet se nad důsledky globalizace. Vím, že k jejímu omezení dojde, ale až se postupně vyrovnají ceny pracovní síly na všech kontinentech a nebude se vytvářet tak velký zisk pro globální korporace. Hledá se viník, ale ne skutečný.

Dobří hospodáři často říkají, že živočišná a rostlinná výroba se bez vzájemné vazby neobejdou. V čem je, podle vás, nutná tato jejich propojenost?

Každý jen trochu vzdělaný člověk v agrární problematice ví, že agrární soustavy v rostlinné a živočišné výrobě musejí být vyvážené. Není možné nedodávat desetiletí do půdy organickou hmotu, ze slámy spalovat granule v teplárnách a čekat, že průmyslová hnojiva zajistí v půdě humus, drobtovitou strukturu, život mikroorganismů a zooedafon (žížaly, červy…) a půda dokáže absorbovat a udržet vodu. Názory o nutném zatravňování jsou směšné. Louky, které vznikly na orné půdě za 25 let bez jakékoliv obnovy, vytvoří jen spleť kořenů bez produkce trávy a voda, která spadne jednorázově ve velkých objemech, jak tomu dnes je, odteče do potoků a řek, aniž by se vsákla do půdy.

Hořekujeme nad tím, že máme málo ptactva, a vinu házíme na zemědělce, kterým se celá desetiletí vytvářely podmínky k likvidaci živočišné výroby. Vinu nesou vlády, které podporovaly plošné dotace bez podmínky chovu hospodářských zvířat, a tyto podpory poté směřovaly k nicnedělání, k trvalému snižování produkce, hlavně živočišné.

Jak vidíte budoucnost našeho zemědělství v nejbližších letech a co byste doporučil novému vedení Agrární komory ČR?

Budoucnost českého zemědělství nevidím černě, pokud bude uplatňována agrární politika profesionály, nikoliv úředníky, kteří z České zemědělské univerzity cestují rovnou na Těšnov (sídlo Ministerstva zemědělství ČR, pozn. red.) nebo jiné zemědělské instituce, a nikdy neviděli stáj, nedokázali denně procházet pole a pozorovat, jak se rostlina vyvíjí, jak se tvoří klas, jak zraje, jak deště, které spadnou ve správnou dobu, zajištují velikost zrna atd.

Mimochodem, napsal jsem i pojednání, které je k dispozici i na našich stránkách AK ČR »Jak by měla vláda ČR řešit v následujících letech české zemědělství«.

Pokud budou mít alespoň část mé zprávy moji následovníci na paměti, rozšíří se výsledky, kterých se dosahuje v řadě špičkových podniků na našem území, a Česko se opět přiblíží k vlastní soběstačnosti a bezpečným potravinám.

Miroslav SVOBODA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 13 hlasů.

Miroslav SVOBODA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.