Rozhovor Haló novin s JUDr. Jaroslavem Kubou, odborníkem na ústavní právo

Potřebuje Česká republika ještě po třiceti letech berličky »revoluční legislativy«?

Je to 30 let od Listopadu a více jak čtvrt století od doby, kdy byla přijata série zákonů »vyrovnávajících se s minulostí«. Kdo by se jich dotknul, jako by obhajoval či prosazoval, co zatracují, rouhal se Bohu. Máte odvahu se s nimi vyrovnávat?

Je otázkou, zda to má cenu. V právních řádech všech států, a ve všech dobách, existovaly zákony, které měly nastupující režim podpořit. Avšak v průběhu jeho existence paradoxně přispěly k jeho znevěrohodnění. Zůstávaly v platnosti, ale už se nikdo neopovážil vynucovat jejich účinnost. Soudím, že se to již vztahuje i na některé zákony přijaté v letech 1993 až 1996. Jsem na rozpacích, zda parlamentem »revolučním«, či »provizorním«.

Ale co ostatní zákony, na něž se to ještě nevztahuje?

»Listina« z roku 1991 byla přijata v době »revoluční euforie«, jakoby usilující obrátit naruby všechno, co bylo před Listopadem. V souladu s čl. 11, odst. 2 Listiny měl být přijat zákon stanovící, který majetek smí být jen ve vlastnictví státu. Což v kampani »odstátňování« a »privatizace« znamenalo, že se musí tento »majetkový převrat« v určitém bodu zastavit. Jinými slovy, že nelze všechno »zesoukromničit« a že podstatné komponenty národního hospodářství mají zůstat státu. Katalog základních práv a svobod, jakým je i Listina, je od francouzské revoluce klenotem každého právního řádu. Nikoli jakýmsi »plevelem«, nýbrž základem, na němž je budován právní stát.

I proto česká Ústava v čl. 9, odst. 2, nepřímo zakazuje cokoli z Listiny odstraňovat. Což se týká i přijetí zákonů, které předpokládá.

Takže na Listinu měl navazovat zákon, který by například vyjmenoval podniky, jež musí zůstat ve vlastnictví státu. Parlament ČR, fungující od roku 1993, ho měl přijmout. Jenže privatizátorům se to nehodilo a z Listiny to už nešlo vyškrtnout. Takže se tomu muselo nějak zamezit.

V roce 1993 byl přijat zákon, podle jehož úvodní části »v naší zemi v letech 1948–1989… (docházelo)… k hospodářskému úpadku... destrukcí tradičních principů vlastnického práva…«

Zkusme »rozluštit« obsah této věty. Ptejme se, co »právotvůrci« rozuměli souslovím »tradiční princip vlastnického práva«. Nepochybně opak státního vlastnictví uplatněného v makroekonomice v letech 1948–1989. Podle toho by k »hospodářskému úpadku« nedošlo, kdyby byla ekonomika v soukromém vlastnictví. Jenže stalo se, a oním zákonem je to prohlášeno za zločinné a zavrženíhodné. Tak jako nad tím se vznášející »politicko-společensko-kulturní nadstavba«, včetně jednačtyřicet let panujícího režimu.

Toto hodnocení bylo převzato z nějakého vědeckého výzkumu?

Ústavní soud ČR v nálezu z 21. 12. 1993 uvádí: »První část zákona je morálně-politickým stanoviskem českého parlamentu…« Nevylučuji, že Ústavní soud ČR byl ovlivněn tlakem dobové »revoluční« atmosféry. Neboť by jinak konstatoval zneužití formy zákona. A většině, která ho přijala, by doporučil pro vyjádření jejího »stanoviska« jinou formu. Lze se však obejít i bez »vědeckého výzkumu«. Neboť například podle údajů ze strany 805 statistické ročenky, vydané vládou USA v roce 1988, Československo zaujímalo v HDP na hlavu 12. místo ve světě. Před Velkou Británií na 13. místě, a Itálií na 16. místě.

Ale to už se z oblasti práva dostáváme jinam.

Souhlasím. Například článek 15 Listiny v odstavci druhém zaručuje svobodu vědeckého bádání. Má ji například historik věnující se bádání v novodobých českých dějinách? Co si počne, když se dočte ve Statistical abstract of the United States 1988, že Československo zaujímalo, navzdory uzákoněnému tvrzení o zavrženíhodném a zločinném direktivním řízení a destrukci tradičních principů vlastnického práva, 12. místo ve světě? Půjde na nejbližší státní zastupitelství udat vládu USA? Co dětem ve škole napíše do učebnice dějepisu o tom, co je napsáno úvodem »první části zákona«, jak ji označuje ve zmíněném nálezu ÚS ČR, volně cituji, »Parlament … prohlašuje, že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona

Takže přeci jen máte odvahu se rouhat posvátným pseudorevolučním zákonům provizorního parlamentu, jak jste to označil…

Už jen kvůli věku jsem v rámci stávající pandemie odepsán mezi 70 procenty, s nimiž »zamete«, a proto mi už může být všechno jedno. Je zajímavé, že při vypuknutí této nemoci v ČLR nikdo něco takového lidem neprognózoval. Ale vážně, ačkoli pan prezident by mohl vyznamenat mého spolužáka ze SVVŠ. Známého překladatele zejména švédské literatury dr. Zbyňka Černíka. Spolu jsme ve škole v roce 1967 vyvěsili petici za znovuobnovení diplomatických vztahů s Izraelem. Předseda »školní organizace« ČSM Josef Hlavička požadoval na ředitelce, abychom byli vyloučeni. Naštěstí s ním nesouhlasil celý »výbor«. Aby nebylo pochyby o mém kádrovém profilu, tak jsem si ho snad z dnešního pohledu vylepšil, když si mne v roce 1988 Parkers School of Law Kolumbijské university v New Yorku sama vybrala na dlouhodobou stáž k problematice lidských práv. Nastoupil jsem ji počátkem ledna 1989. Tak i snad kvůli tomu se mohu závěrem řečnicky zeptat: Potřebuje Česká republika ještě po třiceti letech berličky jakési »revoluční legislativy«?

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 43 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.