V rámci formace Bohemia Voice na koncertu Bernsteinovy broadwayské melodie.

Palowski: Hudba zlepšuje náladu

Svou profesionální pěveckou kariéru započal tenorista vokálního kvarteta Bohemia Voice Bronislav Palowski studiem na Státní konzervatoři v Praze ve třídě dr. Miroslava Pospíšila, kterou absolvoval v roce 2003. Poté pokračoval v magisterském studiu, obor Hudební výchova a sólový zpěv, na ZČU v Plzni ve třídě doc. Svatavy Jiroškové–Luhanové. Od začátku milénia zahájil spolupráci s Pražským filharmonickým sborem, jehož stálým členem se stal v roce 2008 a je jím dodnes. V sezonách 2002-07 spolupracoval s NeueLeusitzer Theater ve Zhořelci. V roce 2007 získal třetí místo na pěvecké soutěži v Olomouci a zvláštní cenu za nejlépe provedenou povinnou skladbu J. S. Bacha. V roce 2009 se zúčastnil pěvecké soutěže Czech and Slovak International Music Competition of Montreal. Sborově spolupracoval i na koncertech Bobbyho McFerrina v roce 2010. Sólově se poprvé předvedl v inscenaci Národního divadla, v opeře Parsifal od Richarda Wagnera. V současné době jej můžete vidět v roli Pedrilla Mozartovy opery Únos ze Serailu v Jihočeském divadle.

Kdo vás přivedl k hudbě?

K hudbě mě přivedli rodiče, a to již v raném věku. Táta vystudoval na konzervatoři hru na klavír, a kromě toho vyučuje hru na trubku či zobcovou flétnu. Máma, i když nemá profesionální vedení, tak má krásný hlas, a tak dohromady muzicírují celý život. Jsme zkrátka hudební rodina. Důkazem toho je například naše rodinná kapela Náladička. Hrají v ní i mí dva bratři… Starší na trubku, který hraje u policejní hudby ministerstva vnitra, a mladší je baryton. Otec hraje druhou trumpetu a já s mámou zpíváme. Takže jsem odchovaný dechovkou (úsměv).

Ale učil jsem se i na klavír nebo na baskřídlovku. Na tu jsem hrál v dechové kapele. Ale nejvíc mě fakt bavil zpěv. Jako kluk jsem zpíval sopránem. A vždy to pro mě bylo jakousi výzvou. Zkrátka jsem tak nějak vnitřně cítil, že chci zpívat.

Kdy jste se tedy definitivně rozhodl stát se zpěvákem?

Takovým zlomovým okamžikem bylo možná vítězství na mezinárodním písňovém festivalu v Polském Ozimku. To mi bylo dvanáct a byl to tak jeden z faktorů, které mě nasměrovaly k tomu, abych se začal věnovat hudbě a zpěvu naplno.

Vždy jsem chtěl zpívat vysoko. A být tenorem (úsměv). To jsem ale ještě netušil, kolik je to dřiny…

Jaké máte vzory mezi velkými jmény? Předpokládám, že tenoristy…

Ano, mezi mé vzory patří hlavně tenoři. Z klasiky například Nikolai Gedda, Luciano Pavarotti, Plácido Domingo a jiní. Z populární hudby jsou to Karel Gott, Waldemar Matuška, Karel Hála nebo Tom Jones.

U vás ale nakonec vyhrála právě klasika. Proč jste se rozhodl pro kariéru s Pražským filharmonickým sborem, jedním z nejlepších sborů na světě, co vám to přináší?

Má spolupráce s PFS začala velmi brzy. Svou spolupráci s tímto úžasným tělesem jsem zahájil v roce 1999. Bylo mi tedy 18 let a začínal jsem tam jako druhý tenor. Tenkrát jsem nevěděl, co všechno mi to přinese. Po prvním koncertě, což byla Beethovenova Óda na radost na Pražském jaru, jsem věděl, že chci pokračovat. Nejvíc mě ohromil zvuk, bohatá harmonie a zpívání různých hlasů v rámci mnohohlasých skladeb. To jako sólový zpěvák nezažijete. Za tu dobu, co jsem stálým členem, mi tato spolupráce přinesla i jiná pozitiva. Například jsem si rozšířil povědomí o sborovém repertoáru. Nebo jsem si zlepšil čtení z listu. Obrovskou školu mi spolupráce poskytla po stránce interpretace děl. A k nezaplacení je být ve spojení s nejlepšími světovými dirigenty, orchestry a zpěváky.

Kam všude (po světě) jste se dostal díky hudbě?

Navštívil jsem mnoho zemí. Kromě Evropy, kde jsem byl skoro ve všech zemích, můžu vyjmenovat třeba Spojené státy, španělské Kanárské ostrovy, Izrael, nebo Indii s Bohemia Voice (úsměv).

Jste vlastně Čech nebo Polák?

Mám polskou národnost a jsem na to hrdý. Avšak narodil jsem se v ČR a v patnácti jsem odešel do Prahy kvůli studiu a pak do Plzně, kde jsem se zabydlel. Takže se dnes možná cítím víc jako Čech.

Jak jste se dostal k jedinečnému vokálnímu kvartetu Bohemia Voice a co vám tahle spolupráce přináší?

Před sedmi lety jsem se od kamaráda dozvěděl o konkurzu do nějakého kvarteta, který se chce zaměřit nejen na klasiku. Jelikož jsem nikdy nebyl vyhraněný pouze na jeden styl, tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Konkurz měl tři kola a byl dost náročný. Ale nakonec si Elin Špidlová, která kvartet založila, vybrala právě mě (nadšeně). Padli jsme si do noty a v průběhu dosavadních let jsem měl díky tomu možnost pracovat na skladbách, na které bych si nikdy netroufnul. Rozšířil jsem si obzory v oblasti muzikálů i populární hudby. Takže mě to posunulo dopředu nejen jako zpěváka, ale komplexně.

Co s Bohemia Voice chystáte? Slyšel jsem o »prožitkových koncertech«. Co si má posluchač pod tím představit?

Přesně tak. Na slunovrat 21. června, snad už bude po koronaviru, chystáme noční koncert s názvem – Nessun dorma – Nikdo nespí, v nedostavěném chrámu bez střechy, v Panenském Týnci. Chceme, aby lidi byli v krásném a netypickém prostředí a vnímali koncert pokud možno všemi smysly. Vše začne po setmění. Součástí představení bude i ohňová show FireArt, neboť dříve se slunovrat slavil s ohni - jako poctou Slunci.

V kolika jazycích zpíváte?

Říká se, že kolika jazyky mluvíš, tolikrát jsi člověkem. Naštěstí, když zpívám v nějakém cizím jazyce, tak nemusím umět danou řeč. Stačí dodržovat fonetická pravidla daného jazyka, vědět o čem zpívám. To platí především v Hindu jazyce. Jinak se snažím jazyky ovládat a zlepšovat se v jejich studiu. Je to nekonečná práce, jelikož velmi často zpívám v italštině, němčině, francouzštině, ruštině nebo latině. Ale setkal jsem se i s japonštinou, čínštinou, finštinou nebo sólově právě s jazykem hindu, např. koncertem pro indického prezidenta.

Proč jste se vlastně zároveň vydal na sólovou dráhu?

Svojí sólovou drahou navazuji na zpěváky, kteří vystudovali klasický zpěv, ale proslavili se v populární hudbě, která mě osobně velmi baví. Umožňuje mi to zpívat široký repertoár od písní Karla Svobody až po nejslavnější árie, jako je třeba ta Nessun dorma.

Co pro vás vyjádření hudbou znamená?

Pro mě znamená vyjádření svých pocitů, různých psychických rozpoložení. Mnohdy nedokážeme slovem říct to, co bychom chtěli. Pomocí hudby to lze snáz, alespoň já to tak mám. A hlavně, když si člověk zazpívá, nebo poslechne hudbu, která ho nějakým způsobem oslovuje, má lepší náladu. Hudba pro mě znamená hlavně pocit štěstí a radosti.

Roman JANOUCH

FOTO – Bohemia Voice


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.8, celkem 6 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.