Ilustrační FOTO - Wikimedia commons

Krkonoše byly vždy pevností proti epidemiím

Kontroly na hranicích, obavy ze šíření epidemie nebo únik do méně osídlených míst nejsou ničím novým. Krkonoše patří k oblastem, kde si v minulosti velké epidemie nemocí vybíraly menší daň na životech než v podhůří, a lidé zde proto hledali azyl.

»Traduje se, že v 17. století, kdy v Praze řádil mor, lidé utíkali do hor, protože věřili, že tam je ‚černá smrt' nedohoní. Neznamená to, že by se epidemie Krkonoším vyhýbaly, ale v porovnání s hustěji osídleným podhůřím neměly takový dopad na místní obyvatelstvo. Nelze to samozřejmě srovnávat s nynější situací, ale model uvažování je asi hodně podobný,« uvedl v rozhovoru pro ČTK Michal Skalka ze Správy Krkonošského národního parku.

Svoji roli ve zdravotním stavu horalů mohlo hrát v minulosti i to, že v Krkonoších mělo tradici lidové léčitelství a bylinkářství. Příroda pro ně byla zdrojem obživy i přírodních léčiv. »I když se lidé na horách podle dobových pramenů dožívali až sta let, průměrný věk byl nízký. Věku deseti let se dožívalo jen 30 procent dětí. Decimoval je nedostatek hygieny i chudá a jednotvárná strava, zejména v zimě,« řekl Skalka.

Pokud už někoho choroba dostihla, léčba byla často intuitivní - žlutý lišejník se používal na žloutenku a důlkatec plicní na zápal plic. »Věděli nepochybně víc než my, kam si pro co zajít. Dá se mluvit také o arnice, hořcouce, ale i zdravém povětří a pohybu, kterého obyvatelé Krkonoš měli na rozdíl od lidí ve městech ažaž,« poznamenal Skalka.

Z dobových dokumentů vyplývá, že preventivní opatření proti šíření nákaz se v minulosti ani Krkonoším nevyhnula. Je doloženo, že v roce 1632, během morové epidemie evropského formátu, vzniklo na hřebenech hor několik strážnic. Jednou z nich byla i Stará slezská bouda, která je nyní na polské straně západních Krkonoš, uvedl Skalka.

Nákazy do Krkonoš přinášeli především cizinci, kteří ale mnohdy byli pro společenstva horalů přínosem. Podle jedné krkonošské legendy dva studenti, kteří utekli z Prahy do Krkonoš před morem, založili v Karpaczi na polské straně hor Cech laborantů, tedy něco na způsob cechu lékárníků a léčitelů. »Používali nejen desítky různých bylin, jejich kořenů, ale také kůru a dřevo různých stromů. Recepty střežili jako oko v hlavě, proto se jich dochovalo tak málo,« řekl.

(ste)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 7, celkem 8 hlasů.

(ste)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2020-03-25 13:13
Asi jsou tam častěji vzdálenosti mezi lidmi větší jak 2 metry...
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.