Centrum Drážďan po bombardování. FOTO - Wikimedia commons

Kde to nepřítel pocítí nejvíce

Před 75 lety, 13. až 15. února 1945, letadla britského a amerického letectva shodila tisíce tun výbušných a zápalných bomb na Drážďany. Podle současných údajů se oběťmi bombardování stalo přibližně 25 tisíc lidí. Podle údajů amerického letectva bylo zničeno přibližně 80 procent domů. Bombardování Drážďan se dodnes považuje za jeden z největších a nejrozporuplnějších leteckých útoků druhé světové války.

Několik týdnů před skončením druhé světové války připravil premiér Velké Británie Winston Churchill memorandum pro náčelníky štábů, ve kterém vyjádřil nutnost změnit názor na bombardování německých měst s jediným cílem, a to zastrašením nepřítele. Jinak – jak uvedl – připadne spojencům pod kontrolu jen zdevastovaná země. Zpustošení Drážďan je velmi vážným argumentem proti takovému postupu. Historikové a politikové se dodnes nemohou shodnout, zda bylo město legitimním cílem, nebo to byl akt neodpustitelného teroru a masového zabíjení.

Bombardování německých měst spojeneckým letectvem probíhalo prakticky od začátku války. V prvních měsících Královské letectvo Velké Británie shazovalo letáky a útočilo na vojensko-námořní cíle. Po porážce u Dunkerku, následné evakuaci stovek tisíců vojáků a ztrátě prakticky vší těžké vojenské techniky zůstalo bombardování jediným prostředkem pro boj s nacisty.

Britští bombardéři nemohli zničit konkrétní vojenské cíle, jako např. letiště nebo vojenské závody. Vyšetřování v roce 1941 dospělo k závěru, že jen jedno z pěti letadel dokázalo shodit své bomby alespoň pět mil od cíle. Proto mohlo být účinné jen v případě zaměření na velké cíle, například na města. V únoru 1942 bylo RAF přikázáno soustředit se na »morální stav civilního obyvatelstva protivníka«. Poté se cílenému bombardování nevystavovaly vojenské nebo průmyslové objekty, ale náboženské objekty a jiné centrální body měst. Bombardéry už byly vybaveny zápalnými bombami.

Hromada mrtvol na drážďanském náměstí, únor 1945. FOTO - Wikimedia commons

Týden poté, co bylo vydáno toto nařízení, byl jmenován novým velitelem sboru bombardovacího letectva maršál Arthur Harris, který byl přesvědčen, že vojenské letectvo je schopno zabezpečit vítězství, a proto nechal bombardovat velká města. V roce 1943 v důsledku operace »Gomora« shodilo 800 britských bombardérů 8344 zápalných a výbušných bomb na obytné čtvrti Hamburku. V důsledku bombardování zahynulo 45 tisíc civilních osob. Rozsah devastace Harrise ještě více utvrdil v přesvědčení, že soustředěné bombardování může přispět k ukončení války.

V letech 1944—1945 bombardování měst narůstalo úměrně rozvoji bojových akcí. Luftwaffe postupně ztrácela svou moc na evropském nebi. Třetího února 1945 spojenci uskutečnili největší letecký útok na Berlín, v jehož důsledku zemřely skoro tři tisíce lidí. Informační agentura SSSR v roce 1945 tehdy v souvislosti s událostmi uvedla, že náletu se účastnilo 40 skupin létajících pevností a liberatorů, každá z nich v počtu 38 letadel. Svazek krylo kolem 1000 stíhaček Mustang. Korespondent TASS z Londýna dodal, že bylo shozeno 2500 tun výbušných a zápalných bomb.

Během několika měsíců uplynulých od začátku roku 1945 shodili Spojenci na Německo kolem 417 tisíc tun bomb.

V ranních hodinách 13. února 1945 se na letecké základně nedaleko Londýna konala porada britských rozvědčíků, zkušených pilotů, techniků a meteorologů. Posuzovali operaci bombardování Drážďan, která měla začít toho dne úderem 8. vzdušné armády amerického letectva.

Američané se do bombardovací kampaně spojenců včlenili v létě roku 1942. Byli přívrženci »přesného« bombardování během dne. Ovšem toho dne špatné klimatické podmínky jejich akci znemožnily. Meteorologové oznámili, že se nebe nad Východním Saskem vyjasní až pozdě večer. V 9 ráno dostal Harris povolení k bombardování. V memorandu, které bylo pilotům čteno před útokem, se mj. uvádělo, že Drážďany jsou sedmé největší německé město, ještě nebombardované. Uprostřed zimy s proudy uprchlíků, směřujícími na západ, a vojáky, kteří musí být někde ubytováni, chybějí obytné prostory, protože je třeba rozmístit nejen pracující, uprchlíky a vojáky, ale také vládní úřady, evakuované z jiných oblastí. Drážďany proslulé svou výrobou porcelánu se staly velkým průmyslovým centrem. Cílem útoku bylo zasadit protivníkovi nejtěžší ránu tam, kde to nejméně čekal. Ovšem také ukázat Rusům, čeho je schopna britská RAF.

Ve 21.45 hodin oznámil signál vzdušného poplachu začátek útoku. První vlna bombardérů čítala 796 letadel Avro Lancaster a devět De Havilland Mosquito. Vyletěly ve dvou vlnách a rozvinuly se do vějíře. Shazovaly bomby. Nejprve to byly výbušné bomby, které měly zničit střechy a obnažit dřevěné konstrukce budov, potom byly použity zápalné bomby, potom znovu výbušné – kvůli ztížení protipožárních akcí. První útok trval 15 minut – a celé město pohltily plameny. Po třech hodinách se objevilo na nebi ještě 524 lancasterů. Musely letět ve velké výšce 6000 metrů, protože kvůli žáru ve vzduchu se vytvořila vysoká turbulence. »Žár byl tak silný, že nebylo možné přiblížit se k oknu,« vzpomínal Arnulf Baring (právník, publicista, politik - pozn. A. Mikuláškové), očitý svědek, tehdy 13letý, v interview pro Die Welt. V důsledku bombardování vznikla ohnivá smršť, v níž teplota dosahovala 1500 °C. Drážďany hořely celou noc.

Čtrnáctého února město bombardovalo 311 amerických bombardérů. Létající pevnosti shodily 771 tun především na železniční zařízení; 15. února americké letectvo shodilo 466 tun bomb.

V důsledku bombardování bylo podle údajů amerického letectva zničeno nebo vážně poškozeno v různém stupni 80 procent městských budov a kolem 50 procent obytných budov. Údaje o počtu obětí se různily, většinou se uváděla cifra nad 25 tisíc, v oficiálních německých policejních statistikách se uváděl počet 200 tisíc, dokonce 500 tisíc obětí podle německé propagandy.

V roce 2008 komise německých historiků, pracujících na zakázku města Drážďany, stanovila počet obětí v rozmezí mezi 18 až 25 tisíci lidmi. Podle oficiální bilance komise, veřejně oznámené 17. března 2010, zahynulo v důsledku bombardování spojeneckým letectvem v únoru roku 1945 25 tisíc civilních obětí.

Cílem bombardování byla demoralizace obyvatelstva a zbytku hitlerovských vojsk. Už na začátku války Churchill začal přemýšlet nad nezbytností zasazovat údery nejtěžším bombardováním nacistického Německa. Když v noci na 24. srpna 1940 německé letectvo shodilo několik (!!!) bomb na Londýn, britský premiér požadoval odvetný úder na Berlín.

Ovšem Spojenci přece jen museli nějak ospravedlnit takový masivní útok. Historik Antony Beevor píše ve své knize Druhá světová válka, že »oficiálním« cílem útoku bylo vyvolat lavinu uprchlíků, která by zabránila přesunutí německých vojsk směrem k Rudé armádě na východě.

Čtvrtého února 1945, první den Jaltské konference, SSSR upozornil západní partnery na nutnost ztížit přesunutí německých vojsk na východní frontu cestou zasazení vzdušných úderů Berlínu a Lipsku. Charles Portal, náčelník štábu RAF, poprosil svého náměstka Normana Bottomleyho o seznam cílů, které by se měly se SSSR probrat. Byly v něm závody zpracovávající ropu, tankové a letecké, také Berlín a Drážďany. Ovšem v oficiálních dokumentech sovětská strana Drážďany nezmiňuje, proto tvrzení, že Sovětský svaz vyžadoval bombardování Drážďan, považují historikové za sporné a patřící k rétorice studené války.

Drážďany ostatně nebyly jediným městem, které se ke konci války podrobilo masivnímu útoku. Je nutno zmínit také Pforzheim, kde zemřelo 17 600 lidí, a Würzburg s 4000 oběťmi z celkového počtu 107 tisíc obyvatel.

V poslední části článku si autoři, redaktoři RT, položili otázku, zda je bombardování Drážďan válečným zločinem proti lidskosti. Dávají slovo kurátorovi vojensko-historického muzea bundeswehru v Drážďanech Jensi Wehnerovi, který poskytl interview informační agentuře DPA. Uvedl, že pokud by v kontextu války bylo toto bombardování považováno za válečný zločin, musely by být válečným zločinem i další letecké útoky druhé světové války – ze strany Němců i Spojenců. Drážďany byly nejen perlou německé kultury, ale i jedním z klíčových překládacích center, skrz které jezdily ešalony s vojáky a technikou, jedním z nejdůležitějších vojensko-průmyslových center a posádkou. Byly důležitým vojenským centrem s důležitými administrativními strukturami. Historik Moritz Hoffmann řekl německému televiznímu kanálu DW, že ve městě byla rozložena posádka čítající 12 tisíc mužů.

Přeložila a upravila Alena MIKULÁŠKOVÁ

(Text byl převzat z webu informační agentury RT, která ho publikovala na svých stránkách)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.8, celkem 13 hlasů.

Přeložila a upravila Alena MIKULÁŠKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


slechta48
2020-03-31 17:20
Na Drážďanech a Hirošimě si to UsAf vyzkoušely, nad Vietnamem dovedly
k "dokonalosti" ...
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.