Rozhovor Haló novin s ústavním právníkem profesorem Václavem Pavlíčkem

Vlastenectví je záměrně znevažováno určitými silami

Jak hodnotíte jako právník usnesení Evropského parlamentu o významu evropské paměti, které ztotožňuje podíl hitlerovského Německa a Sovětského svazu na vzniku druhé světové války?

Z hlediska právně historického je nepochybné, že se jedná o zkreslování historické pravdy, neboť generace, které zažily období druhé světové války, již vymřely a nemohou z vlastních zkušeností hájit to, za co v tehdejší době bojovaly nebo trpěly. Tím mám na mysli demokratické a protifašistické síly ve východní i západní Evropě.

To, jak oceňovali hrdinství Sovětského svazu a sovětského lidu vedoucí představitelé protiněmecké koalice Churchill, Roosevelt, de Gaulle ad., bylo všeobecně známo a je to obsaženo v jejich projevech a společných dokumentech. Nikdo o tom nepochyboval. Nikdo nepochyboval také o tom, že německá agresivní politika nezačala až útokem na Polsko, ale že byla zahájena již porušováním mezinárodních smluv od nástupu Hitlera k moci, jeho rasovým antisemitismem a likvidací demokratického uspořádání v Německu. Československo samo se stalo od 30. let zemí azylu pro uprchlíky před hitlerovským režimem, který byl v Německu nastolován za souhlasu nejprve značné části a posléze převážné většiny německého národa. Chtěla tomu čelit ve Francii i jinde politika lidové fronty. To bychom neměli zapomenout.

Kapitulantským silám mezi západními mocnostmi vyhovovaly Hitlerovy výroky o »židobolševismu«, o tom, že je třeba porazit Sovětský svaz, a tyto síly očekávaly, že tento svůj slib Hitler splní. Proto také jejich politika směřovala k podněcování Hitlera k útoku na Sovětský svaz. Jenom málo politiků proti tomu vystupovalo. Někteří za takový postoj zaplatili životem, například francouzský ministr zahraničí Louis Barthou, na kterého byl společně s jugoslávským králem Alexandrem I. spáchán atentát. Jiným bylo dáno za pravdu, až když byly západní státy napadeny, například Winstonu Churchillovi.

V tomto usnesení chybějí některé historické události, které směrovaly evropské státy a celý svět k válce, např. občanská válka ve Španělsku, anšlus Rakouska, mnichovská dohoda. Jak si to vysvětlujete?

Jde o záměr. Tato otázka se týká i existenčních zájmů Československa, které považovalo za podstatné stanovit ve svém právním řádu, že druhá světová válka začala právě napadením Československa. Prezident Beneš a čs. vláda v čele s monsignorem Šrámkem 16. prosince 1941 prohlásili, že Československo je ve válečném stavu od útoku německých oddílů na čs. území, tedy od konce září 1938, se všemi státy, které se nacházejí ve válečném stavu s Velkou Británii, USA a Sovětským svazem. Z toho vychází dekretální normotvorba založená na ústavním dekretu prezidenta republiky č. 11 z roku 1944, v němž se stanoví, že doba nesvobody započala mnichovskou dohodou 30. září 1938. To uplatnil čs. zástupce Dr. Ečer u Norimberského procesu s válečnými zločinci.

Pokud čeští europoslanci pro tuto rezoluci EP hlasovali, tak tím porušují i ústavní pořádek České republiky, protože ústavní dekret o obnově právního pořádku toto stanovil. Jestliže někdo popírá tyto mezinárodní smlouvy, mezinárodní akty a ústavní předpisy, které byly v zájmu demokratických a protinacistických hodnot a státních zájmů Československa, tak přirozeně si musí uvědomit svou odpovědnost za svoje jednání.

V době Mnichova se akty proti Československu neomezovaly jen na Německo, ale připojily se k nim další státy, které se podílely na rozbití Československa a rozchvácení jeho území.

Jistě máte na mysli naše sousedy, Polsko a Maďarsko.

Ano, v tehdejších dokumentech je uvedeno, že již 21. září 1938 polský ministr zahraničí po předchozí konzultaci s Německem uplatnil nárok na československé území a ultimativním způsobem vynutil na Československu odstoupení Těšínska, a následovalo vyhánění československých občanů z Těšínska, aby se změnilo národnostní složení v této oblasti. Byla to politika jen části polských politiků. Nemůžeme zapomenout na to, že poté, co se ukázalo, že zájmy Německa směřují proti Polsku, tak Polsko poskytlo čs. občanům platformu k vytvoření vojenských jednotek, které bojovaly proti Německu.

Ale to nic nemění na tom, že Polsko vypovědělo polsko-československou smlouvu o hranicích z roku 1925 a že v době, kdy bylo Československu nejhůře, tehdejší polští politici takto postupovali. Toto setrvává v historické paměti mnohých českých občanů a nemělo by to zmizet ani z historické paměti českých politiků.

Maďarsko si také vynucovalo části našeho území a získalo v rámci Vídeňské arbitráže i později kusy slovenského území.

Polsko podepsalo s Německem v lednu 1934 pakt Pilsudski-Hitler, o čemž se vůbec nepíše. Jediný pakt, který se stále opakuje, je sovětsko-německá smlouva o neútočení záměrně zkracovaná na pakt Molotov-Ribbentrop.

Nemluví se o tom (o paktu Pilsudski-Hitler) ani v tomto usnesení. Z hlediska personálního na rozdíl od představitelů Velké Británie a Francie, kteří osobně jednali s Hitlerem, Stalin s Hitlerem nejednal. A to se v rezoluci EP vůbec neobjevilo.

Připomněl-li jsem prohlášení Šrámkovy vlády, pak Msgr. Šrámek byl tehdy předsedou Čs. strany lidové a politici této strany pro usnesení EP hlasovali také, a to v rozporu s tehdejším stanoviskem svého předsedy, jehož se rádi dovolávají.

Jak vnímáte vy sovětsko-německou smlouvu o neútočení z roku 1939?

Nekomunistický protifašistický odboj převážně chápal tento pakt jako cestu k tomu, aby SSSR získal čas k vyzbrojení a přípravě na agresi Hitlerova Německa. Ve vědomí občanů zůstával postoj Sovětského svazu ve prospěch Československa v době mnichovské krize. Protifašistickou politiku SSSR prokazoval ústy Litvinova, velvyslance Majského a dalších politiků a diplomatů ve 30. letech.

Emil Sobota, publicista z doby první republiky blízký Hradu, který psal úvodníky do časopisu Nová doba, si psal v době protektorátu své komentáře a ty zakopával na zahradě své chaty. V dubnu 1945 byl žel gestapem zatčen a popraven. Tyto jeho úvahy se po válce z větší části nalezly a byly pod názvem Glossy 1939-1945 publikovány knižně v roce 1946. Jsou autentickým svědectvím toho, jak čeští vlastenci smýšleli a jaké názory se střetávaly.

A co z těchto glos plyne?

Že antifašisté chápali, proč Sověti smlouvu podepsali a jaký byl hlavní cíl Německa: přepadení SSSR. Ocituji ze Sobotovy glosy ze srpna 1941, tedy dva roky po podepsání smlouvy. »Již před dvěma roky, v době německo-sovětské smlouvy o neútočení, bylo každému uvažujícímu jasno: je-li tato úmluva s to, aby posílila Rusko pro poválečnou reorganizaci světa, byla utvořena i v našem zájmu.«

A na jiném místě: »Západ nepochopil, že jeho hranice jest na Krušných horách a Šumavě. Dodatečně sice zalitoval výhod, které ztratil vyklizením této první čáry odporu, ale zdalipak máme jistotu, že v něm uzrálo pro každý budoucí případ přesvědčení, že Německo, jakmile sáhlo na naše hory, nemůže se již zastaviti a musí jíti dál a dále za svým vlastním cílem, kterým není Praha, nejsou české země, nýbrž další východ a jihovýchod, jehož se zmocniti znamená pro Německo teprve státi se dosti silným a soběstačným sokem západu.«

Je faktem, že u některých příslušníků komunistické strany tato smlouva vyvolávala mnohem větší rozpory než u nekomunistů, protože komunisté vnímali státní politiku SSSR jako politiku stranickou a kritika smlouvy měla pro některé komunisty osudové důsledky.

Za svou činnost pro upevňování historické pravdy jste byl před časem vyznamenán Světovou federací protifašistických bojovníků (Fédération Internationale des Résistants). Jak vnímáte smysl takové organizace, jakou je Český svaz bojovníků za svobodu, a jak se i vás dotýkají útoky části veřejnosti, včetně politiků, na existenci ČSBS?

ČSBS střeží historickou paměť ve vztahu k protinacistickému a protihabsburskému odboji. Útoky na svaz souvisejí s tím, že jsou některými silami u nás hodnoty prvního a druhého odboje zpochybňovány. V prvním odboji je podceňováno hrdinství těch, kteří jako dobrovolníci v legiích bojovali proti habsburské monarchii, a je to porovnáváno s tím, kolik vojáků z českých zemí bylo rekrutováno do rakousko-uherské armády. Aniž by se řeklo, pod jakým terorem se tak stalo a kolik jich bylo popraveno za své postoje a činy.

Ve druhém odboji je zpochybňováno hrdinství českých vlastenců, kteří pokládali život za svou vlast. Sokolové, vojáci, studenti a řada dalších občanů prchli do zahraničí, aby mohli bojovat proti fašismu a nacismu. To je obrovské hrdinství českých vlastenců, kteří pokládali život za svou vlast. Samotný pojem vlasti je znevažován, je znevažováno například hrdinství španělských interbrigadistů na obranu demokracie a republikanismu a další hrdinské činy Čechů a tím se vytěsňují z historické paměti. Má být nahrazena postojem německé postnacistické »historické« a právní vědy a stoupenců kapitulantské politiky, která obhajovala například mnichovanskou politiku Chamberlaina a francouzských politiků.

ČSBS vystupuje proti zpochybňování výsledků druhé světové války, které jsou vyjádřeny v mezinárodních spojeneckých dokumentech a uvnitř státu v dekretech prezidenta republiky. Snahy toto vše revidovat má mezinárodní kontext v řadě okolních států v oslavování domácích kolaborantů s hitlerovským Německem včetně oddílů SS, publikování nacistické literatury atd. Snahy umlčet ČSBS mají také tyto souvislosti.

Co říkáte instalaci repliky Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí?

Snahy o nové postavení sloupu byly u nás spojeny s nástupem monarchistických a protidemokratických tendencí. Výrazné to bylo již ve druhé republice, kdy byl založen výbor pro obnovení Mariánského sloupu, a znovu od 90. let. Panna Maria s anděly, kteří zašlapávají kacíře, jsou symbolem vítězství »jediné pravdy« protireformace vyjádřené principem »čí je území, toho je náboženství«. V nové době se tomu říká totalitarismus.

České fašistické síly druhé republiky včetně katolických integralistů (integralismus je označení extrémně konzervativních politických a náboženských ideologií usilujících o národní nebo náboženskou jednotu a odporujících pluralismu – pozn. aut.) usilovaly o to, aby bylo jen jedno privilegované náboženství a jedna ideologie ve státě a usilovaly o vytvoření českého fašistického státu. Bylo to spojeno s českým šovinismem a antisemitismem. K tomu se aktivně připojily některé profesní organizace, komory lékařů, advokátů atd., aby odstranily konkurenci, kterou tvořili židovští lékaři a advokáti. Také o tom píše zmíněný Dr. Emil Sobota.

V 90. letech se otevřel prostor nejen k prosazování demokratických principů, ale i pro monarchistické antidemokratické proudy navazující na síly druhé republiky. Druhá republika byla ve znamení odstraňování všeho a všech spojených s Masarykovou republikou. Odvolán byl tehdy z funkce předsedy ČSL Msgr. Šrámek a nastoupila garnitura, která se zhlédla v příkladu Mussoliniho, Dolfusse, Salazara a dalších především klerofašistických režimů.

Vláda druhé republiky nebyla nijak podpořena politiky Západu, kteří slibovali po Mnichovu garantování pomnichovských hranic. Zmrzačené Československo bylo necháno na pospas Hitlerovi a vládě bylo doporučeno, aby se s ním dohodla. Když slyším různé názory, že jsme měli po Mnichovu bojovat, neboť by pomohly západní státy – tak se ptám, jak pomohly tyto státy Polsku v září 1939? Nijak. ČSR chtěla bojovat, byla na to připravena, ale byla donucena svými spojenci, aby se vzdala. Západní státy hlásaly, že Československo je překážkou pro to, aby mohla být uplatňována pomnichovská politika.

Jaký máte jako právník názor na výstavbu repliky sloupu?

Nejsem dostatečně informován o průběhu rozhodování. Jde o nový pomník a není mi známo, zda proběhla nezbytná umělecká soutěž v kontextu řešení celého Staroměstského náměstí, jak proběhly soutěže s dostavbou Staroměstské radnice. Proti postavení sloupu se postavila řada organizací včetně potomků popravených a některé církve, které ocenily předchozí opačné rozhodnutí téhož zastupitelstva atd. Nejde jen o záležitost pražskou, ale o hodnoty státu. Nové složení zastupitelstva Prahy, po komunálních volbách, může schválit nové usnesení.

Je to symbol vítězství nad kacíři, proto sloup stál přesně proti místu, kde byli »kacíři« v roce 1621 popraveni. Byl a je jednoznačně symbolem absolutismu habsburské monarchie, která zvítězila nad konfederativní ústavou českého státu respektující náboženskou pluralitu a toleranci. Fridrich Falcký symbolem tolerance také nebyl. Replika, bude-li postavena, bude oslavou netolerance náboženské, politické a ústavně právní.

Netrápí vás, že mizí pamětní desky z první radnice státu, té Staroměstské? Pamětní deska popraveným vůdcům stavovského povstání tam je, dále je tam deska Janu Želivskému, pak pamětní deska Pražskému povstání. Ale zmizela ze zdi pamětní deska vojskům 1. ukrajinského frontu Rudé armády. Nehrozí, že si jakýkoli primátor bude sundávat kteroukoli desku ze stěn radnice podle svého přesvědčení?

Je to problém vztahu politiků k dějinám. Po druhé světové válce celý národ spontánně projevoval vděk svým osvoboditelům. V Praze to proklamoval také primátor Dr. Petr Zenkl, vůdčí představitel protikomunistických sil. Vzniklo široké hnutí Lidice budou žít. Oslavovalo se Květnové povstání i Slovenské národní povstání a jeho čeští účastníci, především Jan Šverma, který během něho zahynul. Proto jsem nesouhlasil, když zmizela v Praze socha Jana Švermy od mostu nesoucího jeho jméno. Šverma byl jediným prvorepublikovým poslancem Národního shromáždění, který se účastnil SNP a padl v něm. Jan Šverma byl také spoluorganizátorem politiky lidové fronty ve 30. letech a zajišťoval zvolení Dr. Beneše prezidentem republiky poslanci a senátory KSČ. V šedesátých letech o tom psal historik Ladislav Niklíček.

Co říkáte sejmutí a odstranění sochy maršála I. S. Koněva z náměstí Interbrigády v Praze 6?

To považuji ze strany radnice Prahy 6 za skandální zneužití mimořádného stavu, protože lidé se nemohli tomuto bránit. Koněv stál v čele sil, které osvobozovaly Československo od fašismu.

Zdeněk Mahler řekl v jednom ze svých rozhovorů: »Českou palici může unést jen pevná páteř.« Vidíte mezi Čechy a Češkami lidi s pevnou páteří?

Jistěže ano a současná situace ukazuje silnou solidaritu české společnosti. Ale je třeba určité sebereflexe. A to je, jak malou pozornost věnovaly demokratické síly po listopadovém převratu stavu školství, vzdělanosti a výchově k demokracii, jak to požadoval Masaryk. Tehdy se volalo po návratu k Masarykově republice, ale ve skutečnosti principy jeho politiky tj. pozemková reforma, oddělení církve a státu – byly postupně likvidovány. Zde platí ono biblické »Ne podle slov, ale podle skutků poznáte je«. Ty, kteří se oháněli a ohánějí Masarykem, je třeba konfrontovat s tím, jak se dnes chovají k Masarykovým cílům, například ohledně návratu církevního a šlechtického majetku. Většina toho, co tvrdil Masaryk v České otázce, Nové Evropě apod., je popírána a vracíme se v legislativě i judikatuře ještě před vznik republiky v roce 1918 a ruší se výsledky národní revoluce v roce 1945. Demokracie se musí bránit před restauračními změnami, proti kterým česká společnost uskutečnila revoluci v roce 1918 a v roce 1945.

Dnes by vám řekli, že demokracie se brání stále platným lustračním zákonem...

Byl jsem zástupcem čs. vlády, když se v Mezinárodní organizaci práce (MOP) projednával lustrační zákon. Ve zprávě komise MOP a v závěrečném rozhodnutí bylo uvedeno s odkazem na stanovisko Václava Havla a Alexandra Dubčeka, že tento zákon je v rozporu s principy rovného přístupu každého k veřejným funkcím. Závěry komise jsem předal vládě, v jejímž čele stál Marián Čalfa. Vláda tehdy byla vyzvána, aby nedostatky odstranila. Učinila tak jen částečně a později tento kritizovaný zákon ještě prodloužila.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 70 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


joska.korinek
2020-04-06 10:48
Nezabývejte se Prchalem. Jednak ničemu užitečnému nerozumí a hlavně
vždy leze do zadku právě vládnoucím. Před listopadem se dal ke
komančům, dnes na nich nenechá nit suchou. S takovými šmejdy je
každá řeč marná.
jmarek3
2020-04-05 20:49
Jsme svědky neuvěřitelného pošlapávání lidskosti. Vrcholem je
odstranění sochy Koněva v Praze. Je zde překvapivá spojitost s
chováním EU a akce v naší vlasti ! Jediným řešením je zastavení
zasahování EU do vnitřních záležitostí Česka a tedy vystoupení z
unie ! Jinak dojde k větší devastaci naší historie - viz Mnichov a
tzv. Evropská paměť !
fronda
2020-04-05 20:35
jarprchal43: Rozdělování sfér vlivu bylo a je běžné. Vyčítat to
zrovna Sovětskému svazu, to je vrchol pokrytectví.
hajek.jiri51
2020-04-05 13:48
Pane Prchal. Existují nechápavci, kteří mají vždy šanci aspoň
dodatečně pochopit a tupci. Vy ale nechápavec zjevně nejste. A perly
Vám těžko někdo hodí...
znovacek
2020-04-04 17:17
Souhlasim s profesorem!
slechta48
2020-04-04 15:59
jarprchal43 bezezbytku převzal postoje "německé postnacistické
»historické« a právní vědy". Stále se tím ohání, tomu
odpovídá i tento příspěvek ...
jarprchal43
2020-04-04 15:35
Pilsudski s Hitlerem si nedělili Evropu jako Stalin s Hitlerem
prostřednictvím paktu Molotov - Ribbentrop. Že tak hloupou otázku
položí stalinistická komunistka nepřekvapuje, způsob jakým na ni
odpoví člověk ozdobený titulem profesora však ano.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.