Reklama
Rozhovor s historikem PhDr. Jaroslavem Kojzarem

Důkaz malosti a ignorance

Pomník maršála Koněva byl z rozhodnutí pražské šesté městské části odvezen do jakéhosi depozitáře v době, kdy se nemohli k tomu vyjádřit lidé, kteří ctí výsledky druhé světové války? Co tomu říkáte?

Nic víc než to, že jde o důkaz malosti a ignorance. Možná ovšem, že také neznalosti dějin. Nedivil bych se tomu, někteří představitelé současnosti přes tituly před jménem i vzadu za ním jsou odchovanci současné výchovy ve školách či televizní veřejnoprávní manipulace.

Pomník byl prý odstraněn, protože maršál byl tím, kdo potlačil »lidové povstání« v Maďarsku, a dokonce snad »postavil« i Berlínskou zeď. Tak to bylo napsáno na tabulkách, které také šestá pražská městská část svého času nechala připevnit k pomníku. Bylo to pravda?

Především pomník maršála Koněva byl odhalen k třicátému pátému výročí osvobození Prahy a severozápadních Čech proto, že Prahu a s ní právě severozápadní a střední Čechy osvobodila vojska 1. ukrajinského frontu Rudé armády, kterému velel právě maršál Ivan Stěpanovič Koněv, vojska, která první začala bitvu o Berlín.

Ptal jste se však na ony devastující tabulky. Proto několik údajů. V roce 1955 se stal maršál Koněv šéfem Hlavního velitelství spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy. Úkol zastavit vraždění v Maďarsku – o němž ostatně v té době nám poskytla fotografie západní média – dostal koncem října 1956 ministr obrany Žukov. Provést ho měla sovětská vojska rozmístěná v Maďarsku, tedy v zemi, která za války byla spojencem nacistického Německa. Ta měla svého zcela konkrétního velitele a nejmenoval se Koněv.

Dovolte, abych v té souvislosti se vás zeptal. V letech 2013 až 2018 byl nejvyšším vojenským šéfem NATO český generál Petr Pavel. Tehdy se už několik let válčilo v Sýrii a za pomoci zbraní od Spojených států mohl vzniknout tzv. Islámský stát. Také Turci, členové Aliance, mu pomáhali se udržet koupí ropy z islamisty obsazených území. Pak sem v roce 2017 přišlo, tedy na výsostné území Sýrie, na dva tisíce amerických vojáků. Důvod: Boj proti ISIS, ale zároveň, jak se později ukázalo, ovládnout zdejší ropné věže. A nyní otázka: Mohl generál Pavel nějak ovlivnit situaci na severu Sýrie a zároveň tomuto přesunu zabránit?

Jistěže nemohl...

A ještě jedna otázka: Pokud by skutečně generál Pavel se sám rozhodl do problému zasáhnout, myslíte, že by se postavil vládě, které sloužil? Mohl odmítnout rozkaz?

Nevím... Asi… asi nemohl...

Vidíte, Koněv nejen že nemohl velet, stejně jako Pavel. To za prvé. A za druhé, kdyby nějaký velící důstojník odmítl rozkaz svého nadřízeného, nota bene své vlády, skončil by špatně. Mám na mysli sovětského generála, který zásahu v Maďarsku velel. A generál Pavel? Ten má také své nadřízené, byť..., ale to jistě víte.

Dobře. Ale jsme u další »tabulky«. Tam se psalo o jeho angažovanosti při stavbě Berlínské zdi. I tady to je jinak, než tvrdili autoři textu?

V roce 1976 jsem byl v Berlíně. Patnáct let po postavení zdi. Tehdy mě provázela jako překladatelka a průvodkyně paní Trudi Wojanowski. Narodila se ve Vrchlabí. Za války jako velmi mladá komunistka zadržená pro ilegální protinacistickou činnost strávila několik let v koncentráku, stejně jako její otec. Po osvobození se celá rodina, ač se jich odsun netýkal, rozhodla odejet do východní zóny Německa. Tady takoví, jako byli oni, převzali řízení nového rodícího se státu. V onom roce 1961 se účastnila stavby Berlínské zdi a vyprávěla mi, že poté, co vláda už měla »plné zuby« skupování dotovaných věcí na východě a jistě i volných přechodů všech možných špionážních služeb. A tak mládežnická organizace FDJ, jíž byla členkou, a další obstoupili v srpnu celou hranici a mezitím stavební dělníci budovali zeď. Bylo to svobodné rozhodnutí vlády NDR. Koněv byl v té době skutečně velitelem Skupiny sovětských vojsk, která byla rozmístěna nejen v Berlíně, ale i v jiných místech NDR. Stejně jako na druhé straně, byla v Berlíně a v západních zónách vojska západních Spojenců. Má průvodkyně Wojanowski mi v té souvislosti řekla, že v těch dnech sovětští vojáci dostali zákaz vycházet z kasáren.

Později jsem se dokonce dozvěděl, že stavba se uskutečnila, aniž by prý záměrem byli v Moskvě, kde tehdy šéfoval Chruščov, nadšeni.

Slyšel jsem ovšem, že Koněv měl jistou úlohu při přípravě vstupu vojsk 21. srpna k nám. Je to možné?

V roce 1968 na pozvání prezidenta Svobody maršál Koněv přijel se skupinou důstojníků k nám do Československa. To byl již v důchodu. Jeho úloha byla nulová. Neumím si představit, že v některé armádě přísně tajné rozhodnutí by bylo konzultováno s generálem ve výslužbě. Ostatně prorežimně orientovaná Wikipedie v této věci ocitovala názor českého historika Povolného, který konstatoval, že úloha Koněva v této věci byla nulová. A ještě něco, tvrzení, že v jeho delegaci byli důstojníci mapující vojenskou situaci pro sovětský generální štáb, a tedy dělali jakousi přípravu pro 21. srpen, může snad vymyslet jen nenávistí zatemnělý mozek. Jak může jeden, dva, pět důstojníků, kteří se stále pohybují v okruhu pozvaného maršála, něco zmapovávat? Můžete mi vysvětlit tuto logiku, když tady u nás byla plejáda sovětských důstojníků zastupujících Varšavskou dohodu, kteří měli své přesné informace a úkoly a byli schopni odpovědět sovětskému generálnímu štábu na jakoukoli otázku? Sloužil jsem dva povinné roky ve vojenské základní službě a něco málo vím o způsobu práce a rozdělení odpovědnosti v armádě.

Nesloužil jsem na vojně...

Jistě, promiňte. Navíc sám maršál Koněv údajně vstup vojsk nepřivítal s nadšením. Zmiňuje se o tom i prorežimní vojenský historik Jiří Fidler. Naopak. Patřil ke skupině generálů, která měla na vstup jiný názor. Tady také hledejme důvody, proč si osobně nepřijel do Prahy převzít Zlatou hvězdu Hrdiny ČSSR.

Radnice v Praze 6 ovšem tvrdí, že Praha Rudou armádou osvobozena nebyla, protože už byla v té době svobodná. Nebo nikoli?

Vedení šesté pražské radnice těžko tu dobu může pamatovat. Z Prahy jistě po dohodě ČNR a velení nacistických vojsk směřovaly proudy Němců, a zvláště armády, směrem na západ do amerického zajetí. Uvědomme si, že za to, co spáchali v Sovětském svazu, museli očekávat jistou odvetu. Té se pochopitelně báli. U Američanů za demarkační čárou taková zkušenost nebyla. Němci potřebovali i stihnout termín, kdy Pattonova vojska uzavřou všechny silnice a nikdo se k nim za čáru styku už nedostane. Proto tak »ochotně« generál Toussaint souhlasil. Jistě po dohodě s maršálem Schörnerem, který už mířil letadlem z prostoru Velichovek na západ, že dohoda »o příměří« bude podepsána. To bylo 8. května 1945.

V podvečer a v noci se začaly plnit silnice na Rokycany či na Písek. Proto velitelství okruhu Studánka v 18.45 dalo příkaz odstranit v těchto směrech barikády do šíře čtyř metrů. Jenže byli i příslušníci SS, kteří nebyli ochotni se dohodě podřídit. A jsme u 9. května. Ve 3.40 hodin, abych byl co nejpřesnější, se předvoj Rudé armády dostal k Trojskému mostu, když před tím se objevili rudoarmějci už v Čakovicích.

Žil jsem v té době kousek od Prahy u svých prarodičů. Před naší vesnicí v lesíku se usídlila jednotka SS s kulomety a mohla odtud ostřelovat hlavní silnici. Dokonce i zabránit cestě tankům. Střet dopadl v neprospěch nacistů, ale stálo to život jednoho rudoarmějce. V dalších vsích ve směru Praha bychom dodnes našli hroby další a to v době, kdy platila dohoda Kutlvašr-Toussaint.

Ale jde mi o Prahu...

Ano, šlo o Prahu plnou nacistických bojůvek, které nebyly ochotny se přizpůsobit zmíněné dohodě. Bylo jich na stovky. Upozorňuji, že stále plně ozbrojených a dostatečně zásobených municí. Například ve Stromovce, ta je zčásti součástí dnešní Prahy 6, se nacházela část 1. útočné brigády SS a pěší divize Wiking v počtu asi dvou tisíc mužů - tak je to dokonce zachyceno v hlášení jednoho sovětského velitele ještě devátého května v šest hodin ráno – jež byla připravena na boj. Bojovalo se u Malé říčky, i rudoarmějci tady na prahu konce války ztratili několik mužů, na Letenské pláni – údaj o tom pochází z 8.15, v půl deváté byl zlomen odpor v prostoru dejvické techniky, u kbelského letiště došlo kolem deváté hodiny k boji dokonce sovětských tanků s posádkami obsluhujícími děla, která ostřelovala Vysočany, v půl jedenácté se Rybalkovi tankisté probojovali až na Klárov, kde zahynul velitel prvního tanku poručík Gončarenko – dodnes by tady starosta Kolář jistě nalezl květiny, které sem přinášejí občané. Prostě na mnoha místech se ještě, než se tanky zastavily u pražského hlavního nádraží a na Václavském náměstí, což bylo kolem poledne, muselo bojovat. V těsné blízkosti Prahy, tedy na přístupových silnicích a kolem nich, a přímo v hlavním městě podle údajů Českého svazu bojovníků proti fašismu mělo zahynout na pět set sovětských vojáků.

V té době se však stále v oblasti Smíchova a Zbraslavi a za Barrandovem naplno až do večera bojovalo. A to také byla Praha, nebo se radní z Dejvic domnívají, že Praha byla jenom jejich obvod?

Až do večera?

Ano. Až do večera. Teprve v devatenáct hodin byl konečně klid. Opakuji, v devatenáct hodin devátého května. A byl to tvrdý boj. Trval do sedmé hodiny večerní, kdy nacisté vytlačení z města se posunuli kamsi k Cukráku ve směru Dobříš.

To opravdu byli i mrtví?

Bylo jich několik desítek. Někteří dokonce hrůzně popravení. Mám je jmenovat? Seznam mám před sebou...

Ne, není třeba...

Nechyběl ani český bojovník, kterého přibili esesáci na vrata jeho domu. Celý seznam byl napsán na ceduli pomníku na Barrandově. Někdo onu měděnou desku však po listopadovém převratu ukradl a pražský magistrát se ani nesnažil ji a celý památník - který navrhl architekt Ján Špičák - dnes značně devastovaný, obnovit. Nestojí jim to zřejmě za to. Peníze na sochu vlasovcům v Řeporyjích se prý našly, stejně jako prostředky na sochu císařovny Marie Terezie, která se o náš národ starala mnohem méně, než dnes média a radnice z Prahy 6 jí připisují.

Je tu ještě jedna námitka. Netýká se přímo osoby maršála Koněva. Prý socha neměla umělecké hodnoty, což také mělo svůj vliv na rozhodnutí rady městské části. Je to tak?

Jde opravdu jen a jen o průhlednou záminku. Sochař docent Zdeněk Krybus byl žákem jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů 20. století Karla Pokorného. A Karel Pokorný si své žáky skutečně vybíral z těch nejtalentovanějších. Proto i Zdeněk Krybus se později stal učitelem na katedře výtvarné výchovy pražské pedagogické fakulty. Vytvořil mnoho portrétních děl, mnohé jeho sochy jsou dodnes v místech, pro která byly určeny. Vytvořil pomníky k osvobození – namátkou Kojetín, Třešť, Antonína Zápotockého, ale i Jana Evangelisty Purkyně, plastiky Jaroslava Kociána, Antonína Dvořáka, Jana Kubelíka, Leoše Janáčka, Marie Tauberové, sochy Sedícího děvčete pro Motolskou nemocnici, Sedícího chlapce pro Rakovník, ad. Proto pokládám názor, který je navíc vyvolán subjektivností, za zástupný. 

To tedy všechno...

...to tedy všechno, co se stalo s pomníkem maršála Koněva, anebo se ještě stane, jak jsem již řekl, pokládám za projev malosti a ignorance. Jsou lidé, kteří jsou zaslepeni svou nenávistí. A když ke svým záměrům využijí i situace, která v současnosti nastala, je to ukázka jejich charakteru. »Překrývána bývá nenávist chytře«, píše se v biblických Příslovích. V tomto případě však nenávist není vůbec zakrývána. O to víc ukazuje na nevzdělanost a namyšlenost současných lídrů Prahy. Není to ovšem navždycky, ale jejich rozhodování nás všechny bude stát nejen nemalé prostředky, ale ztrátu úcty všech slušných lidí.

Zbyšek KUPSKÝ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.6, celkem 122 hlasů.

Zbyšek KUPSKÝ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


tomasklima162
2020-04-15 12:30
Tím že "jen plnili rozkazy" se hájili i vaši soukmenovci v
Norimberku, ale je to výmluva. Musí se jen umřít. Slušný člověk by
řekl ne a civilisty by v Maďarsku nevraždil.
novotnyjaro
2020-04-10 12:27
Doplňuji, "šíleného odstraňování sochy jedndoho z
nejvýznamnějších vojenských velitelů II. světové. Koněv krom
nejvyšších vyznamenání sovětskými řády, je dvojnásobným Hrdinou
SSSR, obddržel Řád britského impéria, vyznamenání americké vlády a
řády udělené vládami osvobozených zemí jsou samozhřejmé. Takže
neodstranili socho nějakého " nýmanda", ale jednoho z
nevětších velitelů historie lidstva!
novotnyjaro
2020-04-10 12:22
A aktéři tohoto šíleného odstraňování jednoho z
nejvýznamnějších vojenských lídrů II. světové jsou náhle
vystrašeni. Ministr obrany Ruska Sergej Šojgu navrhl zákon o
potrestání hanitelů památek obětí a padlých ve II. světové válce!
Najednou se dovolávají ochrany, vzpomínají agenta Skripala a mají
najednou plné kalhoty! Nejde jenom o potrestání přímých viníků.
Ale Rusko se může rozhodnout, že s námi přeruší veškeré
hospodářské styky. Už možná takové přiškrcení plynových
kohoutků by většina našich obyvatel "ocenila" tím, že by
tyto exoty minimálně nakopala do zadku!
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.