Ilustrační FOTO - Pixabay

O dobré náladě a starých zvycích

Velký pátek, k němuž se vážou i pověry, které nejsou součástí křesťanství, ale lidovými tradicemi. V tento den se otevírají hory a vám se v nich možná podařilo při procházce s dětmi najít poklad. Asi ne, ale největším pokladem jsou děti… V tento den se nemělo nic půjčovat, jak praví tradice, půjčená věc by mohla být očarována. Nesmělo se prát, ba ani hýbat zemí, tedy rýt, kopat a okopávat. Babičky tuto tradici ctily a respektovaly.

Ale dnes je Bílá sobota. Dívky ještě před svítáním se v tekoucí vodě (ano, v čisté potoční) oplachovaly, aby jim nenaskákaly pihy, »dospěláci« pak opláchnutím vodou si zajišťovali pevné zdraví pro celý rok. Jinak to býval den pracovní, byť veskrze sváteční. Pekl se velikonoční mazanec a beránek, domy se vymetaly novými košťaty a leckde se i bílilo, aby všude bylo čisto celý rok. Věřící ještě drželi půst, a tak k obědu měli mít jen polévku z jarních bylinek. Teprve po západu slunce přišlo na řadu i maso.

Tak to vyprávěly babičky (nám) dětem a vnoučatům, a my jsme je s otevřenými ústy nadšeně poslouchali. Tak jako i jiné příběhy, kterých měly pohromadě spoustu.

Od nepaměti byla a mnohde i je kuchyně srdcem domova i centrem řízení chodu domácnosti. Nejen proto, že nabízela a nabízí pokrmy všelikých chutí a vůní, ale i proto, že v ní byly a jsou vedeny řeči často velmi zásadní. Věříme, že i ve vašich vzpomínkách je kuchyně středem rodinného tepla provázeného lehkou konverzací. A tomu ani koronavirus nemůže zabránit, byť opatrnost je samozřejmě namístě. Všichni na sebe u stolu dobře vidí… Což je důležité. A přitom jen o pár metrů dál, jen za pootevřenými dveřmi, jsou pohodlná křesla a sedačky.

Také jste se všimli, tak jako naše babičky, že v kuchyni se až na výjimky nehádáme, zvláště ne při vaření? Okouzlené sledování domácí alchymie vybírání koření, přípravy masa či zeleniny, ochutnávání, ale i poskakující pokličky na hrncích a kastrolech. Navíc se v kuchyni můžeme leccos naučit…

Například to, že na jídelním stole má být vždy čistý lněný nebo bavlněný ubrus, a to bez ohledu na to, zda kolem něj jsou i děti, jejichž všetečné ručky ubrusy brzy upatlají. A pamatujete – ať přišel, kdo přišel, a to i bez ohlášení, vždy se po chvilce objevilo na stole nějaké pohoštění. Třeba zlatavě osmažené topinky s tvarohovou pomazánkou či potřené česnekem a taveným sýrem, posypané jemně pokrájenou pažitkou. Ta rostla běžně na parapetu kuchyňského okna, stejně jako jiné kuchyňské bylinky. Aby topinky byly křehké a nenasákly příliš tuku, babičky je těsně před smažením postříkaly trochou vlažné vody.

Ve spíži, na suchém a tmavém místě, býval zavěšený suchý či polosuchý salám potřený slabou vrstvou oleje, aby tzv. dozrál a nevysychal. Prkénko, ostrý nůž a výzva »ukrojte si« jen málokoho zanechala v klidu.

A ta báječná vůně čerstvě zalité kávy! Babičky do ní přidávaly špetku soli, nebo trochu kakaového prášku či kousek čokolády. I méně kvalitní, levnější druhy kávy tak získaly lepší chuť.

Ilustrační FOTO - Pixabay

I to bylo součástí domácí alchymie dobré nálady, podobně jako oloupaná a pokrájená jablka, nastrouhaná mrkev zakápnutá octovou vodou nebo citronem, smíchaná s trochou cukru a několika prolisovanými stroužky česneku, či na plátky pokrájená okurka, jen mírně osolená a jen tak »k chuti« podaná. I díky tomu jsme se naučili jíst ovoce a zeleninu.

I odchod od kuchyňského stolu měl svoje pravidla. Za jídlo se neděkuje, jen se pochválí – říkávaly bábinky. A při odchodu nestačí se zvednout, odšoupnout židli a jít. Je třeba ji zasunout na své místo jako projev toho, že vám ve společnosti bylo dobře a že se do ní znovu a rádi vrátíte. Tak praví babičky.

Kolem jídelního stolu v kuchyni (tak to především na venkově bývalo), se vedly moudré řeči, vyprávěly se příběhy a pohádky. Děti babičky od stolu neodháněly, ba naopak. Zvláště o prázdninách, kdy bylo času na pozdější vstávání dost a dost. I když, co si budeme povídat, klasická černá hodinka, kdy na stole svítí jen jedna či dvě svíčky, stojí »za hřích«. Jen je třeba k ní najít odvahu a přesvědčit dospělé, aby byli dětem příkladem. A aby společně s nimi zpívali, vyprávěli jim, vzpomínali… A nekoukali pořád do mobilu…

Věřte nevěřte, ale již děti z mateřské školy znají bezpočet lidových písniček a kolem spoře svíčkami osvíceného stolu je rády zpívají. Dvě z našich vnuček rády tančí. Jedna tak říkajíc klasiku, druhá irské tance. Skvělá zábava! I když letos jsme o setkání s nimi ochuzeni, natáčí pro nás krátká vystoupení mobilem a kontrolují, zda na našem kuchyňském stole hoří svíčka. A na podnět babičky společně i zpíváme. Babičky ani dnešní doba od rodinných setkání, byť nuceně vzdálených, neodradí…

(jan)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 5 hlasů.

(jan)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


jmarek3
2020-04-12 10:36
Blahopřeji a přeji krásný život s tradicí !
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.