Exkluzivní rozhovor Haló novin s Andrejem Ivanovičem Borisenkem, ruským kosmonautem

Každý kosmonaut je pokračovatelem Gagarina

Pobyl jste na orbitální stanici prozatím dvakrát (start mise Sojuz TMA-01M 16. března 2011, start mise Sojuz MS-01 7. září 2016). Jak dlouho trvá člověku zvyknout si na orbitální stanici, na nějaký režim? A jak dlouho trvá si pak zvyknout po návratu z kosmu?

Základní potíže s návykem na stav beztíže jsou spojeny s poruchou vestibulárního aparátu (vestibulární syndrom je onemocnění rovnovážného systému organismu). V souvislosti s tím je čas, který je třeba pro rehabilitaci, určen dvěma faktory. Prvním faktorem je stupeň vrozené vestibulární udržitelnosti kosmonauta. Druhým faktorem je míra trénování kosmonauta. Profesionální kosmonauti mají vestibulární odolnost na vysoké úrovni a trénink vestibulární soustavy je také na vysoké úrovni. Proto profesionálnímu kosmonautovi stačí několik desítek minut až několik hodin, aby přestal cítit ve vesmíru vestibulární poruchu. Mně osobně trvalo asi dvě hodiny, než jsem si zvykl na stav beztíže. A po druhém letu stačilo 30 minut, abych se cítil naprosto pohodlně. Praxe ukazuje, že od letu k letu se snižuje množství času potřebného pro přizpůsobení vestibulárního aparátu stavu beztíže.

Po návratu na Zemi se na chvíli projevuje i vestibulární porucha a porucha koordinace pohybu. Než se vestibulární ústrojí vrátí do normálu, obvykle to trvá několik hodin. Po prvních dvou letech mi trvalo tři hodiny, než jsem přestal vestibulární poruchu cítit. Zde byla koordinace pohybu obnovena za delší dobu.

Jistě víte, že během 3-4 hodin se posádka vrací do Ruska na letiště v blízkosti Hvězdného městečka a kosmonauti sami, i když s podporou pomocné skupiny, sjíždějí po schodech dolů. To znamená, že koordinace pohybu je již v přijatelném stavu. Ale během následujících dnů se objevují ještě některé problémy, když se dotknete dveří ramenem nebo uhýbáte hlavou, když nastupujete do auta. Ale tyto poruchy odcházejí poměrně rychle. Asi za 24 hodin si jich přestanete všímat.

Pocházíte z Petrohradu, po střední škole jste byl přijat ke studiu na Leningradském vojenském mechanickém institutu, který jste absolvoval roku 1987. Potom jste byl dva roky civilním zaměstnancem vojenského námořnictva. Jste více voják, nebo více kosmonaut?

I když jsem vystudoval vojenskou školu, stejně jako ostatní absolventi jsem byl civilním odborníkem. Pak jsem studoval Leningradský mechanický institut, teď se to jmenuje Baltská státní technická univerzita. Ale jako každý absolvent »vojensko-technického institutu« jsem měl další vojenskou specializaci, ve které jsem absolvoval výcvik jako důstojník. Můj život se vlastně vyvíjel tak, že jsem ve své kariéře nesloužil v armádě ani jeden den a byl jsem vždy civilním odborníkem. A když jsem dva roky sloužil u námořnictva, jak jste správně upřesnil, a pracoval jsem v americkém kosmickém centru, přešel jsem do výcvikového střediska kosmonautů. Jsem civilní kosmonaut, základním výcvikem jsem raketový inženýr.

Máte nějaký osobní zážitek z vašich dvou letů na orbitální stanici, který vy osobně považujete za něco mimořádného?

Celý vesmírný let je jeden pevný řetězec situací na volné noze. Situace na volné noze jsou různé. Existují situace ve volném prostoru, které jsou spojeny s rizikem ohrožení života a zdraví posádky a provozuschopnosti stanice. A to i přesto, že to jsou situace ve volném prostoru takzvaně rutinní. Pokud například ve vašem kosmickém bytě nesvítí žárovka, pak podobná situace může nastat v kosmické lodi. Pokud hovoříme o takových situacích, kdy se například nezapne nějaká aparatura, a takové situace se ve volném prostoru stávají poměrně často, prakticky denně, tak vás taková situace, která je nebezpečná pro život a zdraví posádky, vyleká. A to nemluvím o jevech, jako je třeba požár nebo dekompresní příval toxických prvků v uzavřené stanici. Na palubě je takovým toxickým prvkem například amoniak. Ale takové nepřehledné situace se mi naštěstí nestaly.

Během prvního a druhého letu se však stala nepříjemná věc, kdy se spustil falešný poplach. U nás se jednalo o falešné poplachy kouře, které občas zapříčinila přítomnost prachu v hermeticky uzavřeném prostoru. I když se zabýváme úklidem stanice, někdy se určité množství prachu nedaří detekovat a likvidovat. Prach se proto dostává na senzory, což způsobuje jejich spouštění. Když se spustí, v prvních vteřinách ještě nevíte, proč se alarm spustil, a začnete přemýšlet o vývoji situace. Snažíte se co nejrychleji identifikovat charakteristické znaky, určitou situaci ve volném prostoru, zatímco se pohybujete od místa, kde došlo ke spuštění alarmu, k centrálnímu postu, kde můžete zjistit, co se přesně na palubě stalo a co naopak fungovalo. A těch několik vteřin, než se přesunete do centrálního velínu, kde se snažíte zasáhnout, definujete jednotlivosti, co se děje ve volném prostoru, kontrolujete, zda je tlak v pořádku, máte nepříjemné pocity v uších, nebo cítíte zápach kouře, který není vidět. A ty vteřiny jsou opravdu emočně vypjaté, takže si je pamatujete po celý život. Zejména proto, že takových poplachů nastalo několik a byly v prvním i druhém letu.

Jste pyšný na to, že jste ze země, která jako první dobyla vesmír a vlastně je pořád jedničkou v kosmonautice?

Každý kosmonaut, když letí do vesmíru, ať už je let jubilejní nebo nejubilejní, se cítí jako pokračovatel příkladu Jurije Alexejeviče Gagarina. A všichni cítíme velkou zodpovědnost, když se připravujeme na let a když ho uskutečníme. To není pocit, na který jen tak zapomenete. Musíte pochopit veškerou odpovědnost, kterou nesete při provádění takové práce. Protože za vámi stojí stovky a desítky tisíc lidí, pracovních kolektivů, které jsou roztroušeny nejen po celém Rusku, ale i po celé planetě. Mezinárodní vesmírná stanice, to je v první řadě mezinárodní kooperace a člověk si sám uvědomuje, že nemá právo na chybu, která by vedla ke ztrátě tohoto nejnákladnějšího objektu v dějinách lidstva.

V souvislosti s rozhodnutím Roskosmosu o shromáždění ruských kosmonautů v jednom oddílu jste odešel ze společnosti RKK Eněrgija a od 10. února 2011 jste kosmonautem Střediska přípravy kosmonautů. Co bylo za vaším rozhodnutím?

Bylo to logické rozhodnutí, které mělo vést k vytvoření jednotného oddílu kosmonautů, v rámci kterého se všichni současní kosmonauti stali zaměstnanci Střediska výcviku kosmonautů. Pokud budeme mluvit o tom, co stojí za rozhodnutím Roskosmosu o sjednocení všech jednotek kosmonauty, tak se mě určitě ptáte na toto téma nesprávně. V zásadě je pochopitelné, že bylo nutné vytvořit nějakou jednotnou strukturu, zbavit se překrývajících se funkcí, aby se nějak optimalizovala školení v třídě kosmonautů, výběr do týmu kosmonautů a vše shrnout do jedné struktury. Jak víte, všechna manažerská rozhodnutí mají vždy své nevýhody a své výhody. Dnes, když se podíváme zpět k plusům v tomto rozhodnutí, bylo více plusů než mínusů.

Co vše vás ještě čeká v kosmonautice a co byste rád ještě absolvoval?

Asi je velmi těžké odhadnout, co mě ve vesmíru čeká. Ale vážně doufám, že mě čeká další kosmický let. Co bych chtěl absolvovat? Asi bych se chtěl dobře a důkladně připravit na další let.

Jak se skloubí osobní život s rodinou a profesí?

S obtížemi, ale skloubit se dá. Ve skutečnosti nemáme na vybranou. Všichni kosmonauti jsou normální cítící lidé a máme také rodiny. Musíme věnovat určitou pozornost našim příbuzným a blízkým. Ale příprava do vesmíru a tím více kosmického letu je velmi specifický druh profesionální činnosti. A zejména je to dáno tím, že u nás je nutné obrovské množství času ve fázi přípravy trávit mimo domov, mimo Rusko. Abychom tento proces nějak zklidnili, pokud to okolnosti dovolí, pokud to podmínky na místě tréninku dovolí, bereme s sebou na služební cesty i naše ženy, které nás podporují při přípravě na základnách našich partnerů pro Mezinárodní vesmírnou stanici. Ale příprava v Rusku taky vyžaduje hodně času a úsilí a naši blízcí a příbuzní to všichni dobře chápou a snaží se, aby nás nic neodvrátilo od plnění našich pracovních povinností, abychom mohli trénovat a připravovat se na naši velmi důležitou práci mimo Zemi na oběžné dráze, na palubě Mezinárodní vesmírné stanice.

Který let pro vás byl jedním z nejnáročnějších nebo nejnebezpečnějších?

Každý let do vesmíru je složitý a rozhodně nese riziko nepříznivého vývoje kosmického letu, riziko nehod. V každém letu se objevují nějaké složitosti, jejich nuance, či soubor nehod. Nemohl bych říct, který z letů byl komplikovanější.

Jaké hlavní úkoly jste na misích řešil a kolikrát jste byl ve volném prostoru a jaké to vůbec je?

Bohužel musím říci, že ani jeden program letu zatím neznamenal můj výstup do vesmíru. Při prvním letu vycházeli do vesmíru moji kolegové a ve druhém letu vůbec nikdo z našich kolegů, ruských kosmonautů, do vesmíru nevycházel, s výjimkou amerických astronautů, kteří vyšli do vesmírného prostoru na základě jejich programu. Jaké to tedy je být v otevřeném vesmíru, vám prozradím, doufám až po dalším svém kosmickém letu, ve kterém snad už budou také naplánované výstupy do otevřeného vesmíru.

V mých dosavadních misích jsme plnili hlavně vědecké úkoly. Během druhého letu jsme prováděli na palubě více než sedmdesát různých experimentů s účastí posádky. To byly medicínsko-biologické experimenty, vědecké a technické experimenty. Velké množství experimentů spojených s pozorováním Země z vesmíru, s identifikací možných přírodních katastrof na povrchu naší planety, možnostmi jejich předpovědí a mnoho dalších aspektů s tím spojených. Vykonávali jsme mnoho prací spojených s testováním prvků perspektivních palubních systémů, které budou využity v budoucích kosmických a meziplanetárních vesmírných letech.

Kam se bude ubírat kosmický program podle vašeho mínění v budoucnu a bude Ruská federace i v budoucnu nadále hrát roli číslo jedna?

Podle mého názoru ovládnutí vesmíru bude lidstvo směrovat k ovládnutí nebeských těles, včetně zvládnutí okolních k Zemi nejbližších těles. V první řadě je to Měsíc, později Mars. Dalším krokem vývoje pilotované kosmonautiky budou měsíce Jupitera. To je dnešní pohled na vývoj. Jakým způsobem bude vlastně průzkum vesmíru od nynějška probíhat, je těžké říci. Bude totiž záležet na tom, co najdeme po opětovném přistání na Měsíci a na Marsu, jaké vědecké poznatky získáme. To bude určovat další vývoj pilotované kosmonautiky alespoň na další desítky let.

Rusko v průzkumu vesmíru hraje jednu z klíčových rolí, stejně jako ostatní vesmírné mocnosti, stejně jako USA, stejně jako Čína. Bezpodmínečně nesmíme zapomenout ani na pole Evropské kosmické agentury, které významně přispívá ke zvládnutí pilotovaného vesmíru. Roli každého člena vesmírného klubu je těžké přeceňovat. V každém případě, některé grandiózní projekty, které budou v budoucnu stát před lidstvem, budou provedeny v mezinárodní kooperaci. Protože je to velmi drahá záležitost. A každé zemi bude obtížné přidělit potřebné množství materiálních zdrojů pro projekty, jako je průzkum Marsu, Měsíce a dalších těles Sluneční soustavy.

Jak jste se rozhodl stát se kosmonautem?

Když mi bylo deset let, dostala se mi do rukou kniha sovětského dětského spisovatele Georgije Sadovnikova s názvem »Prodavač dobrodružství«. Je to velmi dobrá dětská pohádka o vesmíru. A život hlavních postav, ty události, které zažily, jsou tak zajímavě napsané, tak pestrým, dechberoucím jazykem, že jsem si to všechno chtěl prožít sám na sobě. Na vlastní kůži. Asi jako všichni sovětští chlapci a dívky, jsem slyšel hodně o vesmíru a uvědomil jsem si, že je to všechno velmi zajímavé. Že je to skvělá profese a dojmy z této knihy se promítly do mého zájmu o vesmír. A při pohledu zpět mohu naprosto přesně říci, že i přes to, že to bylo ve velmi raném věku, a i přes to, že děti v tomto věku je těžké brát vážně, když říkají, že si chtějí vybrat tu či onu profesi, to byl asi výchozí bod pro mou dnešní profesi.

Pak přišly další kroky. Život mi opakovaně uděloval lekce, které prověřovaly mou touhu stát se kosmonautem. A když se ohlédnu zpět, chci říct, že rozhodně nelituji toho, že jsem si vybral tuto profesionální cestu. A kdyby to dopadlo tak, že bych si to musel zopakovat, určitě bych to rád zopakoval.

Profese kosmonauta je spojena s rizikem. Jak reagovala vaše rodina na vaše rozhodnutí?

Jak jsem již řekl, informoval jsem rodiče o svém rozhodnutí ve velmi raném věku, ve věku 10 let, a samozřejmě, že tehdy to vážně nepřijali. Ale postupem času, když jsem šel krok za krokem cestou k dosažení svého cíle, si rodiče uvědomili, že je to všechno vážně míněno a podpořili mě, i když velmi dobře pochopili všechna rizika naší profese. Faktem je, že můj otec je důstojníkem ponorky, plavil se deset let v jaderných ponorkách, což je profese spojená s velkým rizikem. Hodně toho viděl na vlastní oči. Maminka byla vždy po jeho boku a vždy s pochopením přistupovala i k jeho profesi a ke všem profesím souvisejícím s rizikem. Proto mě rodiče vždy podporovali, nikdy mě neodradili, za což jim moc děkuji! Ale jak reagovala moje manželka, když jsem se stal kosmonautem, to, myslím, ona řekne sama:

»Když jsme se s manželem seznámili, jediné, co jsem si odnesla, bylo, že je kosmonaut. A jaká je podstata této profese, jsem vůbec netušila. A teprve když jsme začali žít spolu, viděla jsem ho každý den, jak je unavený, jaké stresující okamžiky zažívá a jak je ponořený do své profese, tak jsem si právě v tento okamžik začala uvědomovat vážnost této profese. Jak moc to mají kosmonauti těžké. Ale nikdy o tom nikomu neřeknou.«

Co jste cítil, když jste poprvé viděl vesmír a Zemi z kosmické lodi?

Poprvé jsem viděl Zemi jen pár vteřin poté, co byla naše loď vypuštěna na oběžnou dráhu. Asi nikdy v životě nezapomenu na ten pocit, na tu euforii z nejkrásnějšího a nejúžasnějšího výhledu na naši planetu. Pohled, který se mi otevřel před očima z lodi Sojuz. Bylo to tak vzrušující a tak krásné, že jsem byl doslova šťastný. V tu chvíli jsem si definitivně uvědomil, že to je přesně ten bod, kdy jsem se dostal na profesionální vrchol. Že jsem se stal opravdovým astronautem a můj první kosmický let, který tím začal, bude nyní již dotažen do konce.

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.6, celkem 23 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.