Reklama
Rozhovor Haló novin s historikem docentem Miroslavem Grebeníčkem

Lenin patří k nejvýznamnějším osobnostem 20. století

V letošním roce se připomínají nejen »kulaté« narozeniny T. G. Masaryka (7. 3. 1850), »kulaté« jsou i narozeniny Vladimira Iljiče Lenina (22. 4. 1870). Dají se ti dva mužové konce 19. a zvláště pak prvé poloviny 20. století srovnávat?

Za určitých společenských vztahů mohou lidé nezbytně cítit, myslet a jednat obdobným způsobem. Čím je však společenská realita složitější a její aspekty různorodější, tím rozmanitější je i životní postavení a aktivita jednotlivců. Skutečné osobnosti mohou pak svými povahovými vlastnostmi a postoji výrazně ovlivňovat osudy společnosti. Mnohdy je tento vliv dokonce velmi značný, což platí i o Leninovi a Masarykovi.

Jejich aktivity spadají do mimořádně složitého období společenského vývoje nejen v carském Rusku a habsburské monarchii, ale i v širším mezinárodním měřítku. Avšak poté, co Spojené státy v průběhu první světové války přerušily svou neutralitu, naděje lidstva se upřely nejen k Leninovi, ale i k prezidentu Spojených států Wilsonovi. Jejich autorita a popularita byla tehdy obrovská, i když obdiv a respekt k jednomu z nich se mnohdy spojovaly s odporem k druhému. Lenin totiž usiloval nejen o osvobození Ruska od carského despotismu, ale i o vybudování lepších společenských vztahů či socialismu. Woodrow Wilson však mluvil o protikladu autoritativního monarchismu a válečného šílenství, proti nimž postavil ideál demokracie a humanity.

S názory a představami prezidenta Spojených států zjevně souhlasil T. G. Masaryk. Ten také společně s E. Benešem koncipoval pro nově vznikající stát řadu textů v duchu amerického chápání politiky a veřejného života. Masaryk příznivě vnímal i vyjádření Wilsona k tehdejším událostem v Rusku: »Necítí každý Američan, že se potvrzuje naděje na dlouhotrvající mír, když zaslechne ohromující a povzbudivé zprávy z Ruska? Ruský národ se připojil ve své plné suverenitě a moci k národům, které bojují za svobodu, spravedlnost a mír. Bude dobrým partnerem v našem čestném svazku.«


A Masaryk?

Ten prozíravě vyzval Wilsona k tomu, aby působil na Spojence ve smyslu jistého uznání sovětské vlády, neboť mu šlo o to, aby sovětské Rusko bylo přiměřeně silné a mohlo čelit německé expanzi. Vyznával však koncepci neustále se reformující demokracie zaměřené jak proti polofeudálnímu absolutismu Rakousko-Uherska a carského Ruska, tak i proti »revolucionismu«, marxismu, komunismu či Velké říjnové socialistické revoluci. Veškerá Leninova činnost, práce ekonomické a politické i celkové zaměření jeho prací filozofických, byla však podřízena strategii a taktice revolučních bojů. Avšak i Masaryk přiznal: »Dnes sociální otázka konkrétně a prakticky je otázkou socialismu. V poměrech našich pak socialismus je hlavně marxismem.«

Pokud by se vás někdo dnes zeptal, proč vlastně stojí za to si Lenina připomínat, když jeho socialistický stát, Sovětský svaz, skončil nedobře na rozdíl od Masaryka, jehož republika, byť poloviční, stále žije – jak byste odpověděl?

Skutečný politik či dokonce státník, ať už liberál, socialista či komunista, by měl hledět hodně dopředu a brát v úvahu různé možnosti. Tato schopnost Leninovi rozhodně nechyběla. Navíc uměl přiznat chyby a nebál se mluvit i o nutnosti radikální revize socialismu. Přestože navrhl Stalina na funkci generálního tajemníka, tak po jistých zkušenostech doporučil delegátům XII. sjezdu strany »přeložit Stalina z této funkce a jmenovat do ní někoho snášenlivějšího, korektnějšího, zdvořilejšího a pozornějšího«.

Než došlo v Moskvě na I. všesvazovém sjezdu sovětů k vyhlášení Svazu sovětských socialistických republik, čímž sovětské Rusko vytvořilo užší svazek s Ukrajinou, Běloruskem a třemi kavkazskými republikami, došlo opět ke sporu mezi Leninem a Stalinem. Stalin totiž prosazoval koncepci jednotného státu, do něhož by všechny dřívější samostatné sovětské republiky vstoupily jen jako autonomní republiky, kdežto Lenin žádal federální svazek rovnoprávných států. Z té doby pochází i Leninův rukou psaný vzkaz: »Velkoruskému šovinismu vypovídám boj na život a na smrt.«

Pokud docházelo i po Leninově smrti v Sovětském svazu k deformacím, tak jejich odstraňování vždy začínalo ve jménu návratu k Leninovi. Dokonce i »hrobař« někdejšího Sovětského svazu M. S. Gorbačov, když byl dotazován na »hříchy« ruských komunistů, odpověděl jednoznačně: »Nadále si myslím, že Říjnová revoluce byla připravena objektivní situací. Země byla na pokraji katastrofy a společnost si musela zvolit mezi vojenskou diktaturou a politickými silami, které byly v ten okamžik na scéně.« K tomu dodal: »Podle mého názoru by všechno probíhalo jinak, kdyby Lenin zůstal u moci, protože prvotní hřích, který uvedl naši zemi do zhouby, spočívá ve stalinském modelu: směsice avanturismu, nesnášenlivosti, donucování.«

Ano, je to i o dějinné úloze konkrétních osobností. Konec konců se vyvíjel i samotný Gorbačov, a to od ortodoxního komunisty až do fáze těžko uchopitelného sociálního demokrata. A Boris Jelcin či mužik věčně páchnoucí vodkou, který se stal nějakým nedopatřením ruským carem? Pokud měl nějaké teoretické ideály, tak v příkrém rozporu s realitou.

Avšak Lenin svým celkovým zaměřením teoretické činnosti, vztahu ekonomiky, politiky a ideologických problémů nové etapy vývoje kapitalismu a dělnického hnutí patří k nejvýznamnějším osobnostem 20. století. Jeho práce, zejména Stát a revoluce, Materialismus a empiriokriticismus či mnohé další, sehrály důležitou roli i v podmínkách někdejšího Československa. Nic na tom nemění skutečnost, že podobné práce se dnešním vládnoucím elitám nezamlouvají. Dokonce je označují za jednu z největších pohrom moderní doby. A Masaryk? Toho prý upozadil Václav Havel, což nedávno zcela vážně prohlásil primas český Dominik Duka. K takovému tvrzení však nemá odbornou způsobilost. A tak si dovolím připomenout ono známé: Každý, kdo má jasnou mysl, ví, že i nesmysl má smysl.

Proč přes to všechno je tedy Lenin stále svítící hvězdou, a to nejen 20. století?

Proč? Protože lidstvo opět hledá novou harmonii. Řeč je o sociálním odcizení, jehož formy mají původ v kapitalistickém systému. Mnozí si dokonce kladou následující otázku: Jestliže se peníze jako takové samy nemnoží, jak si máme vysvětlit hromadění bohatství v rukách menšiny? Mnozí kritizují současný ekonomický systém s důrazem na sociální nespravedlnost a větší regulaci trhu. Právem se ozývají i varovné hlasy, které upozorňují na hluboký hodnotový úpadek kapitalistické globalizace, kdy lidská sounáležitost je nahrazována tržní degradací mezilidských vztahů, sociální citlivost a solidarita ponižující charitou, demokracie politickou a mediální šaškárnou. Jinak řečeno – spory politické, kulturní a dokonce náboženské nebyly překonány. A války? Ty jsou nadále trvalou součástí politiky. A tak i Lenin snažící se ve své době erudovaně řešit obdobné problémy může se dnes mnohým jevit jako »stále svítící hvězda«.

Jeho pomníky po Listopadu rychle zmizely. Bylo to jen kvůli reakci na minulý režim, který je stavěl někdy až ve zbytečném množství, nebo to mělo jiný, silnější podtext?

Lenin zemřel 21. ledna 1924 v Gorkách. Bylo mu padesát tři let. Lékařský posudek dospěl k závěru, že příčinou jeho smrti byl vysoký stupeň mozkové sklerózy v důsledku přemíry duševní činnosti. Na smutečním zasedání prohlásil Všeruský sjezd sovětů Leninův úmrtní den za den národního smutku. Dne 26. ledna 1924 byl Petrohrad přejmenován na Leningrad a Leninovo rodné město Simbirsk dostalo název Uljanovsk. Ve všech hlavních městech sovětských republik měly být zřízeny Leninovy pomníky. Dne 27. ledna 1924 byl Lenin uložen v mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě.

Lenin byl nepochybně velmi činorodou a ofenzivní osobností. Byl však skromný, přičemž se držel Marxovy zásady, že jejich hnutí nikdy nebude přemrštěným způsobem uznávat autoritu jednotlivce, tedy kult osobnosti.

Pravdou ovšem je, že každý dobrý úmysl se dá pokřivit. Omyly následně vznikaly nejen v důsledku nesprávného hodnocení toho, o čem vydávaly svědectví smyslové orgány. Pro mnohé ideové odpůrce byla pak i prostá pravda jenom pro smích. Navíc osudy »hrdinů« a »padouchů« se tak proplétaly, že někdy byly či jsou už navzájem takřka neoddělitelné.

Jinak řečeno, dějiny nejsou nějakým pohodlným katalogem ideálů, nýbrž pralesem různorodých skutečností. Představa, že dějiny někdejšího Svazu sovětských socialistických republik jsou jen dějinami represí, je nesmysl, který nelze akceptovat. Lidé v Sovětském svazu nejen strádali, mlčeli a předstírali souhlas, jak účelově uváděli či uvádějí političtí odpůrci leninismu, ale také docela obyčejně žili, pracovali, radovali se, vychovávali své děti, uskutečňovali své sny a ideály.

Každý ovšem hledá v minulosti »své příbuzné«. To je pochopitelné. Vždyť ve značně rozporuplném historickém vývoji nacházíme i zjevnou alternativnost jeho možností. Pak se však nelze vyhnout otázce správnosti či nesprávnosti toho či onoho konkrétního aspektu společenského vývoje.

Lenina mnozí právem považují za »revolučního génia« orientovaného na odstranění kapitalismu a jeho nahrazení socialismem. Jiní jej však dodnes považují za intrikána s diktátorskými sklony ohrožujícího údajnou demokracii. A tak zejména po rozpadu někdejšího Sovětského svazu došlo k novodobému obrazoborectví. Projevilo se to například i na Ukrajině, kde pod patronací západních mocností bylo zničeno nebo odstraněno z veřejného prostoru více než 1200 Leninových soch. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že Leninovo dílo je mnoha vzdělanými lidmi stále považováno za pevnou součást úsilí celého pokrokového lidstva o vybudování lepších společenských vztahů.

Co byste dnes z Leninova odkazu vy osobně zvlášť vyzdvihoval?

Především to, že minulost a přítomnost nejsou pouhým během věcí. Lze je různě převyprávět a také, jak to předvádějí ideologičtí fanatici z Ústavu pro studium totalitních režimů či Orwellova ministerstva pravdy, volně zaměňovat. Právě jejich »zásluhou« se historie nedávná i ta starší a s ní spojená historická paměť znovu staly ne předmětem poctivého bádání, ale objektem politické perverze a ohavné účelovosti.

A právě těmto zpupným pisálkům Lenin vzkázal: »Historické zásluhy se neposuzují podle toho, co historické osobnosti nevykonaly ve srovnání se současnými požadavky, nýbrž podle toho, jaký byl jejich přínos ve srovnání s jejich předchůdci.«

Z Leninova odkazu si dovolím připomenout i následující myšlenku: »Nyní je třeba si uvědomit nespornou pravdu, že marxisté musí brát v úvahu skutečný život, přesná fakta skutečnosti a nelpět na teorii včerejška, která jako každá teorie v nejlepším případě pouze nastiňuje to hlavní a všeobecné, jen přibližně zachycuje celou složitost života.«

Na Marxovu teorii se Lenin vůbec nedíval jako na něco definitivního a nedotknutelného. Byl naopak přesvědčen, že položila pouze základní kameny vědy, kterou socialisté musejí rozvíjet ve všech směrech dále, nechtějí-li zůstat stranou života.

K čemu by se každá revoluční levicová strana tedy měla z Leninova odkazu vrátit?

Třeba k jeho poznatku, že takzvaná »moderní demokracie není nic jiného než svoboda hlásat to, co se hodí buržoazii« či velkokapitálu. Anebo k jeho kritice »novodobých zpátečníků« halících se účelově do pláštíku vědeckosti či demokratičnosti. Pozornost si zaslouží i jeho vtipné a otevřené útoky na »panující kněžourství«. Kritizoval však i »nudné, suché omílání marxismu nedoložené téměř žádnými vhodně vybranými fakty«, které lze najít v dostupné literatuře. Na to by prý »naši zdánlivě marxističtí, ale ve skutečnosti marxismus komolící komunisté« neměli zapomínat.

Vladimír Iljič Lenin byl nesporně jedním z vedoucích teoretiků a politiků mezinárodního komunistického hnutí v období přípravy a provedení tří ruských revolucí, zakladatel a představitel prvního pokusu o vybudování socialistického státu. Byla to však především drastická zkušenost první světové války a také až neuvěřitelné utrpení obyčejných lidí, co jej přimělo vyhlásit světovou válku hladu, bídě, nezaměstnanosti a předčasnému umírání.

Ne, nebylo náhodné, že to byli především radikální sociální demokraté v Rusku, kteří na základě Leninova výkladu Karla Marxe a Bedřicha Engelse nabídli vykořisťovanému dělnictvu a všem utlačovaným principiální východisko.

I v Leninově případě se jednalo o typický přechod příslušníka inteligence na stranu dělníků, tedy proces postupného přechodu od intelektuálního pochopení teorie vědeckého socialismu k politické praxi. Jejich utrpení však stále ještě nebylo u konce. Čím silnější byli a čím blíže svým cílům, tím brutálnější odpor nepřátel byli nuceni odrážet. Přitom jim nešlo o nic jiného než o to, aby plánovitou organizací světa odstranili příčiny válek, duševní a fyzický zmatek, anarchii výroby a zavedli účelné hospodářské využití všeho a všude ve prospěch lidské společnosti.

A jak je tomu tedy s Leninovým ideálem socialismu?

Ať už bude další vývoj jakýkoli, zůstává nadčasový. Tak, jak je nadčasová a upřímná touha nezanedbatelného množství lidí po sociální spravedlnosti.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.7, celkem 265 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2020-04-21 01:29
Za naprostou většinu obětí ruské občanské války nesou vinu bílí a
jejich zahraniční sponzoři. Včetně tatíčka Masaryka.
svaty_vaclav
2020-04-21 01:01
Něco tak hloupého a tupého jako je jarprchal43, to je snad jen sen.
jarprchal43, carské Rusko bylo zbídačené a vražděné tím tvým
carem, kterému po zásluze Rusové zakroutili krkem i s celou jeho
rodinou, která se na tom zbídačování také podílela. jarprchal43, ale
piš víc, ať je vidět, jaké hlupáky za své zastánce má TOP-09 a
ODS.
jarprchal43
2020-04-21 00:51
Hajek.jiří51 – Vůbec jsem nepochopil, proč do diskuse o Leninovi
motáte Kosovo. Co jste myslel těmi Lotyši a pomníkem v Rize? Kdo ho tam
má? Carské děti? Nebo si myslíte, že Lotyši zabili carskou rodinu?
Jména vrahů jsou známá a byli to místní Rusové. A vyvraždili nejen
carskou rodinu, ale i doktora, kuchaře a služebné. Tedy proletáře,
vlastně. Kde by se taky v Jekatěrinburgu vzali Lotyši? A kozáci a
rolníci, jejichž povstání utopil Lenin v krvi, nebyli žádná
vnitřní reakce. Byli to ubožáci, kterým bolševici kradli poslední
zbytky jídla a oni se bránili, protože nechtěli umřít hlady. Tak se
nedivte, že váš příspěvek vzbuzuje zdání, že jste byl pod vlivem
jak feldkurát Katz.
rosemil71
2020-04-20 19:20
Maxi,důtka a trest smrti.Zdá se Vám to být vyvážené?Ethel byla
naprosto nevinná.
hajek.jiri51
2020-04-20 17:57
Za toho Wilda se Vám pane Prchal omlouvám, chybička se vloudí, aspoň
že mi ten Einstein a ti jiní prošli. Ale podstatu mého příspěvku
jste zjevně vůbec nepochopil, asi na to nemáte, což taky vysvětluje
styl Vaší reakce, hodný údržbáře žump po těžké šichtě navíc s
bohatými zkušenostmi s chlastem, kterými já osobně, k Vaší smůle,
bohužel nedisponuji.
slechta48
2020-04-20 17:04
Antikomunistická skvadra nýmandů hrajících si na "historiky"
opět dští oheň. Kolikpak svazků jste popsali, vědci? Především
ten, který si tu říká velkymaxmilian tady prudí jen svými výpotky
ale zkušenostmi se nepochlubí. Papouškujete prastaré sto let staré
bláboly lumpenburžoasie, zapomněli jste ještě na flanďáky kteří z
kazatelen obviňovali bolševiky z požírání vlastních dětí.
znovacek
2020-04-20 16:58
Poučný i s pomluvami. Ale když si am. prezident hraje, kdo má větší
tlačítko s Kimem, tak to již není sranda, ale knoflíková válka,
velitelem je, kdo je nej… ... To nejsou pomluvy, ale záběry TV.
svaty_vaclav
2020-04-20 16:07
V.I.Lenin vadil, vadí a bude vadit českým antikomunistům a fašistům.
I díky Leninovi mohlo Československo prožít 41 let klidného života do
puče 1989 a rozbití Československa.
reich.mir.fan
2020-04-20 15:48
Dnes a v blízké budoucnosti tíží a budou tížit řadové občany
zcela jiné věci než nejaký Iljič nebo Masaryk.Jen aby se za pár
měsíců nezačal hledat paragraf pro vinníky ekonomické krize.Bureš to
svede na zelený mozek,červenou mikinu a všechny komunistické poslance
kteří mu v parlamentu pro všechno zvedli ruku.To bude pro KSČM odměna
a poděkování za tu tzv.státotvornost.
jarprchal43
2020-04-20 15:32
hajek.jiri51 - Z vašeho opileckého blábolení (vy pijete už po obědě?
To jste dřív nedělával) jsem si toho moc nepřebral. Ale rád bych vás
upozornil, že Oscar Wilde zemřel roku 1900. Lenin v té době seděl na
Sibiři ve vyhnanství a znalo ho tak akorát pár soudruhů a možná i ta
slečna, co ho nakazila syflem.
rosemil71
2020-04-20 15:23
Dobře Maxi,když už reagujete Vy,odpovím Vám.Žádná teoretická
možnost,Ethel byla popravena protiprávně.To je naprosto bezpochybně
prokázáno.A Julia práskl pod nátlakem vlastní bratr(či
bratranec,nechce se mi to dohledávat).Tak buďte prosím objektivní.
hajek.jiri51
2020-04-20 15:09
V Kosovu taky "vyvraždili Srbové statisíce Albánců" nebo
snad ne? Lenin a Ruská revoluce se musela bránit surovým útokům zbytku
světa a vnitřní reakce. Ty, kteří se opovážili odstranit
samoděržaví zabíjeli jako dobytek. Tak se museli bránit, to snad
pochopí i vůl. A jestli byli romanovské děti zastřeleny, Lotyši
(dodnes mají v Rize obrovský pomní), na přímý Leninův rozkaz, je
spíš notoricky omílané jak známé. Faktem ale je, že Lenina uznávali
a respektovali takoví lidé jako Albert Einstein, Oscar Wilde a jiní. A
to byli lidé známí svým pronikavým kritickým myšlením. Tak že
nějaký Jaroslav Prchal ...
jarprchal43
2020-04-20 13:58
Na přímý Leninův příkaz byla vystřílena carská rodina včetně
dětí, to je notoricky známo. Za jeho života bylo brutálně potlačeno
povstání donských kozáků (zahynulo nebo bylo deportováno až půl
milionu lidí), potlačena vzpoura kronštadských námořníků. Zavedl
popravy bez soudů. Nechal krvavě potlačit několik rolnických
povstání. V letech 1921–1922 zahynulo při potlačení povstání
rolníků v okolí Tambova čtvrt milionu lidí v důsledku bojů, poprav a
internace v koncentračních táborech. V roce 1922 vyzval tajnou policii k
vraždění kněží „Čím větší množství reakcionářských
kněží a reakcionářské buržoazie bude v této záležitosti
zastřeleno, tím lépe,“ pravil. A ještě jeden citát, který
dokresluje jeho charakter: „Ochraňovat naši mladou republiku zavedením
a prováděním tvrdých potlačení, odstranit všechny viníky a
podezřelé nebo ty, kteří by mohli být podezřelí, dát do
koncentračních táborů, vytvořit rudý teror, potrestat smrtí všechny
osoby pokládané za vinné a členy jejich rodin dát do koncentračních
táborů k tomu účelu zřízených. (V. I. Lenin v dopise z roku 1918)
jmarek3
2020-04-20 13:54
Považuji Lenina za největší osobnost nejen 20.století. Však ono se
časem ukáže, co Lenin udělal pro Rusko.Chudák Gorbačov.
rosemil71
2020-04-20 13:21
Pane Prchale,vás za blbce nepovažuji,ač máme rozdílné
názory.Teror,popravy,jak píšete,jsou někde věrohodně doloženy?Snad i
ano,ale co potom Mc Carthyovské politické popravy v USA?O tom se mlčí?
jarprchal43
2020-04-20 11:36
Srovnávat bytostného demokrata T. G. Masaryka s komunistickým
diktátorem V. I Leninem je opravdu komunistická nehoráznost. Sovětští
komunisté, pokud vůbec kdy nějaké deformace napravovali, se nemohli
vracet k Leninovi, protože on je začal. Teror a popravy, to byl jeho
vklad do dějin komunistického hnutí. Škoda, že se tohoto blábolu
nedožil Gottwald. Ten by vám chlapci za srovnávání Lenina s Masarykem
ukázal, zač je toho loket.
tonytonda1
2020-04-20 10:05
Ja, Herr stieglitz, a Churchill alkoholik a narkoman atd, že? Lidi hloupý
a malý prostě posuzujou svět a osobnosti podle svý malý hlouposti. Ale
to těm skutečnejm osobnostem, který něco dokázaly, je jedno za života
a po smrti taky.
1 | 2
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.