Rozhovor Haló novin s předsedou Slovensko-ruské společnosti Jánem Čarnogurským

Kauza Koněv otevřela Pandořinu skřínku

Mnozí občané České republiky, zejména Prahy, jsou rozezleni, jak podlým způsobem radnice Prahy 6 v čele se starostou Ondřejem Kolářem »pod rouškou koronaviru« odstranila sochu maršála I. S. Koněva z veřejného prostranství. Jak vás tato věc zasáhla?

Zapadla mi do celkového obrazu pražskej komunálnej politiky – ako sa hovorí na Slovensku – ako gadžovskej politiky.

Slovensko-ruská společnost zaslala vloni vedení Prahy 6 dopis, v němž vyjádřila zájem o odkoupení sochy. Jaká byla reakce radnice – odhlédnu-li od toho, že byla evidentně zamítavá?

Trvalo nejaký čas, než sme dostali odpoveď na našu ponuku. Prvá odpoveď bola skôr neurčitá. Teraz som dostal ďalší list od Mgr. Jana Lacinu, vicestarostu Prahy 6 (místostarostu), ktorého starosta Ondřej Kolář poveril »manažovaním« (môj výraz) záležitosti sochy. Mgr. Lacina píše, že na jeho návrh z 2. apríla (dubna) rozhodla Rada Prahy 6 o 10-ročnej zápožičke sochy Muzeu paměti 20. století. Čo sa stane so sochou potom, Mgr. Lacina v liste nepíše.

A pokud by váš záměr vyšel, jak byste se sochou naložili?

Keby Praha 6 pristúpila na náš návrh, vypísali by sme na Slovensku súťaž o ponuku miesta, na ktorom by bola socha (pomník) umiestnená. So samosprávou Prahy 6 by sme sa dohodli na českom súdnom znalcovi z odboru umeleckých diel, ktorý by ocenil sochu (pomník). Následne by sme požiadali Ministerstvo vnútra SR o zápis verejnej zbierky podľa zákona č. 162/2014 Z. z., o verejných zbierkach, do registra verejných zbierok a začali by sme zbierať peniaze na zakúpenie sochy. Za tú dobu by sme sa alebo dohodli s Prahou 6 na úschove sochy asi na pol roka, pokým budú vybavené všetky technické podmienky, alebo by sme na tú dobu previezli sochu (pomník) do prechodnej úschovy na Slovensko. Po postavení sochy na vybranom pozemku na Slovensku by sme ju slávnostne odhalili. Všetko by sme robili na základe konzultácií s veľvyslanectvom Ruskej federácie v Prahe a v Bratislave.

Jak se zapsal maršál Koněv do dějin Slovenska?

Maršal Konev velil armádnemu zoskupeniu, ktoré sa od 8. septembra 1944 prebíjalo cez karpatský priesmyk Dukla na pomoc Slovenskému národnému povstaniu. Vtedy mu podliehal aj Československý armádny zbor.

Když v pátek 3. dubna byla socha na pražském náměstí Interbrigády sejmuta z podstavce, informovala o tom také slovenská média?

Veľmi stručne. Niektoré médiá (SME, Hlavné správy) informovali aj o tom, že Slovensko-ruská spoločnosť ponúkla odkúpenie sochy a prevezenie na Slovensko.

U nás se rozmohl takový nešvar: u historické osobnosti, vítěze druhé světové války, který se znelíbí, se vytáhnou peripetie poválečné - maďarské povstání, berlínská zeď, dokonce prý průzkum před vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa. A tím se zásluhy ve druhé světové válce zcela potlačí. Asi to není v pořádku.

Všetky okolnosti (poválečného života I. S. Koněva – pozn. aut.), ktoré spomínate, nemusia byť pravdivé. Druhá vec je, že maršal Konev bol vojak a jednoducho dostal rozkaz (napr. maďarské povstanie), ktorý musel splniť. Ale kauza Konev už aj tak otvorila Pandorinu skrinku. Ruské médiá začali uverejňovať, ako Československí legionári v Rusku v mestách, ktoré zaujali, popravovali vojnových zajatcov a civilov, spolu ide o tisíce ľudí. Do médií sa vrátila zmienka, že v Prahe postavili v roku 1955 najväčšiu sochu Stalina na svete. V médiách na Slovensku premietli zábery plného Václavského námestia v roku 1942 po atentáte na Heydricha, keď desaťtisíce ľudí smútili za Heydrichom. Obávam sa, že takto to pôjde ďalej.

Má logiku, aby maršál v důchodovém věku přijel spolu s dalšími hrdiny války provádět v Československu údajnou rozvědku, když Československo i Sovětský svaz byly od roku 1955 ve stejném vojenském paktu a Sověti museli znát rozložení čs. branných sil? Z toho je Koněv obviňován.

O Konevovej návšteve v Prahe v roku 1968 som sa dozvedel až teraz v rámci polemiky o jeho soche. Pochybujem, že by Sovieti potrebovali Koneva na rozviedku pred okupáciou Československa.

Zajímavé je, že v květnu 1970 maršál Koněv nepřijel do Prahy převzít titul Hrdiny ČSSR. Historik Jiří Fidler soudí, že nesouhlasil se vstupem vojsk v roce 1968. Pokud nesouhlasil, proč by prováděl před tím v květnu 1968 rekognoskaci? Není to protimluv?

Rozhodujúci je fakt, že Konev neprišiel do Prahy prevziať si vyznamenanie Hrdina ČSSR. Do ďalších úvah sa nechcem púšťať.

V rámci Bratislavsko-brněnské operace byla 4. dubna 1945 osvobozena Bratislava. Jak si slovenská metropole připomněla 75. výročí tohoto osvobození Rudou armádou v »době koronavirové«?

Po iné roky sa koná na vojenskom cintoríne na Slavíne slávnosť aj za účasti ústavných činiteľov. Tento rok slávnosť nikto neorganizoval, ale samostatne (s malým sprievodom) prišli na Slavín položiť kvety predseda vlády Igor Matovič, predseda parlamentu Boris Kollár a množstvo ľudí v malých skupinkách. Vzdanie úcty a vďaky sovietskym vojakom sa už dostalo do povedomia ľudí na Slovensku. Spojte si to aj s našou angažovanosťou vo veci sochy maršala Koneva v Prahe.

Měl jste vy osobně jako představitel Slovensko-ruské společnosti i jako občan možnost položit někde květiny?

Ja som tiež položil kvety a zapálil kahanec na Slavíne, aj keď až nasledujúci deň 5. apríla, pretože 4. apríla som mal povinnosti.

Vysílá RTVS (Rádio a televize Slovenska) ve výročí osvobození nějaké vhodné pořady, filmy s válečnou tematikou, které přiblíží osvobození divákům, občanům?

Áno, Slovenská televízia vysiela v tomto čase viac programov, viažúcich sa na vojnu a na prínos Červenej armády k nášmu oslobodeniu, ale priznám sa, že pozerám málo televíziu, preto určitejšie neviem odpovedať na vašu otázku.

V uplynulých dnech zemřel profesor Zdeněk Jičínský. Setkal jste se s ním ještě v únoru na půdě Slovenského domu v Praze na společné akci, to jsme jej na veřejnosti viděli naposledy. Jaká je vaše vzpomínka na něho?

Na Zdeňka Jičínskeho si spomínam veľmi dobre. Možno som sa s ním stretol ešte na Právnickej fakulte v Prahe v roku 1969, keď som tam študoval, ale od listopadu 1989 sme sa stretávali najskôr v Laterne magike a potom pri rôznych prípravách na rokovanie disidentov s vládou. Zdeněk poznal niektoré nepísané pravidlá usporiadania Československa. Napríklad on vedel, že Česi obsadzujú Federálny najvyšší súd a Slováci Federálnu generálnu prokuratúru. Je mi veľmi ľúto za Zdeňkom a nech mu je zem česká ľahká.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.4, celkem 77 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.