Rozhovor Haló novin s Martou Semelovou, předsedkyní Odborné sekce školství ÚV KSČM

Musí jít především o zdraví dětí

V současné době probíhá diskuse o tom, kdy a za jakých podmínek děti půjdou do školy. Už jsem slyšel více termínů. Ministr Plaga oznámil termín 25. květen. Někteří pedagogové jsou pro pozdější datum. Které byste preferovala vy?

Nejde o to, co bych já osobně preferovala. Jde o zdraví, a proto hlavní slovo musí mít krizový štáb. V něm jsou odborníci, kteří znají rizika, mají potřebné informace, analýzy a výhledy do budoucna. Klíčová proto musí být jejich doporučení, ne petice a výzvy k otevření či naopak ponechání zavřených škol do září. Na ministerstvu školství je, aby včas vydalo jasné a jednotné pokyny, vycházející z podmínek a možností škol.

Pokud jde o termín, tak ano, bylo zveřejněno, že žáci prvního stupně půjdou do školy 25. května, docházka má být ale dobrovolná. Žáci druhého stupně, s výjimkou deváťáků, pro něž se nově uvažuje o individuálních konzultacích, nastoupí pravděpodobně až v září.

Nemáte strach, že – pokud se COVID-19 nezastaví – přílišné soustředění žactva ve škole bude znamenat jejich ohrožení?

To musí posoudit zdravotníci, hygienici a epidemiologové. Já si spíš nejsem jista, jestli budou školy schopny zabezpečit požadované podmínky prostorové, hygienické, personální, mimo frontální výuku nošení roušek, vzdálenost mezi dětmi, zamezení kontaktů. Do toho část dětí se dál bude učit doma, část bude ve školní skupině. Kdo a jak tam bude zajišťovat výuku? Učitelé, kteří se denně věnují výuce na dálku, opravám, vysvětlování učiva, konzultacím on-line?

Za další: co když se k docházce přihlásí z každé třídy pět dětí, budou ročníky pospojované? Nejasnosti jsou i kolem dobrovolné docházky. Když dítě jeden den do školy přijde a druhý den ne, má ho škola shánět? Kdo za něj v tu chvíli zodpovídá? K tomu jsou z docházky předem vyloučeni ti, kteří žijí ve společné domácnosti s někým, kdo patří k ohroženým skupinám (např. starší 65 let, osoby s různými zdravotními problémy apod.).

Nebylo by skutečně lepší tento rok odepsat a začít s čistým stolem 1. září, tedy pokud jde o základní školy?

Je to jedna z možností. I když jsem si vědoma, v jak složité situaci jsou rodiny i učitelé. Zaslouží si obdiv, ocenění a poděkování.

Těch pár týdnů ale také mnohé ukázalo. Potvrdilo se, že chybí jednotné osnovy. Kdyby existovaly, usnadnila by se příprava, zadávání a realizace výuky, a to i televizních vzdělávacích pořadů určených žákům jednotlivých ročníků (např. »UčíTelka«).

Výrazněji se projevily sociálně ekonomické rozdíly rodin. Možnost internetového připojení, počítač, vzdělání rodičů, podnětnost prostředí. Rozdíly jsou i mezi školami, zvlášť v počítačovém vybavení, aplikacích, programech, schopnostech využívat ICT.

Určitě bude nezbytná úprava vzdělávacích plánů pro první pololetí příštího školního roku. Učitelé budou muset víc než jindy po prázdninách věnovat čas tomu, co který žák umí, zaměřit se budou muset na vyrovnávání rozdílů, opakování a procvičování učiva.

Jde ovšem i o střední a vysoké školy. Nemyslíte, že tady by se mělo postupovat benevolentněji?

Je pravda, že v tomto případě už se jedná o dospělé či téměř dospělé lidi a také nejde o povinnou školní docházku. Dovolte však nejdřív, abych vyjádřila poděkování. Studentům i jejich pedagogům, kteří pomáhají v nemocnicích a dalších zdravotnických a sociálních zařízeních, při testování, při výrobě a distribuci ochranných pomůcek, léků, potravin, těm, kteří se pustili do výzkumu a vývoje nových masek a respirátorů, prostě všem, kdo dobrovolně přiložili ruku k dílu.

A nyní k vaší otázce. Pokud jde o vysoké školy, tam začalo rozvolňování opatření už 20. dubna pro ty, kdož dokončují vysokoškolské studium. Následovalo otevření vysokých škol ostatním studentům, kteří potřebují konzultace, zkoušky, klinickou a praktickou výuku. Podle harmonogramu bude od 11. května možná přítomnost studentů závěrečných ročníků středních škol, konzervatoří a vyšších odborných škol, především k přípravě na maturitu, závěrečné zkoušky a absolutorium.

Koronavirus nechme stranou. Jsou i jiné školské problémy. Především mám na mysli přepisovanou výuku historie. Současným přepisovačům dějin se zatím daří. Myslíte, že jsme my, kteří víme, jak to bylo, v něčem zaspali a dali jim tak do ruky možnost využívat lží a polopravd? Co podle vás bychom měli dělat?

Máte pravdu. Přepisování historie má za cíl vymazání paměti národa a cílí především na mladou generaci. Naše Odborná sekce školství ÚV KSČM se tomuto problému dlouhodobě věnuje. Nedávno jsme zveřejnili výzvu určenou pedagogům, vychovatelům, politikům a médiím, ale především všem slušným lidem k obraně historické pravdy. Vyjádřili jsme protest proti falzifikaci dějin, zvlášť v souvislosti s objasňováním příčin, průběhu a výsledků druhé světové války a s hodnocením let následujících. Odsoudili usnesení Evropského parlamentu »O významu evropské paměti pro budoucnost Evropy«, jímž je obviněn Sovětský svaz z toho, že zapříčinil, stejně jako Německo, druhou světovou válku, a staví na stejnou úroveň komunistickou a nacistickou ideologii. Vyzývá také k politickým zásahům do výuky a k likvidaci pomníků osvoboditelů. Jak vidno, někteří pražští politici si toto usnesení okamžitě vzali za své.

Blíží se osvobození, kdy vojska, jimž velel maršál Koněv, vstoupila do našeho hlavního města. Když jsem naposledy slyšel pana Lacinu, radního z Prahy 6, tvrdil, že Rudá armáda vstoupila do již osvobozené Prahy. Vy ho přece jen trochu ze zastupitelské práce znáte, proč on a pan starosta Kolář tak lžou? Protože pouhá nenávist mně k tomu nějak nedostačuje...

Stydím se za tyto pražské politiky. Za starostu Koláře, primátora Hřiba, radního Lacinu, řeporyjského starostu Novotného. Jejich znevažování rozhodující role Rudé armády při osvobozování od německého nacismu, nestydaté urážky maršála Koněva, provokace s přejmenováním náměstí Pod Kaštany na náměstí Borise Němcova, rozhodnutí postavit pomník vlasovcům, to všechno je plivnutím do tváře těm, kdo pokládali své životy, abychom my mohli žít.

Váš názor na odstranění sochy maršála Koněva znám. Ale co jste říkala, když ho v době zákazu pobytu na veřejnosti nechalo vedení šesté pražské radnice odstranit?

Je to hanebný čin všehoschopných politiků, pro něž nemám slušných slov. Čiší z nich fanatická nenávist a neváhají převrátit nejsvětější lidské hodnoty. Pravdu vydávají za lež a lež za pravdu, hrdiny za vrahy a vrahy za hrdiny. A pokud jde o zneužití nouzového stavu, které mělo za cíl zabránit občanům protestovat, takto se chová jen darebák, byť s řetězem starosty na krku.

Divíte se ruské reakci, i když, podle ministra zahraničí Petříčka a vlastně i prezidenta Zemana, byla přehnaná?

Ruské reakci se nedivím. Naopak – nerozumím tomu, proč se někdo nad reakcí Ruska pozastavuje. A pokud jde o ministra zahraničí Petříčka, který v zahraniční politice zkazil, co mohl, a který nehnul prstem, aby odstranění sochy maršála Koněva zabránil, tak ten by měl mlčet! Stydět by se měli i další, kteří zbaběle strčili hlavu do písku a dělali, že se jich to netýká - ministr kultury, ministr obrany, premiér české vlády. Neudělali vůbec nic!

Prý se starosta Kolář nyní musí bát o život, protože mu, zřejmě »levicová spodina«, jak odpůrce odstranění pomníku nazval pan Lacina, vyhrožuje smrtí. Musí se starosta skutečně tak bát levice, anebo si podle vás vymýšlí další lži? Narážím na ty doprovodné cedulky, které byly z jeho vůle připevněny na podstavci pomníku. A ostatně pokládáte se za spodinu?

Myslím, že tyto pubertální výlevy svědčí o inteligenci a charakteru člověka, z něhož toto vypadlo. Je to ubohost. Stejně jako dodatkové desky, které měly přispět ke lžím o minulosti. A pokud jde o starostu Koláře, ten se zřejmě bojí neustále, a to především vlastních občanů, když nechal odstranit pomník v době nouzového stavu, jen aby tam lidé nemohli přijít a vyjádřit se k jeho nestoudnému chování.

Je doba, kdy se nemůžeme shromažďovat. Dotklo se to Prvního máje a dotkne se to i 9. května. Jak si tedy budete 75. výročí osvobození připomínat?

Májové dny – 1., 5., 9. květen. Rozkvetlé šeříky připomínají boj za mír, za práci a důstojný život, za lidskou solidaritu. Letos se opravdu nebudeme moci sejít na prvomájových manifestacích, ani se nebudeme moci ve větším počtu poklonit těm, kteří bojovali za naši svobodu. To však neznamená, že nepoložíme květiny k pomníčkům, které jsou rozeseté po celé naší zemi.

Učiní tak i pražští komunisté spolu s členy vlasteneckých organizací a s občany hlavního města, kteří nezapomínají. Tradičně položíme květiny u mostu Barikádníků, na Kobyliské střelnici, u Pečkova paláce, na místě bývalého smíchovského tanku, »u Koněva« a na mnoha dalších místech. V Den vítězství 9. května si pak za KV KSČM Praha připomeneme 75. výročí osvobození ve 12 hodin na Čestném pohřebišti padlých rudoarmějců na pražských Olšanech.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.4, celkem 84 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.