Rozhovor Haló novin s Karlem Srpem, předsedou Jazzové sekce

Nikdo neodpáře, že Prahu a většinu republiky zbavili fašistů sovětští gerojové

Právě tento den slavíme výročí poslední větší bitvy na evropském území, bitvy u Milína. Můžeme tedy rekapitulovat. Většina země však slavila den vítězství 9. května. Kde vás a vaše rodiče zastihlo osvobození? Jak vaši předci vůbec prožívali konec války?

Vzpomínám: Za oknem školy někdo volá. Učitel otevře a pak: Běžte domů, je konec války. Psal se 5. květen 1945. Všichni jsme začali trhat německé učebnice. Utíkali jsme domů a křičeli: Budou pomeranče, citróny, banány, čekuláda – tedy o čem jsme slýchali od rodičů.

Táta už pár dnů předtím prchnul z rozbombardovaných Drážďan. Předtím snad kopal v Rakousku zákopy. Všichni čeští mužští byli povinně odvedeni pod hrozbou zastřelení. Táta měl 5. května pušku a vstoupil do komunistické strany. Zůstal v ní až do smrti v roce 1988. Strýc Koudelka byl opravdovým partyzánem. Maminka se vrátila z tzv. nucených prací, kam byla odsouzena za sabotování práce pro Říši.

Prvým zavřeným v naší rodině byl strýc. Již v roce 1913 za urážku císaře pána. Pak byl patnáct let poslancem za Českoslovanskou sociální demokracii v parlamentu, jenž sídlil v dnešním Rudolfinu. Němci jej zavřeli hned v dubnu 1939 a umlátili v Osvětimi. Zatím posledním zavřeným v rodině jsem byl já…

Máme být vůbec někomu za naše osvobození vděční, když podle dnešních představitelů pražských radnic se hlavní město osvobodilo samo?

Buďme objektivní: Část občanů geneticky nemůže osvobození Rudou armádou spolknout. Vždyť náckové měli v posledních předválečných dobách nejvíc hlasů ve volbách. Vyhráli demokraticky, stejně jako komunisté v roce 1946. Neodpustitelné však je, že posledních deset let někteří tzv. současní činitelé překrucují neměnnou historii zcela programově. Posledních třicet let nikdo nemůže říci, že je mu bráněno ve studiu čehokoliv. Magické je, kolik plastikových lhářů se vyrojí vždy k nějakému účelu. Katastrofou, ne-li masakrem, je školní dějepisectví – a zcela zbytečně. V Jazzové sekci pořádáme druhým rokem Valdštejnské besedy postavené právě na realitě minulosti. Chodí ještě neplnoletí studenti – mlčí a zírají. Jsou však dychtiví a již dokážou oponovat.

Je ovšem doba odstraňování pomníků osvoboditelů, narušování památníků padlých za naši svobodu, neudržování památníků zavražděných, například na Barrandově, kde dokonce jsou připomínáni ti, kteří byli zavražděni v této lokalitě ještě 9. května, zároveň je však doba, kdy se staví pomníky nebo památníky naší nesvobody či dokonce zrádců. Mám na mysli nejen Mariánský sloup na Staroměstském náměstí či památník vlasovců v Řeporyjích, ale i třeba pomníky sloužící ke glorifikaci habsburské éry, ať již jde o Marii Terezii, Františka I. či prosazovaný památník generála Radeckého. Co vy na to?

Cokoliv kladného bych napsal o maršálovi Koněvovi nebo o prostém pěšákovi Rudé armády, by bylo mimo tento deník označeno za pobuřování, vyzývání k protizákonnosti a obdržel bych předvolání na policii. Naštěstí nikdo neodpáře, že Prahu a většinu republiky zbavili fašistů sovětští gerojové – a to na základě dávno dohodnuté demarkační čáry vítězných velmocí. Kdyby Západ necelý rok před koncem války neotevřel druhou frontu, Sověti by zabrzdili až u Gibraltaru.

Otřesná je v tomto směru i bývalá sovětská propaganda. Mám na mysli i Ozerovovo dobytí Berlína, které jsme mohli zhlédnout v minulých dnech na ČT. Ono to všechno nebylo tak jednoduché. Nedosahuje však TV show tzv. politiků z TOP 09, ČSSD, oněch tzv. Pražáků a pár dalších – to vypínám zvuk.

Nemoc COVID-19 zabránila, aby se konaly větší vzpomínkové akce. Jak vy osobně jste oslavil výročí osvobození anebo, jak se dnes říká, konce druhé světové války?

Antiruská propaganda se míjí účinkem. Mluvčí nejprve projdou ideologickou a pak kosmetickou maskérnou, upraví si kravatu a zkroutí ksicht jak na zádi Titaniku. Jsou ubozí, směšní a dobře placení. Čekají, že si jich někdo všimne – aby u poslaneckého řízku za dvacku mohli prohodit: Zase vo mně psali. Ostatně ani řada poslanců či dokonce ministrů vládních stran se nechová jinak.

Nejste poněkud subjektivistický?

Chtěl jste slyšet můj názor? Chtěl. Tak jsem odpověděl, jak si to myslím.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.7, celkem 70 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


onvr
2020-05-11 22:43
stieglitz....Kdy vás pustili? Měl by jste se vrátit. Léčba očividně
nezabrala! Bude zapotřebí změnit medikaci.
stieglitz
2020-05-11 20:06
A značná část z nich zde zemřela na otravu alkoholem
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.