Rozhovor s dr. Michaelou Pixovou, geografkou a vysokoškolskou pedagožkou, jednou z organizátorek »on line« klimatické konference

Každý pro změnu nazírání na ochranu klimatu můžeme něco udělat

V minulých dnech se konala »on line« klimatická konference. Jaký byl její smysl?*

Šlo o tiskový briefing, který byl spojený se křtem několika nových osvětových materiálů, jejichž cílem je zlepšení informovanosti české veřejnosti v oblasti změny klimatu a jeho ochrany. Akce se kvůli pandemii odehrála »online«. Chtěli jsme tímto způsobem tak trochu nakopnout diskusi směrem ke klimatu, protože se na něj kvůli pandemii tak trochu poslední dobou zapomnělo. Jenomže zatímco koronavirus v Ćesku zatím nenapáchal až tak zásadní škody, sucho kolem sebe vidí každý z nás. Teď »zaplaťpánbůh« trochu pršelo, ale ten problém je opravdu markantní a je nutné, abychom ho začali okamžitě efektivně řešit. Zajímavé však je, že podle průzkumů se veřejnost klimatické krize a sucha velmi bojí, dokonce víc než koronaviru či ekonomické recese, zároveň však ví jen málo o příčinách a souvislostech těchto problémů. A neinformovaný člověk těžko může svým jednáním něco změnit. Proto vznikla naše brožura Klimatická krize, která vyvrací základní mýty o klimatu a jeho ochraně, a uvádí je na pravou míru, dále také kniha Ochrana klimatu od Jana Hollana a Yvonny Gaillyové, kterou vydala naše členská organizace Ekologický institut Veronica, dále pak kurz pro učitele o tom, jak učit o změně klimatu, která je z dílny Člověka v tísní. Pak jsme také chtěli upozornit na velmi dobré články od Vojtěch Pecky a Tadeáše Michalíka, které vyšly na A2larm a jsou velmi zevrubné a čtivé. Nakonec se do křtu na poslední chvíli vešel i nový dokumentární film Česko chrání klima od naší další přidružené organizace – CI2. A jsme moc rádi, že jsme celou akci mohli udělat ve spolupráci s Informačním centrem OSN v Praze, se kterým velmi často spolupracujeme, protože OSN celkem pochopitelně klima hodně leží na srdci a máme v nich proto v tomto ohledu důležité spojence.

Podle některých politiků, např. prezidenta Trumpa či Václava Klause, a dokonce prezidenta Zemana, je »změna klimatu« vzhledem k lidskému počínání nesmysl. A na vše má vliv pouze pravidelné střídající se období klimatických změn. Proto bychom se neměli vzrušovat, či dokonce bát?  Mohou mít přece jen kus pravdy?*

Kus pravdy mají v tom, že klima opravdu není neměnné, měnilo se vždy, ale v historii planety Země šlo o cykly trvající tisíce let. Příroda se na ně tehdy stihla adaptovat. Současná změna klimatu nemá v historii obdoby, za pouhých 200 let se oteplilo o jeden stupeň a to oteplení zcela koreluje se všemi dalšími ukazateli, které souvisí s činností člověka, ať už jde třeba o zvyšující se koncentraci oxidu uhličitého vznikajícího spalováním fosilních paliv, která jsme začali v obrovské míře spalovat teprve až od vzniku parního stroje, nebo co se týče třeba růstu světové ekonomiky, HDP, spotřeby přírodních zdrojů, míry deforestace – odlesňování - , a mnohých dalších.

Na konferenci se mluvilo o mýtech a faktech o stavu planety. Takže s jakými mýty se musíme potýkat? 4.A jaká jsou skutečná fakta?*

Ty hlavní mýty tvoří zároveň názvy kapitol v naší brožuře Klimatická krize! Mýty a fakta o stavu planety. Je to především ten, který už jste naznačil v souvislosti s Václavem Klausem, tedy že je současná změna klimatu přirozený jev, ke kterému dochází bez ohledu na vliv člověka. Nebo že nás pár stupňů navíc nemůže zásadně ovlivnit, či to, že beztak přichází doba ledová. Paradoxní je, že v tomto období by se ve skutečnosti planeta měla ochlazovat, a ona se navzdory tomu stále otepluje. Další mýtus je to, že oxid uhličitý tvoří jen malou součást atmosféry bez zásadního vlivu. Další je, že se změnou klimatu nemá cenu bojovat, že se na ní jednoduše musíme adaptovat, a že to máme dělat hlavně sázením stromů. Stromy přitom při zvyšující se teplotě brzy nebudou schopné na mnoha místech naší planety přežít, takže zásadní je především přestat spalovat fosilní paliva a tím přispívat k dalšímu oteplování. Další mýtus je, že je klimatická krize alarmistický hoax, poplašná zpráva, nebo že Česko platí v plnění Pařížské dohody k premiantům. Je to spíš naopak. Také se říká, že emise Česka jsou zanedbatelné, ale když je přepočtete na obyvatele, zjistíte, že jsme jedni z nejhorších znečišťovatelů světa. Vždyť u nás skoro polovinu elektřiny vyrábíme z uhlí a města jsou zamořená smogem z aut. Je mylné se také domnívat, že studenti a studentky by místo stávkování měli hlavně chodit do školy a tam se připravovat na to, jak jednou planetu zachrání. My už dnes dávno víme, co planetu ničí a jak odvrátit katastrofu, ale kvůli držitelům ekonomické a politické moci se tak jaksi neděje. Po celém světě tisíce klimatologů bijí na poplach a vlády je ve větší či menší míře ignorují nebo na jejich varování reagují zcela nedostatečně. Protest je tak jediný nástroj, který studentům a studentkám zbývá. Pak panuje mnoho chybných informací o tom, jak ekonomicky nevýhodné je přecházet na udržitelnou ekonomiku – to platí ovšem pouze za předpokladu, že jsme ochotní nadále fungovat na dluh budoucnosti a na úkor příštích generací. A myslím to doslova tak, že náš nynější blahobyt dost možná způsobí, že tady žádné další generace už vůbec nemusí být. Zároveň však chápu, že ten blahobyt je dost nerovnoměrně rozdělený ve společnosti, a nejvíce z něj samozřejmě profitují opět ti, kteří zároveň k ničení klimatu nejvíce přispívají. Dalším mýtem mimochodem je i to, že klimatické hnutí chce chudé lidi ještě víc ožebračit skrz drahou energii apod. Skutečnost je taková, že obnovitelné zdroje aktuálně poskytují nejlevnější energii a navíc si je lidé mohou pořizovat sami, nebo na komunitní či obecní úrovni, zatímco stát, alespoň ten český, prosazuje ta nejdražší a nejvíce centralizovaná energetická řešení, na které veřejnost doplatí, zatímco lidé s mocí z nich budou profitovat. A tak bychom mohli pokračovat. Koho to víc zajímá, může si brožuru stáhnout na stránkách Klimatické koalice.

Myslíte, že emotivní vystupování švédské školačky Gréty může nějak ovlivnit veřejné mínění k lepšímu postoji ke klimatu?*

Asi jak koho. Rozhodně se jí povedlo mobilizovat několik milionů lidí po celém světě, což je dost úctyhodný počet lidí. Jiné zase mobilizovala tím, že v nich vyvolala negativní emoce, které většinou pramení z jejich vlastního potlačovaného strachu a nejistoty. Nebo jednoduše odmítají převzít dospěláckou zodpovědnost a podívat se pravdě do očí, je pro ně snazší žít v nějaké iluzi, jako nějaké děti. A i prostřednictvím negativních reakcí může Greta dost solidně veřejné mínění měnit. Když už nic jiného, i ti, kteří jí odmítají, jsou nuceni se o klimatu alespoň bavit, zatímco v minulosti se mohli tvářit jako kdyby ani žádné klima neexistovalo, a dál žít ve falešné představě, že člověk žije jaksi mimo přírodu a nezávisle na ní.

Máme však v Česku dostatek informací o skutečném stavu naší planety a o existenciální potřebě přejít na udržitelný způsob života? *Nebo je tomu naopak?

Že jich máme dostatek, si bohužel nemyslím. Spíše je tomu opravdu naopak. Informací je tady totiž pořád málo. Dostatek jich má jen ten, kdo ovládá cizí jazyky a čte zahraniční zdroje. Také proto vznikla naše brožura, ve značně zkrácené verzi, abychom lidi zbytečně neodradili velkým množstvím textu. Ony tu jsou i jiné knihy, třeba překlady knih Naomi Klein, Billa McKibbena, nebo některých českých klimatologů, jenže to si přečtou jen přesvědčení a převážně lidé, kteří se v problematice na nějaké úrovni už orientují. Pro běžného čtenáře tu jsou hlavně články v novinách, které jsou dost často psané bagatelizujícím způsobem, s cílem moc nestrašit, nebo nedávat vše dostatečně do souvislostí. Třeba Česká televize má docela dobré klimatické zpravodajství, jenže co si pak má člověk myslet o zbytku jejich vysílání, když v tom klimatická krize vůbec nepředstavuje žádný důležitý meta-rámec? Proč třeba předpověď počasí už dávno neposkytuje k předpovědím komentář, který by reflektoval vliv klimatických jevů? Jak dlouho se ještě budou televizní rosničky tvářit, že je to prima, když nás v únoru čeká slunečný den o 17 stupních Celsia, nebo když uprostřed dubna hlásí už tři týdny v kuse počasí bez oblačnosti a deště? Nebo proč komentátoři neberou na klima ohled, když třeba komentují nějaké vládní kroky, které jsou s klimatickou krizí v rozporu?

Čeho je tu naopak dostatek, jsou desinformace a fake news, lživých zpráv. K těm se lidé upínají, když nechtějí čelit nepříjemným faktům, nebo když je nějaký problém nad jejich chápání a oni hledají buď jednoduchá vysvětlení, nebo záminku se problémem nezabývat. Navíc tu zanechal slušné dědictví Václav Klaus a jeho popíraní antropogenní změny klimatu, tedy vznikající činností člověka. Každý asi dodnes zná jeho knihu Modrá, nikoliv zelená planeta. Ta nám udělala mezinárodní ostudu, ale v knihkupectvích se jí nemůžou zbavit ani se slevou.

Je období, kdy nemoc COVID-19 prudce ovlivnila život na naší planetě. Nyní se, jak jsme mohli slyšet, vracíme k normálu. Není nebezpečí, že ten »normál« bude návrat k stavu před jejím vypuknutím, tedy pokud jde o devastační přístup ke klimatu?*

Ano, toto nebezpečí nesporně existuje. Neměli bychom to dopustit. Bohužel dokonce existují různé tendence pomocí veřejných peněz křísit některá odvětví, která během pandemie hodně utrpěla, ale která jsou zcela neslučitelná s udržitelnou budoucností. V Severní Americe se např. hovoří o finanční podpoře těžařů ropy, u nás dokonce nejen o astronomických půjčkách pro letecké společnosti, ale dokonce i o dalším rozšiřování letiště – asi abychom tu ztrátu peněz dorovnali ještě větším navýšením turismu, který už před pandemií byl naprosto neúnosný. Ale i tak tu je velká šance, že některé věci se do normálu nevrátí. Že třeba lidé přestanou tak šíleně cestovat, nebo že si uvědomí, jak důležité je mít lokální zdroje potravin, když import vázne. Moc bych si přála, aby lidé přestali chtít všude jezdit auty, vždyť nedávno bylo možné od Mladé Boleslavy díky obloze bez smogu dohlédnout až na zasněžené Krkonoše. A možná si lidi v karanténě v některých případech uvědomili, jak málo toho vlastně k životu potřebují, že není nutné tolik spotřebovávat. Ale těžko říct. Bohužel stále neprobíhá žádná osvěta v tomto směru a lidi jsou dál nastaveni převážně na konzum a instantní zážitky. Zároveň však dost výrazně stoupá hlas těch, kteří volají po tom, aby se obnova po pandemii děla ruku v ruce s řešením klimatické krize – aby v Evropě byla klíčem k nastartování hospodářství Zelená dohoda pro Evropu. Přechod na udržitelnou ekonomiku totiž nabízí tolik potřebný stimul pro hospodářství, díky kterému mohou vznikat také nová udržitelná pracovní místa.

Je vůbec cesta, jak přece jen se k problému postavit odpovědněji? *

Ta cesta určitě existuje, ale vyžaduje politickou vůli a především poptávku veřejnosti a s tím související spolupráci médií. V Česku je většina hlavních médií vlastněna majiteli korporací, které na ničení životního prostředí vydělávají. Sám premiér je, ať už o tom říká cokoliv, přímo napojen na největší zemědělskou korporaci v této zemi, která má lví podíl na suchu, degradaci půdy a úbytku biodiverzity v Česku. Dokud ho média nebudou podrobovat kritice, a budou nadále především v roli ďáblova advokáta, tak se k lidem nebudou dostávat potřebné informace a nebude tím pádem dostatečná poptávka po změně. Zcela zásadní je aktivizovat českou veřejnost – vysvětlit jim hloubi a šíři problému, ukázat jim řešení, a docílit toho, že budou volit jiné politiky, nebo se sami začnou politicky či občansky angažovat. Ta řešení skutečně existují. Pro mnohé jsou ale nepříjemná, protože naráží na jejich základní hodnotovou orientaci, která se pořád ještě točí hlavně kolem toho konzumu. Je naprosto proveditelné, aby celý svět fungoval na obnovitelných zdrojích, nebo abychom potraviny pěstovali více udržitelným způsobem, či sázeli odolnější lesy, ale není to slučitelné s naší představou jednoduchého života, v němž je na piedestalu neustálé hromadění majetku a mizivá péče o životní prostředí.

Ještě tedy ještě jednou: Co pro to můžeme, my všichni, ti, kteří budou důsledky změn nejvíce postiženi, udělat, jestli vůbec něco?*

Já bych všem doporučila, aby se podívali na stránky Klimatické koalice a trochu se pokusili se v problematice zorientovat. Těch věcí, co může jednotlivec udělat, je opravdu mnoho. Typicky se většinou všichni soustředí na takové ty individuální změny, jako je snížení spotřeby živočišných produktů, recyklace, snižování produkce odpadů, ježdění veřejnou dopravou, snížení spotřeby zboží, přechod na tarify zelené energie, atd. Ale dělat jde ještě mnohem víc. Když to vezmu třeba od sebe, abych byla konkrétní… Dříve jsem se věnovala vědeckému výzkumu, ale když jsem dopisovala svou knihu, uvědomila jsem si, jak málo touto cestou mohu docílit nějaké změny. Vždyť třeba klimatologové nás před změnou klimatu varují už půl století a co se změnilo? Nezbývalo, než se přidat ke klimatickému hnutí. A to samé dělá čím dál tím víc lidí. My teď v Klimatické koalici začali kromě těch hlavních organizací sdružovat i místní klimatické iniciativy – buňky klimatických aktivistů jsou v Chebu, v Kladně, v Liberci, ale i na Berounsku, nebo třeba v Pelhřimově a na mnoha dalších místech. Lidé zde chodí za místními zastupiteli a snaží se je přesvědčit, že by si město mělo pořídit energetického manažera, a díky němu si nechat zpracovat Akční plán pro udržitelnou energii a klima. Nebo že má město do svých plánů a koncepcí zahrnout modrozelenou infrastrukturu, případně aspoň nekácet stromy, které už má, a nebetonovat všechno za každou cenu. Každý člověk může oslovit někoho, kdo má třeba pole, a vysvětlit mu, že by ho neměl pronajímat někomu, kdo na tom poli neudržitelně pěstuje řepku, čímž to pole ničí takovým způsobem, že za deset, dvacet let na něm vůbec nebude možné cokoliv vypěstovat. Lidé mohou sami dělat reálné změny u sebe doma i ve své obci. Mohou si nainstalovat vlastní solární elektrárnu, přesvědčit obec o vybudování bioplynové stanice, nebo vybudovat polní cestu obklopenou stromy. Mohou třeba v místě svého bydliště uspořádat přednášku o klimatu. A velmi cenné je i to, když o tom problému mluví se všemi okolo a tím posilují ve veřejné diskusi pocit urgentnosti.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.74834E+23, celkem 26 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2020-05-26 15:34
Člověk v tísni, A2larm, ČT? Netřeba nic dodávat.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.