Ilustrační FOTO - Pixabay

Kde se berou takové rozdíly v dopadu viru?

Španělsko s obrovským počtem obětí nákazy koronaviru a nadále platným omezením pohybu nahlíží na úspěch sousedního Portugalska při zvládání pandemie s kombinací závisti a nevěřícnosti.

Portugalsko s deseti miliony obyvatel zaznamenalo jen necelých 1200 úmrtí v souvislosti s COVID-19, zatímco ve Španělsku, které má 47milionovou populaci, zemřelo na 28 000 lidí. Obě země přitom sdílejí stejný poloostrov, napsal španělský deník El País ve svém online vydání.

Španělsko vs. Portugalsko

Na milion obyvatel má Portugalsko pětkrát méně úmrtí než Španělsko, přitom ani nezavedlo povinnou karanténu. Omezení pohybu vyhlásilo jako občanskou povinnost, kterou lidé z většiny dodržovali. A ačkoliv i v Portugalsku musely bary a restaurace zavřít, ekonomika se tu zcela nezadřela tak, jako u většího souseda.

V čem spočívá tajemství portugalského úspěchů? Odborníci na obou stranách hranice jmenují několik faktorů, mezi nimiž hraje důležitou roli menší počet cestujících mezi Portugalskem a Itálií, která se stala evropským ohniskem nákazy. Zdaleka největší vliv ale mělo to, že vláda v Lisabonu konala rychleji než ta v Madridu. Jakmile viděly, že se nákaza v Itálii a Španělsku rychle šíří, vyhlásily portugalské úřady stav nouze. Stalo se tak ve chvíli, kdy evidovaly teprve 100 případů koronaviru a žádné úmrtí. Stejné rozhodnutí padlo ve Španělsku po 4209 případech nákazy a 120 mrtvých.

Pro epidemioložku Ritu Sá Machadovou bylo základem »včasné uplatnění opatření v oblasti veřejného zdraví«. To v Portugalsku vešlo v platnost 16. března, kdy země ohlásila prvního zemřelého na COVID-19. Vyhlášení stavu nouze následovalo o týden později.

Španělský expert na veřejné zdraví Alberto Infante souhlasí: »To, jak jednáte na začátku, určí vše, co přijde poté. Ačkoliv jsme to až do konce února či začátku března nevěděli, lidé bez příznaků sehráli velice důležitou úlohu. Portugalsko mělo štěstí, že vidělo, co se děje v Itálii a Španělsku a mělo i dobrý smysl pro zavedení včasných opatření, když epidemie začínala.«

Kromě brzké reakce zmiňuje Infante další faktory, kterými se obě země odlišovaly. »Portugalsko nemá systém státní správy založený na přenášení pravomocí na regiony, který rozhodování znesnadňuje. Vláda i opozice pracovaly ve shodě a od začátku lidem říkaly to samé,« říká.

Na druhou stranu, i když si Portugalsko vedlo o mnoho lépe než Španělsko, stále se v rámci Evropské unie umísťuje z hlediska obětí v poměru k celkovému obyvatelstvu na devátém místě, a pokud jde o nakažené, figuruje dokonce na místě šestém. Španělsko v obou ukazatelích zaujímá po Belgii druhou příčku.

Některé španělské regiony, jako třeba Murcia či Kanárské ostrovy, mají v tomto ohledu paradoxně lepší výsledky než Portugalsko jako celek. »Není to tak, že tyto regiony udělaly něco konkrétně dobře v porovnání s ostatními. Je to prostě tak, že tam začala karanténa ve chvíli, kdy byl výskyt nákazy stále nízký,« podotýká Jesús Molina Cabrillana, člen Španělské společnosti pro preventivní medicínu, veřejné zdraví a hygienu.

Ilustrační FOTO - Pixabay

Navzdory včasným opatřením panoval i v Portugalsku nedostatek ochranných pomůcek. »Stejně jako v dalších zemích,« dodává bývalý portugalský ministr hospodářství António Pires de Lima. »Myslím, že jsme na Čínu hleděli se sebeuspokojením a mysleli si, že se k nám virus nedostane. Leden a únor nebyly využity pro nákup ochranných oděvů a respirátorů, podcenili jsme jejich důležitost při ochraně občanů.«

Arabský svět

A proč se tolik obávaná katastrofa kvůli COVID-19 na Blízkém východě neuskutečnila? Nízkou míru nákazy může vysvětlovat několik faktorů, jako jsou mladé obyvatelstvo či zkušenosti s epidemiemi, píše francouzský deník Le Monde.

V Libanonu zemřelo na silnicích od 15. března více lidí, než kolik usmrtil koronavirus. V Palestině byl počet úmrtí na COVID výrazně nižší než v Izraeli. V Saúdské Arábii, která má 33 milionů obyvatel, zabila epidemie stejně tolik lidí jako v Norsku s jeho pěti miliony obyvatel. Tak bychom mohli pokračovat. Na arabském Blízkém a Středním východě se stejně jako v Africe tolik obávaná krize nekonala. Nicméně koncem února, kdy bylo jasné, že se epidemie neomezí jen na Čínu, všechny signály svědčily o opaku.

Sousedství monarchií Perského zálivu s Íránem, dosud neobjasněným hlavním ohniskem infekce v této oblasti, nedostatky syrského, libanonského a iráckého zdravotnictví a demografie Egypta se zdály být živnou půdou pro šíření epidemie. Znepokojení zvyšovalo i to, že v regionu jsou mnohá místa s nízkými hygienickými standardy, kde lidé žijí v těsné blízkosti, ať už jde o palestinské (téměř koncentrační) tábory, syrské vysídlence nebo migrující dělníky, ale také o věznice, často plné odpůrců režimu.

Důvody, proč tato časovaná bomba nakonec neexplodovala, jsou ještě málo známé. Pozorovatelé přicházejí s různými hypotézami. Všichni se však víceméně shodují v tom, že svou roli i zde sehrála relativní rychlost, s níž místní úřady, vědomy si zranitelnosti obyvatelstva, přijaly karanténní opatření.

Saúdská Arábie například již 26. února, kdy v království ještě nebyl nikdo nakažen, zavřela přístup do svatých mešit v Mekce a Medíně. V Libanonu se již 2. března, dva týdny předtím, než tak učinila Francie, zavřely školy (tehdy ještě nikdo nevěděl, že dětí do 10 let se COVID v podstatě netýká), a to v době, kdy bylo v zemi jen 15 nakažených koronavirem. Během několika dní byly uzavřeny bary, noční podniky a restaurace. Totální karanténa byla vyhlášena sice »až« 15. března, ale země již více než týden dodržovala bezpečnostní opatření.

Poslední svatba

V Jordánsku se ve městě Irbíd na severu země konala 13. března svatba s několika stovkami hostů a několik desítek osob se při ní nakazilo. O čtyři dny později však úřady vyhlásily zákaz vycházení, jehož porušení znamenalo vězení, a to přispělo k přetržení řetězce nákazy.

V některých zemích mohly sehrát svou roli i místní (jinak negativní) faktory. Rozkouskování Předjordánska zdí apartheidu a izraelské vojenské zátarasy, které v běžných časech zpomalují dopravu, nepochybně šíření epidemie zpomalily. Právě blokáda Pásma Gazy podle ČTK částečně vysvětluje to, že na tomto území bylo k 7. květnu registrováno jen 20 případů nemoci.

Fungující prevence

Saúdská Arábie nepochybně těžila ze zkušenosti s bojem proti chorobě MERS, způsobené předchozím typem koronaviru, kterou zvláště šířili velbloudi. Tato nemoc, která se objevila v roce 2012 a dál se šíří, ale již velmi pomalu, vedla do konce února k úmrtí 871 osob, z nichž polovina pocházela ze Saúdské Arábie. Také Egypt byl vždy křižovatkou šíření epidemií, takže země je, pokud jde o prevenci, dobře vyzbrojena.

Zbývá ale stále mnoho otázek. Zkracují teplo a vlhko životnost viru, jak to naznačují některé studie? Je možné předpokládat, že region s koronavirem skutečně skoncoval? V Egyptě a v zemích Perského zálivu nadále roste denní počet nakažených. V Jemenu, v dějišti mnoha sanitárních krizí, je epidemie možná ve svých počátcích. Vzhledem k tomu, že země má tři lékaře na 10 tisíc obyvatel a velmi omezené testovací kapacity, určitě ještě není vyhráno. I tak si region vede lépe než jiné části tzv. třetího světa!

(rj)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 9 hlasů.

(rj)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.