Rozhovor Haló novin s ukrajinským občanem Dmitrijem Lazarovem

Místo evropské integrace jsme dostali bídu a válku

Řekněte nám, prosím, jaká je vaše profese a odkud jste?

Jmenuji se Dmitrij Lazarov, je mi 52 let. Narodil jsem se v nádherném městě na břehu teplého Černého moře, v Oděse. Krásné slunečné město, ve kterém již třetí stovku let v soudržnosti žijí lidé nejrůznějších národností. Rodiče mě učili hodnotit lidi podle jejich činů, ne podle toho, jaký mají odstín kůže, tvar nosu nebo jakým jazykem mluví. Stejně tak jsem se snažil a snažím učit i své děti, kterých mám pět. Rodina je velká a trochu neobvyklá.

Podle osudů mých příbuzných se dá studovat i naše historie. Kořeny jsou ruské a ukrajinské, ale také německé. Snažím se velmi pečlivě zacházet s pamětí předků, kterou nám předali. Lidé často musí časem přehodnotit mnoho událostí, kterými projdou, a mnoho svých vlastních rozhodnutí. Máme vždy právo hodnotit ty, kteří jsou od nás vzdáleni deset let, nebo dokonce celé století?

Kdysi jsem získal dobré sovětské vzdělání a profesi jako konstruktér automatizačních systémů. Pracoval jsem na projektech, které byly realizovány v Sovětském svazu. Ale prošel jsem různým pracovním zařazením.

Například jsem pracoval ve vědeckém výzkumném středisku »Biotechnika«, zabýval jsem se tam biologickými metodami ochrany rostlin. Byl jsem na služební cestě v Moskvě v Ústavu pro biologickou problematiku medicíny Akademie věd SSSR. Slyšeli jste o psech, kteří letěli do vesmíru -Lajka, Veverka a Střelec? Ti byli odtud. Zabývali se tam montáží a instalací pro simulaci vesmírného klimatu.

Takže pro vás byla éra SSSR érou společenského klidu, práce, míru a spokojenosti?

Ano, vzpomínám si na své mládí a ta krásná léta a dnes je mi líto těch, kteří v současném světě teprve začínají svůj dospělý život.

Snil jsem o tom, že se stanu oceánologem, ale Sovětský svaz se rozpadl a profese potápěče, kterou jsem získal po studiu, nebyla požadována. V době takzvané perestrojky jsem s kamarádem založil malý soukromý podnik a zabýval se automatizačními systémy v podnicích a objektech, které ještě fungovaly. Pak postupně se ztratil zájem o tuto moji profesi, protože vyhlídky v tomto směru již nebyly. Velké továrny byly uzavřeny, zařízení se prodávalo na šrot anebo to za šrotovou cenu skupovaly zahraniční firmy. Naše výrobní haly, které vyráběly high-tech výrobky, se staly skladištěm pro převoz čínského spotřebního zboží.

Ale nakonec přece jen se mi splnil jiný můj dlouholetý sen. Začal jsem se věnovat motorkám a opravám motorek. Jednou z mých prvních motorek byla československá Jawa. Je pro mě těžké popsat radost z toho, že jsem v těch letech měl tuhle motorku. Asi jsem velmi šťastný člověk, spojil jsem ve svém životě sen a podnikání.

Dříve se hodně jezdilo na motorce na dlouhé cesty. Velký motocykl je nejlepší způsob cestování. Teď už ale mé děti povyrostly, musím jim více věnovat pozornosti. Proto na mé koníčky zůstává mnohem méně času.

Letos Prvního května jste na svém domě vyvěsil vlajku Vítězství, kterou následně policie zabavila. Proč jste se rozhodl vlajku vyvěsit? Čím je pro vás tento symbol, kdo a proč zavolal policii a jak se k vám policie chovala?

Druhého května přijela policie, zavolal ji mladík Gregorij, který je můj soused. Byl účastníkem občanské války, která nyní probíhá na východě Ukrajiny, a jako člověk značně omezený, ale velmi zpolitizovaný nacionalista, vidí svou povinnost bojovat s reálnou historií své vlasti. Paradoxem situace je, že si v dětství hrál s mojí dcerou, a já zase své dětství jsem strávil ve společnosti jeho dědečka. Pracoval v kolchozu v drůbežárně. Jezdil na koni a vzal mě tehdy jako dítě na celodenní jízdu v kočáře, ale to už je dávno. Vřelé lidské vztahy mezi lidmi zůstaly v »totalitním« Sovětském svazu.

Policisté byli velmi korektní a zdvořilí. Bylo vidět, že role, kterou museli plnit, jim nepadla, je naprosto neskutečná. Sepisovali protokoly, vlajku svěsili a odjeli. Většinu času strávili hledáním jednotlivých svědků, ale nikdo z obyvatel naší malé obce, která se nachází v blízkosti Oděsy, s nimi nechtěl vůbec spolupracovat.

Devátého května v Den Vítězství jsem opět chtěl vyvěsit rudou vlajku s hvězdou, kterou jsem si kdysi koupil, ale nestihl jsem to, protože policisté přijeli znovu. Proto nad mým domem stále visí rudá vlajka s Che Guevarou, tedy velitelem, který si také zaslouží s námi oslavit Den Vítězství!

Mimochodem, chtěl jsem vám říct, že z Velké vlastenecké války se nevrátil můj dědeček po matce a jeho dva bratři. Jeden z bratrů dědečka zahynul v Československu, týden a půl před Vítězstvím. Byl zastřelen 28. dubna 1945. Pohřben je v Uherském Brodě. V dokumentu, který jsme dostali, je uvedena hrobka, v níž leží. Ale bohužel jeho jméno není uvedeno na tabulce společného hrobu v Uherském Brodě. Dědeček po otci prošel celou válkou a skončil v Praze. Jako velitel baterie. Poslední zápasy a poslední prohry probíhaly ještě 11. května 1945.

Řekněte mi, jaké zákony nebo jaké zákazy by mi mohly zabránit v oslavě tohoto dne?! Doma z fotografie na zdi se na mě dívají moji dědové a jejich spolubojovníci.

V jaké vesnici vlastně žijete?

Jedná se o poloprázdnou vesnici na jihu Oděské oblasti. Není to ani vesnice, ale něco jako velká zemědělská usedlost, kde jsou dva nebo tři opuštěné prázdné domy. Místa jsou krásná, ale po rozpadu Sovětského svazu se všechno zhroutilo. Staří lidé postupně zeslábli a mladí se pustili do hledání práce a lepšího života ve velkých městech. Pochopitelně si chtějí vydělat víc, nechtějí se dřít a také se chtějí prosadit. Ale mně se líbí tady. I když bych mohl žít v Oděse anebo třeba v nějakém městě v Německu, ale já mám své kořeny tady.

Naši obec založili před 300 lety i moji předkové. Vědci tvrdí, že na tomto místě bylo osídlení již v době bronzové, tedy před 3500 lety.

Popište, prosím, krátce současnou situaci na Ukrajině.

Bohužel každá společnost, každý stát má nejen vzestupy, ale i období degradace. Obvykle se to stane, když se v čele státu ocitnou lidé, kteří nejsou příliš kompetentní, ale také inteligentní a hlavně pracují ve svém zájmu, a ne v zájmu těch, kteří jim svěřili moc. To je takové smutné období nyní na Ukrajině. Dnešní úřady přijímají naprosto absurdní a nesmyslné zákony. Například zákaz symbolů státu SSSR, ve kterém jsem se narodil, který zaplatil strašlivou cenu osvobozující svět od fašismu. Dnešní vedení Ukrajiny se doslova bojí i pouhé zmínky o sovětské Ukrajině a hlavně o úspěších této doby. Moji známí, kteří neustoupili od levicových názorů, museli po roce 2014 ze země odejít.

A ti, kteří nezištně podpořili převrat v Kyjevě, se cítí teď podvedeni. Místo evropské integrace dostali bídu, nezaměstnanost a občanskou válku. To je přesně ten pohled, když zjistíš, že tvá země šla špatnou cestou. A pro někoho je velmi výhodné, aby se mezi sebou střetli včerejší sousedé a přátelé. Mám mnoho známých po celé Ukrajině, Rusku a dalších republikách bývalého SSSR a vím, že obyčejní lidé žijí velmi prostě.

Vlajku jsem vyvěsil asi víc pro sebe. Vím, že na dnešní Ukrajině existují zákony, které stanovují trest za rudou vlajku více než za vraždu člověka… Domnívám se ale, že pokud zákony vymyšlené lidmi odporují svědomí a zdravému rozumu, pak nejsou trestné. Vysvětlím v kostce, co se to vlastně stalo.

Podle našich informací vám podle ukrajinského práva hrozí za vyvěšení rudé vlajky trest odnětí svobody až na pět let s konfiskací majetku. Bylo již zahájeno trestní řízení? Jak hodnotíte další vývoj situace? Plánujete obhajobu u soudu?

Dnešní ukrajinské úřady nejsou ve svých rozhodnutích vůbec nezávislé a bojí se zrušení zločinných zákonů přijatých během vlády exprezidenta Porošenka. Nebojím se žádného vývoje. Moje děti jsou na bezpečném místě, cítím dnes podporu stále více a více lidí, kteří jsou skutečnými vlastenci Ukrajiny a přáli by si z ní udělat prosperující zemi se státní a národní suverenitou.

Nejlepší věc, kterou mohou úřady udělat pro sebe, je přehodnotit a zrušit některé zákony. Nejlépe by také udělaly, kdyby raději nechaly vědce a historiky, aby se zabývali hodnocením událostí minulého století. A také ať si lidé sami rozhodnou, v jakém jazyce spolu budou mluvit. Politici by měli myslet na prosperitu a blahobyt svého státu. Pokud se mi ale úřady budou chtít vysmát a budou mě soudit, tak ať soudí. Já nelituji svého činu a nemám se za co stydět a vůbec odmítám, že bych žádal o odpuštění za vyvěšení vlajky SSSR na svátek Mezinárodního dne pracujících nebo Dne Vítězství.

Jak vám můžeme pomoci s hrobem bratra vašeho dědy, který padl u nás v Československu na Moravě?

Ano, pomozte mi prosím s hrobem dědy. Je pohřben v Uherském Brodě ve společném hrobě, je tam spolu s dalšími padlými. Jen jeho jméno není uvedeno na náhrobku. Všechny údaje jsou u mě. Osobně jsem do Uherského Brodu jezdil (na motorce), ale nevěděl jsem, na koho se tam obrátit.

Jak hodnotíte nastoupené současné trendy v souvislostí s historií 20. století na Ukrajině, v Česku, v Evropě? Proč se to podle vás děje?

Lidé mají tendenci být velmi podivně uspořádáni. Jsou ochotni vynaložit spoustu úsilí a času, aby zjistili, co se stalo před mnoha tisíci lety. Jsou nesnesitelní s antickými želvami nebo kostmi starověké ještěrky. Ale zároveň vylijí špínu na svůj i cizí včerejší příběh. Obzvláště znepokojující je, že se snaží přehodnotit nejen historii obecně, ale i příčiny a výsledky poslední, druhé světové nestrašnější války v našich dějinách. Velké vlastenecké, jak to označuje můj ruský národ.

A není třeba být zvláštním vizionářem, abychom tomu nerozuměli - jsme nyní možná blíže k nové změně světa než v letech studené války, o důvodech se dá dlouho spekulovat. Ale já bych jmenoval základní dvě. Je to obrovská nerovnost životní úrovně lidí v různých zemích a neobnovitelnost dostupných surovin. A že o tom všichni víme, tak od té chvíle neseme za vše společenskou i osobní zodpovědnost. Ještě že díky informačním technologiím se náš svět stal tak trochu průhledným.

Mnoho českých občanů si neuvědomuje, co se na současné Ukrajině děje. Mohl byste uvést citát z nějakého vašeho oblíbeného literárního, hudebního či filmového díla, z něhož vychází vaše osobní životní filozofie?

Už jsem to řekl, že dle mého názoru občané Ukrajiny ještě nechápou, co se u nás vlastně děje. Lidé jsou zároveň zpolitizovaní i frustrovaní. Snažili se podvádět a vést všechno tímto směrem. Myslím, že bych mohl říct něco, co by se mnoha lidem nelíbilo, ale přesto. Ukrajinci, jako součást východoslovanského etnika v nové a nejnovější historii, se nejvíce úspěšně realizovali ve skladbě svých sousedů. Není to ani dobře, vůbec ne ani špatně. Je to jen moje pozorování a mé chápání historických událostí.

A co se týče citátu z uměleckého díla? To je dobrá otázka. Ty knihy, které jsou pro mě průvodcem života, naštěstí neobsahují nic podobného tomu, co se nyní děje na Ukrajině. Ale přichází v úvahu srovnání Gulliverových cest od Jonathana Swifta. Tam, kde Gulliver s překvapením zjistí, proč bojují dvě království trpaslíků. Nedokázali se dohodnout, která strana vejce rozbije a jestli tupým, nebo ostrým koncem. V pohádce byla postava Gullivera milá a moudrá. A v našem světě nejsou »Gullivers« obzvláště spokojeni se schopnostmi liliputů, zvláště pak se bojí jejich zdravého rozumu a úsudku. Liliputány pak tihle současní »Gullivers« vykořisťují pro své vlastní zájmy, o které mají strach.

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.2, celkem 211 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Vladimir.novak1
2020-05-25 11:34
Pár poznámek.V SSSR nebyla lidová demokracie,nýbrž socialismus.O
naší kultuře se v článku nepíše.Tady by měla zaznít slova
"rasová" místo "kulturní".Za Masarykovské republiky
ČR tvořily Čechy,Morava,Slezko,Slovensko a Podkarpatská Rus.Všechny
tyto oblasti dodnes patří do střední Evropy.Jinak,dnes platí "S
USA na věčné časy a nikdy jinak!"No,ještě, že nedošlo k
tomu podpisu Ukrajinsko-evropské asociační dohody, podívejte se jak
dnes EU vypadá!Asi nejrozumnějším státem Evropy je Velká
Británie.Válku ve východní Ukrajině nevyvolalo Rusko,nýbrž
zakomplexovaná Ukrajina.
jarprchal43
2020-05-23 20:00
Dojemný článek. Strejda z Oděsy jenom pozapomněl připomenout, že
kdyby Rusko nedonutilo v roce 2013 ukrajinskou vládu zrušit přípravy
podpisu Ukrajinsko-evropské asociační dohody a nezačalo válku na
východní Ukrajině, byla dnes jeho země integrovaná do Evropy a byl by
tam klid. PLáče na špatném hrobě.
miki.13
2020-05-23 18:00
Naší kulturou patříme do střední Evropy, nikoliv k euroasijským
kulturám. Se Sovětským svazem na věčné časy již neplatí.
jmarek3
2020-05-23 14:50
Po zničení lidové demokracie v Sovětském svazu se rychle obnovila
německá ideologie nacismu a to nejen na Ukrajině.Jsem přesvědčen, že
positivní síla slovanské spolupráce vrátí věci tam, kam patří a to
před rok 1989.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.