Rozhovor Haló novin s místopředsedou hospodářského výboru Poslanecké sněmovny poslancem Jiřím Dolejšem

Reakce ČR na epidemii byla poměrně intenzivní, ale jde o to, aby byla co nejkratší

Je už známo, jaký propad bude mít naše hospodářství po dvou měsících »celostátní karantény«?

Pokud z vlastní vůle vypneme na takovou dobu podstatnou část ekonomiky, musíme očekávat těžké následky. Bylo to dilema mezi hrozbou rychlého šíření nákazy a hrozbou enormních ekonomických škod. Každý měsíc zcela zmrazené ekonomiky v ČR by představoval v průměru skoro půl bilionu korun. Z poloviny vypnutá ekonomika znamená každý týden ztrátu cca 50 miliard korun. Reakce České republiky na epidemii byla proto poměrně intenzivní, ale jde o to, aby byla co nejkratší.

Dopady z přijaté restrikce se již promítly do zpřesnění odhadu HDP od Českého statistického úřadu za první kvartál. Šok z restrikce by měl vrcholit v druhém kvartálu, kdy se očekává propad -10 % až -15 % HDP.  Čísla se stále vyvíjejí. Za celý rok 2020 očekávala prognóza Ministerstva financí ČR v dubnu propad českého HDP -5,6 %, ale aktuálně už -7,6 % (ČNB uvádí -8 % HDP). Zamrzlou ekonomiku už nyní můžeme probouzet, problémy s recesí by ale měly trvat ještě první kvartál v roce 2021.

Stimulace rozehřívání ekonomiky bohužel nepřinese okamžitý účinek. Nějakou dobu se budeme pohybovat v určité nejistotě – jednak nevíme, jak se bude vyvíjet vnější prostředí, a pak nevíme, zda se nebudeme muset ještě vypořádat s druhou vlnou nákazy (i když státní zásahy i osobní reakce lidí už mohou vycházet ze zkušeností a epidemiologickou situaci zvládat efektivněji). Zhoršení prognóz v druhé polovině roku obecně nelze vyloučit.

Světová tvorba HDP má letos klesnout o –3 %, tedy více než v krizi 2009. Globálně důležitá zůstává Čína, která předpokládá letošní růst ekonomiky o 3-5 %, což je sice nejméně za posledních 30 let, ale je to po počátečním propadu už růst. Jarní prognóza Evropské unie předpokládá v průměru propad  -7,4 % HDP, Německo zatím letos očekává propad o -6 %, Rusko postihne minimálně propad o -4 % (zde je ale průběh nákazy opožděný oproti Evropě, je tu větší prvek nejistoty).

Kde budou největší ztráty?

V první fázi byly u nás ekonomicky nejvíce zasaženy služby spojené s ubytováním, stravováním, cestovním ruchem. Postihlo to nejcitlivěji malé firmy a OSVČ. Tržby v měsíci březnu za nepotravinářské zboží (prodej potravin nebyl zastaven) klesly o 22,7 %. Nejvýrazněji klesl prodej oděvů a obuvi o 64,9 %, s omezením dopravy a pádem ropy klesly i prodeje pohonných hmot. Krize dopadla i na realitní trh, kde zapůsobí nejen administrativní omezení Airbnb, ale především odklad úhrad nájemného. Část poptávky se přitom přesouvá z vlastnického bydlení do nájemního.

Postupně se krize projevila i v průmyslu. Nejvíce poklesla výroba motorových vozidel. Nejen proto, že se vlastníci s odbory rozhodli pro několik týdnů karantény, ale především proto, že nemají, kam svou produkci vyvážet (poptávka poklesla o desítky procent). Šetření Svazu průmyslu z dubna potvrdilo, že polovině firem klesly zakázky o více jak pětinu. Uvolnění restrikce spolu s nastavením hygienických standardů by měly domácí bariéry odstranit, ale pro exportní ekonomiku bude v dalším období důležité, jak přežít propad zahraniční poptávky.

Kvůli synchronizaci dopadu nákazy na ekonomiku v celém světě budou problémy s odbytem větší než během finanční krize v roce 2009. Na druhou stranu, naše ekonomická blízkost k Německu znamená, že pokud Německo krizi zvládne, bude to i na nás mít pozitivní efekt. Přímá pomoc německého státu ekonomice má dosáhnout až čtvrtiny jeho hrubého domácího produktu. Je ovšem jasné, že cílí na své priority a že oslabení pozice montovny je pro ČR dlouhodobý úkol.

Dají se ztráty nějak napravit?

Vzniklé ztráty se dají jen mírnit opatřeními na podporu zaměstnanosti a udržení dostatečné likvidity firem i obyvatelstva. Propadneme se bohužel o několik let zpět a dohnat to chvíli potrvá. V roce 2020 jsme před krizí očekávali nominální HDP v objemu 5,8 bilionu korun. Předpokládaná ztráta jedné desetiny výkonu znamená aktuální hladinu ekonomického výkonu nižší o více jak půl bilionu korun. Politický, ale i ekonomický spor je, jak bude toto břemeno ve společnosti rozděleno.

Česká vláda zatím během nouzového stavu připravila a spustila akutní programy přímé pomoci pro časy pandemie, tedy především rozpočtové dotace a odpuštění plateb, v rozsahu cca 4 % HDP. Podobně postupovaly i jiné země, byť objem přímé podpory byl v bohatších zemích (např. Německo, Rakousko, Francie, Británie) výrazně vyšší. Cílem bylo přežít těch prvních několik měsíců.

Tyto krátkodobé programy budou muset být ve fázi rozmrazování ekonomiky nahrazeny nástroji dlouhodobějšími, a především ekonomicky motivujícími. Místo přímé pomoci půjde více o podmíněné odklady plateb a garantované úvěry.

Strategičtější úvahy politicky již ovlivní i parlamentní volby v roce 2021. Tématy budou nová rozpočtová strategie, inovace daňového mixu, ekonomicky i sociálně udržitelné veřejné služby. Každá krize vede k restrukturalizaci ekonomiky, některé podniky změn využijí k modernizaci, jiné mohou skončit. Rozměr podpory této restrukturalizace bude obrovský. V zemi jako ČR se uvažuje o stovkách miliard korun, v USA či EU jde o biliony dolarů či eur.

Velcí globální hráči budou mít ambici tyto obří přesuny ovlivnit a byl by naivní romantismus si myslet, že se snad kvůli nákaze blíží soumrak ekonomické globality jako takové. Marshalův plán poskytnutý v letech 1948-1952 Evropě by měl v dnešních cenách objem cca 200 miliard dolarů. Dnes do své ekonomiky Američané nalejí více jak desetkrát více. A samotná EU se svým omezeným rozpočtem chce dnes přes fond SURE uvolnit 100 miliard eur na nástroje typu kurzarbeit, 25 miliard půjde na garance půjček Evropské investiční banky. Sílu bilionů mají páky jako nákupy dluhopisů Evropské centrální banky či půjčky z Fondu obnovy EU.

Ano, svět se bude proměňovat, ale nebude proto méně globální, bude spíš více digitální, inovativní a promění se hlavně tvar a charakter mezinárodní dělby práce. Jednotlivé země by se na tyto změny měly strategicky připravit. Nepřekreslí se světové mapy, ale některé změny se urychlí a některé projekty naopak pozdrží. Kvalitní strategie ekonomiky minimálně do roku 2030 se stane základem i naší konkurenceschopnosti.

Jsou ony kompenzace, které připravuje nebo již připravila vláda, účelné, anebo vznikly jen vzhledem k tlaku pravicové opozice?

Programy první pomoci vznikaly za chodu a byly průběžně i korigovány a zpřesňovány. Zatím byly schváleny programy za 171 miliard a jsou postupně čerpány. Cílem bylo předejít zhroucení základních vazeb v ekonomice, udržet zaměstnanecké vztahy a nerozšířit problémy přes platební vztahy dál. Hlavní směr těchto opatření byl vesměs oprávněný a také tyto kroky byly prohlasovány napříč politickým spektrem. Některé politické strany se samozřejmě soustřeďovaly na sociální skupiny blízké jejich voličské základně. Pomoci ale bylo třeba všem.

Nejlépe je, když tato fáze je co nejkratší, to ale záviselo na střízlivém vyhodnocení epidemiologické situace. Přichází také čas na první věcné vyhodnocení rozhodování vlády během nouzového stavu. Pocit určité politické nedotknutelnosti v režimu krizového řízení by nebyl v pořádku. S uvolněním také skončí dočasné programy jako např. ošetřovné kvůli zavřeným školám či kompenzace za administrativně pozastavené podnikání. Hospodářská politika země se přeorientuje na jiný druh podpory, odpovídající jinému charakteru krize. Včetně aktivizace politiky sociální, která bude muset čelit sociálním dopadům.

Je zřejmé, že porostou nároky na podporu v nezaměstnanosti, sociálních dávek, mimořádnými náklady bude zatíženo zdravotnictví, velkou otázkou bude valorizace důchodů v příštím roce (zatím se navrhuje jen v míře povinné ze zákona).

Co na to komunisté?

V režimu legislativní nouze šlo o rychlost přijímaných opatření, tedy i my jsme se ve sněmovně podíleli svými hlasy na přijímání účelných mimořádných opatření. U některých hlasování ovšem byla důležitá praktická dohoda o zajištění většiny, zejména u zákonů vracených Senátem. Návrhy na rušení EET či rozšíření kompenzací už měly spíše opoziční logiku, neohlížející se na rozpočtový rámec, který byl pro rok 2020 už dvakrát upravován. Například by bylo absurdní dotovat firmy, které by vyplácely dividendy do zahraničí či podnikají v daňových rájích. Nejde o to, jen  pumpovat do ekonomiky maximální množství peněz, důležité je i jejich cílení a aby nedocházelo k mrhání. Nyní půjde o to, roztočit kola ekonomiky a současně naskočit do vlaku ekonomické modernizace.

Praktičtější podobu bude proto muset získat investiční plán pro ČR. S tím souvisí osud projektu Národního rozvojového fondu, ale i jak bude fungovat Modernizační fond financovaný z emisních povolenek. Strategické rozhodnutí nás čeká v oblasti energetiky, kde jsme pod tlakem evropského Green Dealu. Rozhodnutí o dostavbě Dukovan II by mělo padnout do roku 2022. Vláda by měla dát větší důraz na oblast bydlení, kde je třeba řešit nabídkovou stranu, zejména dostupné nájemní bydlení. Pokud jde o případný vstup státu do krizí zasažených firem, tak jde o to, nedříve vybrat takové firmy, aby to dávalo strategický i byznysový smysl.

Požadavky na podporu investic mají také zástupci krajů a místních samospráv, volají po realokaci peněz od státu i od EU, po navýšení podílu z daní a bezúročných půjčkách. Argumentují tím, že prorůstový účinek takových rozpočtových výdajů multiplikátory jsou na lokální úrovni vyšší než na celonárodní. Důležité je i posílení soběstačnosti ve vybraných oblastech, krize ukázala důležitost soběstačnosti u zdravotních potřeb a léků, nenahraditelná je samozřejmě voda. ČR by měla mít dostatek vlastní elektřiny, zbytečné jsou i dovozy u některých potravin.

Co pro nás znamená očekávané další zadlužování?

Dluh, do kterého se nyní řítíme, bude asi rekordní. V ČR dosáhl v roce 2019 dluh státu 1,64 bilionu korun, to je 154 tisíc korun na hlavu. Nyní se dluh zvýší asi na dva biliony korun a mohl by dál růst. Proto bude důležité dát pozor, aby se stamiliardové dluhy neproměnily v obří mrhání.  Vláda ČR odhaduje, že se dluh ze současných 30 % HDP se během příštího volebního období vyšplhá na 45 %. Pokud bychom špatnou rozpočtovou politikou a zdražením dluhu spustili dluhovou spirálu, nelze vyloučit, že by se i český dluh dostal do nebezpečného pásma. Přitom si musíme uvědomit, že podíl důchodového a zdravotního pojištění na HDP bude mít tendenci růst. To potvrzuje nezbytnost diskuse o fiskální strategii ČR v delším časovém horizontu.

V této věci byla silně probírána otázka rozvolnění zákona o rozpočtové odpovědnosti, který byl přijat v roce 2016 a který nevyhovoval pro řízení ekonomiky v pandemické situaci. Diskuse v parlamentu varovaly před tím, že rozvolnění opatření na udržitelnost financí až na sedm let je příliš benevolentní. Může být, ale jak česká dluhová brzda, tak i fiskální kompakt EU prostě v praxi nebyly uplatnitelné. Musíme se na tyto věci podívat znovu a důkladněji.

Připomenu, že KSČM měla ke konstrukci rozpočtové odpovědnosti výhrady už před lety. I levicoví ekonomové v České republice patřili vždy k těm ukázněnějším. Ale varují před byrokratickým a omezeně účetnickým přístupem k rozpočtové politice. Může se stát, že letošní deficit bude třeba kvůli hlubší recesi zvýšit potřetí, nad současných 300 miliard Kč.

Jak vlastně a komu budeme schodkové prostředky platit, zadlužovat se přece nelze donekonečna. Nedostane se náš stát jednou »na buben« a »nespolkne« nás krize všechny?

Hlavní břemeno dluhu nyní nese především stát. České dluhopisy jsou zatím úspěšně prodávány. Historie zná případy těžkých dluhových krizí a na roztočení dluhové spirály si musíme dávat pozor i my. Jedině racionalizace rozpočtové struktury uvolní potenciál, který v této situace fiskální politika má. A bude to nepochybně velké téma pro volební období 2021-2025. Lze očekávat soutěž alternativ dlouhodobé konsolidace veřejných rozpočtů.

V této souvislosti bude důležitá i role měnového centra, tedy politika nezávislé ČNB. Ta zatím opakovaně snižovala úrokové sazby. Její mandát byl dočasně rozšířen i o nákupy dluhopisů nejen státu, ale i korporací na tzv. sekundárních trzích. Tímto nekonvenčním postupem se z ČNB může stát věřitel poslední instance. Nemůže ale fungovat jako nějaký bankomat, i když bilance ČNB je nyní v poměru k HDP větší než u velkých ekonomik. Protože česká měna nyní míří ke kursu 30 korun za euro, je tu i otázka, kdy by se ČNB rozhodla proti znehodnocení měny intervenovat.

Umořovat dluhy lze v principu buď růstem produktivnosti ekonomiky, nebo zvětšováním daňového břemene, dopady finanční nerovnováhy na ekonomiku lze zmírnit i cenovým nebo měnovým polštářem. Hlavní je prevence, tedy nenechat dluhy přerůst přes hlavu. A pak bránit se politicky snahám hodit to nakonec na lidi, kteří se nemohou bránit. Rébusem proto zatím je schvalování rozpočtu na rok 2021. Bude se oproti krizovému letošnímu roku lišit nejen tím, že půjde o rok volební, ale současně půjde o to, kdy ekonomika přejde znovu do růstu.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.7, celkem 55 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


reich.mir.fan
2020-05-26 05:29
Jirka Dolejš vstoupil do KSČM zřejmě omylem.On je socdemák tělem i
duší.Po volbách v roce 2021 mu to může být zcela jedno ve které
partaji by mu to více slušelo.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.