Jan Saudek: Nesmíte to nikdy vzdát

Jan Saudek je mým fotografickým vzorem. Všichni, co o něm natáčejí dokumenty, na mistra pohlížejí prostřednictvím jeho osoby, ale já si myslím, že dělají chybu. Já se dívám na Jana Saudka komplexněji, možná víc skrze jeho uměleckou tvorbu. Ve světě ho zná téměř každý fotograf. V tvůrčím způsobu ovlivnil několik generací. Jeho tvorba je opravdu kvalitní a k neuvěření rozsáhlá, sám jsem ji měl možnost před lety blíže poznat. Poznal jsem ale i jeho osobnost, učil jsem se u mistra Jan Saudka, fotografa českého, několik let fotografovat v jeho ateliéru v Blodkové ulici na, pro mě milém, pražském Žižkově. Jan je pracovitý jako málokdo, vkládá do své tvorby ze sebe opravdu maximum. Radil mi, že obsah fotografie musí být pravdivý, jinak to divák pozná a fotografie, která v sobě pravdu neobsahuje, je k ničemu nebo jen k něčemu. Nejvíce obdivuji jeho cyklus o rodině, potom portréty členů Národního divadla a sportovce z klubu Dukla. Musím také říci, že mne naše setkání velice obohatilo a že ve skutečnosti je to velmi křehký, citlivý a vnímavý člověk, který občas neví jak naložit se svými city. A taky musím říct, kdyby se rozhodl žít někde v cizině, třeba ve Francii, byl by z něj nehorázný boháč. Ale on nikdy ani na chvíli nezapochyboval, že jeho místo a vlast je tady…

Jane, prosím vás, máte své fotografie ve více než 270 světových prestižních galeriích. Čím si myslíte, že oslovujete tyto galerie?

Ano, mám, ale většinou to tam za mě předávali jiní. Muzea mají ale ve sbírkách kdekoho, nic to neznamená. Tragické je, že nejsem zastoupen ve své vlasti.

Fotografujete od svých osmnácti let. Co vám fotografie dala, a co vám naopak vzala?

Od fotografie jsem dostal všechno. Ale od té mé posedlosti jsem přišel o lásku – já ji sice fotografoval, ale neprožil – nemůžete dělat dvě věci najednou.

Nedávno vás ocenil prezident Miloš Zeman státním vyznamenáním »Za zásluhu o stát«, všeobecně se ví, že jste na to opravdově pyšný. Berete to tak, že je to ocenění vaší celoživotní práce, která sklidila úspěch v celém světě?

Ano, dostal jsem vyznamenání od řádně zvoleného prezidenta mé rodné země. Pro mě velká pocta.

Sám ze své praxe vím, jak je velmi těžké neustrnout, nebo se nevyčerpat při neustálém fotografování v ateliéru, vnímáte to také tak?

Víte, proč byl Mistr Saudek tak skvělý? On dělal celý život jednu jedinou věc – neměnil styly – a přesto neustrnul.

Který cyklus, nebo cykly fotografií považujete za své nejlepší z tvorby?

Nejlepší je silné slovo. Asi nejobstojnější jsou věci, které se týkají lidské rodiny. Krajinu neumím.

Kdysi jste mi řekl že ve tvorbě často platí, že nejlepší věci člověk udělá do třiceti let a pak už to není ono. Je to pravda, řekl jsem to správně?

Ano – je to jako ve sportu – do třiceti let. Viděl někdo šedesátiletého skokana na lyžích na obřím můstku?

Já osobně jsem učarován z vaší fotografické knihy portrétů členů Národního divadla a portrétů sportovců z Dukly. Osobně si také myslím že společnost tyto projekty ještě nedokáže ocenit. Byla to náročná práce anebo naopak to šlo s tvůrčí lehkostí?

Lidé z Národního divadla byli náročnější. Ale sportovci z Dukly bez výjimky skvělí, ochotní, nenamyšlení, spontánní…

Nemohu nevzpomenout na naše společná setkání, musím říct, že mě dodnes fascinuje vaše zdvořilost a obdiv k ženám. Máte to vrozené, nebo jste to piloval k dokonalosti leta?

Jsem chlap z první republiky, mám kinderstube. Bez ženské (to jest matky) bychom žádný z nás tady nebyli.

Jste dnes ženatý a máte přenádhernou rodinu. Užíváte si tohle rodinné štěstí naplno?

Neužívám, pro nějaké kiksy z minulosti musím pořád ještě pracovat. Je to komické.

Ovlivnil jste celé generace ve světě. Jméno Saudek zná každý snad úplně každý fotograf. Ve světě je známo spíše vaše dílo, tady u nás doma znají zase více Vás jako osobu, která je přímořeká…! Respektive se nevyhýbá otevřenosti. Vnímáte to taky tak?

Jak je to s popularitou, nevím. Pro mě je úžasné, když mě pozdraví kluci z náklaďáku. Jinak mluvím, jak mi zobák narostl – a nikam se necpu.

Co byste dal za rady mladým fotografům, aby se stal věhlasnými stejně jako vy?

Nepřestávat. Je to jako se sváděním dívky – nesmíte to nikdy vzdát.

Čím novým nás ještě překvapíte? Knihou, dítětem nebo nějakým mimořádným projektem?

Ano, letos bych měl mít pár nových knih. Ale mít dítě je víc – tak uvidíme.

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.1, celkem 17 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.