Rozhovor Haló novin s prezidentem Agrární komory ČR Zdeňkem Jandejskem

Zemědělci v době pandemické krize odvedli kus velmi dobré práce

Jste dlouholetý, zkušený a úspěšný zemědělský hospodář, jak byste popsal, kdo je zemědělec a jaké vlastně je jeho poslání ve společnosti?

Odpovím vám asi takto. Ať je zemědělec malý či velký, je to vždy člověk, který musí k tomu, aby mohl úspěšně podnikat, znát řadu oborů – agronomii, agrochemii, zootechniku, genetiku, šlechtění, mechanizaci, ekonomiku a mnohé další.

Zkrátka, je to člověk, který musí mít vztah k přírodě, ke zvířatům, ale i k člověku. Přes velmi složitou dobu, kdy velká část lidí, ať již dobrovolně či řízeně odpočívá, zemědělci a potravináři pracují 12 až 14 hodin a když si to situace žádá, i více hodin. Víte, dojnici musíme za všech okolností dvakrát denně podojit, mléko dále zchladit, uchovat a expedovat na další zpracování, aby český národ měl k dispozici konzumní mléko a mléčné výrobky. Jenom na adresu některých tzv. přátel zvířat podotýkám, že nikdo ale nemusí mít obavu o to, že by péče o zvířata či založení úrody utrpěly.

Zkrátka, jde o to, že naši zemědělci ve své každodenní činnosti obdělávají pole pro další úrodu, zároveň vytvářejí optimální podmínky pro hospodářská zvířata tak, aby se dosáhlo špičkových výsledků v užitkových a reprodukčních parametrech, a také, aby zemědělci a následně i potravináři zpracovali vyprodukovanou surovinu na kvalitní a bezpečné potraviny.

Jak byste zhodnotil roli našich zemědělců během těchto tří měsíců koronavirové krize?

V dnešní době, kdy jsme prožívali, a mnozí z nás ještě prožívají, dopady koronavirové krize, se ukázala síla lidí, kteří stáli v první linii boje s touto zákeřnou nemocí. Jde o lidi, kteří si zaslouží úctu a poděkování ostatních občanů, prostě nás všech. Prostě řeknu, že obstáli, a to nejen naši zemědělci, ale i zdravotníci, hasiči, policisté, vojáci, řidiči nákladních aut, kteří rozváželi zboží, a to především potraviny, do obcí a měst.

Právě dostatečně rychlé a spolehlivé zásobování občanů základními potravinami, zvláště v době, kdy prakticky přestala existovat mezinárodní přeprava potravin napříč Evropou, podpořilo myšlenku výrazněji zvýšit výrobu základních potravin u nás z tuzemských zdrojů, o což se již léta snaží Agrární komora ČR.

Ostatně doba karantény výrazně zasáhla do našich životů a nikdo z nás nevěděl, jak se bude tento stav vyvíjet. Docházelo pak mimo jiné k tomu, že obvyklé dovozy potravin ze zahraničí z řady důvodů, třeba i logistických, nebyly na místě určení včas, protože jak víme, naše soběstačnost je v průměru všech spotřebních komodit cca pouze 58 %. Přesto se naši občané nemusejí obávat jejich nedostatku. Myslím si, že není třeba vytvářet paniku a strašit lidi, to není nikdy ve prospěch věci, jak se to u nás v některých médiích, zejména v oněch prvních dnech po vyhlášení nouzového stavu, projevilo.

Dá se říci, že nerovnoměrné zásobování ze zahraničí způsobovalo objednávky u našich producentů v některých komoditách až do výše 200 až 300 % oproti běžným dodávkám. Přitom za jeden či dva dny byly zase objednávky téhož zboží pouze na 80 % běžného objemu. Takže v maloobchodním prodeji došlo k určitým výkyvům, ale ty se vždy podařilo většinou v krátké době prodlouženými směnami zabezpečit. To byl hlavní úkol té doby, a myslím si, že jsme to vcelku zvládli.

Ještě chci poznamenat, že právě tato situace ale nahrává koncepčnímu rozhodnutí přijmout logická řešení, tedy trvat na zvyšování soběstačnosti v zásobování potravinami!

Ano, o tom se v naší společnosti nyní velmi intenzivně hovoří…

Víte, soběstačnost domácích potravin, které jsou pod mimořádnou kontrolou celé vertikály, od setí obilí až po dodávky konečných výrobků bez tisícikilometrových doprav ze vzdálených destinací, by se měla postupně zvyšovat na 80 až 85 % průměru všech komodit. O to se snaží Agrární komora ČR. Právě v těchto dnech se v Poslanecké sněmovně projednává novela zákona o potravinách, která by měla zajistit, aby od příštího roku podíl českých potravin na pultech obchodů u nás činil již 55 %, což zatím není, protože na nich převažuje zahraniční zboží, které k nám velmi intenzivně distribuují zahraniční obchodní řetězce.

Ale ozývají se hlasy, že soběstačnosti nelze dosáhnout ve všech komoditách…

Samozřejmě, vždy budou komodity, kde můžeme být plně soběstační a ještě vyvážet, jako například hovězí maso a mléko. Budou samozřejmě i komodity, které nedosáhnou této úrovně, a budeme závislí na dovozech ještě řadu let. Jde například o vepřové maso, zeleninu a ovoce. Pokud budou současné podpory nastaveny tak, jak je navrhla Agrární komora ČR, tedy ve prospěch komodit, kde je soběstačnost velmi nízká, tak během osmi, devíti let je možné se dopracovat k uvedené soběstačnosti kolem 80 až 85 %.

Je však nutné, aby byli podporováni především ti, kdo produkují zemědělské výrobky pro domácí trh. Tento systém však zatím není takovým způsobem nastaven, a právě proto je nyní optimální čas na změnu. Zemědělci jsou schopni navýšit produkci komodit. Ostatně v dubnu, tedy v době koronavirové krize, se k tomu veřejně přihlásili prohlášením o zvyšování soběstačnosti a zajištění bezpečnosti výživy národa.

K tomu jsou ale samozřejmě nutné podpory. Ty musejí směřovat tam, kde budou motivovat k výstavbě moderních středisek pro chov a výkrm prasat či k investicím do rozšiřování pěstitelských ploch ovoce a zeleniny včetně zavlažování, vybavení technologií proti poškození produkce nepříznivými povětrnostními vlivy a do termo skladů, k uchování kvalitního ovoce a zeleniny. Současný systém plošných podpor je potřeba přenastavit, protože nijak nemotivují k navyšování produkce v odvětvích s nízkou soběstačností.

Jenže dnešní doba také přinesla značné zdražování potravin. V médiích se tvrdí, že je to důsledek koronavirové krize…

Musím říci, že ze strany zemědělců k velkému zdražování nedochází. Cenu potravin většinou ani nenastavuje zemědělec, ale velkoobchod, a hlavně maloobchod. Tam se nejvíc využívá velkého kolísaní poptávky a nabídky. Přirozeně, že na základě současných zkušeností z pandemické krize bude většina států směřovat k posilování soběstačnosti. Lze předpokládat, že se navýší hlavně lokální nabídka potravin, obecně se bude posilovat zájem o kvalitní potraviny místního původu. Zde máme určitě perspektivu, protože v tomto směru můžeme využít konkurenční výhody velmi propracovaného českého systému kontroly potravinářských produktů v celé vertikále.

Co se týká ovoce a zeleniny, lze předpokládat, že dojde k určitému zvýšení ceny, protože v současnosti je velice omezená možnost využívat v celé Evropě na sezónní práce zahraniční pracovníky. Cena by nemusela růst skokově, pokud budou úměrné marže u všech zúčastněných. Dnes je to přitom následovně: například cena jablek od zemědělců se podle výsledků sklizně v jednotlivých letech pohybuje od 7 do 15 Kč na kg, ale cena na pultě je pak již 25 až 45 Kč za kilogram, a to u komodity, která prakticky neprochází žádným procesem zpracování.

Mimochodem, výsledky tuzemských producentů z hlediska výnosů, užitkovosti, šlechtění a chovu jsou na mimořádně dobré úrovni a řadíme se v rámci EU mezi prvních sedm států. Problémem je směřování podpor a jejich nastavení i tam, kde v produkci nic nepřinášejí. Přitom české kapacity jsou v řadě komodit dostatečné, a v jiných by se daly vhodným směrováním investic rozšířit. Pokud by byly prostředky nastaveny systematicky motivačně do odvětví, kde je nízká soběstačnost, došlo by k postupnému navyšování soběstačnosti, která by se mohla dostat v průběhu nejbližších let na již zmíněnou úroveň 80 až 85 %.

Otázku zvýšení soběstačnosti v základních potravinách u nás, pokud vím, ale ovlivňuje ekonomika zemědělské výroby v EU…

Pravda je taková, že v pokrytí domácího trhu českými komoditami nám znesnadňuje situaci neúměrný dovoz komodit z okolních zemí za podnákladové ceny, kde silné ekonomiky neúměrně, dlouhodobě a cíleně podporují zemědělskou výrobu, což vede k velkým disproporcím na trhu. Disproporce tohoto nejednotného trhu pak likviduje trh s českými potravinami. Je potřeba si uvědomit, že nadprodukce z těchto zemí v jednotkách procent mířící na náš trh znamená pro nás již desítky procent celkové produkce, a tím při nakupování tohoto laciného přebytkového exportního zboží není prostor razantně navyšovat vlastní produkci v jednotlivých odvětvích rostlinných a živočišných komodit.

Pro upřesnění uvedu, jaká je soběstačnost v některých komoditách. Nejsložitější situace je u ovoce a zeleniny, kde je to 25 až 30 %, u brambor ve slupce 60 %, avšak včetně výrobků z brambor a polotovarů pak jen 40 %, v živočišné produkci u vepřového masa je to 38 až 39 %, u drůbežího masa 54 až 64 %. Kdežto u hovězího masa máme více než 100% soběstačnost a u mléka kolem 90 %, a to včetně výrobků, v kterých je mléko součástí. U vajec je to 54 až 60 %.

Souhlasím s tím, že je třeba využít domácí výroby k navýšení soběstačnosti jak u malých a středních, tak u velkých producentů. Všichni, bez ohledu na velikost, mají na našem trhu své místo, avšak objem produkce malých výrobců je tak nízký, že lze jen těžko předpokládat, že i při progresivním zvyšování produkce by naše soběstačnost byla významně pokryta jen z těchto zdrojů. Velké firmy dnes dodávají na trh více než 80 % zemědělských výrobků a potravin. Je proto zřejmé, že bez nich není možné zabezpečit národní soběstačnost, čehož důkazem jsou i světové trendy.

Svět jde totiž stejnou cestou a využívá koncentraci, a hlavně produktivitu práce k zajištění výroby zemědělských a potravinářských produktů a současně se snaží vyrábět za přijatelné ceny pro koncového spotřebitele. Jsou to například obrovští producenti vepřového a drůbežího masa v Německu, Nizozemí, Španělsku. Tyto výroby nejsou závislé na velikosti zemědělského podniku.

I u nás by neměl být problém tato odvětví řešit, jelikož drůbež a prasata jsou závislá hlavně na produkci obilovin a Česká republika vyváží v letech průměrné a vyšší úrody obilovin téměř 50 % své celkové produkce obilí. Tím mimo jiné přichází právě o surovinu pro výrobu masa, a to je velmi smutné.

Co byste řekl na závěr jako člověk, který velmi dobře zná, jakou roli hraje zemědělství v naší společnosti?

V prvé řadě musím připomenout a sdělit vašim čtenářům, že Agrární komora ČR vyzvala všechny členy i ostatní zemědělce, aby zvážili v době pandemie poskytnutí pomoci našim spoluobčanům, kteří jsou starší, nemocní či handicapovaní a vlastních prostředků nemají nazbyt. Za tímto účelem jsme založili transparentní účet, na který solidární dárci zasílali finanční prostředky. Tato sbírka skončila 15. května a objem prostředků nakonec dosáhl jeden a tři čtvrtě milionu korun. Tyto peníze jsou rozdělovány zpět do jednotlivých krajů podle toho, kolik prostředků bylo v daném kraji darováno. Jménem Agrární komory ČR musím poděkovat všem, kteří na tuto dobrou věc přispěli.

Ještě bych chtěl dodat, že jsem přesvědčen, že společným úsilím se nám podaří zvýšit soběstačnost v základních potravinách, tedy zvýšit dodávky našich kvalitních domácích českých potravin pro obyvatele naší krásné země.

Miroslav SVOBODA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.7, celkem 14 hlasů.

Miroslav SVOBODA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.