Reklama
Ilustrační FOTO - Pixabay

Analýza OECD k důchodové reformě dělá Maláčové radost

Česká republika dostala od Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) analýzu k reformě důchodového systému, o kterou loni požádala. Ministerstvo práce se ji chystá zveřejnit na konci června, výsledky zatím nechce blíže komentovat.

Experti měli posoudit českou situaci a navrhnout opatření k dlouhodobé udržitelnosti penzijního systému. »Studie nám dělá velkou radost. Potvrzuje naše závěry,« řekla novinářům ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). Výsledky analýzy OECD zatím nepřiblížila, dodala jen, že koncem června by ji měla projednat důchodová komise.

Babišova vláda uvedla důchodovou reformu ve svém programu jako první ze šesti svých hlavních priorit. Podle zpráv ministerstva práce či Národní rozpočtové rady se česká penzijní soustava beze změn při stárnutí společnosti propadne do deficitů. Ty by mohly za pár desetiletí dosahovat několika procent hrubého domácího produktu (HDP). V dnešních hodnotách by to byly stovky miliard korun.

OECD už v minulosti ČR několikrát doporučila důchodový systém upravit. Radila třeba v budoucnu dál odsouvat věk nástupu do penze podle prodlužování života. Důchodová věková hranice se v ČR zvedá každý rok, a to obvykle o dva měsíce u mužů a o čtyři měsíce u žen. Na 65 let se dostane ve 30. letech. Vláda loni trvala na zachování tohoto limitu. Další pomalé odsouvání, které by se týkalo dnešních třicátníků či dvacátníků, odmítla. Jednat by o tom měl příští kabinet znovu v roce 2024.

Stanovit podíl státu, lidí a zaměstnavatelů na financování penzí

Podle zadání vlády měla OECD zhodnotit první a třetí důchodový pilíř, tedy průběžné financování důchodů z odvodů a dobrovolné spoření na stáří. Ministerstvo práce v podkladech pro loňské jednání kabinetu uvedlo, že by experti OECD měli posoudit demografický vývoj a náklady na stárnutí a navrhnout opatření k zajištění dlouhodobé udržitelnosti a stability penzijního systému. Ve druhém letošním pololetí a prvním pololetí roku 2021 by se měly výsledky projednat a měla by se najít shoda na podobě důchodového systému. Stanovit by se měl podíl státu, lidí a zaměstnavatelů na financování penzí.

Důchodová komise se loni na podzim shodla na možnosti nynější průběžný veřejný systém rozdělit. Z nultého pilíře by se platil solidární základní důchod z daní, z prvního pilíře pak z odvodů zásluhová část podle odpracovaných let a výdělků. Maláčová představila tři varianty s označením spravedlivá, technická a úsporná. Liší se výší základní penze i započítáním bonusů za péči a děti či přesluhování. První dva modely výdaje do budoucna zvedají.

Národní rozpočtová rada uvedla, že návrhy nepředstavují systémové řešení k udržitelnosti penzí. Změny by se neměly provádět bez zajištění a reformy příjmů, posílit by se mělo i spoření na stáří. Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) už dřív řekla, že ČR sice změny penzí potřebuje, do voleb už se ale nejspíš nepřijmou. Důchodovou komisi kritizovala za to, že o zajištění zdrojů zatím nejednala. Podle Maláčové a šéfky důchodové komise Danuše Nerudové by reformu penzí měla provázet reforma daní.

 


Otázky Haló novin pro bývalého poslance KSČM Miroslava Opálku

Hysterie o neudržitelnosti důchodového systému je scestný argument

Ministerstvo práce zatím nechce zveřejnit závěry analýzy OECD. Co se dá podle vás od této studie očekávat?

Odhaduji, že výsledek bude nejblíže k názoru paní ministryně Schillerové. I mně se jeví, že na zásadní kroky již nezbývá dost času a koronavirová krize vše ještě více zkomplikovala. Pokud paní ministryně Maláčová avizuje, že zpráva OECD je příznivá, pak chci zdůraznit, že ČR se již opakovaně vyplatil zdrženlivý přístup při zavádění návrhů různých zahraničních centrál. Ukázalo se totiž, že všechny návrhy podporované MMF, Světovou bankou, OECD, Evropskou komisí a dalšími expertními subjekty při zavedení v jednotlivých zemích selhávaly a jejich autoři je pak museli korigovat a měnit. Chápu tedy vládní žádost o expertní angažovanost OECD při řešení stabilizace českého důchodového systému jako projev nedostatku vlastních odborníků v hnutí ANO, nebo jako kalkul k prosazení dosud nepřijatelných pravicových variant. Ze všech doporučovaných návrhů, nevyjímaje dnešek, čiší přirozeně různé zájmy. Jen zájem pracujících není vyzvedáván.

Můžete být konkrétní?

Světový bankovní sektor chce získat pod svou správu co největší díl všech důchodových systémů – veřejných peněz, a k tomu požaduje navíc bezplatnou pomoc státu. Už nestačí v ČR nadstandardní státní podpora penzijního spoření a životního pojištění. ANO dnes finančníkům nabízí i podporu státu pro dlouhodobý nákup a držení například akcií. Je to snaha podpořit volnými penězi ekonomiku? Nevím, ale je zodpovědností a rizikem každého, kde si ukládá prostředky na odloženou spotřebu. Proč však to má stát dotovat a podporovat daňovými odpisy? Kdo má dnes na to, aby plně a maximálně využíval už dnes všech nabízených možností? Jde totiž o solidaritu naruby – veřejnou podporu vícepříjmovým skupinám. A to nehovořím o rizicích, propadech na burzách, bankrotech, spekulacích, přelévání kapitálů…

A pokud jde o zaměstnavatele?

Ohledy se berou i na zájmy zaměstnavatelů. Snaha o snížení pojistného placeného zaměstnavatelem, ale zdaněného zaměstnanci, se opírá o tvrzení, že v ČR jsou vysoké náklady práce a ty je třeba snižovat. Zatím jde stále o nestydatou lež! Nikdo nezmíní veřejně přístupnou statistiku Eurostatu či OECD, z které jasně vyplývá, že naše sdružená daňová kvóta je pro zaměstnavatele výhodná. Sice jsou u nás procentuálně vyšší pojistné odvody, ale z nízkého základu. Nízké mzdy či platy i v součtu s odvody na pojistné plus benefity jsou v porovnání s tzv. vyspělými státy nízké a zvyšují tak stupeň vykořisťování domácí pracovní síly v porovnání se zeměmi EU15.

Hovoří se o návrhu na další zvyšování statutární věkové hranice pro odchod do důchodu…

I zde se většinou argumentuje zkresleně. Jednak máme ze zákona zaveden režim pětileté revize s možností změny a také nemůžeme srovnávat naši věkovou hranici se zeměmi, kde se dožívají občané v průměru o dva až čtyři roky vyššího věku. A to nemluvím o Moravskoslezském, Ústeckém a Karlovarském kraji, kde je propad ještě větší. Je třeba posuzovat a srovnávat i kvalitu života ve stáří a délku ročního pracovního fondu, který je u nás stále jeden z nejvyšších, což také dokazují statistiky OECD!

Česká politická reprezentace by měla dbát na vyrovnávání rozdílů, a ne se jen už 30 let snažit vycházet maximálně vstříc kapitálu a z vlastních lidí dělat jen levnou pracovní sílu, která se výrazně invalidizuje v nedobrých pracovních podmínkách. Je konečně potřeba vymanit se z reálného neokoloniálního objetí zahraničního kapitálu, který takto potlačuje naši suverenitu. A bez protestů pravice, Senátu aj. A pokud žehráme na nízkou produktivitu práce, pak ta je dílem výběru sortimentu výroby, schopností managementu a rozhodování majitelů firem, ne jejich zaměstnanců. Intenzita práce je v ČR povětšinou vysoká a často nahrazuje onu skloňovanou produktivitu.

Hodně se poukazuje na neudržitelnost důchodového systému, to podle vás není namístě?

Hysterie o neudržitelnosti důchodového systému je dalším scestným argumentem. Tento systém je od svého založení v čase regulovatelný a bez postupných změn parametrů by dávno zhavaroval. Takovéto metafyzické konstatování záměrně opomíjí nutnost předchozích, současných a budoucích úprav, které systém stabilizují a aktualizují. Jde o snahu jen vystrašit občany.

Rovněž tvrzení, že stát je špatný hospodář a takto sám zkrachuje, je právě v dnešní době úsměvné. Kdo jiný než stát drží nad vodou v krizi privátní sektor, včetně finančnictví. Kolik nalila ČR do sanace bank a průmyslového sektoru, jak pomáhá udržet firmy v chodu. Daně nikdo moc platit nechce, ale pro pomoc každý dnes natahuje ruku. Kdo tedy jiný má být zárukou jistoty fungujícího průběžného důchodového systému, který nelze vytunelovat, ale lze jeho výhody vymazat privatizací? Třeba jen části státního pilíře.

Hlavní jsou vždy, jak víme, peníze. Ty budou ve státním pilíři chybět v důsledku nepříznivého demografického vývoje. Chyba je tedy mimo důchodový systém. Rodí-li se méně dětí, pak je třeba mladé i budoucím generacím sdělit, že každý špás (pohodlnost) něco stojí. A buď budou více platit bezdětní, nebo musí stát najít jiné zdroje. Neschopnost prosté reprodukce národa tím, že lidé odmítají vychovávat své či osvojené děti, je z pohledu přírody nepřirozená a vede ke krachu civilizace!

Vidíte nějaká řešení situace? Čeho je třeba se vyvarovat?

Určitě existuje více cest, jak dále, ale měli bychom zabránit té, která chce převést nebo omezit současný fungující a lety prověřený systém kolektivního zabezpečení. Převést zodpovědnost na bedra jednotlivců, kteří se neumějí bránit a mají omezené možnosti i zdroje. A toto by si měli voliči uvědomit a dobře vše promyslet, než přistoupí ke kterýmkoli volbám. O jejich budoucnosti totiž rozhodují jimi zvolení zástupci.

Jana DUBNIČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 34 hlasů.

Jana DUBNIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.