Cesta vpřed a poučení z let před rokem 1990

Na brněnském Zelném trhu jsem po dobu studia na Právnické fakultě Univerzity J. E. Purkyně, dnes Masarykově univerzitě, strávil v letech 1974 až 1978 mnoho času, nákupů ovoce a zeleniny jsem uskutečnil nepočítaně a i jako student jsem na nákupy měl. Dnes se tam prodává kilo českých třešní za 400 korun, v centru Prahy dokonce ještě o stovku dráž. Stejně či podobně je to s aktuálními cenami všeho ovoce a zeleniny. Zdůvodnění jsou různá, obvykle se to svádí na koronavirus, na nedostatek zahraničních sezonních pracovníků (ti čeští jsou prý pomalejší a dražší), na adresu dovozových komodit se zase hovoří o tom, že podražil zahraniční pěstitel atd., atd.

Podle mě je celá tato debata jaksi mimo mísu. Počátkem 90. let jsme tady dnes a denně slýchali báchorky o všemocném trhu, který vyřeší úplně všechno. Ano, vyřeší, ale takovým způsobem, že do obchodů s ovocem a zeleninou už pomalu chodíme jako na výstavu. Prohlédnout si a odejít. Kolik třešní potřebujeme na bublaninu? Zhruba půl kila, čili podle dnešní ceny za 200 Kč. To aby ji hospodyňka servírovala na zlatém podnose. Toto prostě nelze. Jediný možný způsob, jak se vrátit do normálu, je přestat pomlouvat to, co tady bylo před rokem 1990 - zemědělství s rozhodujícím vlivem státu, zemědělské velkovýroby, ale i v případě potřeby státní regulace cen zemědělských plodin a výrobků. Občas po vyslechnutí neoliberálních frází žasnu, co je na tom tak složitého k pochopení. Trh bezostyšně vydírá spotřebitele a jednoznačně preferuje a podporuje spekulanty, a to i na úkor výrobců. Je přece nemyslitelné, aby obchodní řetězec vykoupil od zemědělce kilo jablek za sedm korun a prodával ho za třicet korun, tedy s více než 300procentní marží. Tím ale netvrdím (toť sdělení pro všechny drsné antikomunisty), že lze rušit soukromý zemědělský sektor. Nicméně a zejména pro drobné pěstitele musí existovat pravidla hry. Na jednu stranu stát musí soukromníka finančně podporovat (bezpodmínečně - zemědělství není kovovýroba, železo se nekazí, maso či brambory ano a vliv počasí na úrodu je zásadní), avšak na druhou stranu soukromník musí svoji výrobu regulovat podle potřeb obyvatelstva, podle státní zemědělské strategie, kterou neoliberálové nechtějí přijmout. A obchodní řetězce? Buď budou praktikovat morální cenovou politiku, nebo nechť si své kolonizátorské choutky realizují někde jinde. Tu druhou možnost považuji za mnohem smysluplnější. Čím dříve bude efektivní regulace nekalých praktik, tím lépe. Nebo ať odtud zmizí, nakonec obchodníků s morálkou se najde dost!

Vojtěch FILIP, 1. místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda ÚV KSČM


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.6, celkem 254 hlasů.

Vojtěch FILIP

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Vladimir.novak1
2020-06-20 15:23
Tak jinak.Byl jsem na chmelu i česal jsem meruňky i ty
třešně.Pravda,třešně byly nejnáhamější,chmel byl tvrdý,třešně
se mačkaly.Ale jaktože za socialismu,řidiči,sběrači,atd.se mohli
uspokojit,když v obchodech třešně byly za jednotnou cenu 20 Kč?Když
nyní třešně stojí od 200 do 500Kč,tak je prostě nekoupím,ať
hamounům schnijou.A lidé začínají být prozíraví,za každou cenu to
tentokrát nemusí koupit.
fronda
2020-06-20 15:21
A proč tedy ti západní zemědělci konkurovat mohou? Holandská rajčata
se nedají jíst, jsou dobrá leda tak pro Prchala, ovšem jsou
lacinější než česká.
jarprchal43
2020-06-20 14:07
Ještě malou poznámku. Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou jablek
není samozřejmě prodejcovým čistým ziskem, jak se nám autor snaží
věšet na nos. On musí nakoupit auta, která jablka dopraví od
pěstitele do skladu a zaplatit řidiče a další personál, který to
zajistí. Ve skladu musí jablka někdo roztřídit, případně navážit
do sítěk a potom dopravit do obchodu, kde prodavačka v pokladně taky
nesedí zadarmo. Pokud si jeden řetězec nasadí příliš velkou cenu,
zákazníci okamžitě odejdou jinam. Představa, že tyto problémy
vyřeší státní zemědělství je humorná. Jestliže stát lidi
řádně nezaplatí, okamžitě utečou. Pokud jde o cenu třešní:
doporučuji autorovi vylézt na strom, zkusit, kolik kilogramů třešní
natrhá za hodinu a porovnat to se svým poslaneckým platem. Mě
samozřejmě taky štve, že jsou drahé. Ale na druhé straně z mládí
dobře vím, co je to za práci. A že třešně – třeba na rozdíl od
jablek – nelze sklízet jinak než ručně. Nemluvě o tom, že se rychle
kazí, což jen zvyšuje další náklady.
Vladimir.novak1
2020-06-20 12:14
No,s těmi zelináři (a masňáky je to pravda,už byli tak otrlí,že do
hořtice přidávali vodu,dnes se to děje u vinařů).Ovšem ceny letí
krvelačně vzhůru,ať je to ten nebo onen.Tady by to chtělo regulaci a
na to se zmůže jen socialismus.
miki.13
2020-06-20 12:05
Jako student pamatuji jak pult v prodejně Zeleniny vypadal, velká bída.
A proto patřilo povolání zelinář k těm nejlukrativnějšim. Kradli,
šmelili a využívali základního rysu socialismu, nedostatku a špatné
kvalitě zboží. A proto měl zelinář u nás v ulici to nejlepší auto.
velkymaxmilian
2020-06-20 11:49
Jedny z pravidelných středečních farmářských trhů se v Praze
konají bezprostředně vedlo středně velkého obchodního centra jehož
součástí je supermarket jednoho z řetězců. Stačí si na čtvrt
hodinky sednou na lavičku a sledovat klientelu na tržišti a těch co
vycházejí ze supermarketu. Věkového rozdílu klientely si musí
všimnout i slabozraký, senioři převážně dávají přednost
supermarketu, proč tomu tak je obecně napsal pan Prchal...
jarprchal43
2020-06-20 10:16
Ještě kdyby tak autor vysvětlil, proč mají obchodní řetězce s
koloniálními choutkami nižší ceny, než drobní obchodníci a
farmářské trhy.
1 | 2 | 3
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.