Rozhovor Haló novin s Josefem Boudou, zastupitelem Bučovic (KSČM)

Všichni lidé jsou bratři a měli by spolu vycházet

Čtenáři Haló novin zaznamenali váš ostrý nesouhlas s vydáním kalendáře s válečnými zločinci. Navíc v současné době…

Ještě se nemohu vzpamatovat z toho, že je něco podobného možné. Před 78 lety zlikvidovali českoslovenští výsadkáři protektora Heydricha, který poslal miliony lidí na smrt. V kalendáři vydavatelství Naše vojsko na rok 2021 nenajdete Jozefa Gabčíka ani Jana Kubiše. Dostanete kalendář, kde je vedle Heydricha vyveden jako osobnost Říše i Mengele. »Doktor«, který zkoušel, jak dlouho vydrží bez potravy narozené miminko, vzal děti a zkoušel je sešít nebo další potápěl do kádí s vařící vodou, aby věděl, co snesou.

Jako poměrně čerstvý otec jsem objevil tolik nových obav a strachu, že mi přijde tak neskutečné zvrhlé vydávat tyto lidi za osobnosti, že vlastně nejsem schopný vyjádřit svoji zlost… To někdo skutečně bude v červnu nebo v prosinci příštího roku koukat do tváře člověka, co za živa řezal do dětí?!

Kam jsme to došli, Češi a Slováci? Výsadkáři představují to nejlepší a nejstatečnější z naší historie, bohužel každá doba má své Čurdy a Moravce…

Vyzdvihujete čin výsadkářů, ale někteří mohou namítnout, že tím začalo nejhorší válečné období…

Já doufám, že na tyto námitky už všichni znají odpověď. Po třech letech války, vraždění, spřádání plánů na vyhlazení milionů lidí, byl čin Čechoslováků zásadní odpovědí. Parašutisté splatili dluh za tisíce mrtvých a motivovali všechny, kdo mohli bojovat. Z dnešního pohledu je těžké odhadnout, kolik lidí by Heydrich – v případě, že by žil – mohl připravit o život. Co dalšího by vymyslel. A že by to udělal, bylo jasné. Patřil mezi architekty holocaustu. Neskutečné hrůzy provázely celou válku. Před likvidací Heydricha i po ní. Někde jsem četl, že si nacisté přáli, abychom litovali, abychom snad odsuzovali likvidaci této »mimořádné osobnosti« třetí říše. To se jim nikdy nesmí splnit.

Je náhodou, že zmiňovaný kalendář přichází právě v době 75. výročí osvobození od fašismu a vítězství ve druhé světové válce? V době, kdy se odstraňují pomníky osvoboditelů a naopak staví vlasovcům?

Je to smutek. Znám potomky hrdinů civilistů, vojáků i partyzánů. Netušíte, co prožívají v těchto dnech. Vždy mi bylo ctí, když jsem byl osloven, abych v rámci výročí konce druhé světové války někde zazpíval. Těch míst byla řada. Je tragické, že dnes musíme potomkům těch, kteří přišli bojovat za osvobození Československa, vysvětlovat, co se to stalo s Čechy. Každý Rus měl v rodině rudoarmějce. Každá ruská rodina, poslala na západ svého hrdinu. Uklidňuje mě, že v tomto je Morava odlišná od některých částí Prahy.

Pokud jde o Vlasova, tak historik Jan Tesař o něm nedávno zveřejnil obsáhlé pojednání. Vše doložené a dech beroucí. Jan Tesař zmínil zásadní, kdyby byl Vlasov souzen po válce Čechoslováky, tak by nevyšel se zdravou kůží.

Oba jsme ve věku, ve kterém jsme nemohli prožít válku. Nesměřuje současnost k nové?

Doufám a přeji si, aby už lidstvo nikdy nic tak neskutečného nepotkalo. Válka vám vezme všechno. Sny, plány, budoucnost a často i ty nejdražší. Mrzí mě, že neumíme mladším generacím říct, co byla válka a co by jim mohla vzít. Ta vědomost tu chybí. Válka není několikaměsíční bivakování v poušti za plat. Válka jsou nekonečné dny, kdy nevíte, zda ten, kdo žádá o pomoc, není nasazený konfident. Tato pomoc pak znamená smrt pro vaše děti, ženu, rodiče. Válka jsou Lidice, kdy k vám v noci vtrhnou vojáci, vezmou vám vaši dceru nebo syna, které už nikdy neuvidíte. Válka je neskutečný a bezdůvodný masakr v pražské Úsobské ulici. Děsí mě, že jsou místa na světě, kde hrůzu války zažívají dnes a denně. Bohužel jsem romantik a snílek… Proto mě napadá citát z knih Karla Maye, že všichni lidé jsou bratři a měli by spolu vycházet. Snad mi tento naivní pohled odpustíte.

Pojďme k jinému tématu. Čtenáři Haló novin, a nejen oni, vás znají jako zpěváka formace Karel Gott revival Morava. Jak jste prožil poslední měsíce?

Bylo to období obav, nervozity, strachu o lidi, které mám rád. Na druhou stranu jsem viděl, jak dokážou lidé nezištně v osobním volnu a za své prostředky pomáhat těm druhým. Byl jsem u toho, když se pomáhalo seniorům, pokladním, pošťačkám, zdravotníkům nebo policistům. V polovině března to byl asi pro většinu z nás šok. Další šok přichází nyní, když v médiích najednou dostávají prostor ti, kteří zesměšňují lidi, kteří pomáhali a makali. Tito »chytráčci« mě vytáčejí. Stejně tak mě vytáčí hra pánů profesorů, kteří jako staří přátelé hrají v médiích tragickou hru, kdo se vyjádří razantněji. Je jim jedno, že jejich vyjádření lidi děsí nebo mate. Platí, že »fešáci z obrazovky« – kromě keců – pro lidi neudělali nic. Zase to museli odpracovat lidé dezinfikující košíky, sestřičky, pečovatelky v domovech pro seniory a další pěšáci.

Objevila se nespokojenost některých lidí z kultury s podporou, či dle nich spíše nepodporou, vlády v této době. Asi jste OSVČ, jak to tedy hodnotíte vy?

Tak to je na samostatný rozhovor. Tento křik některých známějších kolegů nebo prosperujících pražských šéfkuchařů postavil proti kumštýřům a osobám působícím ve veřejném prostoru spoustu lidí. Bohužel se není čemu divit. Některé brněnské »celebrity« začaly vyrábět razítka a vydávat falešné certifikáty na své roušky za 300 Kč a podobně.

Platí však, že spousta lidí v kultuře makala, šila, rozvážela materiál nebo těšila lidi na sociálních sítích. Platí, že lidi, kteří působí v kultuře, tato krize zasáhla zásadně, jsou to obyčejní živnostníci, divadelní herci, tanečnice, technici, pořadatelé akcí… Těch profesí je spousta. Ten živnostenský list však vypadá stejně, ať jste hudebník nebo instalatér. Proto by ani jeden, ani druhý neměl mít pocit, že je něčím výjimečný.

Věřím, že se vše brzy vrátí k normálu a že si budeme schopni říct, že ten vir nastaví nová pravidla, která budeme všichni schopni dodržovat i v rámci fungování, které jsme znali před virovou krizí.

V listopadu 2015 jsem dělal rozhovor s vedoucím kulturních zařízení města Bučovice Josefem Brychtou. Nebyla to tehdy lehká doba, že?

Já chci hlavně poděkovat redakci Haló novin, že je ještě dnes periodikum, které si všímá vlastně všedních starostí obyčejných lidí.

Toto období nebylo lehké proto, že se naši nadřízení pro mé zvolení zastupitelem začali »vozit« po mých kolezích. To mě nejvíc zneklidňovalo.

Jak to celé tehdy dopadlo a jaká je situace dnes?

Nejsem rád za bolestínka. I k těmto situacím může v zaměstnání dojít. Ale byly to měsíce permanentního stresu, které se bohužel podepsaly i na zdraví jednoho z mých kolegů. Nakonec se však za nás postavila většina zastupitelstva, byl odvolán místostarosta a já mohl služby města Bučovice opustit s pocitem, že slušní lidé nevymřeli. Odešel jsem bohatší o úžasné zážitky a ještě lepší přátele. Můj odchod mě posunul profesně a asi i lidsky dál. Zastupitelem jsem byl znovuzvolen a těší mě, že s dalšími lidmi mohu pro Bučovice pracovat dál. Je to krásné město, s nádherným zámkem, které je zasazeno do krásné krajiny, určitě se k nám přijeďte podívat.

Považujete se dnes za zkušeného komunálního politika? Máte nějaký »svůj« úspěch, něco, co se podařilo vaším přičiněním?

Zkušenosti přináší čas a nasazení. V zastupitelstvu jsem druhé volební období a čerstvých zážitků z práce mám spoustu. Rozhodnutí z března o povinnosti nosit roušky zaskočilo a vyděsilo spoustu lidí. Díky vazbám, které mám, díky svým přátelům jsem s mým kamarádem Filipem Zachariašem mohl rozjet velký koloběh komunitní pomoci. Vytvořili jsme soukolí dodavatelů materiálu, dílen a distributorů roušek a ochranných pomůcek. S Filipem jsme rozvezli skoro 20 tisíc kusů roušek. V jeden moment nám volali z nemocnic, sociálních zařízení, poštovních a policejních úřadoven, obchodů i běžných domácností. První tři týdny nouzového stavu jsme trávili v autě. Spousta lidí ukázala, že jim na druhých záleží, chtěli, aby se nikomu nic nestalo při výkonu svého zaměstnání. Byla to pro nás obrovská zkušenost a ukázka toho, co dokáží lidé udělat nezištně pro druhé. Škoda, že se na tyto lidi po třech měsících zapomnělo.

Máte v politice ještě nějaké plány do budoucna nebo vám tyto zkušenosti bohatě stačí?

Patřím mezi znechucené a otrávené. Žijeme v informační době, kdy jsme jako obyčejní lidé zůstali figurkami na šachovnici. Každý den můžeme slyšet naprosto protichůdná vyjádření profesorů z klíčových institucí. Jeden řekne černá, druhý nařídí bílá. Obyčejný člověk je u toho za idiota. Nicméně mám štěstí, že znám mladé lidi, kteří toho pro druhé mohou mnoho vykonat. Třeba do Zastupitelstva Jihomoravského kraje kandiduje Bučovák Filip Zachariaš. Obrovsky si přeji, aby v těchto sborech pro lidi pracovali lidé, jako je on. Já bych se v budoucnu rád věnoval hudbě, v případě zájmu rád pomohu tam, kde bude třeba.

Zbyšek KUPSKÝ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 46 hlasů.

Zbyšek KUPSKÝ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2020-06-20 18:21
Čest Vaší práci.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.