FOTO - Haló noviny/Roman BLAŠKO
Projev předsedy Vojtěcha Filipa na 10. zasedání ÚV KSČM dne 20. června 2020

Politický souboj o území ČR se vyhrocuje

Soudružky a soudruzi,

po delší době se opět scházíme… Měli jsme se sejít na zasedání ústředního výboru v březnu, ale museli jsme se podrobit omezujícím opatřením souvisejícím s pandemií.

Cílem našeho zasedání je udělat další krok v přípravě Komunistické strany Čech a Moravy na letošní krajské a senátní volby. K tomu slouží i zařazený bod, který se týká informace o stavu vývoje členské základny a naší akceschopnosti v průběhu našich předvolebních akcí. Pokud jde o druhý cíl, který bychom měli dnes splnit – i když je to v pravomoci výkonného výboru, ale budu rád, když se to prodiskutuje tady - je to otázka současné politické situace a stanovisko ústředního výboru k ní. Z našeho rozhodnutí pak vyplyne, jak se poslanecký klub KSČM zachová ke změně státního rozpočtu na rok 2020. Samozřejmě bych byl rád, kdybychom se vypořádali se všemi organizačními otázkami, které s tím souvisejí, a vzhledem k nutnému odložení konání sjezdu tam máme nový harmonogram, o kterém jistě rozhodnete. Podle tohoto harmonogramu pak budeme řadit jednotlivé otázky, které tady byly v průběhu přípravy programu našeho zasedání řečeny.

Bod zlomu

Nejdřív mi dovolte k současné politické situaci obecně říci, že jsme jako česká společnost stejně jako ostatní státy v Evropě a ve světě v určitém bodu zlomu. Ten zlom je vyvolán tzv. pandemií koronaviru a všichni analytici zkoumají, jestli to je uměle vytvořený problém, nebo jestli jde o problém, který je skutečně součástí vývoje společnosti, kdo za tím stojí a jak jej hodnotit. V každém případě nelze krizi podceňovat, protože to, co se odehrálo v jednotlivých státech všech kontinentů, spustilo nebývalou změnu ekonomických poměrů v celém světě. Tentokrát, na rozdíl od situace, která tady byla v roce 2007-2008, se dotýká všech zemí bez rozdílu jejich společenského zřízení. Pandemií bylo zasaženo více než 180 zemí a dotkla se výrazným způsobem těch, kterých se minulá ekonomická krize netýkala. Ta minulá ekonomická krize se totiž nedotkla těch států, které měly – teď to přeženu – socialistické nebo blízko k socialistickému státnímu společenskému zřízení. To vše přesto, že tam byly i podmínky, pokud jde například o zdravotní stav, který by mohl nastat, možná horší než v té současné situaci. To je třeba mít na paměti. Je evidentní, že tento stav, jak zasahoval jednotlivé země, postupně zasáhl celý svět, jak v ekonomickém výkonu, tak měnil poměr sil mezi jednotlivými rozhodujícími státy ve světě. Proč to říkám? Protože je důležité si uvědomit, že v každé krizi dochází, tak jak nás učí dialektický a historický materialismus, ke změně ekonomických poměrů a v krizi kapitalismu vždycky na tu krizi doplatí ti nejchudší, ti nejzranitelnější. Vyprazdňuje se střed a dochází k další koncentraci kapitálu. To je ale důležitý poznatek. To znamená, že ti nejbohatší jsou potom schopni ty podniky, které procházejí krizí a nemohou adekvátně reagovat, snadno skoupit. Ve skutečnosti těch, dnes se říká, že to je 2354 nejbohatších lidí světa, vlastní tolik majetku, který nevlastní ostatních 7,5 miliardy lidí. Ten údaj jsem si přečetl, neumím ho ověřit, ale nemám žádný důvod, abych mu nevěřil.

Je tedy možné, že příště ty lidi snadno dostanete do jedné místnosti nebo respektive jejich zástupce na jednu konferenci, a je klidně možné, že tito lidé usilují o to, aby další majetek byl ještě přesunut k nim, což je samozřejmě věcí, se kterou my musíme jako dialektičtí materialisté uvažovat.

Vláda reagovala včas

Co se věcně odehrálo? Rozhodnutím vlád, bez rozdílu, jestli v Evropě, Asii či Americe, byla vypnuta ekonomika, a to navíc z logického důvodu. Důvod byl zdravotní, protože ochrana života a zdraví je prioritou ve všech systémech, dokonce v mezinárodních občanských a politických právech staví ochranu života a zdraví na úplně první místo, pokud jde o lidská práva – a to jak nad politická, tak občanská, i nad práva hospodářská, sociální a kulturní. To je důležité si uvědomit, abychom si to zarámovali.

Jestliže došlo k vypnutí ekonomik a došlo k pádu některých segmentů hospodářské činnosti, tak zvažujme, zda ten skutečný pád bude dočasný nebo trvalý. Jestli se ekonomika obnoví a jak se obnoví, v kterém segmentu k růstu a kde už ji obnovit nepůjde.

Zajímavý samozřejmě je poznatek v České republice, nakolik ČR, ač se to tak nejevilo, byla závislá na turistickém ruchu. Ono je to poměrně jednoduché, když si uvědomíme, že 10,5 milionu obyvatel ČR, i kdyby všichni vyjeli na dovolenou, tak není schopno spotřebovat nebo koupit tolik, kolik ve stejný čas koupí 16 či více milionů lidí, kteří přijedou jako turisté do České republiky. Koupěschopná poptávka našeho obyvatelstva byla vlastně povyšována právě tím, co se odehrávalo v turistickém ruchu. Nakonec na tom restaurace, hotely apod. tratily více, než se na první pohled mohlo zdát, protože některé výrobní podniky pracovaly v době krize dál. A dokonce i některé obchodní řetězce nemají ztráty, o kterých by nějak výrazně mohly mluvit, protože otevřeno bylo, a potřeba, pokud jde o potraviny a další věci, nejen existovala, byla naopak zvýšená poptávka například po hygienických prostředcích.

Myslím si, že pokud jde o samotná opatření na ochranu života a zdraví občanů, tak vláda České republiky, kterou KSČM toleruje, reagovala včas. Jestli někdo říká, že to mělo být o týden dříve nebo o tři dny dříve, to není podstatné. Ukázalo se, že česká reakce byla efektivní, protože při počtu obyvatel ČR nemáme desetinu těch následků, co má například sousední Rakousko, stejně tak ve srovnání, když to přepočítáme na sto tisíc obyvatel, jsme na tom mnohem lépe než Německo nebo Francie, samozřejmě mnohem lépe i než nejpostiženější země jako Itálie, Španělsko, Velká Británie. Kromě jiného se velikášství některých politiků ukázalo právě ve Velké Británii, kdy premiér Boris Johnson říkal, že to nic není, ale obrátil se o 180 stupňů ve chvíli, kdy sám onemocněl. A najednou se jim opatření v České republice zdála hodná následování.

Já to nechci prodlužovat, ale tohle jsem považoval za potřebné říct na začátku, abychom si uvědomili, že jsme v bodě zlomu a bude tady nějaký nový začátek. A ten nový začátek bude buď dán tím, že dojde ke koncentraci kapitálu, zejména zahraničního, nebo půjde ve prospěch občanů. To je podstata toho, o čem musíme rozhodnout. Pokud chceme, aby nás zahraniční kapitál úplně neskoupil, tak se musíme zachovat tak, že udržíme při životě a efektivním fungování systémy státu a systémy společenské kontroly, společenského života.

To samozřejmě nebylo ještě předmětem našeho jednání v době, kdy jsme jednali o první změně státního rozpočtu a o těch opatřeních, která se týkala ochrany života a zdraví lidí. Jestliže se zavřely školy, bylo nutné změnit financování lidem v rodinách, protože když nemůžete dát dítě do školy, nemůžete jít do práce, někdo se o ty děti musí starat, to znamená, změnilo se nejdříve ošetřovné. To byl krok, který nikdo nezpochybňoval ani zleva ani zprava, byl tzv. politicky neutrální, ale pro nás bylo důležité, že to bylo jedno z prvních opatření, že lidi tzv. nenecháme bez peněz. To proběhlo, probíhá, existuje dále a má to velký význam.

My jsme se přiklonili k tomu, a to byl první moment, kdy jsme přestali být strážci státní pokladny, když jsme v určitém momentě řekli, že to nebude šedesát procent mzdy, nýbrž osmdesát procent, ale při přepočtu ošetřovného je to vlastně 97 až 100 procent, takže lidé byli doma, starali se o děti, ale dostávali prostředky, jako kdyby do práce chodili. Mělo to dva efekty – za prvé, že jsme příjem rodiny udrželi, ale žel na druhé straně, že jsme zvýšili počet lidí, kteří si zvykli na to, že mohou dostávat peníze bez práce. A to říkám zcela na rovinu.

Velký střet

Druhým bodem byly jednotlivé programy na to, jak udržet při životě fungování několika základních ekonomických subjektů. Začaly se dělat programy - ten první vůbec nevyšel, protože byl špatně distribuován, asi jen pro deset procent podniků, které měly být udrženy - a další kroky už směřovaly do širší oblasti a týkaly se náhrad mezd, které nelze nezpochybňovat. Pak se to týkalo těch, kteří se živí jako živnostníci, OSVČ, případně jako malá rodinná s. r. o.

Tady došlo k prvnímu velkému střetu, jakým způsobem to řešit. Politická pravice, podporovaná starosty vyvolala to, že jenom stát bude odpovídat za náklady krize, že kraje a obce za tu krizi vůbec nemohou a vlastně za to neodpovídají. To zpočátku nebylo předmětem jednání, takže jsme řekli, že pokud krize má mít nějaké řešení, tak se na něm musí podílet jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel, tak stát. Protože máme jednotnou daňovou soustavu, tzn. že jenom stát vybírá daně, kromě daně z nemovitosti, která je věcí obcí. Jenom stát pak procentuální částkou rozděluje pro obce a kraje.

Střet byl velký a my jsme na něm prodělali, protože jsme předpokládali, že budou soucítit s krizí jak obce, tak i kraje a půjdou ve shodě v nějakém postupu. Starostové a nezávislí podporovaní KDU-ČSL, ODS a Piráty vyvolali velkou akci, že chtějí kompenzace a že obec nesmí ztratit nic a že ty náklady jdou jenom za státem.

Protože jsme tomu neuměli vzdorovat, tak jsme řekli dobře, pokud to má nést jenom stát, tak v tom případě obce mají právo na kompenzaci a mají ji dostat celou. Dál jsme ale preferovali obce do 3000 obyvatel, protože je jich 80 procent, a jednali jsme o obcích do 5000 obyvatel, to už je 90 procent obcí v České republice. U nich z daňového výnosu mají menší prostředky než ti ostatní, a přitom mají velké povinnosti. Za ty peníze, které dostanou jako kompenzaci, v podstatě nepořídí nic než, promiňte mi, svícení, případně drobné věci na radnici a podobně.

Náš program se odvíjel od toho, že jim chceme dát více peněz tak, aby mohly realizovat investice. Pro posílení veřejného sektoru je nutné, aby obce do budoucna byly investory, nejen proto, že to umějí, ale proto, že ty prostředky lépe, efektivněji a také v rychlejším tempu jsou schopny realizovat. Umějí tak zachovat pracovní místa ve firmách a také řešit potřeby, které ony samy mají. Ale zejména se rozšiřuje veřejný sektor a neroste sektor privátní.

Mohl bych uvádět příklady obcí, kde máme naše starosty nebo kde máme zastoupení a kde potřebují postavit vodovod, vyměnit střechu na škole nebo dodělat tělocvičnu, potřebují postavit byty apod. Tohle všechno bylo součástí i našeho politického programu od roku 2017, respektive 2018, kdy jsme se pustili do toho do systematického rozšiřování veřejného vlastnictví.

Velký nevýběr daní

Střet byl ukončen tím, že kompenzace jsou přiznány všem obcím, tedy i těm, které mají na účtech velké prostředky a neumějí je realizovat. A zůstal úkol nějakým způsobem nahradit pro realizaci našeho politického programu ve druhém jednání o státním rozpočtu posílit prostředky pro malé obce. A tak jsme z původně naplánovaných cca 600 milionů, respektive 900 milionů korun, posílili jednotlivé kapitoly.

To se samozřejmě vyčerpalo velmi rychle, protože vypnutí ekonomiky znamenalo velký nevýběr daní, protože politická pravice navrhla náhrady zejména zaměstnavatelům - tedy podnikům – velké úlevy, ať už v platbě sociálních dávek, odložení daní, nebo platbě zdravotního pojištění a podobně. Tohle všechno bylo za 760 miliard korun.

Většinu toho jsme jim nemohli schválit, kromě kompenzací a dalších částek, které byly potřeba, když jsme se měli shodnout na tom, že obce a kraje nenesou náklady, že je nese jenom stát. To bylo podstatné pro další rozhodování a samozřejmě při neustálém odpouštění plateb se prohluboval nevýběr daní, který znamenal, že původní čtyřicetimiliardový schodek rostl až k těm 300 miliardám a překročil je, takže ve vládní rozpočtové rezervě před polovinou roku už bylo jenom 100 milionů korun.

Pro národní ekonomiku

Vláda přišla s tím, že prohloubí schodek tak, že nevýběr se dopočítává. Teď v úterý, když jsem jednal s premiérem, bylo, myslím, nevybraných 182 miliard ve schodku státního rozpočtu. Celý schodek sestává z toho, co se nevybere, a z toho, co chceme na to, abychom obnovili ekonomiku. Pokud se shodneme na tom, že ji obnovit chceme způsobem zadlužení státu, nikoliv přijetím zahraničních investic. A podotýkám, že pokud tady fungují zahraniční investice včetně obchodních řetězců, ať už jde o kterýkoliv řetězec nebo banky, tak vyvedení prostředků v dividendách činí ročně okolo 300 miliard korun. Při dalším prodeji majetku státu bychom vlastně zahraniční investici udělali tak velkou, že by se výkon národního hospodářství, tedy to, co jde zpátky, jenom snižoval.

To byla jasná úvaha, kam to spěje. Česká republika byla a je přes všechny excesy 90. let a vlády pravice jednou z nejméně zadlužených ekonomik Evropy, a tedy taková úvaha byla a je možná. Půjčit si pro stát a vložit do národní ekonomiky, nikoli připustit další investory ze zahraniční.

Stát tedy přišel s tím, že i když se zlepšuje zdravotní situace, schodek bude 500 miliard korun. My jsme minulý týden v pátek na výkonném výboru udělali rozhodnutí, které považuji za správné, že odmítneme jednání o bianco šeku na 500 miliard a budeme vyžadovat, aby prostředky byly rozděleny.

Nebyla to žádná hra

My jsme vám rozdali kromě toho stanoviska i rozdělení do jednotlivých kapitol, protože původně tam bylo napsáno, že do vládní rozpočtové rezervy přijde 136 miliard korun z toho dluhu 500 miliard, protože rozdíl mezi 300 a 500 miliardami toho deficitu byl dán tím, že je další nevýběr, jelikož některé ekonomické subjekty nenaskočily a vůbec nevyráběly, nepodávaly žádný výkon a daně se neplatily. To znamená, že se prohluboval schodek, a tedy z těch dalších 200 miliard je jen 136 miliard, které lze použít do investic. A my je chceme vidět.

Takže nebyla to chyba, nebyla to žádná hra, v podstatě jsme řekli, že chceme, aby v české politické realitě parlament neztratil rozpočtovou suverenitu, a ve vládě se nebudou rozdělovat peníze, jak vláda chce, ale rozdělí se tak, že to bude pro lidi. A bude to znamenat opravdu nastartování ekonomiky.

To má dvě varianty, může mě pak v diskusi Jiří Dolejš doplnit – ano, můžete dát peníze lidem, co dlouho nemají svoji aktivitu, OSVČ, anebo je můžete dát do skutečných investic. A my jsme jednáním od úterý dosáhli toho, že oněch 136 miliard, které jsou po nevýběru součástí 500miliardového schodku, bude rozděleno pro lidi a do investic, a to v souladu s našimi programovými prioritami. V tuto chvíli máte v tabulce cca 36 miliard korun vládní rozpočtové rezervy, ale ještě tam nemáte další dvě miliardy pro zdravotní sestry v sociálních systémech. Soňa Marková jedná s paní předsedkyní odborového svazu Dagmar Žitníkovou, aby se ještě přidalo zdravotním sestrám a nelékařskému personálu ve zdravotnictví, to je o deseti miliardách. To vše je otázka vyjednávání, Velká částka, a to jsou investice. Např. 20 miliard do státního fondu dopravní infrastruktury, tzn. dodělat železniční koridory a dálnice a silnice. Teď nemluvím o silnicích II. a III. třídy, ty jsou zvlášť, to jsou věci, které mají obce a kraje, a tenhle systém jsme potřebovali nějakým způsobem podržet.

Zákon o vodě

Já se vracím k našemu politickému programu, že chceme, aby byl dodělaný komunikační systém státu, zákon o liniových stavbách, tzn. aby se mohla stavět energetická síť, silnice, dálnice, železnice, vodní cesty apod. Tedy dalších 20 miliard oproti původnímu rozpočtu. Zákon o liniových stavbách jsme včera odhlasovali ve třetím čtení. Ověřoval jsem SŽDC, je bez problémů, programy jsou dokonce vysoutěžené, i firmy připravené stavět.

Příspěvek obcím, potom na programy Antivirus A a B – 12 miliard korun, to jsou programy na ministerstvu práce a sociálních věcí, programy pro udržení zaměstnanosti a dalších náležitostí, které jsou v sociálním systému.

Dál je tam 10 miliard korun na podporu podnikání, které ještě budou přesměrovány v rozpočtovém výboru, protože jsou zatím ve všeobecné pokladní správě, a na podporu veřejného sektoru dalších 10 miliard. To je zase plnění našeho politického programu, teď jsme o něm dlouhodobě hovořili.

Víte, že jsme navrhli ústavní zákon o vodě, máme ukončenou rozpravu a přerušené jednání ve Sněmovně, bude komplexní vládní návrh, tak abychom zákon protlačili nejen Sněmovnou, ale i Senátem, proto jsme souhlasili, že to bude společně s lidovci, protože mají sílu v Senátu, a v podstatě jsme rádi, že opsali od nás návrh zákona a teď budou tlačit v Senátu na to, aby ústavní změna o ochraně vody opravdu byla. My potřebujeme vykoupit akcie vodárenských společností zpátky na veřejný sektor. A ta částka je na nákup do veřejného sektoru.

»Je to náš program«

Prostředky na obnovu lesů po kůrovcové kalamitě – víte, jak je to katastrofální, tam je dalších sedm miliard. Ony tam už dvě miliardy oproti původnímu rozpočtu teď v 300miliardovém schodku byly. Je tu jedna výhoda, je to vlastně investice do práce, takže se udrží zaměstnanost a kapacity existují. Potřebujeme, aby dřevo neleželo na haldách, jako leží dnes, a bylo opravdu zpracováno. Myslím, že od Jeseníků přes Vysočinu až k nám na Šumavu všichni vědí, co je to kůrovcová kalamita.

Na sociální služby dalších pět miliard pět set milionů, to je ta výplata, o kterou jsme se loni hádali, když chyběly dvě miliardy, jestli doplatit nebo nedoplatit, že jsou tam nejnižší mzdy.

Jsou tam i další čtyři miliardy na silnice II. a III. třídy, to jsou ty, které spravují obce a kraje. Už je tam 3,8 miliardy a teď další čtyři, mělo by to vycházet nejméně na sedm a půl miliardy korun.

Pak je tam investice do obcí a krajů, to je náš program, tři miliardy 800 milionů, na rozvoj venkova tři miliardy 300 milionů. Akce financované z rozhodnutí vlády a Sněmovny, tj. další tři miliardy 100 milionů, to je to, co jsme zavedli jako speciální program pro malé obce, kde doplatek té obce je deset procent – když máte nějakou investici za sto, deset platíte a devadesát zaplatí stát. Tenhle program byl původně startován v roce 2019 s 300 miliony korun, teď je to vlastně celý součet všech akcí, které starostové obcí předložili rozpočtovému výboru a ministerstvu financí. Je to vysloveně náš program.

Podpora vodnímu hospodářství

Potom je tam podpora vodnímu hospodářství, to je to, co jsme zahájili návrhem Mirka Grebeníčka, když prosadil 50 milionů do výzkumu na Mendelově univerzitě. Jde o to, abychom byli schopni financovat i potřeby vodního hospodářství. Marie Pěnčíková i další se zúčastnili demonstrace proti vysychání jižní Moravy, proti těžbě štěrkopísků. Samozřejmě prostředky na to, aby se zadržovala voda v krajině, to si myslím, že je velmi důležitá záležitost a stejně jako opatření proti suchu je to zase náš politický program, za kterým stojíme. Všichni vědí, že jsme tyto programy navrhovali i v roce 2019, kdy ale na ně nebylo dost peněz.

Podpora lázeňství je otázka toho, jak zachránit fungující lázně jako příští efektivní součást našeho turistického programu v České republice.

Kulturní zařízení – miliarda korun, zvýšení sociálních dávek atd.

Pak je tam ještě 660 milionů na byty, obnova po povodních, to je to, o čem jsme se dohadovali, co se odehrávalo na severní Moravě, na Bečvě, investice do sociální oblasti… Tolik k tabulce.

Takže z toho, co tam máme, jsou v základním politickém programu KSČM otázka podpory bydlení a obcí, podpora silnic II. a III. třídy, podpora sociálních systémů, udržení mzdového a sociálního systému ve zdravotnictví, včetně zachování podmínek a nezvýšení částky doplatků ve zdravotnictví… To jsou věci, které jsme prosadili v rámci podmínek tolerance vlády. A to na rozdíl od jiných, kteří psali o tom, že Andrej Babiš dostal své protivníky do pasti, protože když to nikdo nepodpoří, tak zveřejní, že vláda chtěla pro lidi to čito, a škůdci to lidem nechtějí dát. Což může nastat. No, na druhou stranu v jiných novinách už psali, že komunisté si prosadili při tlaku na vládu svůj politický program. To je asi tak výsledek. Takže ano, v pasti jsme byli, z té pasti jsme se dostali tak, že jsme hlasovali, že bianco šek nechceme a chceme rozdělení. Faktem je, že tu past pochopili i ostatní, takže od úterka intenzivně jednali Piráti s ministryní financí, stejně jako lidovci a Starostové. Snad jenom ODS zůstává na svém původním, že oni pro nic nejsou, ať si to vláda dělá, jak chce. To samozřejmě je možná pozice, ale já si nedovedu představit, že bychom my byli postaveni do role, že za prvé, ač nejsme vládní strana, tak dbáme více na vyrovnaný rozpočet, a za druhé, že těm lidem nechceme dát jejich peníze. Prostě takovou pozici já nepodporuji, ač mám tisíc výhrad k jiným rozhodnutím vlády. My jsme ještě použili i politické požadavky k jednání o státním rozpočtu a jeden takový byl včera schválen, tzn. byla prodloužena promlčecí doba zločinů privatizace na 30 let. Usilujeme o to od předložení prvního návrhu poslaneckým klubem v roce 2011, po devíti letech jsme to konečně prosadili. Musím říct, že nikdo z ODS pro to nehlasoval, asi víme proč. Takže jsme věděli, proč jsme to nemohli ani za sociálně demokratických vlád, a vůbec ne za vlád ODS, prosadit. A teď jsme to prosadili.

Překrucování historie

Na závěr mého vystoupení musím uvést, že to jednání není nijak jednoduché, nemáme proti sobě žádné amatéry. Máme proti sobě i některé vlastní sdělovací prostředky, Víte, že USA u nás zakládají a kupují další sdělovací prostředky.

Politický souboj o území ČR se vyhrocuje. Nejde jen o překrucování historie, ale i posun hranice, která byla po druhé světové válce vytyčena. Američané mají jasno, že se posunou do Polska, snížení počtu amerických vojáků v Německu je kompenzováno zvýšením jejich přítomnosti v Polsku. To dělá problémy při jednání třeba i ve Visegrádské skupině. Myslím, že to je potřeba říct, že KSČM má splněn jeden ze svých základních požadavků, že není ohroženo ložisko lithia v České republice, protože toto ložisko převzaly Severočeské doly ze Skupiny ČEZ a všechna práva, včetně práv, která vyplývají z průzkumu ložiska, už jsou stoprocentně vlastněná organizací České republiky. Samozřejmě to bude mít vliv, jedná se o tom, kolik Severočeské doly a ČEZ dají prostředků na to, aby vznikla nejenom těžba, ale i továrna na zpracování lithia a výrobu baterií, které jsou ve světě žádané.

Takže těch sedm bodů nám zajišťuje, že když je budeme dál vyžadovat a budou plněny, tak se veřejný sektor posílí jak v oblasti surovinových zdrojů, tak vody. Pak budeme do budoucna schopni čelit ataku zahraničního kapitálu na důležité výrobní organizace v České republice.

Děkuji.


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 54 hlasů.

(red)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Vladimir.novak1
2020-06-22 16:29
reich.mir.fan.Zkuste tohle osobně říci s.Filipovi,určitě se rozčílí
nebo podá na Vás žalobu.Ten jeho poťouchlý úsměv hned zmizí.Je i
fakt,že spolu se zesnulým s. Ransdorfem chtěli z ČKD vyvážet
lokomotivy právě do VSR.Nějak se jim to nepovedlo a od té doby byli k
sobě navzájem nevrlí.Kde jsou doby,kdy prezidenti a zároveň
předsedové KSČ byli původem dělníci!No,stačí,že s.Filip se
nechává vozit limuzínou s osobním řidičem.
reich.mir.fan
2020-06-22 16:09
A kromě podnikání je prý i spoluvlastníkem nějakých plantáží ve
Vietnamu.Jak může takýto partajník hájit zájmy tzv.proletariátu tedy
řadových chudších občanů.On je vlastně takový
kapitalista-komunista.
Vladimir.novak1
2020-06-22 15:27
K janovec68.I tak se to dá říci,ale pleteme si jabka s
hruškami.Samozřejmě,že by se KSČM měla zajímat o zaměstnance,ale
podnikatele a živnostníky by měla přenechar především
ODS,TOP09,atd.No,sám s.Filip přiznává,že podniká se svou právnickou
praxí.A dále,dnes na reklamách iDnes je uváděno,že za 2 roky by se
měly snižovat důchody.Na tak velký volební potencionál by se měla
KSČM zaměřit.
janovec68
2020-06-22 12:50
Vladimir.novak1: Zřejmě protože na příjmy firem jsou navázány i
příjmy jejich zaměstnanců, o které by se KSČM rozhodně zajímat
měla. Rapidní snížení příjmů firem povede ke zvýšení
nezaměstnanosti, snížení mezd, zhoršení pracovních podmínek pro
zaměstnance a v konečném důsledku také ke snížení daňových
příjmů státu.
Vladimir.novak1
2020-06-22 11:33
Celkem slušný projev,i když se tam nějaká "ale"
našla.No,nezdá se,že by koronavirus byl nějakým "zlomem
bodu".V socialistických zemích si zařádil hlavně v ČLR.Ale
očekávejme,že druhá vlna koronaviru proběhne tak v září,to
uvolnění přišlo moc brzy.A proč by KSČM měla podporovat
podnikatele,OSVČ,apod.?O podpoře rozpočtu ze strany KSČM se jeví
rozpaky.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.