Policejní brutalita

Tohle sousloví společně s kouzelným slovíčkem rasismus hýbe světem. Nejen Amerikou, kde daný problém vznikl. Celý svět se zlobí na policistu, který zákrok tvrdě přehnal.

Jenže celý svět se nezlobí jen na jednoho policistu, ale mnoho lidí se zlobí na policii jako takovou. Jako kdyby celá policie, a nejen ta americká, byla jedna velká banda rasistických sadistických vrahů…

Jenže jak mě doma učili, každá mince má dvě strany.

Dívali jste se někdy na svět očima policie? Nejde omluvit, jak daleko někteří z nich jsou schopni zajít, ale jde, myslím, mnohé alespoň částečně pochopit. Jsou to totiž právě policisté, kteří musejí každý den stát tváří v tvář násilí, kteří se denně setkávají se smrtí. Jsou to oni, kteří první řeší rvačky podpořené alkoholem, domácí násilí, násilí na dětech, šílené chování zfetovaných individuí… Jsou to oni, kdo první přijdou na místo smrti, kdo první řeší vraždy, sebevraždy, loupežné vraždy… A jsou to oni, kdo místo toho, aby trávili dny na pochůzkách po svém rajonu a jen kontrolovali pořádek a dodržování zákonů, musejí každý den vyrážet k problémům některých sociálních skupin. A žijeme v době, kdy každé město, každá druhá čtvrť nějakou svou rizikovou skupinu má. V těchto skupinách vládne alkohol a drogy, často bezdomovectví, v mnohých i krádeže, loupeže a násilí na jiných.

A když policisté musejí přímo ve městech, ve kterých sami žijí, řešit přepadené seniory, zmlácené děti, oloupené ženy, dostanou sami strach o své blízké. A od strachu je jen krůček ke vzteku. Zvláště když zatýkáte jedny a tytéž lidi, na které žádné státní snahy o nápravu nefungují.

Pak si mnohý policista sám uvědomí, že je jen nešťastným pěšákem ve zpackané hře bláznivého systému. Ti srdcaři bojují dál, protože vědí, že je více těch hodných lidí, které je potřeba chránit. Mnozí prostě tzv. vyhoří a od policie odejdou. A pak jsou tací, kteří to neustojí, neodhadnou svou psychiku a jednoho dne udělají fatální chybu.

Práce u policie je samozřejmě dobrovolná a každý, kdo se k ní přihlásí, musí počítat i s tím, že to nebude procházka růžovou zahradou. Navíc samotné přijetí je závislé ne psychickém stavu a stabilitě člověka. Právě psychotesty by měly například agresivitu vyloučit. Jistá cesta k prevenci je psychotesty opakovat, aby byly vychytány případné změny osobnosti pracující pod stresem.

Anebo existuje druhá cesta – změnit systém tak, aby nevznikaly problémové sociální skupiny…

Helena KOČOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.9, celkem 47 hlasů.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2020-06-25 00:04
Kdo páchá trestnou činnost a pere se s policajtama, tak se nemůže
divit.
mels21
2020-06-24 10:52
Výborné a výstižné!
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.