Rozhovor Haló novin s Vladimírem Plášilem, prezidentem Exekutorské komory ČR

Exekutor není podnikatel

Na začátku roku jste v jednom rozhovoru uvedl: »Kvůli dlouholetému přístupu některých soudů i předchozích ministrů spravedlnosti stojí většina soudních exekutorů před ekonomickým krachem«. Platí to stále a můžete vysvětlit, jak je to možné?

Bohužel to platí i nadále. Ústavní soud ČR setrvale argumentuje při rozhodování ve věcech náhrady nákladů exekuce v případě její bezvýslednosti judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Tedy, že rizika podstupovaná v souvislosti s výkonem určité profese jsou vyvažována výhodami souvisejícími s touto profesí a její tzv. exkluzivitou. Ústavní soud ČR ale ponechal bez povšimnutí, že judikatura Evropského soudu pro lidská práva se týkala advokátního koncipienta, resp. advokáta, který jako součást podnikatelského prostředí nese riziko, že někdy za svoji odvedenou práci nedostane zaplaceno. Soudní exekutor je, stejně jako notář při výkonu činnosti soudního komisaře, orgánem veřejné moci, a nikoliv podnikatelem. Tento jeho status ostatně potvrzuje ustanovení § 127 trestního zákona i koncem roku 2015 prezentované stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu. Významným omezením příjmů soudních exekutorů byla vyhláška bývalého ministra spravedlnosti Pelikána, který s účinností od 1. 4. 2017 snížil tarifně garantovanou minimální odměnu z 3000 Kč na 2000 Kč u všech exekučních řízení. Svůj postup obhajoval ničím nepotvrzeným údajem o tom, že soudní exekutoři údajně mají měsíční »plat« - ačkoliv jsou osobami podnikajícími podle zvláštního právního předpisu a plat tedy neberou - ve výši přesahující 800 000 Kč. Je třeba vzít v úvahu, že soudní exekutoři vedle mezd pro své zaměstnance za ně platí i zákonné odvody, hradí nájemné, energie, poštovní porto a další vstupy, jejichž některé položky se za posledních 19 let zvýšily až o 400 %.

Čekáte vlnu předlužení v souvislosti s koronavirovou ekonomickou krizí?

Tu zatím rozhodně nečekám. Solidní makroekonomické údaje jsou v této souvislosti naštěstí spíše optimistické. Chtěl bych také připomenout, že například zahájení exekučního řízení a pověření soudního exekutora ze strany soudu k jejímu vedení předpokládá nejdříve existenci tzv. »exekučního titulu«, tedy nejčastěji pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí. Krátce řečeno: Aby věřitel mohl exekučně po někom vymáhat nějakou svoji případnou pohledávku, musí si ji nejdříve takzvaně »vysoudit«.

Jakou největší chybu v systému exekucí v ČR vidíte?

Že exekuce jsou nadále prováděny tzv. výkonem rozhodnutí soudy, finančními a celními úřady, orgány státní správy a územní samosprávy. To znamená, že v takových případech nesou náklady exekuce za dluhy často nezodpovědných dlužníků všichni daňoví poplatníci ze svých kapes, tedy převážně ti, kteří sami nikdy nic nedlužili a nedluží.

Chtěl bych upozornit, že z 27 členských států Evropské unie je v 17 z nich, tedy v nadpoloviční většině, zřízena soukromá exekuční služba. Jedná se o Belgii, Bulharsko, Estonsko, Francii, Kypr, Litvu, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. V zemích mimo EU je v Evropě soukromá exekuční služba zřízena v Anglii, Skotsku a Walesu, v Černé Hoře, Srbsku, Severní Makedonii, Albánii, Kosovu a Moldavsku. V mimoevropských zemích jsou například v USA zřízeny celkem tři soukromé exekuční služby, soukromí exekutoři působí též v Kanadě.

Někteří aktivisté žádají zřízení tzv. chráněného účtu. Mohl byste tento institut blíže vysvětlit a říct, jak se k němu stavíte?

Chráněný účet, který zatím existuje pouze v Německu, v praxi funguje tak, že jakmile se dlužník dostane do exekuce a požádá svou banku, ta mu jeho běžný účet promění na chráněné »P-Konto«. Zaměstnavatel pak nemusí řešit žádné srážky – pošle celou mzdu na tento účet a samotná banka pak zajistí, aby si dlužník mohl vybrat nezabavitelnou částku - zbylá částka podléhá exekuci. Tento model je hodně výhodný i pro zaměstnavatele, resp. jejich účetní, kteří tak nemusí zpracovávat veškerou agendu spojenou s exekucemi, což zabere hodně času. Exekutorská komora ČR zřízení obdobného účtu podporuje a zákonodárcům předestřela svá řešení celého problému. V konečném výsledku bude rovněž záležet na postoji bank a většinovém názoru poslanců a senátorů.

Proč lidé tolik padají do exekucí? Vy sám jste před časem obvinil špatné zákonodárství o spotřebitelském úvěru. V čem je chyba?

Těch důvodů je podle mého názoru několik. Jde jednak o přetlak nabídek nejrůznějšího spotřebního zboží a služeb, které jsou potenciálním zákazníkům nabízeny i na splátky. Zde občan pod vlivem vemlouvavé reklamy podlehne svodům obstarat si něco, co poté často ani nevezme do ruky. Dalším důvodem je malá finanční gramotnost, když hlavním mottem potenciálního dlužníka je heslo »Však ono to nějak dopadne«. Je rovněž velký rozdíl mezi úvěrovými službami klasických bank, které si své žadatele o půjčky důkladně prověřují z hlediska schopnosti splácet, a službami nebankovních společností, které tuto prověrku provádějí minimálně, nebo fakticky vůbec. O půjčkách poskytovaných v kriminálním prostředí přímo lichváři je zapotřebí rovněž hovořit, ale v tomto případě se již jedná o trestný čin, spadající do agendy Policie ČR, státních zastupitelství a trestních soudů.

Dlužníci mají někdy pocit, že se na ně exekutoři »sesypou«, to proto, že se mohou setkat s několika z nich. To má vyřešit princip »jeden dlužník – jeden exekutor«. Vy jste ale proti němu protestoval. Proč?

Protože jde o naprostý právní nonsens. Tento záměr, pracovně nazývaný »Sněhulák« a pocházející z ministerstva spravedlnosti, vychází z principu, že soudního exekutora by si vybral pouze a jedině první věřitel. Tento exekutor - bez ohledu na místo jeho sídla a bez ohledu na bydliště dlužníka - by následně »nasával« další exekuce, nařízené vůči tomuto dlužníkovi. Dlužník z Moravy by pak musel komunikovat například se soudním exekutorem z Chebu, či naopak. Poškozeni by byli i věřitelé. Pokud by v prvním pořadí vedené exekuce byla vymáhána například jistina jeden milion Kč, do jejího plného vymožení včetně nákladů exekuce by druhý a další věřitelé museli čekat několik roků, až na ně dojde řada. Navíc je zajímavé, že tento princip by neplatil u exekucí prováděných soudy, finančními a celními úřady, orgány státní správy a územní samosprávy, což je v rozporu s ústavním pořádkem.

Naopak místní příslušnost exekutorů je princip, který se vám zamlouvá, pokud vím. Pomohl by zlepšit pověst exekutorů?

Prosazovat »čistou místní příslušnost krajského formátu« uložil vedení Exekutorské komory svým usnesením její sněm v roce 2014. Tímto usnesením jsme tedy vázáni. Podle tohoto usnesení by měli být vedením exekucí pověřováni - přidělováním kauz v tzv. »kolečku« - všichni soudní exekutoři sídlící v obvodu krajského soudu, obdobně jako je tomu u insolvenčních správců. Pokud tedy »čistá místní příslušnost krajského formátu«, tak říkám ano, ale samozřejmě bez principu »jeden dlužník–jeden exekutor«, jehož negativa jsem již popsal.

Tato problematika však nikterak nesouvisí s vámi zmiňovanou »pověstí soudních exekutorů«. Ze statistik za rok 2019 vyplývá, že počet stížností na vedení exekuce či proti činnosti soudních exekutorů je velmi nízký a pohybuje se v řádech promile z celkového počtu exekucí, a navíc s minimálním procentem důvodnosti. V průběhu roku 2019 probíhalo přibližně 4 476 069 exekucí a Exekutorské komoře ČR bylo doručeno 2788 stížností, z nichž pouze 56 bylo důvodných. Exekuce tedy probíhají v převážné většině v souladu se zákonem.

Kdesi jste uvedl, že exekutoři by mohli zrychlit a zefektivnit činnost soudů. Jak je to myšleno? A k čemu všemu by stát exekutory mohl ještě využít, podle vás?

Myslím si, že by zcela postačovalo, kdyby stát a soudy využívaly již skoro 20 roků platných ustanovení Exekučního řádu. Podle ustanovení § 76 Exekučního řádu pověří-li soud exekutora, může exekutor provádět i jinou činnost, zejména doručovat písemnosti soudu a vykonávat činnost soudního vykonavatele podle zvláštního právního předpisu. Exekutor může též provést dražbu movité či nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí. Podle ustanovení § 76a Exekučního řádu taktéž na základě pověření soudu nebo státního zástupce zjišťuje exekutor majetek podléhající podle rozhodnutí vydaného v trestním řízení zajištění a osobně nebo prostřednictvím jiné osoby vykonává správu takového majetku. Mám obavu, že řada předsedů okresních soudů ani řadových soudců ani netuší, že takové zákonné ustanovení existuje a že jej mohou za sníženou odměnu soudních exekutorů již téměř 20 roků využívat.

Činnost exekutorů chce upravit celá řada poslanců a stran. Studujete všechny tyto návrhy a nápady? Který se vám zamlouvá, a který vás naopak leká?

Exekutorská komora ČR je legislativním připomínkovým místem a ke všem podaným návrhům, včetně těch pozměňovacích, se vždy vyjadřuje. Řada návrhů je opravdu přínosná, například vytvoření již zmíněného »chráněného účtu« nebo řešení problematiky bezvýsledných exekucí. Některé návrhy ale zavánějí právním kutilstvím. Například pozměňovací návrh poslance Farského na odebrání Centrální evidence exekucí z gesce Exekutorské komory ČR a její převedení do gesce ministerstva spravedlnosti. V případě přijetí tohoto návrhu by se jednalo o faktické ukradení této evidence, kterou Exekutorská komora vede a zřídila ji výhradně ze svých finančních prostředků, ačkoliv ji měla podle zákona převzít od ministerstva spravedlnosti. Z příjmů Centrální evidence exekucí komora financuje svoji samosprávnou činnost. Bez nich by fakticky svoji činnost ukončila ze dne na den.

Jan STERN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.4, celkem 9 hlasů.

Jan STERN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.