chrámu Hagia Sophia. FOTO - Wikimedia commons

Turecko 2016-20 po přelomovém 15. červenci

Předpokládám, že většina obyvatel EU a čtenářů Haló novin může souhlasit s názorem, že vztah EU s Tureckem je již mnoho let přinejmenším napjatý s nejasnou budoucností. Desetiletí se táhnoucí vstupní jednání Turecka a EU, migrační problematika, vztah Turecka a Řecka, problematika na Kypru, v Libyi a Karabachu, zájmy o ropu a plyn ve Středozemním moři a v neposlední řadě zrušení statutu muzea chrámu Hagia Sophia (Boží moudrosti), přispívají k rostoucí skepsi vůči Turecku u politiků, podnikatelů, ale i osob přepisujících historii, bourajících památníky, sochy, nebo občanů majících obavy z islamizace Evropy.

Původní křesťanská svatyně s centrální kupolí a sídlo patriarchy se nachází v zátoce Zlatý roh v Istanbulu, představuje jednu z nejznámějších sakrálních staveb světa, která byla vysvěcena 27. prosince 537. Po dobytí Konstantinopole Osmany (1453) byla upravena na mešitu, opatřena minarety a roku 1934, v rámci reforem Atatürka, sekularizována. Od té doby sloužila jako muzeum. Od pátku 24. července ale bude opět sloužit jako mešita, a prý také jako muzeum.

Zmiňuji se o Turecku a o chrámu, protože napjatý stav s nejasnou budoucností mezi Tureckem a EU, kritika rozsudku ve věci chrámu ze strany EU, mnoha jiných států a organizací, přinutila ministra zahraničí Turecka Mevlüta Cavusoglua hájit rozhodnutí soudu tvrzením, že se jedná o otázku národní suverenity a vnitřní záležitost. Ani řecký premiér Kyriakos Mitsotakis nesouhlasí s hodnocením rozhodnutí soudu, tureckým vysvětlením a unijním postojem, a tvrdí, že se jedná o univerzální otázku. Kdo ví, co je správně?

Neví to ani papež František. Ten mluví o bolesti, ruský patriarcha Kyrill I. o hrozbě pro celé křesťanství a mnozí komentátoři o symbolu změn na úrovni geopolitické: Jedná se totiž o možný triumf muslimů ve spojení s letitou snahou o osvobození Skalního dómu. Tato svatyně v centru Chrámové hory v Jeruzalémě byla postavena mezi lety 687-91. Muslimové ji nazývají Vznešená a ušlechtilá svatyně, Židé a křesťané Chrámová hora. Po celá staletí ji evropští cestovatelé mylně nazývali mešita Umar ibn al-Chattáb nebo Omarova mešita.

Přidám-li k zamyšlení nad transformací muzea do mešity pomocí rozhodnutí soudu výrok prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, že se jedná »o pozdrav všem symbolickým městům Andalusií počínaje a Bucharou konče«, že se jedná »o požár naděje všech potlačovaných«, nevyhnu se pocitu, že se jedná o otázky spojené s Palestinou a vnitropolitickou situací v Turecku. Cílem transformace muzea se mi jeví mobilizace konzervativních muslimů v době hospodářské krize, zvýšeného rizika přímého vojenského angažmá v Libyi, nepřímého v Karabachu na straně Ázerbájdžánu a v neposlední řadě zvětšujícího se odcizení Turecka od EU.

Recep Tayyip Erdogan. FOTO - Wikimedia commons

Významná noc turecké demokracie?

Na tomto místě se nabízí i spojení se včerejší konferencí na téma »15. červenec 2016 – Významná noc turecké demokracie«. Konference se konala v rezidenci velvyslance Turecka v ČR Egemana Bagise. Úvodní slovo velvyslance bylo doplněno cca desetiminutovým filmem se záběry z dramatické noci - pokusu svrhnout Erdogana.

Po následujícím referátu pozvaného tureckého referenta, prof. Ragipa Kutay Karaca, absolventa Air Force Academy (letecké vojenské akademie) 1991, dnes aktivního člena mnoha organizací, jejichž výčet by zabral polovinu příspěvku, následovaly otázky hostů. Těch bylo na konferenci několik desítek.

Následná recepce v zahradě rezidence nabízela možnost nejrůznějších setkání a kladení palčivých otázek spojených s událostmi před a po 15. červenci. Například: Proč lze léto 2013 chápat jako konec rozkvětu vztahů EU – Turecko? Proč Brusel v kritické době 15. července jednoznačně nepodpořil tureckého prezidenta? Proč nebyl doposud vydán islámský duchovní Fethullah Gülen z USA? Jaké důvody jsou uváděny v rozhodnutích SRN a Řecka o přidělení politického azylu podporovatelům duchovního Gülena? Jaké argumenty může Turecko uvést, mělo-li by opravdovou snahu zvrátit požadavek EP o zastavení přístupových jednání k EU? Jak rozumět označení vztahu odcizením, které použil ve svém nedávném příspěvku pro Politico ministr zahraničí Cavusoglu? V době, kdy USA odložily diplomatickou a politickou zdrženlivost do archivu, a tím indikují, že jejich vojska s pravděpodobností hraničící s jistotou budou intervenovat všude tam, kam budou poslána - bez ohledu na vnitřní stav USA, včetně občanské války a toho, kdo bude příštím prezidentem USA.

Je nejvyšší čas

Je tedy nejvyšší čas si uvědomit, že doba polopravd, sebeklamu a pokrytectví elit a států s omezenou nebo neexistující suverenitou prakticky skončila. Skončila nejenom pro Turecko. To ještě neodpovědělo na mnoho otázek spojených s 15. červencem 2016, s normalizací života uvnitř země a vztahem Turecka s EU. Normalizace společenského a hospodářského života Turecka se bez řešení vztahu s EU a NATO nedá uskutečnit.

A to se nezmiňuji o vztahu s Ruskou federací. Ten představuje komplexní samostatné téma, podobné vztahu ČR s RF. I proto bude téma Turecko dlouho aktuální. Proto by měl být i v ČR zájem o informace, kladení otázek a analýzu odpovědí.

Dovoluji si nabídnout několik otázek bez odpovědí, které se mi nabízely po konferenci, zhlédnutí filmu a krátké reflexi:

1. Proč se vojáci chovali tak, jak se chovali a zablokovali pouze jeden směr Bosporského mostu?

2. Proč vyškolení piloti při bombardování parlamentu nebyli efektivní, jak se dá očekávat v situaci, kdy nebyl kladen odpor?

3. Proč cca 60 % generálů a admirálů bylo obviněno z účasti na přípravě převratu bez předložení veřejně dostupných důvodů?

4. Proč nebylo ve filmu sděleno nic o balistických zkouškách zbraní, kterými byly oběti zastřeleny nebo raněny?

5. Co si má člověk neznající islám myslet, když prezident označí pokus o převrat »milostí Alláha«, a jestli se nemýlím, ještě se usměje ve směru svého zetě? A když premiér Binali Yildirim označí pokus o převrat »nejméně milovaným projektem«?

Mohu si představit, že část nejenom české veřejnosti by mohla přivítat komentář z Turecka nejen s odpověďmi na otázky, ale i na nedávno zveřejněný průzkum nizozemského centra Broken Chalk. Ten například uvádí, že v Turecku bylo v souvislosti s pokusem o převrat propuštěno ze státní služby více než 126 000 lidí. Nemluvě o desítkách tisíc profesionálně činných lékařů, inženýrů, diplomatů, vědců, náboženských aktivistů, spisovatelů, lektorů a učitelů, studentů apod. Píše se o uzavření 15 univerzit, 1065 lyceálních, středních a základních škol, 848 studentských ubytoven, 12 000 společností.

Jaká je situace s EKASEN (syndikát zaměstnavatelů ve sféře vzdělávání) a AKTIFSEN (aktivní pracovníci ve sféře vzdělávání). Jaký je stav vyšetřování 511 000 lidí (podle tureckého ministerstva vnitra) podezřívaných z podporování terorismu? Jaká je péče o zdraví více než 11 000 žen a 780 dětí ve vězení v době COVID-19?

Otázky bez pravdivé odpovědi

Otázky bez pravdivé odpovědi se vymstí po nástupu nových elit v příchodu amerických hrozeb, případně i jejich vojsk, nebo ze strany protivníků. Podobně jako se to stalo v české fantastické povídce o ricinu, kdy následovalo vzájemné vyhoštění diplomatů z Prahy a Moskvy či zatčení a obvinění z vlastizrady ruského emeritního novináře Safronova. Včera bylo zveřejněno jméno jeho údajné české spojky: ex-dopisovatel Lidových novin z Moskvy Martin Laryš. Ten byl před působením v Moskvě podle veřejně dostupných informací na studijní stáži ve Lvově a Kyjevě. Zda je to dnes dostačující kvalifikace stát se spolupracovníkem české bezpečnostní služby, nevím. Zato ale vím o odsouzení německo–tureckého žurnalisty Denize Yücela ke dvěma rokům, devíti měsícům a 22 dnům ve vězení. Tam ale nepůjde. Proč?

Deniz Yücel pracoval v Turecku, kde byl roku 2017 zatčen jako zahraniční novinář. Na základě rozhodnutí tureckého ústavního soudu byl po cca jednom roce ve vazbě propuštěn do SRN. A dnes v nepřítomnosti odsouzen. Nikdo, kromě služeb USA, neví, kolika pánům může jeden slouha sloužit v době, kdy i sloužení vyžaduje vděčnost, nechce-li se člověk s právem na důstojnost stát lidským odpadem. Souhlasu netřeba.

Jan CAMPBELL, 16. července 2020


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 4 hlasy.

Jan CAMPBELL

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.