Rozhovor Haló novin s Jaroslavem Romanem, vedoucím mezinárodního oddělení ÚV KSČM

Můžeme být vděční systému zdravotnictví

Jak předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip už zmínil na zasedání ústředního výboru, nacházíme se v bodě zlomu. Jaký bude další vývoj a můžete to potvrdit z hlediska mezinárodního?

V první řadě souhlasím s tím, co řekl předseda Filip, a sám jsem přesvědčen o tom, že se nacházíme v jakémsi bodě zlomu, a dá se říct, že při všech těch problémech vypuknuvší pandemie, tak je za námi lehčí fáze etapy boje s tímto problémem, a že skutečně to svízelné období teprve přijde na podzim. Hned také uvedu důvody. Vláda se dle mého názoru s vypořádala velice dobře s tou první etapou pandemie. Přijala opatření, která v dostatečné míře ochránila občany ČR před rizikem nákazy, a tak podobně. A to nejen přijetím praktických opatření, ale i edukativně. Naši občané se chovali velice odpovědně. V důsledku toho se Česká republika zařadila mezi země, které zvládly první nápor pandemie nejlépe.

Samozřejmě je potřeba se zmínit, že vláda, potažmo parlament přijaly celou řadu opatření v rámci jakési záchranné sítě, protože byla vypnutá ekonomika, na to si všichni pamatujeme, což na velké množství firem dolehlo plnou vahou, jako je turistický a letecký průmysl, ale i gastronomie, lázeňství, odstavené byly i automobilky a tak dále. A mezi nejvíce postižené skupiny patřili živnostníci, kterých je u nás registrovaných na 900 000. Tato skupina patřila mezi nejvíce postižené. Vláda sanovala svými opatřeními celou řadu ekonomicky postižených sektorů, zařídila odložení splátek hypotečních úvěrů, nájemného včetně dalších podpůrných programů, které v první etapě zmírnily dopady na ekonomiku a občany.

A teď se dostáváme k tomu bodu zlomu?

Ano. Ten bod zlomu spočívá v tom, že se vracíme do rozvolňování opatření v ekonomice a ve společnosti, obecně do normálních kolejí. Čeká se na audit ekonomických škod, které ČR utrpěla v důsledku vypnutí ekonomiky. Čeští ekonomové, ale i mezinárodní ekonomické organizace, se liší v odhadu výše propadu HDP a míry nezaměstnanosti. U HDP se predikuje propad o pět až deset procent. Takže nepochybně ty ekonomické dopady budou skutečně vážné. Navíc některé ty kroky, které lidem ulehčily situaci, například odklady splátek, dopadnou plnou vahou na lidi v říjnu, kdy bude končit tato doba hájení, a navíc musím připomenout, že živnostníkům a malým firmám bylo odpuštěno na půl roku placení sociálních a zdravotních odvodů a byla poskytnuta řada dalších úlev.

Vláda se bude muset vypořádat s dopady výpadku světové ekonomiky. Výrazně se zvýšil deficit státního rozpočtu. Ten původní schodek byl plánován ve výši 40 miliard, pak Sněmovna navrhla 300 miliard, a nakonec schválila 500 miliard. To je vůbec nejvíc v novodobé historii ČR. V této souvislosti se ozývá kritika postojů KSČM, že takovýto schodek byla ochotna podpořit. Jak víme, ochotu podpořit schodek projevili KDU-ČSL a Piráti, ale myslím, že stanovisko KSČM je za prvé konsenzuální, protože toleruje vládu za jakýchsi podmínek, a nebylo by morální ani politicky správné, aby v době krize KSČM vyskočila z vlaku a řekla, že nechce tolerovat dál vládu. Takže z mého pohledu rozhodnutí KSČM bylo správné. Navíc v rámci jednání o rozpočtovém deficitu KSČM prosadila transparentnost směřování navýšené částky deficitu, a ne bianco šek pro vládu. Jak se zmínil předseda Filip, tak velká část prostředků půjde na opatření k nastartování ekonomiky, to znamená, především do investičního sektoru, ale také do zdravotnictví, školství, sociálních služeb a malým obcím.

Mluvili jsme o výrazném deficitu pro obce a došli jsme k navýšení platů v sociální sféře…

Ano, bezpochyby lidé, kteří byli v tzv. první linii a nejvíce ohrožení, si je nesporně zaslouží. To je zásluha KSČM. Obecně je v zájmu KSČM, jak jsme mluvili o dopadech ekonomické krize, která určitě nebude pouze krizí cyklickou, ale bude mnohem horší, než byla krize v roce 2008. Určitě také potrvá déle a je nutno mírnit dopady na nejnižší příjmové skupiny obyvatel, a ne, jak bývá zvykem, aby pospolitý lid zaplatil účet za celou krizi. Ne nadarmo se teď uvažuje - sice vláda to prozatím odmítá - o tom, že by se měly zavést dvoupásmové daně, že velké firmy, korporace, banky a přirozené monopoly by měly platit vyšší daně než živnostníci, malé firmy atd. Tyto otázky budou na pořadu dne právě v rámci řešení dopadů a promítnou se v druhé polovině roku a při projednávání rozpočtu na rok 2021.

Z mezinárodního hlediska v souvislosti s touto krizí někteří analytici říkají, že končí éra sítě Spojených států, tzv. systému Pax Americana, a v podstatě vychází, že se přeformátují na více světových center, ať už ekonomických či politicko-řídících.

Toto je proces, který probíhá již delší dobu, nevznikl v době koronaviru, ale skutečností je, že tato pandemie, tato krize a důsledky z ní vyplývající budou sloužit jako katalyzátor těchto procesů. A vidíme vývoj v samotných USA, kde dochází k výrazné destabilizaci poměrů politických, ekonomických, sociálních atd., ale i v jiných zemích, protože ta krize dopadla na všechny rovným dílem, a to je samozřejmě další aspekt. Žijeme v globalizovaném světě a sebemenší otřes se projeví, dá se říci, v mezinárodních ekonomických vztazích na celém světě. Roste role Číny a Ruska v mezinárodních vztazích.

V této souvislosti bych se ještě rád vrátil k tomu, jak jsme se vypořádali s následky pandemie.

Můžeme být za to vděčni i velmi vyspělému systému zdravotnictví v České republice, který jsme ve značné míře podědili a nestačili ho ještě demontovat, tak jak se to povedlo v některých jiných zemích. Není náhoda, že v zemích jako Velká Británie, Spojené státy je rozmach pandemie jeden z největších a záchranná síť vlastně jedna z nejslabších. Protože víme, že například v USA 50 až 60 procent populace je mimo systém zdravotního pojištění a lidi nemají peníze na to, aby si lékařskou péči zaplatili sami.

Pokud jde o mezinárodní rozměr, ukázala se i nízká míra solidarity mezi zeměmi, jak o tom nedávno mluvil i soudruh předseda, kdy se státy přeplácely, doslova si i kradly zdravotnické pomůcky, kterých byl nedostatek. V této souvislosti je třeba připomenout pomoc Číny při dodávkách zdravotnických ochranných pomůcek, kterých byl zoufalý nedostatek nejen u nás, ale vlastně nikdo ve světě na to nebyl připraven. A myslím, že i díky tomu, bylo to samozřejmě za komerčních podmínek, se podařilo v České republice s pandemií vypořádat velice dobře.

V květnu se mělo v Číně konat setkání ve formátu 17+1, které se odložilo, tuším, na podzim, nevím přesné datum. Proběhnou tato jednání a jak významná je role České republiky v tomto formátu?

Jestli ta jednání proběhnou nebo neproběhnou, je teď předčasné spekulovat, protože se očekává, že může přijít druhá vlna pandemie. Ale čistě z politického hlediska je to samozřejmě formát, který je tradiční, proběhl už několikrát v evropských zemích a vždycky to byla příležitost jednat s čínským premiérem, který tradičně vedl čínskou delegaci. Projednávají se tam a kontrahují už i konkrétní projekty v rámci projektu Pásmo a stezka. Jako příklad z minulosti mohu uvést železniční trať z Budapešti do Bělehradu a dál, která je součástí toho plánu, také výstavba elektrárny v Černé Hoře za finanční podpory Číny a řada dalších… Takže politický význam to má a určitě bychom si přáli, aby Česká republika byla aktivnější, aby se aktivněji zapojila do tohoto formátu. Poslední setkání bylo odloženo kvůli pandemii.

V souvislosti s dalším plánovaným setkáním se uvažuje o účasti prezidenta Zemana. Myslím si, že je to správné, Česká republika potřebuje rozvíjet vztahy se všemi zeměmi, základem naší zahraniční politiky má být politika vícero azimutů, jak se říká, a svým způsobem je to nutnost nejen ekonomická, protože my jako exportní ekonomika potřebujeme otevírat obchodní ekonomické příležitosti pro naše firmy, podniky, podnikatele všude ve světě. Jak víme, region Jihovýchodní Asie je jeden z nejdynamičtěji se rozvíjejících regionů a do budoucna se centrum ekonomického dění přesouvá tímto směrem, což je evidentní.

Takže i z tohoto pohledu to je pro Českou republiku důležité. O to smutnější je zjištění, že některé politické kruhy tady mají neustále zájem o torpédování našich vztahů s Čínou. Na mysli mám konkrétně plánovanou cestu předsedy Senátu na Tchaj-wan.

Nedávno v Ruské federaci proběhlo referendum o změně ústavy. Je tam řada pozměňujících návrhů. Většina z nich klade důraz na aspekty zachování jakýchsi tradičních hodnot a podporu vnitřního národního nejenom vlastenectví, ale i rozvoje jako expanze dovnitř. Ta ústava se měnila naposledy v roce 1993 ještě za Borise Jelcina, kdy se v Rusku nastolil systém jakési destrukce společnosti RF, kdy opravdu i umírali lidé hladem na ulici, než se celá věc stabilizovala a začala se rozvíjet opačným směrem. Tohle je jakýmsi startem nové etapy. Jak vnímáte tyto změny? Překvapila mě KPRF, která vlastně byla proti těmto změnám. Tím jaksi potvrdila své stanovisko zůstat u ústavy staré, nebo ne? Můžete objasnit tyto dvě otázky?

Za prvé, důležité je, že změny ústavy byly z mého pohledu nutné. Jak jste sám říkal, platila ještě tzv. jelcinovská ústava z roku 1993, nejen s ohledem na změny vnitřní, ale i vnější, ve světě. Za druhé, evidentně se ty změny líbily většině ruských občanů, protože jak je známo, voleb se zúčastnilo přes 65 procent voličů a míra podpory byla 76 procent, což je výrazná podpora.

Klade se důraz na rozvoj a posilování klasických rodinných vztahů, vztahů muže a ženy, což je nakonec pochopitelné, protože všichni víme, že v Rusku se už delší dobu potýkají s demografickými problémy. Takže do jisté míry na tu situaci reaguje změna ústavy. Posilují se tam sociální aspekty, jakási silnější ochrana pro nízkopříjmové skupiny ruských občanů.

Mě ale zaujala jedna věc: ve světle zkušeností posledních let z různých mezinárodních situací se ruské právo nadřazuje nad právo mezinárodní. Víme, že Ruská federace v minulosti mnohokrát, až v 99 % případů, mezinárodní spory a arbitráže prohrává pod tíhou obrovských finančních a jiných sankcí, Jukos například, a je jich řada dalších. Takže toto je reakce na tyto situace, kdy rozhodně nelze mluvit o nějaké spravedlnosti nebo nějakých spravedlivých soudních procesech.

Co se týká stanoviska Komunistické strany Ruské federace, to je vlastně nejkontroverznější moment změn v ruské ústavě – možnost prodloužení, respektive anulování mandátu současného ruského prezidenta a umožnění jeho dalšího kandidování ještě dvakrát, takže vlastně možnost jeho vlády až do roku 2036. Takže to byl moment z pohledu kritiků změn a sám předseda Ústředního výboru KPRF Zjuganov řekl, že ruský prezident bude mít pravomoce větší než prezident, car a Napoleon dohromady.

Původním záměrem změn ruské ústavy mělo být posílení role parlamentu v ruském politickém systému, ale je fakt, že de facto došlo k posílení pravomocí prezidenta. A ruští komunisté nebyli spokojeni s tím, že nebyl přijat žádný z jejich 108 pozměňovacích návrhů, že s nimi nebylo dostatečně jednáno, aby mohli také prosadit do změn ústavy některé svoje požadavky. Změny v ústavě byly prosazeny politickou silou strany Jednotné Rusko v obou komorách ruské Dumy, a nebyly tedy výsledkem široké politické diskuse napříč politickým spektrem.

Přesto si myslím, že stanovisko Gennadije Zjuganova je překvapující a zvláštní, protože jestli jsou tam prvky, které se snaží reflektovat sankce a tlak na Ruskou federaci, jestliže je tam snaha upevňovat své vlastní kulturní hodnoty a nepřijímat západní hodnoty, povyšování menšin nad většinu, což je správné, tak o to víc je pro mě překvapující stanovisko lídrů KPRF. Jejich pozměňovací návrhy neznám, ale já sám osobně bych řekl: ano, nesouhlasím s tím a s tím, ale vidím, že jako celek je to pronárodní, v zájmu národa, tak přece budu hlasovat pro. Nevím, jestli už se to nedostalo do fáze nějakých jiných rovin zájmů, než bych od komunistické strany očekával. To je věc pro mě nesmírně překvapující, i když jsem měl signály, a chápu, že to je liberální systém, že je to vlastně postoj vůči oligarchům v liberálním žebříčku, tomu já rozumím, ale přesto ta politika vnitřní i vnější je pronárodní, proruská. Takže nevidím důvod stavět se proti.

Řekl jste dobře, že to je kontroverzní věc, na to se neustále poukazuje a poukazuje na to i Gennadij Zjuganov a v podstatě kopíruje mainstreamovou rétoriku světových médií, což je pro mě zvláštní. Samozřejmě, prohlášení pana Zjuganova jsem četl, ale bohužel v této souvislosti musím říct, že v důsledku toho, že byly zrušeny všechny kontaktní akce směrem dovnitř i směrem ven, tak jsme neměli možnost se setkat. Bylo plánováno několik akcí směrem k Ruské federaci, měli jsme pozvání na oslavy 75. výročí Velkého vítězství, na oslavy 150. výročí narození V. I. Lenina a řadu dalších akcí. A tyto akce jsou tím nejlepším prostředím pro výměnu názorů a pro tříbení si stanovisek na tyto věci. Tato možnost odpadla, takže jsme odkázaní na to, co načerpáme z veřejných zdrojů, nebo na formální oficiální prohlášení představitelů.

Vzpomněl jste 75. výročí vítězství nad fašismem. V současné době probíhají u nás akce odstraňování Koněva z veřejného prostoru, poškozování soch, před několika dny byl znovu poškozen bulharský pomník, přemalovaný na komiksové postavičky, přejmenovává se náměstí... Tlak na RF je v tomto směru obrovský v diplomatické a politické sféře. Z toho mi vychází, že to vyplývá z rezoluce Evropského parlamentu o důležitosti zachování evropské paměti a že to jsou procesy přímo řízené, že to není nahodilé, a že cílem je přepsání historie. Můžete potvrdit, že jde o řízený proces?

Tak tento proces řízený určitě je. Dokládá to samotný fakt, že v Evropském parlamentu byla připravena rezoluce. Někdo za tím musel stát, někdo to musel zorganizovat, někdo musel zajistit podporu pro přijetí takového dokumentu, takže organizovaná činnost je to každopádně. To za prvé.

Za druhé, mě a další občany České republiky znepokojuje a pohoršuje to, co se děje, a nemůžu říct nic jiného než to, že národ, který si neváží vlastní historie a nevzal si z ní poučení, bude odsouzen prožít ji znovu. Tuto tezi o překreslování historie máme jako důležitou tezi i v programu KSČM, který předkládáme sjezdu.

Vždycky za tím jsou konkrétní zájmy, protože to nejsou procesy nebo činnost pouze deklaratorní, ale konkrétně v případě České republiky je to snaha zpochybnit tzv. Benešovy dekrety, rozšířit míru restitucí i na příslušníky landsmanšaftu a šlechty. Každý týden tady slyšíme a vidíme nějaké příklady, třeba známý zámek Opočno, kdy Ústavní soud odmítl rozhodnutí nižších soudů ve věci vrácení majetku Colloredo-Mansfeldům a nařídil znovuopakování procesu. Toto je velké nebezpečí, to překreslování historie, dokumentů, stavění komunismu na stejnou úroveň s nacismem. To by nás mělo znepokojovat, respektive naše potomky, protože my ještě máme historickou paměť, měli jsme možnost mluvit s našimi rodiči, prarodiči, proto vnímáme toto riziko velmi citlivě a jako velice reálné.

Na druhé straně není náhoda ani načasování těchto kampaní. Mnoho historiků nebo politologů se zmiňovalo, že je tu už několikátá generace mladých lidí, kteří vyrůstali v jiném prostředí, a dovolím si tvrdit, že jejich znalosti historie jsou velice povrchní, vyrůstají v prostředí mediálních manipulací a výsledkem je netečnost k těmto problémům, nezájem a neuvědomování si, k jakým následkům to může vést.

Připomněl jste, že se deklaruje fašismus na roveň komunismu. Není to snaha dojít k novým zákonným normám, z kterých vyplyne zákaz komunistických stran a hnutí, jako třeba na Ukrajině a v Polsku?

To nebezpečí je latentní. Komunistická strana je zakázána v Polsku, Rumunsku, Maďarsku, nevím, jestli i v Bulharsku. Dá se říci, že v celém prostoru bývalého východního bloku jsou ve většině zemí komunistické strany zakázány. Perzekvována je KS Ukrajiny. Víme, že opakované pokusy o zákaz KSČM tady v minulých letech byly a samozřejmě pro to, aby bylo možno takovéto rozhodnutí přijmout a realizovat, je potřeba vytvořit odpovídající společenskou atmosféru, potažmo objednávku. No a toto všechno, včetně kampaně spojené s výročím odsouzení Milady Horákové, zapadá do tohoto rámce.

V minulých letech se toto nebezpečí podařilo odvrátit díky tomu, že strana má velmi silné členské zázemí i řadu sympatizantů v české společnosti, že byla jednotná a dokázala se proti těmto pokusům o zákaz či omezení činnosti bránit. Jak víme, ve většině zemí, které jsem zmínil, je i zákaz používání či propagace komunistických symbolů. Takže toto nebezpečí tady je a musíme ho mít stále na paměti.

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 1.2, celkem 397 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.