Levice a doba po koronaviru

Bez solidarity není imunity. Možná, že čtenáři se již s tímto sloganem setkali. Patří iniciativě, pod kterou se do poloviny června podepsalo více než osm set signatářů. V  prohlášení je uvedeno jedenáct bodů, jak překonat koronavirovou krizi a jak jít dál:

1. Ekonomika tu musí být pro lidi, ne lidé pro ekonomiku.

2. Ekologie je základ, ne luxus.

3. Ne každý technologický vývoj je pokrok.

4. »Rovné« daně způsobují nerovnost.

5. Stát nesmí být vězením pro dlužníky.

6. Místo doprošování o nízké dávky veřejná podpora pro všechny.

7. Zdravotnictví, školství a kultura jsou páteří společnosti.

8. Bydlení je právo.

9. Zbrojní výdaje nejsou nedotknutelnou prioritou.

10. Moc korumpuje, moc bez kontroly omezuje svobodu.

11. I Evropa musí být soudržná a solidární, bez center a periferií.

Asi málokdo, kdo je levicově zaměřený, by shledal na těchto tezích něco proti svému vlastnímu přesvědčení. Skoro by se chtělo říci, že to je platforma pro sbratření celé naší levice a základ společného volebního postupu. Ale ono to není tak jednoduché. Určitě tento programový dokument, který výše uvedené body podrobněji rozebírá, může být dobrou základnou pro případná povolební jednání a tvorbu koalic různých levicově orientovaných politických struktur, které uspěly ve volebním klání. Ale že by se mohl stát předvolební platformou pro tvorbu společné široké levicové kandidátky například do parlamentních voleb? V tom jsem velmi skeptický. Důvodů proč ne je více, než těch, které hovoří ve prospěch předvolební koalice. A to i v případě, že ze všech stran se ozývá apel na »jednotu levice« a opačný názor nikde slyšet není. Ale tyto názory existují, lze je vyčíst z konkrétního jednání různých skupin i jednotlivců, a ti mají reálnou sílu. Tak jeden ze základních úhelných kamenů společného postupu je definování toho, k čemu by se mělo kráčet.

Z napsaného lze vyčíst velmi dobře popsaný současný stav s jeho nedostatky viděnými zleva. Ale lze tam najít také tak jasně definované cílové řešení a hlavně jakými konkrétními a realizovatelnými kroky k němu dojít? To, že by se veřejné věci měly řešit z levicového úhlu, nikdo z levičáků nezpochybňuje. Ale jak a kdo by to měl udělat, jakými nástroji to provést a jaké společenské změny to bude vyžadovat, na tom nepanuje ani mezi levicí žádná shoda. Logicky, návrhy v prohlášení jsou velmi neurčité, spíše proklamativní a bez naznačení konkrétního postupu. A otevřeně řečeno, projdeme-li si zveřejněné signatáře na webu platformy, zdá se, že díky svým mnohým dlouhodobě deklarovaným postojům by se jen velmi obtížně mohli společně objevit na jedné kandidátce. A také se zdá, že ani mnoho ze signatářů výzvy si dost dobře nedovede představit, že by v tomto uskupení bylo významnější místo pro komunistické uskupení, ať již jako politické strany, nebo pro její významnější představitele. Vždyť vedle několika komunistů, či jejich veřejných příznivců, tradičních marxistů, kteří podepsali iniciativu, tu jsou i antikomunisté, kritizující jak komunistickou stranu a hnutí, tak komunistický narativ. Dále jsou zde ti, kteří se hlásí ke koncepci demokratického socialismu, který ale opustil původní Marxovo řešení rozporu mezi společenským charakterem tvorby hodnot a soukromovlastnickým charakterem výrobních prostředků, ze kterého vyplývá soukromé přivlastňování vytvořené nadhodnoty. Jsou zde osobnosti ekologického hnutí hlásící se k tzv. Novému zelenému údělu jako k projektu budoucnosti v rámci »transformovaného« kapitalismu. Vedle nich jsou aktivisté z řad anarchistů blízcí trockismu či socialisté vycházející ze sociálně demokratických principů nebo různé odnože socialismu s různými předponami. Ti, kteří vidí budoucnost kontinentu jen v rámci EU a ti, kdo jsou k tomuto neoliberálnímu konstruktu velmi kritičtí, a to se týká i vojenské složky – stoupenci pro-NATO a anti-NATO. Toto společenství nejrůznějších osobností ve své většině není moc nakloněno výraznější komunistické participaci. Odráží to českou názorovou realitu v levici, od těch krajnějších, radikálních poloh až k politickému středu i vztah ke KSČM.

Jde tedy o »nápravu« kapitalismu nebo o jeho systémové překonání? A potom o jaké překonání? V duchu klasického marxismu charakterizovaného kardinální změnou vlastnických vztahů k výrobním prostředkům a přerozdělování vytvořených hodnot? Marxisté se domnívají, že v rámci kapitalismu nelze řešit odstranění přivlastňování si části vytvořeného bohatství a ponechání ho jeho skutečným tvůrcům. Toto jde nad rámec akceptování většinou signatářů. Proto je velmi těžké si představit, že by to mohl být základ pro širokou klasickou levicovou koalici. Ani strany a hnutí, které připouštějí řešení jdoucí na podstatu systému, je nedeklarují ve vyhraněné formě. I z pragmatických důvodů, aby nenarazily na limity právního rámce ochrany stávajícího uspořádání, jsou ve svých formulacích méně kategorické. Spíše hledají cesty, jak této podstatné změny dosáhnout postupnými demokratickými kroky opírajícími se o konsensus významné části občanské společnosti. Jiné skupiny, strany a hnutí, které se hlásí k »jiné Evropě, která je možná« pak téměř nenaznačují, jak tuto »jinou« evropskou společnost vytvořit. A v čem by se tato »nová« společnost lišila od té »staré« a jak to zařídit, aby to byla skutečně přitažlivá vize pro občany, která by je motivovala vyjádřit se pro změnu ve volebním klání? To je otázka, o kterou tu běží. A poučení z řecké krize a vítězství Syrizy před pěti lety ukazuje, že ani volební vítězství nezaručuje zásadní změnu. Ne proto, že vítězové se této změny zaleknou nebo ji nechtějí uskutečnit, ale že se jí zaleknou ty síly, které se této změny obávají. A pak jde demokracie stranou. Je dobré stále mít na paměti ten »mentální waterboarding« (jde o termín liberálně levicového Guardianu), který vůči Alexisi Tsiprasovi použili společně Angela Merkelová, francouzský socialista(!) F. Hollande a představitel Evropské centrální banky (tzv. Trojka), který zajistil, že i socialistické Řecko bude dostatečně povolné evropskému neoliberálnímu tlaku a nepřipustí »socialistické« experimenty v EU. S poněkud smutnými historickými zkušenostmi levice v Evropě po minulé krizi roku 2008, kdy se tato levice, přes velká očekávání, ocitla spíše na straně těch, kdo z krize odešli jako poražení, se musíme dívat opatrně i na současnost. Ano, otevírá se pro levici všech barev a chutí možná okno příležitostí. Ale co nás vlastně za tímto oknem očekává, to si troufne říci málokdo. Pro komunistické hnutí je to také příležitost. Ale určitě nepřijde sama a velmi pravděpodobně v budoucnosti nebudou fungovat stará řešení.

Komunistické hnutí dnes nemá šanci být hegemonem levice ani v Česku ani v Evropě, ale má a mělo by mít na to, aby v rámci širší levicové platformy výrazně ovlivňovalo směřování další cesty v duchu radikální společenské transformace, která se nedotýká jen jevových rysů společnosti, ale jde na její materiální podstatu. Ta sice mnohdy není navenek moc viditelná, ale bez materiální základny společnosti není možné řešit ani to, co klasici nazývali nadstavbou, onou budovou, ve které se všichni pohybujeme. Spolupráce levice je nutná, ale stejně tak je nutné, aby pokud v české levici rozkvetlo sto květů levice, jedna rostlina nevytlačovala a nelikvidovala rostlinu druhou. Nakonec by tu zbyl jen pustý úhor. To by měli mít na paměti i všichni ti noví levicoví zahradníci, kteří si dnes myslí, že ta jejich květinka bojující o místo na slunci je ta jedině správná a mělo by jí být poskytnuto celé pole. A také počítat s tím, že ideoví protivníci zprava nebudou toto pole posilovat hnojivy, ale spíše budou aplikovat různé politické herbicidy, které ve svých důsledcích dovedou hluboce poškodit celou společnost.

Do volebního i politického klání v době pokoronavirové by všichni, kdo patří mezi těch 16 procent, kteří se sami deklarují jako příznivci levice (či dalších 13 procent jako levý střed), měli jít s chladnou hlavou a s horoucím levicovým srdcem. A s cílem neporazit konkurenta na levici, ale levici jako celek posílit i když se ne vždy na všem shodnou.

Jiří MÁLEK, Institut české levice


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.6, celkem 76 hlasů.

Jiří MÁLEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2020-08-04 23:09
KSČM měla rádio a totálně to zazdila. O totéž se teď zřejmě
snaží s HaNo.
rosemil71
2020-08-04 20:44
Ano,pane Marek,je to přesně,jak pravíte.Jen nesouhlasím,že většina
se hlásí k pravici.Já nikdy nebyl v žádné partaji,přesto je mi KSČM
nejbližší.Přečtěte pár statí p.Pernici,s kterými se na 100%
ztotožňuji.Už je tu dravé mládí s potřebným drajvem,to by mohlo
všem pomoci.
jmarek3
2020-08-04 19:55
Většina obyvatelstva se hlásí k pravicovým ideím.
Nenažranost,podraz,udávání apod. Levice nevlastní žádnou televizní
stanici , tak nemůže odrážet pravicové útoky tzv. podpásovky. Z
komunistické ČST se stala fašistická hlásná trouba.Přesto má levice
znovu šanci ovládnout politické kolbiště.
fronda
2020-08-04 00:23
Hezké bodíky, ještě k tomu můžeme dodat třeba 12. Ať se všichni
mají rádi, 13. Ať nikdo neubližuje zvířátkům... Ovšem kde na to
vzít a jak zajistit bezpečnost? Zkušenost dokazuje, že kdokoliv se
pokusí udělat něco pro lidi, stane se terčem imperialistické agrese a
snahy poškodit hospodářství. Proto jedině komunisté něco dokázali,
díky existenci socialistického společenství. Tihle Tsiprasové jsou
nakonec rádi, když to ve zdraví přežijí a je jim dovoleno kolaborovat
s vykořisťovateli. --- Pomineme-li tyto "maličkosti" pořád
levice jakoby zapomíná, že "obyčejní lidé" chtějí být
vesměs úspěšní nikoliv v pobírání sociálních dávek, ale ve své
práci. Že nemají rádi nespravedlnost, korupci, parazitování tedy to,
k čemuž výše uvedená "práva" bez povinností mnohdy vedou.
A pak se divíme, že hlasy pracujících dostává Trump, Liga Severu nebo
Le Penová.
salekiv
2020-08-03 21:13
@velkymaxmilian: Vůbec nekritizuji z principu. Pro mě jako pravicového
voliče jsou uvedené body naprosto nepřijatelné.
velkymaxmilian
2020-08-03 20:16
@salektiv: Mé pozitivní hodnocení statě pana Málka vychází z velmi
jednoduchého principu slušní lidé, nikoliv tedy rudo-hnědá sebranka,
si bezpochyby přejí žít v sociálním státě (což není totožné se
socialistickým). Jistěže ty body se dají rozporovat, ale obecně do
principů sociálního státu zapadají. Nekritizujme jen z principu, jako
výše uvedená sebranka,ale oceňme, na sklonku existence tohoto
obskurního deníku objeví konstatování, že komunismus nemá šanci
být hegemonem v levé části politického spektra, asi tak...
salekiv
2020-08-03 17:56
Souhlasit s autorem se možná dá v tom, že levice je nesjednotitelná.
To ale všichni víme bez nějakých hlubokomyslných studií. Co mě ale
zaujalo je těch 11 tézí, na kterých má být pokus o sjednocení levice
učiněn. Něco tak bezbřeze obecného a neuchopitelného jsem dlouho
nečetl. Nechápu, jak se někdo pod něco podobného může podepsat.
Rozporovat lze bod po bodu. Jakmile ty holé věty rozkošatíte,
okamžitě se i levicoví voliči musí dostat mezi sebou do rozporů.
Pokud vezmu alespoň něco konkrétnějšího - Bydlení je právo.
Znamená to snad, že nepřizpůsobiví občané mají každý rok nárok
na nový sociální byt, protože ten předchozí zdevastovali? Nebo -
zdravotnictví, školství a kultura je páteří společnosti - a ti co na
daních zdravotnictví, školství a kulturu dotují tou páteří nejsou?
Zajímavé. Bod Ekologie je základ, ne luxus zřejmě znamená, že i
nadále budeme udržovat nerentabilní uhelné doly a 3. místo v Evropě v
podílu výroby elektrické energie z fosilních zdrojů. A tak by se dalo
pokračovat dále. Pro mě je to ale škoda slov.
velkymaxmilian
2020-08-03 13:12
Dnešní stať Ing. Jiřího Málka je v publicistice Haló novin po
dlouhé době (pokud pomineme občasné ekonomické úvahy Šafránka)
"bílou vránou". Pro méně chápavé v porovnání se
"standardními" negativistickými a populistickými bláboly,
starých zbrojnošů a zbrojnošek majících dávno po sezoně. Riziko
pochopit, že by se měli vrátit do hrobu u nich ovšem nehrozí... Velmi
nízké hodnocení Málkova materiálu bezesporu pochází právě od
věrných čtenářů výše uvedených blábolů, tedy "zdravého
jádra" strany a dalších pomatenců...
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.