O Istanbulské úmluvě věcně a konkrétně

Na zasedání kabinetu premiéra Andreje Babiše 27. července nebyl projednán bod »Návrh na ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí« (Istanbul, 11. 5. 2011), čj. 824/20«. Materiál připravený ministryní spravedlnosti, předsedkyní Legislativní rady vlády a ministrem zahraničních věcí byl odložen. Ministři a ministryně se zřejmě ocitli pod velkým tlakem části veřejnosti a některých politiků a političek, aby dokument nebyl ratifikován.

Názory na tento dokument se již několik let různí. Rozdílnost stanovisek možno nalézt napříč politickým spektrem. Tato stanoviska odrážejí pestrou škálu náhledů na Istanbulskou úmluvu - od jejího nekritického přijímání na jednom pólu, po dogmatické zatvrzelé odmítání na pólu opačném. Vlastností autentické levice je nepodléhat demagogii, dokument pořádně číst vlastníma očima, nestavět jen na zprostředkovaných názorech, ptát se na nejasné věci kompetentních orgánů, poukazovat konkrétně na nedostatky či možná úskalí úmluvy, přemýšlet a diskutovat o ní.

Základní argument »pro« ratifikaci tohoto dokumentu vychází z objektivní skutečnosti podložené statistikou, že výskyt domácího násilí (všech jeho forem) v celé Evropě je enormní a dopadá v drtivé míře na ženy a dívky. Samozřejmě, že oběťmi domácího násilí jsou i muži, což nikdo nezpochybňuje, proto je tento jev zastoupen i v názvu úmluvy: potírání násilí na ženách a domácího násilí.

Ženské organizace se ozvaly

Organizace sdružené v platformě Česká ženská lobby - je to 39 ženských organizací, mj. Český svaz žen, Aliance žen s rakovinou prsu, ROSA – centrum pro ženy, jež pomáhá obětem domácího násilí, ad. - vydaly k neprojednání úmluvy tiskovou zprávu. »Vláda stáhla z pondělního (27. 7. 2020) programu Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, kterou v pátek slíbil projednat premiér a předseda Rady vlády pro rovnost žen a mužů,« uvádí se v textu. »Vláda stáhla kalhoty před brodem,« řekla Marta Smolíková, nová předsedkyně České ženské lobby (ČŽL). »Úmluvou by vláda i parlament měly deklarovat, že násilí na ženách a domácí násilí je v naší společnosti nepřípustné,« dodala.

V ČR jen loni vyhledalo lékařskou pomoc 168 tisíc obětí domácího násilí. Kolik lidí čelilo psychickému násilí, ČR nesleduje. Podle první fáze studie Sociologického ústavu Akademie věd vzrostl v důsledku letošního nouzového stavu a souvisejících preventivních opatření počet incidentů domácího násilí a zvýšila se poptávka po službách organizací pomáhajících obětem tohoto násilí, připomněla ČŽL. Byly také podle ní zjištěny mezery v poskytování pomoci obětem různých forem násilí, a to ze strany státních institucí, zejména policie, soudů a orgánů sociálně právní ochrany dětí. Bohužel značná část obětí domácího násilí systémem pomoci propadá, konstatuje ČŽL. I proto žádala předsedkyně Smolíková premiéra Babiše o brzké projednání Úmluvy.

Intenzivní tlaky

Rada Evropy (neplést s Evropskou unií) předložila v roce 2011 návrh úmluvy, která by zajistila obětem stejnou úroveň ochrany napříč celou Evropou. Úmluva vstoupila v platnost po podpisu prvních deseti států v roce 2014. Česká republika podepsala smlouvu v roce 2016 s plánovanou ratifikací v roce 2018.

Bezprostředním důvodem, proč kabinet odsunul projednání tohoto dokumentu, zřejmě byly intenzivní mailové protesty směrované k členům a členkám vlády v uplynulých dnech. Například spolek Tradiční rodina zorganizoval elektronickou výzvu vládě k zamítnutí projednávání ratifikace Istanbulské úmluvy. Podle webu spolku bylo odesláno přes 72 000 těchto výzev.

Mnohé čtenářky a mnozí čtenáři Haló novin již vhlédli do této problematiky, ostatně jsme ji právě na této stránce mnohokrát přinesli, a to jako souhlas s ratifikací i nesouhlas. I nadále mohou všichni, koho téma zajímá, v rámci diskuse přinášet svá věcná stanoviska, která zveřejníme.

Sáhnout po textu

Za sebe však konstatuji, že oddálení ratifikace je chybou, neboť pozitivní dopad této úmluvy je všeobecně pro evropské ženy významně vyšší než možná negativa z ní vyplývající. Osobně bych se ráda seznámila s důvodovou zprávou, v níž je prý podle kritiků úmluvy soustředěno hlavní nebezpečí. Diskutujme věcně, konkrétně a s rozumem, užívejme například citace konkrétních ustanovení úmluvy, která jsou jakkoli »podezřelá«. Obecné teze nemohou nikoho přesvědčit. Nelze však akceptovat výkřiky typu, že úmluva nedovolí, aby děti byly vychovávány jako kluci a holky, že stát zasáhne proti rodičům, kteří by tak činili, případně je pošle do vězení! Připadá vám to přitažené za vlasy? I to jsou »argumenty« odpůrců úmluvy, které mi zrovna přistály v mailové poště.

Dále prý tento dokument přinutí obyvatele, aby se vzdali normálního pohledu na sexualitu i na mužskou a ženskou roli v životě, bude systematicky zvýhodňovat lidi s nejasnou pohlavní identitou před normálními, zavede povinnost udávání mezi občany a umožní řádění inkvizičních komisí pro kontrolu genderové správnosti výchovy. Cituji z textu, který mi byl zaslán. Člověk myslící se snad musí i pousmát, a proto si raději sáhne po textu Istanbulské úmluvy a celou si ji přečte (k dispozici na internetu).

Právě množství mýtů a nesprávných interpretací provázejících debatu kolem úmluvy způsobilo, že se zatím nenašla politická vůle ji ratifikovat, konstatovala na tiskovce Social Watch ČR Anna Šabatová, někdejší veřejná ochránkyně práv. »Žádná politická strana si ratifikaci nevytkla do svého politického programu. Proti úmluvě se vyslovilo několik církví vč. České biskupské konference církve katolické, její ratifikaci naopak podpořila Českobratrská církev evangelická,« poznamenala.

ČŽL spoléhá na to, že vláda úmluvu projedná po vládních prázdninách. »Neměli bychom dopustit, aby se oběti domácího a sexuálního násilí staly současně oběťmi na poli války proti tzv. genderové ideologii, homosexualismu či genderismu, kterými straší konzervativní a katolické kruhy ve strachu z ohrožení tzv. tradiční rodiny,« vyzvala Smolíková s tím, že je politováníhodné, pokud se právě tyto kruhy obětí domácího násilí nezastanou.

Nakolik jsem pročetla znění Istanbulské úmluvy, tradiční rodiny se nijak nedotýká, ta samozřejmě zůstává zachována.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4, celkem 8 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2020-08-08 23:39
Jen aby jsme nenaběhli na vidle. Na účinném způsobu boje proti
domácímu násilí a násilí vůči druhému pohlaví, by se měli
členské státy shodnout určitě, i když žádný způsob nemá a nebude
mít účinnost 100% a to hlavně proto, že v tomto typu zločinnosti
hrají často zásadní roli emoce. Já tu smlouvu nečetl, ale intenzita
oporu vůči ní je enormní. Tak kde je pes zakopán? Jaká jsou její
negativa? Co může ohrozit? To není vysvětleno jasně ani v tomto
článku. Tak znovu opakuji. Jen aby jsme nenaběhli na vidle.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.