Rozhovor s předsedkyní Republikové rady Levicového klubu žen Květou Šlahúnkovou

Istanbulská úmluva nepomůže, ani neuškodí

Istanbulská smlouva. Je kolem ní mnoho »povyku«. Co vlastně obsahuje?

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, takzvaná Istanbulská úmluva, je další mezinárodní dohodou, která se tentokrát věnuje závažnému porušování lidských práv, kterým je násilí páchané zejména na ženách a dětech. Je to jedna z mnoha lidskoprávních mezinárodních úmluv v rámci Rady Evropy. Mnoho povyku kolem ní je, ale domnívám se, že ne zbytečně. Už samotný nešťastný název Istanbulská při seznamování s textem úmluvy předjímá zaujatost proti muslimům, vyznavačům islámu, hlavně v dnešní době migrace (záměrně neříkám imigrace) arabských, afrických a dalších národů směrem do Evropy z různých důvodů – ekonomických, politických, rodinných atd. Zatím ji podepsalo 45 zemí, i Česká republika v květnu 2016, ale ratifikovalo ji pouze 33 států.

A co obsahuje? Můžeme ji rozdělit do tří základních oblastí.

V první obecné části se vysvětlují cíle, definice, základní práva, rovnost, povinnosti státu. Druhá část se věnuje hlavně prevenci, ochraně a podpoře obětí, službám a pomoci obětem a třetí část je z oblasti právní a kontrolní – jurisdikce, sankce a opatření, systém monitoringu a další.

Je to opravdu zjednodušeně vysvětlené a rozdělené. Úmluva na 28 stranách českého překladu obsahuje jedenáct kapitol podrobně rozdělených do 81 článků. Důležitým dokumentem je Důvodová zpráva, která vysvětlí a vyvrátí mnoho otázek, které při čtení prostého textu úmluvy člověka napadnou.

Proč jsou na ni různé názory a Polsko ji přímo chce odmítnout?

Při čtení dokumentu se musíme oprostit od emocí, snažit se číst i mezi řádky, co tím autoři vlastně myslí, pro koho ochranu a prevenci připravují. Nestačí jedno přečtení. Znám jen pár jedinců, kteří potvrdí, že je třeba ratifikovat ji bez dalších diskusí, že to je konečně dokument, který zajistí ženám a dětem šťastný život bez násilí. To je moc jednoduchý pohled. Na opačném pólu jsou odpůrci hlavně z řad církevních hodnostářů a fanatiků, kteří jednoznačně odmítají úmluvu a tvrdí, že její čtení je cestou do pekla.

Mezi těmito názorovými střety je vedena diskuse proti mýtům, obavám, vysvětlování a zdůvodňování, proč ano, nebo proč ne. Mnoho návrhů není zdůvodněno – například financování nového orgánu, podpora neziskových organizací, proniknutí do soukromého sektoru, potírání národních tradic a zvyků (kap. V., čl. 5 »Strany se zasadí o to, aby žádný akt násilí ve smyslu této úmluvy nemohl být ospravedlňován kulturou, náboženstvím, tradicí či tzv. ctí«), gender je povýšen nad pohlaví, rasu, náboženství. V kapitole Prevence, která by měla být nosnou kapitolou, jsou v podstatě obecné závazky, které státy mohou dodatečně změnit podle vlastní potřeby.

Ostrou diskusi jsme vedly i my, ženy na úrovni Komise žen ÚV KSČM s Levicovými kluby žen. Komise žen má stanovisko – úmluvu ratifikovat a Republiková rada LKŽ ve svém prohlášení doporučuje Vládě České republiky úmluvu neratifikovat, a všechno řádně zdůvodňujeme.

Je dobře, že se názory různí a že chceme diskutovat o tak závažném dokumentu, důležitý však bude konečný výstup, jak naši politici budou naslouchat hlasu lidu a jak se rozhodnou.

A postoj Polska? Zatím ho vnitřně diskutují na vládě, ale při znalostech náboženských poměrů v Polsku je zvláštní, že se tak rychle přidalo a podepsalo. Zajímavé také jsou ohlasy z Francie, které vyhrožují Polsku, že ztratí výhody z EU, ale proč? Podle kap. XI., čl. 80 »Kterákoli strana může kdykoli tuto úmluvu vypovědět zasláním vyrozumění generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.«

A jak se to vše týká nás, když ženy mají stejná práva jako muži, pokud bychom tuto smlouvu vztahovali jen na ženy?

Česká republika má dostatečný právní systém, který zajišťuje práva všech – žen, mužů, dětí. Máme trestní zákoník, který postihuje nejzávažnější formy domácího násilí, zákon, který upravuje práva a odškodnění obětí domácího násilí, máme i institut vykázání. Co však nemáme, je dostatek azylových domů pro oběti domácího násilí, máme nedostatek osvěty, jak předcházet těmto činům, poradny pro tyto oběti.

Ženy a muži mají stejná práva, ale i na to narážíme v souvislosti s Istanbulskou úmluvou, že muž má přece přirozeně větší sílu, a tím je předurčen k ubližování slabšímu pohlaví. Ale násilí je pácháno i na mužích, sice v malém procentu, ale přiznat se musí.

V čem je vlastně posun proti Listině základních práv a svobod?

Neřekla bych, že je to posun proti Listině základních práv a svobod, ale spíš zaměření se na konkrétní problém, který se rozšířil v celém světě do života rodin, soužití generací v době všeobecného násilí, terorismu. Je to v podstatě aktualizace dalších mezinárodních paktů, aby se pokusilo zamezit rostoucímu počtu porušování lidských práv těmito skutky. Můžeme se odvolat nejen na Listinu základních práv a svobod, ale i třeba na Ženevskou úmluvu, na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, na Úmluvu o právech dítěte a další.

Jde o účinný nástroj, anebo zase jen o plácnutí do vody a odškrtnutí jednoho problémového bodu?

Kdyby se jednalo o jasný a zřetelný účinný nástroj, který by podpisem, ratifikací vyřešil problém násilí na ženách a dětech, bylo by to zázračné a myslím, že na to by nestačil ani prsten Arabely. Problém je to velký a složitý a nenajde se žádný účinný nástroj, pokud se všichni na celém světě nezačnou řídit zákony, nebudou se ctít jako sobě rovné osobnosti, nebudou si upírat práva, ale i dodržovat povinnosti v dané zemi, kultuře, náboženství.

Je to možná další úmluva, která nepomůže, ale ani neuškodí, vždyť není závazná, státy si mohou jednotlivé články upravovat podle svých zákonů a práva, což se říká v kap. XI., čl. 78., odst. 4.: »Kterákoli strana může zúplna nebo částečně odvolat svou výhradu deklarací adresovanou generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.«

Když ovšem všechny státy Evropy podepíší a dohoda vejde v platnost, jak chtějí bránit uplatňování práv muslimských přistěhovalců, kteří se  dokonce stále ještě řídí právem šaría a jejich vztah k ženám je jiný, než je zvykem v Evropě?

Věřím, že se najdou státy, které úmluvu nepodepíší, vždyť Istanbulská úmluva vznikla už v květnu 2011 a do dnešního dne jsou členské státy Rady Evropy, které úmluvu zatím nepodepsaly, to znamená, že neudělaly ani první krůček k přiblížení situaci, že v nejbližší době úmluvu podepíší a ratifikují všechny státy.

Těžko se zabrání muslimským přistěhovalcům, aby nedodržovali zákony země, do které dobrovolně přišli a chtějí se v ní usídlit. Není to věc jenom zákonů, ale i přijetí a sžití se s tamními lidmi, kulturou, návyky, tradicemi… Jejich tradice, kultura, náboženství jsou v nich však silně zakořeněny. Problémy s přijímáním migrantů řeší azylovou politikou jednotlivé státy různě, některé jsou vstřícné, jiné se brání jejich přijetí. Tam, kde jsou dlouhodobě ubytovaní migranti v táborech, vzrostlo násilí, znásilňování, usmrcení místních žen a dětí. Změnu v jejich postoji a chování k ženám nevyřeší ani podpisy, ani ratifikace všech členských států. Samozřejmě, že jsou mezi nimi výjimky, ale to jsou ti, kteří se zapojí do evropského stylu života a stanou se našimi sousedy.

*Bude mít tedy, podle vás, tato smlouva pro nás, Čechy, nějaký skutečný význam?

Zúčastnila jsem se několika seminářů, panelových diskusí na české, ale i mezinárodní úrovni na téma, co nám přinese Istanbulská úmluva. Diskutovala jsem s odborníky – právníky, policejními psychology, politology, ale i se znalci arabského světa. I na semináři, který pořádal Úřad vlády pod záštitou Heleny Válkové, zaznívaly hlasy pro i proti. V diskusních vystoupeních hostů ze zemí, které již úmluvu ratifikovaly, jednoznačně zaznělo, že neexistují žádné statistické údaje o tom, že ubylo násilí, že by se situace podpisem zlepšila, že pokud země nemají dostatečné zákony, tak se nic nezmění.

Domnívám se, že úmluva pro naši zemi nebude mít žádný skutečný význam. Politické strany nenasbírají lepší nebo horší body u voličů, násilníci se nezačnou jinak chovat. Proč už dnes se tedy nezdržují násilí a nebojí se trestů za své násilnické činy?

Nesouhlasím s jakoukoli formou násilí na ženách, dětech, mužích, nesouhlasím ale ani se schováváním se za genderovou zástěrku řešení politických a ekonomických cílů vlád a jednotlivců. A tak se ptám: kde se vytratilo kouzlo klidných rodinných večerů při vyprávění, zpívání, společném sledování rodinných filmů? Proč se děti od malička setkávají v médiích, mobilech, tabletech s hrami, které je učí střílet, bojovat s imaginárním protivníkem?

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.5, celkem 4 hlasy.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2020-08-27 12:31
Proč podpisovatr něco, co ani nepomůže a ani neuškodí? A nač se o
tom bavit? Ono o hůl se dá opřít ale taky s ní někoho pořádně
praštit. Záleží kdo a jak se jí chopí.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.