Chybná východiska evropské Zelené dohody

Nad takzvanou Zelenou dohodou pro Evropu z prosince 2019 mnozí kroutí hlavou. Objevují se i názory typu: »Jde o klimatický terorismus!« Je tomu tak opravdu?

Je pravda, že rozvrat klimatu postupuje mílovými kroky a šance na jeho zastavení, a tím i přežití lidstva rychle klesají. Vyhlášený cíl dosáhnout »klimaticky neutrální ekonomiky, resp. rozvoje společnosti členských států Evropské unie«, je tudíž zcela oprávněný. Ožehavou otázkou ale je, zda postup zvolený vedením EU v Zelené dohodě pro Evropu může k němu vést. Mám za to, že zdaleka ne.

Příčin je řada. Začíná to skutečností, že vedení EU ignoruje dění ve světě včetně řady tristních trendů, ke kterým přitom samo nemálo přispívá. Věří, že svým příkladem strhne ostatní svět. Je to zjevně mimo realitu silně konkurenčního světa.

Mimořádně tristní je, že vedení EU nezvládá metodiku výpočtu celkových emisí skleníkových plynů (GHG) oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného, freonů - hlavních původců zhoubného oteplování klimatu na Zemi. Místo poctivého výpočtu tam bojovníci proti mírovému využívání jaderné energie propašovali scestné zelené energetické dogma, tj. přednostní boj proti jaderným elektrárnám, přestože mají nulové přímé a nízké nepřímé emise skleníkových plynů. Reálně jim nejde o ochranu klimatu, ale o likvidaci jaderné energetiky.

Nezvládnutá metodika výpočtu škodlivosti

Nezpochybňuji základní vzorec, podle kterého aktuálně platí, že pokud jedna tuna oxidu uhličitého má oteplovací efekt 1, pak jedna tuna metanu má oteplovací efekt 25 a jedna tuna oxidu dusného 298. Problém je, že kalkulují pouze přímé emise GHG ze spálení fosilních paliv, zatímco emise nepřímé buď ignorují, nebo nechávají v jiné hromádce emisí. Totiž, získávání elektřiny i tepla má několik skupin emisí GHG:

1. Emise vzniklé při těžbě fosilních i nefosilních paliv, při jejich dopravě a skladování.

2. Emise vzniklé při výrobě a instalaci zařízení na získávání elektřiny a tepla.

3. Emise vzniklé spálením příslušného paliva.

4. Emise vzniklé při likvidaci odpadů ze získávání elektřiny a tepla a zařízení po skončení jeho životnosti.

V současných unijních kalkulacích emisí GHG figuruje zejména položka třetí. Položka první (metan, který v nemalém množství uniká při těžbě fosilních paliv) figuruje v položce fugutivní emise. V případě dovozu fosilních paliv je kalkulován v zemi těžby, nikoliv v zemi spotřeby. U druhé položky se emise GHG započítávají v odvětví průmyslu a stavebnictví a nevážou se k emisní náročnosti získávání v příslušných zařízeních vyráběné elektřiny a tepla. U čtvrté položky se započítávají, jen pokud jde o bezpečné uložení odpadu, například na odkaliště elektrárny. Emise GHG vznikající likvidací zařízení po skončení jeho životnosti se opět nevážou na jí vyráběnou elektřinu a teplo.

V případě fosilních paliv EU vychází ze skutečnosti, že nejnižší přímé emise GHG má spalování zemního plynu, na druhém místě je ropa, na třetím černé uhlí, na čtvrtém hnědé uhlí a na pátém lignit. Jde ale jen o přímé emise GHG ze spálení příslušných fosilních paliv. Ignorují se emise nepřímé, které nejsou nevýznamné, jak se mylně předpokládá.

Problém je, že těžbu fosilních paliv provázejí nemalé úniky silného skleníkového plynu metanu. Výše těchto úniků se samozřejmě liší ložisko od ložiska. Závisí také na používané technologii těžby. Odhaduje se, že úniky metanu provázející těžbu uhlí činí asi 0,5 % energetického ekvivalentu těženého uhlí. V případě ropy a zemního plynu nízké odhady těchto úniků hovoří o třech procentech, střední o šesti procentech. Když budeme kalkulovat tři procenta, jsou z hlediska celkových emisí GHG nejčistší zemní plyn a černé uhlí, na druhém místě je hnědé uhlí, na třetím ropa a lignit. Když budeme kalkulovat šest procent, jsou z hlediska celkových emisí GHG nejčistší černé uhlí, druhé je hnědé uhlí, třetí lignit, čtvrtý zemní plyn za podmínek, že je těžen klasicky a v plynném skupenství dopravován plynovody, pátá ropa za podmínky, že je těžena klasicky, šestý je zemní plyn, těžený klasicky a zkapalňovaný v zájmu jeho dopravy tankery a poté opět převáděn do plynného skupenství (tato operace je energeticky nesmírně náročná, spotřebuje asi třetinu energie, kterou příslušný zemní plyn obsahuje), sedmá je ropa těžená z břidlic takzvanou metodou frakování a osmý je zemní plyn těžený z břidlic frakováním, který se současně zkapalňuje pro potřeby jeho přepravy tankery. Čili, realita je značně odlišná od tezí, na kterých staví Zelená dohoda pro Evropu.

Je trestuhodné, že Zelená dohoda pro Evropu ignoruje získávání elektrické a tepelné energie z jaderných zdrojů a zakazuje je spolufinancovat z tzv. fondu energetické konverze států EU. Tyto zdroje mají nulové přímé a nízké nepřímé emise skleníkových plynů.

Máme-li provádět účinnou politiku ochrany klimatu, musíme mít tabulku komplexních emisí GHG, které zatěžují jednotlivé způsoby získávání elektřiny a tepla z jednotlivých zdrojů. Tato tabulka musí být každý rok aktualizována dle skutečného vývoje. Jen tak můžeme prosazovat změny v palivoenergetickém komplexu, které celkové emise snižují. Jinak riskujeme, že přinejmenším některé postupy snižování emisí budou ve skutečnosti postupy jejich zvyšování.

Emisní náročnost získávání paliv

Otázkou je, kolik metanu uniká při těžbě jednotlivých druhů fosilních paliv. Množství, které se, jak bylo řečeno, liší ložisko od ložiska, je mnohem vyšší u těžby ropy a zemního plynu než u těžby uhlí. Pro uhlí jsem zde uvedl 0,5 %, jako nízký odhad pro ropu a zemní plyn pak tři procenta a jako střední odhad pro ně šest procent, vše v energetickém ekvivalentu těženého paliva. Tím se ale kalkulace náročnosti jednotlivých druhů fosilních paliv na emise GHG zásadně mění. Ropa se stává bez uvažování válek o ropu klimaticky nejšpinavějším fosilním palivem, zemní plyn je horší než uhlí.

Tím problémy nekončí. Zkapalňování zemního plynu, aby se mohl přepravovat tankery, a jeho následná konverze do plynného skupenství, je energeticky mimořádně náročná, spotřebuje asi jednu třetinu energie, kterou obsahuje. Zelenou dohodou mimo jiné podporovaný zkapalněný plyn tak zjevně zvyšuje celkové emise GHG, byť je nám tvrzen opak.

Chybí podklady pro úniky metanu při těžbě ropy a zemního plynu metodou frakování, tedy při tzv. těžbě z břidlic. Údaje se v USA nesledují, takže se spekuluje. Má se za to, že jsou na jednotku získaného paliva vyšší než při těžbě z klasických ložisek.

Chceme-li snižovat emise GHG, musíme v první řadě zakázat těžbu, dovoz a spalování ropy a plynu získávaných těžbou z břidlic frakováním a dovoz zkapalněného zemního plynu, a nikoliv se na něj orientovat, jak činí sousední Polsko v rámci idiotské rusofobie. Tzv. Zelená dohoda pro Evropu ale dovoz zkapalněného plynu podporuje, předstíraje péči o klima. Tím své úsilí zjevně kompromituje. Naopak s podporou jaderných elektráren nepočítá, což je zlé.

Z hlediska ochrany klimatu je ale i chybný i požadavek přednostně ukončit těžbu a spalování uhlí. Vzhledem k relativně nízkým únikům metanu při těžbě uhlí je uhlí méně závadné ve srovnání s ropnými palivy a zemním plynem, a to i když jsou těženy klasicky a dopravovány ropovody, resp. plynovody. Jiná věc je, že zátěž běžnými toxickými škodlivinami má spalování uhlí vyšší, zvláště ve srovnání se zemním plynem (zejména emise tuhých znečišťujících látek a oxidu siřičitého), a že není zanedbatelná ani devastace území těžbou uhlí, zvláště pokud jde o těžbu v povrchových velkolomech.

Obnovitelné zdroje a jejich limity

Zelená dohoda pro Evropu předpokládá nahrazení fosilních paliv absolutními úsporami paliv a energie, které se ale nedaří, a při tristní dopravní politice se ani dařit nemohou, a prudkým rozvojem využívání paliv a energie z obnovitelných zdrojů, tzv. OZE. Rozvíjet se má využívání všech druhů OZE, a to podle zásady, ať to stojí, co to stojí, však on to daňový poplatník či spotřebitel elektřiny zaplatí. To je chybné a nejednou i tragické.

Pokud Zelená dohoda pro Evropu klade nemalý důraz na získávání OZE ze zemědělské produkce, prohlubuje tak hlad ve světě. Klimatickou krizi zhoršuje, o příspěvku k migrační krizi nemluvě.

Vrcholem cynismu a diletantství je zahrnutí oleje z palmy olejné mezi tzv. biopaliva. Jejich masový dovoz do EU vede k rozsáhlému ničení tropických deštných pralesů, což obnáší velkou ekologickou katastrofu na místě a v úhrnu asi pětinásobek emisí GHG proti variantě zachování těchto pralesů. Zásadní problém představuje ale i výroba bioplynu z kukuřice (naše nejerozivnější plodina) či ze statkových hnojiv (podvazuje udržování úrodnosti zejména orné půdy), bionafty z řepky olejky (10-13 chemických postřiků proti škůdcům za rok) ad.

Využívání zdrojů vodní energie v České republice, tak jako jinde, je provázeno obrovskou devastací vodních poměrů v zátopových územích. Navíc je jeho potenciál u nás prakticky vyčerpán. Z důvodů ochrany vodních poměrů je žádoucí využívání těchto zdrojů místy i snižovat.

Využitelné zdroje větrné energie jsou v ČR nízké. Většinu jich blokuje ochrana přírody a krajinného rázu (národní parky, chráněné krajinné oblasti apod.), jakož i pochopitelný odpor velké části vesnického obyvatelstva. Problém je i hluk, relativně nízká životnost větrných elektráren, jejich vysoká náročnost na beton a ocel (dvakrát až pětkrát vyšší než u atomové elektrárny o srovnatelné výrobě) ad. Problémem je i nepravidelnost jejich výroby včetně obtížné předvídatelnosti vývoje větrnosti, což ve velkém (viz masové přetoky elektřiny z německých větrných elektráren na pobřeží Severního moře) destabilizuje naši elektrizační síť. Náklady na větrnou elektřinu asi 3 Kč/kWh jsou přitom konkurenceschopné, jen pokud nepočítáme rozsáhlé ekonomické škody způsobované v elektrizační síti ČR. Rentabilní je to jen za podmínky, že výrobce elektřiny z větru ji také spotřebuje, což se vesměs neděje.

Zdroje sluneční energie jsou i v Česku značné. Nemalé jsou i možnosti je efektivně využívat. V případě solárních slunečních kolektorů k ohřevu teplé užitkové vody jejich většímu efektivnímu využívání dnes už brání jen konzervatismu projektantů, stavitelů a uživatelů. V případě elektřiny vyráběné ve fotovoltaických elektrárnách zůstává problémem jejich nekalkulovaný negativní dopad na elektrizační síť (platí spotřebitel energie), stejně jako u větrných elektráren. Stávající cena 3 Kč/1 kWh fotovoltaické elektřiny bez nákladů dopadu na elektrizační síť tudíž není konkurenceschopná, pokud příslušnou elektřinu její výrobce také nespotřebuje. Dále nelze těmito elektrárnami zastavovat množství půdy, resp. je nutné je orientovat na střechy budov. Otázkou jsou některé netradiční instalace, například na hladině velkých jezer, na protihlukových stěnách apod.

Efektivnost využívání geotermální energie v ČR by měl prověřit průmyslový dvojvrt u Litoměřic. Problémem je, že navzdory letitým četným slibům dosud na něj nebyla uvolněna potřebná dotace ve výši asi půl miliardy korun. Pro tepelná čerpadla platí trojí: velmi vysoké investice, velmi nízké provozní náklady a nemožnost provozovat velký počet tepelných čerpadel na jednom místě, protože zdroje tepla, které využívají, jsou omezené. Jinak je možno je hodnotit pozitivně.

Česko musí rozvíjet využívání OZE, ale efektivně, což v konkrétních podmínkách znamená soustředit se na využívání sluneční energie pro výrobu tepla a elektřiny. Využívání tzv. biopaliv, zejména pěstovaných na orné půdě, je nutné zakázat, což ale vládci EU odmítají. Není v zájmu ČR podílet se na genocidě obyvatel chudých států hladem ani na dalším poškozování naší beztak mnohde zle vymrskané zemědělské půdy.

Chceme-li zásadně omezit emise GHG, musí ČR, EU i svět zásadně změnit svou dopravní politiku. Žádná maximalizace dopravních potřeb a obrovské otevřené i skryté dotace dopravy, zvláště pak dálkové, silniční a letecké, ale optimalizace dopravních potřeb. Externality dopravy jsou obrovské. Energetická a emisní náročnost silniční a letecké dopravy je i nadále neúnosná.

ČR naopak musí výrazně rozvíjet jadernou energetiku. Bez ní je pozitivní český příspěvek k řešení klimatické krize i při klesající těžbě uhlí nerealizovatelný.

Jednoznačný závěr

Tzv. Zelená dohoda pro Evropu obsahuje hrubé chyby, které vážně kompromitují a budou kompromitovat unijní klimatickou politiku. Citelně poškozují mnoho členských států včetně ČR. Její hrubé chyby mohou přispět i k rozbití EU.

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.8, celkem 5 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2020-08-30 18:47
Pokud si, byť jen v energetice, necháme vnutit diktát EU, což není nic
jiné než prachsprostý neokolonializmus v "sametovém ohozu",
doplatíme na to.
znovacek
2020-08-30 08:33
Pruplav DLO je obrovsky ukol pro mnoho generaci.
fronda
2020-08-27 23:55
No, a nebýt těch "géniů", co nám tady vycinkali
privatizační puč, mohli jsme už elektřinu vyrábět v jaderných
elektrárnách, podobně jako Francie. Místo toho se dotovaly přímotopy
nebo fotovoltaické plantáže.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.