Martin Harich nekouří, nedroguje, tak cestuje

Martin Harich, přezdívaný někdy »Haríšek«, je skutečně sympaťák každým coulem. Nestárnoucí (v obličeji vypadá pořád jako teenager, ačkoli už mu bylo před týdnem 25) klučina od Liptovského Mikuláše, který si na nic nehraje, i když patří k nejvyhledávanějším slovenským interpretům vůbec, je přitom pořád ještě fanda třeba takového buskingu. Prostě si rozbalí svá fidlátka a zahraje kolemjdoucím pro radost na ulici či na náměstí, nebo v podchodu. A taky rád účinkuje na benefičních koncertech grátis… Umí toho ale daleko víc, než jen hrát a zpívat. Dokonce i složit muzikál pro New York! Ostatně posuďte sami…

Propracovat se k vašemu kompletnímu životopisu nebylo snadné, dokonce ani na oficiálním webu nemáte kolonku »bio«, ale nakonec jsem to nějak zvládl. I díky webu muzikálového divadla. A to mě šokovalo nejvíc. Vy jste začínal ve folklórním souboru, který jste ale měl opustit, protože vás prý moc nebavilo tancovat. A nakonec jste mj. skončil v muzikálu. Jak se to přihodilo?

Vlastne celkom presne netuším (úsměv). Asi je to tým, že hudbu mám rád ako celok a keď sa naskytne príležitosť robiť ju v akejsi inej forme, na akú som zvyknutý - beriem to ako výzvu. Možno ma sem-tam baví opúšťať svoju komfortnú zónu len preto, aby som sa čosí nové naučil. Na 90 % mojej práce momentálne spočíva v produkcii a kompozícií vlastnej tvorby a koncertovaniu, ktoré je s tým spojené.

Vo folklórnom súbore som miloval spievanie. Už ako malý chlapec som spieval pekné sóla. To mi celkom šlo (smích). Keď bolo ale treba tancovať, väčšinou ma umiestnili do niektorého zo zadných rohov javiska, aby ma náhodou nikto nevidel! To sa prenieslo aj do muzikálu, akurát mám o 20 rokov viac. Spievam v predu, no keď už mám tancovať, skoro vždy mám pred sebou »náhodou« nejaké tie baletky (smích).

Hrajete na třech muzikálových scénách, včetně prestižního plzeňského DJKT. Tam už ve druhém titulu. Aktuálně v Josefovi (a jeho kouzelném pestrobarevném plášti). Na Nové scéně ale zase Jozefa II. v Márii Terézii a v Divadle Cassia jste v Matúšovi Čákovi Trenčianském. Tedy samé vznosné tituly. Jaký kousek, jaká role vás baví nejvíc. Které si nejvíc považujete?

Každá z nich ma naučila neskutočne mnoho. Za také to »najviac« a moju najväčšiu srdcovku považujem rolu Franka Abagnaela v brodwayskom muzikáli Catch Me If You Can, ktorú sme v DJKT oddernierovali minulý rok. To bola fakt jazda!

A dostal vás tedy už i muzikál jako žánr, ač zůstáváte především koncertním zpěvákem, skladatelem a producentem? Je muzikálová/divadelní role, o které byste snil?

Nie, nie je. Vždy som chcel do divadla hudbu skôr komponovať, ako v nejakom hrať. To sa vlastne teraz tak trochu deje, akurát nie tu u nás doma… Je zvláštne, že som sa k tomu komponovaniu musel akosi »prehrať« (úsměv). Ja herec nie som. Iba je vo svete taký trend si medzi profi divadelníkov sem-tam pozvať nejakého exota, ktorý prinesie celkom iný pohľad na vec. V DJKT je úžasný zbor, ktorý ma prijal medzi seba bez akýchkoľvek predsudkov a krabičiek, čo nie je vôbec samozrejmosť… Veľmi veľa som sa od nich naučil a ostal som až prekvapený koľko prienikov som medzi svetom divadelným a muzikantským našiel.

Velmi netradiční jsou i vaše »kapelní« začátky. Nejprve s tátovou kapelou se starou ošoupanou a párkrát rozsedlou kytarou a pak školní kapela s kamarádem s netradičním příjmením (pro Slovensko) Masarik. S tím působíte dodnes? Jak se vlastně jmenuje přesně váš současný band?

V súčasnosti hrávam vo viacerých zostavách. V Českej republike - najmä na letných fesťákoch - ma často doprevádza kapela WAF z Vysokého Mýta.  Menšie venues hráme ako duo s mojim najlepším kamarátom Matejom Smutným, ktorý ma doprevádza na všetky nástroje, ktoré sú na pódiu momentálne k dispozícií (úsměv), no a samozrejme často hrám aj sólo s gitarkou alebo piánom. Všetky formy majú čosi do seba a vždy trávim hodne času premýšľaním nad tým, ktorá sa kde hodí najviac…

Nejčastěji ho vídáme s kytarou…

Vydal jste už čtyři až pět alb, vyhrával na mezinárodních soutěžích, stal se zpěvákem roku na TV Óčko, a dokonce účinkoval i v britském X-factoru!

Veď toto - že ja ani celkom presne neviem koľko albumov som vydal - resp. ako sa to vlastne počíta (smích). Niekedy bol album CDčko, alebo platňa. Teraz sa to už kadejako rozdeľuje na malé, veľké albumy, EPčka atď… Baví ma vypúšťať piesne, ktoré dokopy tvoria nejaký celok a nesú tak v sebe nejakú správu alebo poslanie.

V Britskom X-factore som bol, ale vystrihli ma kvoli zmluvám a záväzkom na Slovensku. Ostalo z toho síce iba jedno video a rok premrhanej roboty v Londýne, ale veľmi mi to pomohlo psychicky, nakoľko som bol v tom období na akejsi križovatke, či »hudba« je pre mňa vlastne tá správna cesta (úsměv). A je. A teraz som veľmi vďačný za to, že som tam bol.

A mojich sedem rokov moderovania v Óčku by som zaradil do rovnakej kategórie ako muzikál. Niečo, čím si na začiatku vlastne ani nie ste celkom istí, ale potom ste za to radi.

Jak jste se do velké britské show dostal? Momentální nápad? Jak to bylo složité a jak jste v ní uspěl?

Dostal som sa medzi TOP 16 chalanov… A dostal som sa tam tak, že som poslal »izbovú« verziu mojej pesničky Chocolate. Odpísali, že sa im to páči a že mám prísť na kasting. Tak som šiel!

Na Óčku jste měl i videoklip roku. Jak se jmenoval?

Posledná pieseň.

Zpíval jste i v rodném jazyce, zpíváte anglicky, který jazyk upřednostňujete?

Oba. Pár kamošov muzikantov mi hovorí, že v tom robím bordel a že si mám vybrať jeden a tvoriť v ňom. Ale čo - keď to cítim sem-tam tak a sem tak inak? Preto tento rok vyšli dva albumy. Blue v angline a Tulák v slovenčine. Takže to tak striedam (úsměv).

Vaším největším soutěžním úspěchem, který znamenal velký zlom v kariéře, bylo ale určitě čtvrté místo v ČeskoSlovenské SuperStar 2011. Jak vzpomínáte na tuto populární a sledovanou show?

Spomienky skvelé, nálepka nič-moc.

Často vystupujete i na charitativních koncertech, například pro Martina Franceho. Jak jste se seznámili a chystáte další společné projekty?

Spoznali sme sa tesne po súťaži SuperStar práve. Mal som vtedy asi 15 rokov. Ostali sme kamaráti a často chodím vystupovať na jeho koncerty. Má okolo seba veľmi milých ľudí a vždy mi bolo sympatické, že pracuje so svojou mamkou. Aj ja som mal dlho ocina manažéra, ktorý chodil všade so mnou. Vôbec to nie je ľahké, ale oni to proste dávajú už roky.  A to je mi veľmi sympatické!

V životopisu si také přečteme, že jste vedle všeho ostatního rovněž cestovatel. Co si pod tím představit?

Nefajčím, nedrogujem, moc toho nevypijem… tak cestujem (smích). Je to pre mňa obrovský zdroj podnetov, energie a inšpirácie. No v tomto období mi môj životný štýl celkom narúša slečna korona, takže mám nejaké tie abstinenčné príznaky… Verím však, že sa to už čoskoro napraví.

Kam vás zatím kroky zavály nejdál a kam byste se všude ještě rád podíval?

Fuuuha. Najďalej na západ to bolo asi v Kalifornii, na východ v Tchien-tine a Pekingu. Cestovateľských snov mám neúrekom. Ani neviem kde začať. Paradoxne najkrajšie spomienky mám častokrát na miesta, ktoré som objavil po ceste kamsi. Veľmi ma teraz lákajú Kolumbia, Mexiko alebo Aljaška. Kým tu ale bude C-19, fajne je aj na Liptovskej Mare (úsměv). Vďaka vírusu som tento rok objavil Ameriku takmer za domom… Naše dve krajiny sú prekrásne. Stačí sa sem-tam doma hodiť do módu »objavovateľ«. Je to super!

Svatá slova… A na co se ve vašem podání můžeme těšit po koronavirové pauze, v příštím roce a ev. i dál?

Pár týždňov dozadu vyšiel môj album Tulák, ktorý vznikol počas mojej 14dňovej karantény v záhradnom domčeku po návrate z USA. Financovali ho moji kamaráti a podporovatelia na crowdfundingovej platforme - za čo aj touto cestou ešte raz veľmi pekne ďakujem. A tri mesiace pred tým vyšiel album Blue, ktorý sme nahrávali takmer tri roky na Maltskom súostroví s mojim producentom Rikkim. Hneď, ako sa situácia ohľadom C-19 trošku upokojí - by som ich chcel oba pekne pokrstiť, nakoľko sme museli krst kvôli opatreniam zrušiť. O rok sa presúva aj premiéra muzikálu A Christmas Carol, ku ktorému komponujem hudbu v New Yorku. Mali sme premiérovať tento december, ale momentálne je to odložené na neurčito. Azda sa svet (nie len ten kultúrny) čoskoro z pandémie vylieči a z hudby sa budeme čoskoro tešiť všetci spolu - pod pódiom, s úsmevom, blízko seba a bez strachu. Tak, ako kedysi… Dúfam v to každý deň. Tak na seba dávajte pozor!

Roman JANOUCH

FOTO – David ŠKUBAŘ (2) a archiv M. FRANCEHO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: pro článek zatím nikdo nehlasoval

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.