Vlastenecké spolky v Brně přijaly Brněnskou deklaraci

Brněnské pobočky vlasteneckých organizací projednaly a schválily text Brněnské deklarace. Vyjadřují v něm znepokojení nad neblahým vývojem společenského dění v České republice.

Jde především o znejišťování základů ČR ze strany některých politických sil jak zahraničních, tak i domácích. Vyústění názorů takových stran pak vede k akcentům, jako jsou např. skandální protektorátní restituce, plošné restituce církví (z nichž některé v rozhodné době ani neexistovaly), útokům na ČSR v letech 1945–48 za prezidentství Edvarda Beneše.

Aleš RŮČKA, tiskový mluvčí MěV KSČM v Brně

Proti těmto uvedeným excesům se podepsané organizace rozhodně staví a žádají Ústavní soud, prezidenta, vládu, Parlament ČR, aby naplňovaly dekretální právo České republiky a eliminovaly útoky zahraničních sil na republikánsko-demokratickou podstatu státu Česká republika.

Městský výbor KSČM byl pověřen organizacemi, které tuto deklaraci signovaly zajištěním seznámení veřejnosti s jejím zněním. Jako prvním bylo zvoleno seznámit s touto deklarací zastupitele Brna na jednání Zastupitelstva města Brna 8. října. O zajištění rozdání textu deklarace zastupitelům byla požádána primátorka města.

S obsahem Brněnské deklarace vyslovil MěV KSČM v Brně souhlas.

Aleš RŮČKA, tiskový mluvčí MěV KSČM v Brně


Brněnská deklarace

Preambule

My, členové níže podepsaných vlasteneckých celostátních organizací, jsme na výsost znepokojeni neblahým vývojem společenského dění v České republice. Určité politické síly zahraniční i domácí neustále znejisťují základy československé, a tím i české nástupnické státnosti. Profilují se ve strany a hnutí, které zakladatelská první Československá republika označovala jako státoborné, na rozdíl od sil státotvorných.

Tento neudržitelný stav pak vyúsťuje různými škodlivými společenskými abscesy, jako například skandálními protektorátními restitucemi, plošnými restitucemi církví, a to i těch, jež v době rozhodné ani neexistovaly, a konečně neustálými útoky na třetí, tj. osvobozeneckou Benešovu republiku let 1945-1948, de facto na kontinuální okupovanou republiku, jejíž vláda existovala v exilu let 1940-1945. Právě proti těmto nežádoucím společenským abscesům se rozhodně opíráme, nesouhlasíme a žádáme Ústavní soud, presidenta republiky, vládu, Parlament s jeho oběma komorami a vládní orgány, aby naplňovaly dekretální právo republiky, například tak, jak skvěle prokázal Ústavní soud v kauze Opočno, a korigovaly a eliminovaly útoky zahraničí i domácích státoborných sil na republikánsko-demokratickou podstatu státu Česká republika.

Za prvé

Které síly a mocnosti označujeme jako státoborné? Jsou to především německý a rakouský landsmanšaft se složkami Witikobund, Ackermann-gemeinde a Seliger-gemeinde, jež se po desetiletí vměšují do právního pořádku republiky, na svých srazech štvou proti třetí republice let 1945-1948 a zejména proti dr. Edvardu Benešovi, zvanému tehdy Prezident Obnovitel nebo Prezident Budovatel, jenž se ze zákona zasloužil o stát. Toto vše popírají nejen landsmané, ale též jejich domácí obhájci a koryfejové, jako například exministr kultury, exministr zahraničí a politické strany jako KDU-ČSL, TOP 09 atd. Výpady jejich předáků proti Benešově republice, proti samé osobnosti dr. Beneše, jsou sumou nehistorických propagandistických výmyslů, odporujících historickým fundamentům oné doby, zejména Postupimské konferenci stanovující legitimitu odsunu, jenž oni nazývají lživě vyhnáním, a útoky na dekrety prezidenta a Národního shromáždění z let 1940-1946, jež signovali i jiní tehdejší členové československé vlády, včetně lidoveckého předáka Msgre. Šrámka. Dále tyto propagandistické výmysly popírají zejména Pařížskou reparační dohodu, jejíž je ČR platným signatářem jakožto nástupník ČSR, která stanovuje přesně podíl reparací, jež doposud Německo nikdy nezaplatilo a nic na tom nemění ani tzv. Česko-německá deklarace.

Za druhé

Pařížská reparační dohoda není zrušena Česko-německou deklarací, jež nemá právní sílu rušit tuto mezinárodně platnou smlouvu.

Za třetí

Útoky tzv. Sudetoněmců alias bývalých československých Němců nemají pražádné právní opodstatnění ani z hlediska právního řádu republiky ani z mezinárodního právního hlediska.

Za čtvrté

Nároky na »vlast« tzv. Sudetoněmců jsou liché jak z hlediska historického, tak z hlediska etnografického. Tzv. Sudetoněmci se tak počali označovat až maximálně pozdně od roku 1900 (Perger Schönererbewegung) a již tehdy agresivně hodlali vystěhovat Čechy z vlastního území k Ledovému oceánu a na Sibiř. Hitler pouze zopakoval jejich tehdejší plány. Za sudetské agresivní krize 98 procent Sudetoněmců volilo zločineckou Henleinpartei, která pak splynula slučováním s NSDAP.

Každý třetí tzv. Sudetoněmec byl vyznamenán Hitlerovou medailí za zásluhy o rozbití státu ČSR a vytvoření tzv. Župy Sudety. Tuto medaili obdrželi i váleční zločinci K. H. Frank a R. T. Heydrich. Členy sudetoněmecké strany byli dokonce i představitelé německé šlechty, jako např. hrabě Buquoy, hrabě dr. Karl des Fours Walderode, hrabě A. Dubsky nebo U. F. Kinsky, kníže Rohan a další, z nich někteří usilovali nebo prostřednictvím rodin usilují o protektorátní restituce. Jiní, jako von Schoeller mladší, sloužili ve wehrmachtu, další byli členy SA jako Fries-Friesenberg, atd. Existuje dokonce Návštěvní kniha reichsprotektora Konstantina von Neuratha, kde jsou tito němečtí šlechtici podepsáni, a tím deklarují zde svou loajalitu k Třetí říši.

Již z principu platnosti dekretálního práva republiky na tyto kauzy nelze legitimně vracet republikou konfiskované majetky, což se vztahuje i na určité kongregace, jako řád německých rytířů a řády spolupracující s říší. Nicméně republika se po desetiletí zmítá v nekonečných restitučních sporech, které znejisťují majitele pozemků nabytých bona fide, znejisťují tisíce pracovních míst, a zejména znejisťují občany usídlené po odsunu v pohraničí, kde si tito různí žadatelé nárokují majetky. Konstatujeme neudržitelnost tohoto provizoria a nesouhlasíme s jeho pokračováním.

Za páté

Odmítáme provždy pokusy vetřít se do republiky formou tzv. smiřovacích akcí, financovaných zahraničím a z podnětů landsmanšaftu. Tyto smiřovací akce nabyly nejbizarnější podoby v Brně, a to tzv. poutí smíření Pohořelice – Brno. Renomovaní vědci (prof. dr. Žampach, CSc., dr. Kordiovský) jednoznačně prokázali příčiny a následky tzv. nuceného odsunu brněnských Němců. Nešlo v žádném případě o pochod smrti, jak to prezentuje protistrana a úmrtí Němců nebyla vyvolána represí organizátorů, ale epidemií z nedostatku tábora Pohořelice, založeného protektorátní mocí, nikoli osvobozenými orgány republiky.

Otcem pohořelického mýtu byl již po osvobození Wenzel Jaksch, jenž poskvrnil svou pověst protinacistického bojovníka v exilu, jednak odporem vůči plánu velmocí na odsun, jednak výrobou fabulátu o tisících mrtvých Němcích a o »nelidskosti pochodu« a fanatickým trváním na rozdělení republiky na sudetské a české území!, čehož dodnes využívají landsmané k nepřátelské propagandě.

Za šesté

Tzv. Sudetoněmci nebyli ve většině žádnou nevinnou obětí nacismu. Půldruhého milionu tzv. ordnerů řádilo proti českým, židovským a romským obyvatelům pohraničí a má na svědomí i jednotlivé vraždy.

Další zločineckou organizací tzv. Sudetoněmců byl Freikorps o síle odhadované od 50 do 70 tisíc mužů s velením v německém Dondorfu a odtud a z dalších míst byly vysílány nelegální bojové tlupy k sabotážím, přepadům pošt, celnic, četnických a vojenských stanovišť. Byli vražděni čeští obránci hranic – celníci, Stráž obrany státu a četnictvo, předchůdci pozdějších pohraničníků - a sváděli tvrdé boje o české území s těmito zločineckými bandami. Nejznámější je vražda čs. četníků ve Falknově. Někteří zajatí obránci hranic byli odvlečeni do rajchu a posléze končili ve vězeních nebo koncentrácích.

Sudetoněmci i vnitrozemští čs. Němci se podíleli na vyhánění a pronásledování československých občanů, a tak došlo k vyhnání 250 tisíc Čechoslováků z pohraničí, což dokládají pamětníci i dobové fotografie. Později v protektorátu se čs. Němci podíleli na vyhnání Čechů z vnitrozemí, a to v počtu dalších 100 tisíc. Tisíce Sudetoněmců sloužily v hitlerovském wehrmachtu. Henlein sám roku 1941 prohlásil, že Sudetoněmci splnil svůj historický úkol rozbít ČSR a vtělit se do říše jako němečtí občané. Tím tzv. Sudetoněmci navždy ztratili svou příslušnost k ČSR a stali se po osvobození německými bezdomovci, kteří odsunem nabyli svou tehdy vytouženou vlast.

Tím je vyvrácena i superlež o tom, že čs. Němci byli »vyhnáni jen pro svůj jazyk«. Opak je pravdou. Loajální Němci v počtu cca 220 tisíc osob mohli po prověření loajality zůstat v ČSR podle dekretálního práva. Přesto tuto lež neustále opakují domácí obhájci sudetů, zvláště pan exministr kultury, jenž dokonce korunoval tuto superlež tvrzením, že »odsun byl etnická čistka ve stínu Moskvy«. Nabádáme orgány státu, aby rozhodně a s veškerou autoritou zarazily šíření těchto lží v médiích, neboť slouží jen k ohlupování mladší generace neznající reálie okupace a osvobození.

Za sedmé

Vyzýváme všechny kompetenty našeho státu, aby rozlišovali politickou Česko-německou deklaraci od platných zákonných norem republiky, aby vyžadovali jak plnění mezinárodních závazků Pařížské reparační dohody na sjednoceném Německu (jež to dříve odmítalo s odkazem na nesjednocenost), tak dodržování dekretálního práva a zamezení mediálních lží pomluv a nepravd o Benešově republice.

Vznášíme protest proti kancléřce Angele Merkelové, která se nepravdivě a proti reáliím československé okupace vyjádřila nepřijatelně, že odsun neměl prý žádné politické a morální opodstatnění. Pravdou je opak, Frau Merkelová.

Trváme na stanovisku, že s Němci-antifašisty jsme dávno ve shodě – jsou to naši spolubojovníci proti fašismu a nacismu - avšak s agresivními landsmany vznášejícími požadavky územní i majetkové nikdy souhlasit nebudeme. Zavazuje nás k tomu mimo jiné výstražný odkaz 360 tisíc padlých a obětí boje s velkoněmeckým nacismem Třetí říše.


V Brně dne 27. 8. 2020

Podepsané vlastenecké organizace:

Klub českého pohraničí

Česko-ruská společnost

Společnost česko-kubánského přátelství

Klub společenských věd

Výbor národní kultury

Levicový klub žen Dobromysl

Společnost Ludvíka Svobody

Matice Čech, Moravy a Slezska

Svaz důchodců ČR – MO Brno

Městský výbor KSČM Brno


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.6, celkem 202 hlasů.

Aleš RŮČKA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


ing.kubik.jan
2020-09-14 10:27
Já, coby předseda Šroubů do hlavy, se k výzvě, jménem našeho
hnutí, připojuji též!
fronda
2020-09-13 16:01
28. říjen je pořád především Dnem znárodnění. Ovšem to
znárodnění provedl právě prezident Beneš. Stejně jako odsun nebo
pozemkovou reformu...
wIadin
2020-09-13 00:06
Inu bolševici, pro které byl po dobu mnoha desetiletí 28. říjen tak
maximálně "Den znárodnění" a Masaryk či Beneš skoro
sprosté slovo (všechny pomníky a názvy byly odstraněny) se bijí za
vlast. To je opravdu chucpe.
jmarek3
2020-09-12 21:34
Dlouho jsem nečetl , tak přesný popis dnešní politické skutečnosti .
Rozklad státu za pomocí demokracie je krutý a nesmyslný . Věřím ,že
tímto setkáním Vlasteneckých sil ,začíná nová doba .
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.